Poznej sám sebe

Žena, která jen silou svých myšlenek uvádí do pohybu různé předměty, lidé, kteří si na vzdálenost mnoha kilometrů vzájemně „čtou“ myšlenky, to nejsou triky, nýbrž seriózní vědecké pokusy probíhající v Sovětském svazu. (Z archivu CP)

Žena je schýlena nad stolem, na němž leží rozmanité předměty: jednotlivé zápalky, krabička od zápalek, krabička cigaret, kompas. Žena se upřeně dívá na předměty a dělá nad nimi kruhovité pohyby rukama. V tváři se jí zračí napětí. Předměty cestují po stole různými směry. Střelka kompasu létá jako šílená. Žena na chvíli přestává, je vyčerpána, ochable klesá. Pak se znovu schyluje nad stolem a předměty znovu cestují.

„Ta žena se jmenuje Ninuel Sergejevna Kulaginová,“ říká Eduard Konstantinovič Naumov, když nám předvedl onen film ve velkém sále jedné z moskevských knihoven. „Žije v Leningradě. Za války utrpěla zranění hlavy. Psychiatři ji označují za psychopatku se sklony k hysterii. Vyšetřoval ji dnes již zesnulý profesor Vasiljev. Seance, které s ní byly prováděny, vyvolaly nevoli, dokonce i útoky některých publicistů. Když jsem ji nalezl,“ pokračuje Naumov, „neměla chuť předvádět nové důkazy svých schopností. Lidé na ni ukazovali prstem, říkali jí, že je skandalistka, dokonce i muž a děti se jí zřekli. Přece jen se však dala získat pro další pokusy do Moskvy. V Meteorologickém institutu uváděla před shromážděnými specialisty zrakem do pohybu vajíčka ponořená ve fyziologickém roztoku ve skleněném akváriu. Hladina se vlnila, vajíčka se přibližovala a vzdalovala. Specialisté stále nevěřili, hledali ukryté nitě, ověřovali si, zda Kulaginová nefouká či nevtahuje vzduch, jako by to vůbec mohlo přes silné sklo působit. Fotoreportéři a filmaři se tak zakoukali, že zapomněli fotografovat a natáčet, a tak se natáčení filmu muselo opakovat, ovšem už v jiných podmínkách.“

A Naumov vypráví dál: „Další pokusy jsme prováděli ve Fyzikálním ústavu Akademie věd SSSR. Obdivoval jsem Kulaginovou, neboť byla na pokraji nervového vyčerpání. Každým dnem měli fyzici stále víc seancí, ale pořád ji podezřívali z mystifikace, a tak se důkazy předváděly po celý týden pět až šest hodin denně. Znovu hledali nitky a magnety a Kulaginovou to nakonec znechutilo. Cítí-li nedůvěru, její schopnosti jakoby zanikají. Čtvrtý den se dokonce stalo, že výsledky byly slabší. To samozřejmě mělo za následek další opakování. Nakonec bylo dohodnuto, po velkém zdržování, že se podepíše kompromisní protokol, poněkud zvláštního rázu. Pravilo se v něm, že efekty byly opravdu pozorovány, ale že seance nesplňovala plně podmínky vědeckého pokusu.“

„Lidská skepse je pochopitelná,“ připomíná Naumov. „Ani já sám přece nevím, co je základem onoho jevu. Říká se tomu telekineze. Na celém světě byly takové případy pozorovány.“

Máme-li co činit s jevy, které nemůžeme okamžitě vysvětlit, můžeme zaujmout jedno ze dvou možných stanovisek.

První, zabíhající do krajnosti, zaujal jeden z publicistů. Napsal o Kulaginové, že je aféristka, ačkoli nikdy neviděl na vlastní oči ani ji samu, ani pokusy s ní prováděné. Když mu bylo nabídnuto, aby se alespoň jednou zúčastnil některé ze seancí, odpověděl: „Neviděl jsem ji a nechci ji vidět.“ Ví totiž předem, že je to nemožné.

„Je zajímavé,“ říká Naumov, „že když jsem film o Kulaginové předváděl akademikům, byla jejich reakce v podstatě zcela jiná. Ani mezi nimi nechyběli kategoričtí protivníci výzkumů tohoto druhu. Všichni jsou pochopitelně opatrní při formulování svých závěrů, ale charakteristický pro tuto druhou skupinu je hlas Jakova Petroviče Terleckého, profesora MGU (Moskevská státní universita), laureáta státní ceny: „Mohou existovat jiné síly než elektrické a magnetické, které jsou s to přemisťovat předměty tak, jak to dělá Kulaginová? Ano, mohou. K tomuto závěru jsem došel jako fyzik.“

Toto prohlášení, společně s mnoha jinými, otiskla moskevská Pravda spolu se článkem svého vědeckého redaktora Lva Kolodného, který se častokrát účastnil seancí jako svědek.

„Hlavním předmětem vědeckého zájmu,“ pokračuje Naumov, „je telepatie. Je to pochopitelné, neboť hledáme nové možnosti spojení. Zkoušky navázání kontaktu na dálku přinesly menší výsledky než psal tisk. Svého času se hodně mluvilo o údajném spojení mezi americkými ponorkami a základnou. Státní department však tuto informaci dementoval. U nás se provedly tři pokusy o navázání kontaktu mezi Moskvou a Novosibirskem, Leningradem a Kerčí, pod patronací moskevského vědeckovýzkumného ústavu, jehož jsem pracovníkem. Prováděla je dvojice přátel, lidí silně citově založených — říkejme jim Medium a Biofyzik. Sdělovaly se na dálku znaky napsané na lístcích a tvary předmětů. Ve dvou případech byl zaznamenán určitý úspěch, ale také se vytýkalo, patrně právem, že telepatické seance nesplnily všechny podmínky vědeckého experimentu.“

Zajímavé jsou zkušenosti s proutkařstvím nebo, jak se to nazývá vědečtěji, s biofyzickým efektem. „Pokusy“, tvrdí Naumov, „dokazují jeho využitelnost nejen při hledání vodních pramenů.“

Američané natočili film o vojácích, kteří užívají proutků k odhalování min, jež kladou jihovietnamští partyzáni. Asi 30 procent žen a 20 procent mužů má schopnost biofyzického efektu.

Jaká je přirozená podstata těchto jevů? To zůstává ve sféře hypotéz vzdálených všech důkazů. Pokud jde o biofyzický efekt, připouští se, že člověk je v daném případě osobitým biolokátorem pole magnetické anomálie, je to jeho vlastní fyziologická reakce.

Sledování parapsychologických jevů pomocí vědecké aparatury dává někdy až zarážející výsledky. Encefalografická sledování účastníků telepatické seance ukázala zajímavé proudy v mozku. Při seanci s Kulaginovou bylo u ní pozorováno silné magnetické vyzařování. Jak to vysvětlit? Nevím, a neví to zatím nikdo. Myslím, že to všechno je třeba zkoumat. Jsem profesionální biolog a myslím, že je třeba zabývat se člověkem a jeho povahou v širším významu než dosud.

MEDIUM A BIOFYZIK

Náš druhý vyprávěč se s námi sešel večer a hned po přivítání začal zvolna a uvážlivě hovořit. Jeho monolog trval asi tři hodiny, a proto jen stručný obsah:

„Jmenuji se Michail Sergejevič Smirnov, jsem fyzik, ale pracuji v ústavu, který se zabývá mechanismem myšlení a pocitů lidí. Jsem přesvědčen, že telepatie a jiné parapsychologické jevy nejsou nikterak v rozporu se současnou fyzikou. Kromě toho se domnívám, ze všichni lidé jsou obdařeni tím, čemu by se mohlo říkat parapsychologické vlastnosti, ale jen někteří dost silně. Myslím, že kdysi se tyto vlastnosti projevovaly značně zřetelněji, ale civilizace je utlumila. Na světě se dnes provádí mnoho pokusů v oblasti parapsychologie, ale podstatě těchto jevů zatím nerozumíme. Žádné z dosavadních vysvětlení, žádná z hypotéz nevyhovuje.

Dostal jsem k nahlédnutí protokoly z telepatických seancí, kte¬ré se u nás prováděly na velké vzdálenosti, a musím bohužel říci, že mě nepřesvědčily.

Rozhodl jsem se tedy zúčastnit se seance Moskva — Kerč. Vysílajícím a přijímajícím byli titíž lidé jako dříve: Medium a Biofyzik. Udělali jsme řadu zajišťovacích opatření. Vysílající partner v Moskvě byl přísně izolován od okolního světa až do konce seance, o pořadí vysílaných figur a před¬mětů bylo rozhodnuto losováním a výsledky z Krymu byly zaslány v obálce, kterou komise zapečetila. Stanovili jsme, že bude-li správně odhadnuto osm z deseti předmětů, můžeme uznat, že telepatické spojení bylo navázáno.

Výsledek  byl  neočekávaný: 0.

Přesto si myslím, že něco na telepatii je. Ale říkám čestně, že mně osobně se podařily jen pokusy, při nichž byli oba partneři v jedné místnosti.

Byli to dva staří přátelé, lidé dobře známí, emotivně založení, zejména Medium. Tuto okolnost podtrhuji, protože, jak se ukáže, není bez významu.

Šlo o odhad hodnoty mince z kolekce ležící na stole nebo o výpověď, kterou stranu si vysílající vybral: orla či pannu. Celkem je možno říci, že výsledky překročily hranice počtu pravděpodobnosti, souhry okolností, náhody.

A nyní otázka: Proč se tak stalo? Jde snad, jak by si asi přáli spojaři, o nový druh energie? Nebo je to snad sugesce?

Ruský vědec Bechtěrev, který se zabýval úlohou sugesce ve společenském životě, řekl, že hodně informací proniká do našeho vědomí podvědomě, kanály často nám dosud neznámými. Takové informace jsme ochotni uznat za vlastní. Na tomto principu je založena současná reklama a propaganda. Stává se, že za vlastní považujeme nejen cizí názory a zkušenosti, ale dokonce i cizí vzpomínky z dětství.

A další otázka. Vybírá někdo z kolekce mincí pět kopejek nebo stranu orla náhodou nebo proto, že mu to jeho partner, který si pomyslil, že to má být pět kopejek a orel, nějak signalizoval? Ne, nejde zde o podvodnické triky, pouze o příjem informace, který si neuvědomujeme, příjem oněmi dosud neznámými způsoby, skupinou signálů oznamujících, že si druhá osoba myslela právě na pět kopejek a orla. Je snad závislost mezi hodnotou a stranou mince nebo třeba figurou v kartách a schématem chování toho, kdo ji vybral? Mám na mysli takové signály jako gesta, rytmus dechu, způsob pohybu, něco, co v podstatě říká, co si člověk právě pomyslel.

Kolikrát bereme v úvahu symptomy, které si téměř neuvědomujeme. Proč člověk, který se ocitne v poli nebo v lese bez hodinek, odhadne čas, a často velmi přesně? Proč se stává, že poznáme člověka, kterého jsme neviděli dvacet let, ačkoli za tu dobu oplešatěl, ztloustl, vytvořily se mu vrásky a nechal si narůst bradu?

Liším se od mnoha lidí u nás, kteří se zabývají parapsychologií, protože trvám na stanovisku, že je nutno nezabývat se jen jedno¬stranně například telepatií, ale celým okruhem jevů. Jsou spolu v jakési souvislosti a lidé, kteří mají třeba telepatické schopnosti, bývají obdařeni, jak se ukazuje po bližším pozorování, také jinými zajímavými vlastnostmi.

Seznámil jsem se s jistou Annou Ivanovnou, k níž se mnoho žen obrací s prosbou o radu. Miluje mne nebo ne, oženit se nebo ne, rozvést se či ne, co dělat, když muž pije, a tak dále. Stalo se mnohokrát, že správně předpověděla, co se stane.

A nyní se ptám: Je to jen životní zkušenost a znalost ženské psychologie? Kolikrát se předpovědi Anny Ivanovny splnily, protože je obdařena silou sugesce a ovlivňuje běh událostí? Ovšem, ve všech těchto případech hrozí vždy nebezpečí různého hochštaplérství, šarlatánství, podvodu. Ale věřte mi, prosím, že mezi vědomou lží a čestným omylem je řada stupňů. Nesmíme zapomenout, že lidé s takovými – výjimečnými schopnostmi nebo vlastnostmi jsou často, i když ne vždy, lidé s nízkou intelektuální úrovní a nižším vzděláním, dokonce i lidé v jistém smyslu uchýlení od normy, se sklonem k hysterii, silně věřící ve své možnosti. To ovšem neznamená, že některé jejich vlastnosti nemohou objektivně existovat.

Mnoho takových zvláštních a nepochopitelných jevů může být vysvětleno, i když to bude zatím jen hypotéza, domněnka. A předpovídání budoucnosti? Je možno rozhlédnout se v čase tak jako v prostoru?

A nyní vám řeknu, proč já, původním povoláním fyzik, zajímající se léta o elektrochemii, jsem přešel, když mi to bylo nabídnuto, do ústavu zabývajícího se mechanismem lidského myšlení a pocitů. Domnívám se, že známe poměrně dobře zákony řídící svět, což se obrazilo v zázracích techniky. Ale známe málo člověka a jeho povahu, to jest sebe sama. Chci pochopit, jak člověk myslí a cítí a proč. Chci poznat, odkud se berou lidské touhy a jak je co nejlépe uspokojovat, aby po splnění jednoho přání nevznikalo deset nových, jako v té pohádce o rybáři a rybce. Co činí člověka šťastným, když ony zázraky techniky — te-levize, lednička, auto — to zatím nedokázaly? A co ho činí nešťastným? Pro mě žít v komunismu znamená dělat to, na co má člověk chuť, a to právě dělám, když se zabývám těmito otázkami. Mohu tedy říci, že já už dnes žiji v komunismu.

Jerzy Zieleňski, Dookola sviata, Varšava

100+1 ZZ, 1978

Archiv CP

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 005

error: Kopírování zakázáno!