Jak je to s mariánským zjevením (1) Quadalupe, Mexico, 1531

Jde o setkání lidí s bytostí, jež je vysvětlována nebo se přímo představí jako Panna Maria. Nejznámější jsou např. v Quadalupe (1531), Lurdech (1858), Fatimě (1917), Medžugorji (1983), Turzovce (1958) aj.  

Quadalupe, Mexico, 1531

Dvacet milionů lidí se každoročně sejde v bazilice Santa Maria de Guadalupe, nejslavnější svatyni křesťanstva v Latinské Americe.

Obraz Panny Marie je uctíván jako jeden z pilířů mexické kultury a náboženství, jako příkladné spojení náboženství a nacionalismu.

„Nelze chápat Mexiko bez Guadalupe,“ řekl místní kardinál Monsignor Diego Monroy Ponce.

Guadalupe je ztělesněním americké oddanosti. Jejím základem byl zázrak, ke kterému došlo v první třetině šestnáctého století.

Juan Diego, vlastním aztéckým jménem Cuauhtlatohuac, se setkal počátkem prosince 1531, při cestě na křesťanskou mši, u kopce Tepeyac, se zjevením, které mělo podobu Panny Marie. Z kopce se prý linuly tóny vymykající se pozemské hudbě. Panna Maria mu sdělila, že je vyvolen, aby požádal mexického biskupa o výstavbu kaple na tomto kopci.

 

Biskup však na žádost prostého vesničana nedbal, a ten proto požádal zjevení na dalším setkání, aby jej zprostila jeho úkolu. Bytost však trvala na svém.

Juan se proto opět vypravil za biskupem, ten však žádal důkaz, že mluví pravdu. Při dalším setkání tedy bytost Juana vyzvala, aby si pro důkaz přišel další ráno. I když byla zima, na kopci byly rozkvetlé květiny. Bytost vyzvala Juana, aby květiny nasbíral do svého kabátu – tilmy. Za každou cenu musí však tilmu otevřít až před biskupem. Když však předstoupil před biskupa a otevřel svoji tilmu, místo květin se tilma změnila v obraz Panny Marie.

Na Tepeyacu byla pak postavena kaple, která byla stále rozšiřována, až se v roce 1695 změnila ve velkou katedrálu. Geologická stavba pod katedrálou však není pevná, a tak byla roku 1976 přestavěna na baziliku pro 10.000 poutníků. Ročně ji navštíví 20 miliónů návštěvníků.

Obraz, který vznikl za mimořádných okolností, je vysoký 124 cm, a i když byl později domalováván, úpravy jsou snadno rozeznatelné.

mz gua1

Ačkoli je tilma utkána z tkanin rostliny agáve, která vydrží maximálně 20 let, existuje více než 460 let, aniž by se rozpadla. Také barvy si zachovávají svěží vzhled, i když přes 100 prvních let existence nebyl obraz ničím chráněn.

Vědecké výzkumy ukázaly, že barva se nenachází na vláknech ani v nich, obraz nebyl namalován štětcem, pod barvami není podklad ani ochranný lak.

Později se ukázalo, že v pravém oku Madony se zrcadlí výjev, který byl v okamžiku předání obrazu Juana biskupovi.

Událo se zjevení v Guadelupe?

Indián Juan Diego se stal prvním indiánským světcem v červenci 2002, kdy jej Jan Pavel II. kanonizoval.

Příběh Juana Diego byl uveden poprvé ve španělské knize „Obrázek Panny Marie“ (1648) kreolským knězem Miguel Sánchez a knězem Luis Laso de la Vega, tedy téměř až 120 let poté, co se události měly odehrát.

K zjevení mělo dojít roku 1531, deset let poté, co si Hernan Cortes podmanil Tenochtitlan, aztécké hlavní město, které stálo na místě dnešního Mexico City.

Juan Diego, indiánský konvertita ke křesťanství, šel dolů z kopce Tepeyac, když se mu zjevila Panna Maria. Žádala, aby byl postaven na tomto místě chrám.

Juan šel za Juanem de Zumarraga, biskupem Nového Španělska, který mu nevěřil a požadoval důkaz. Po několika dalších setkáních se zjevením Juan Diego posbíral růže, které vyrostly na místě zjevení, kde jinak nerostlo nic jiného než kaktusy, do svého obleku, a když je vysypal u biskupa, ukázalo se, že na obleku je obraz Matky Boží.

Podivuhodný obraz

Obraz Panny Marie Guadalupské je na plášti z bavlny a konopí. Je 1,7 m vysoký a 1 m široký a stejně jako na proslulém Turínském plátně se na něj zázračně otiskl obraz Matky Boží.

Panna je obklopena svatozáří, s rukama sepjatýma v přední části hrudníku, s modrým pláštěm s hvězdami, a anděl ji drží zespodu. Jsou to typické motivy mariánské ikonografie té doby.

Příznivci zázračného původu obrazu říkají, že oči Panny Marie Guadalupské poskytují důkaz. V roce 1929 fotograf Mexičan Alfonso Marcué hlásil, že vidí hlavu muže v jednom z nich. V roce 1962 nukleární fyzik Charles Wahlig tvrdil, že vidí dvě postavy a roku 1979 José Aste-Tonsmann po zpracování počítačem zjistil v pravém oku dokonce čtrnáct postav, včetně vyobrazení biskupa Zumarraga a Juana Diego! Miniatura má být velká asi 0,25 mm!

Zázrak?

Ani hlavní svědek ve své době nevěřil v zázrak v Guadalupe. „Vykupitel světa nemusí dělat zázraky, protože to není nutné,“ napsal v roce 1547 Fray Juan de Zumarraga, který ve svých spisech neuvádí vůbec žádnou epizodu o růžích!

Jako by toho nebylo dost, v roce 1556, Fray Francisco de Bustamante, provinciál františkánů, běduje, že domorodci uctívají „obraz, který namaloval nedávno Indián, který se jmenoval Mark“, a říká se, že látka dělá zázraky.

Historici se domnívají, že celá epizoda je vymyšlená legenda. „Je to zbožná fikce. Z více než čtyřiceti dokumentů, které podporují existenci Juana Diego, žádný z nich neobstojí v kritice,“ říká kněz a paleograf Stafford Poole. Otec Manuel Olimon, profesor na papežské univerzitě v Mexiku a autor knihy „Hledání Juana Diega“ (2002), píše, že je to „pohádka jako o Popelce.“ Cílem bylo nahradit původního aztéckého boha Tonantzin uctíváním bohyně, tedy Panny Marie. Proto Fray Bernardino de Sahagun v roce 1570 připomněl, že příběh v Guadalupe pomohl překonat modlářství.

Juan Diego byl ideálním prostředníkem mezi novým zahraničním kultem a domácími bohy.

„Mojžíš sestupuje ze Sinaje s deskami zákona, Juan Diego z hory Tepeyac s květinami,“ říká historik David Brading, bývalý ředitel Centra pro latinskoamerické studia na univerzitě v Cambridge.

„V procesu svatořečení byl svatořečen jen mýtus a symbol, ale ne člověk z masa a kostí,“ varoval Otec Olimon Karola Wojtylu, tedy papeže Jana Pavla II.,  před svatořečením Juana Diega.

Konzervátorům, kteří zkoumali obraz Panny Marie z Guadalupe, je jasné, že jde o lidskou práci. A historikové, kteří prověřili celý případ, našli dokumenty Fray Alonso de Montufar, Zumárragova nástupce, jehož funkční období vzniklo v mariánské svatyni v Tepeyac, ze kterého vyplývá, že malířem byl Indián Marcos de Aquino. Marcose uváděl jako autora obrazu Fray Francisco de Bustamante ve své zprávě místokráli Luisi de Velasco dne 8.9.1556.

Výroba podobných zázraků by českého čtenáře, znalého historie, neměla nijak překvapovat.

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 225

 

 

 

Čtěte více:

 Pokračování

***

Líbil se vám článek a celý web?

Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 070

error: Kopírování zakázáno!