Nepotopitelný člověk

Koncem minulého století se Amerika stala zaslíbenou zemí pro mnoho chudých a početných rodin italských přistěhovalců. My si dnes oživíme příběh italského přistěhovalce, který svého času znamenal senzaci, nad níž laici i odborníci nepřestávali kroutit hlavou.

Jmenoval se Angelo Faticoni, jeho otec měl ševcovský krámek v Hartfordu ve státě Connecticut, kam se přistěhoval z Janova v roce 1850.

Angeiův příběh začíná jednoho červnového odpoladne roku 1869. V té době mu bylo deset let, byl to zdravý, čemovlasý, urostlý chlapec. Seděl se svým kamarádem Johny Cartinem na břehu řeky Connecticut u rybářských prutů. Opodál, asi sto metrů po proudu kotvila nákladní loď Ellen Nesbitt, jejíž bok natírala skupina mužů na provazovém lešení. Jeden z nich náhle ztratil rovnováhu a zřítil se do vody. Chlapci zaslechli výkřik, šplouchnutí a vzápětí volání o pomoc. Nešťastníkova hlava se chvílemi vynořila nad hladinu a opět zmizela. Muži z provazového lešení hodili tonoucímu lano, ale to nedosahovalo k hladině řeky. Nikdo z nich se nevrhl do vody, aby se pokusil o záchranu kamaráda.

Angelo Faticoni se rychle svlékl, rozběhl se po břehu a v místech, kde kotvila loď, skočil do vody a plaval směrem k tonoucímu.

Johny Carlino se ho marně pokoušel zadržet. Věděl, že řeka v těch místech je velmi hluboká, tůně vytvářejí zrádné víry. Kromě toho snaha desetiletého chlapce vytáhnout z vody dospělého muže mu připadala beznadějná a pro Angela nebezpečná.

Angelo zatím doplaval k tonoucímu, který se v zoufalém zápase o svůj život křečovitě pověsil na chlapce. Muži nohoře na můstku s hrůzou očekávali, že se nad oběma zavře hladina. Ale místo toho s úžasem sledovali, jak chlapec, aniž by se na okamžik potopil, bez velké námahy udržel těžkého muže nad hladinou jako záchranný pás.

Z lodi zatím spustili člun se dvěma námořníky, kteří nejprve vytáhli z vody tonoucího, ale když chtěli uchopit chlapce, zjistili, že plave sám volnými tempy k protějšímu břehu. Marně na něho volali, že ho vezmou na palubu a že dostane odměnu. Angelo na ně vykřikl, že by mu táta napráskal, protože mu zakázal koupání v řece.

Na břehu zapřisáhl Angelo svého kamaráda Carlina, aby o celé události pomlčel. Počkal, než oschne, potom oba sbalili rybářské náčiní a vydali se k domovu. Carlino v duchu litoval, že musí mlčet, protože to, co viděl, by jistě ohromilo partu kluků z ulice. Večer to už nevydržel a pochlubil se rodičům, co dokázal jeho kamarád Angelo.

Příštího dne se zpráva o činu malého Faticoniho rozšířila po celém okolí. Otec se o něm doslechl od reportéra místních novin, který přišel dopoledne do obuvnického krámku, aby se dozvěděl podrobnosti. Švec se zachmuřil a zavolal  Angela.

„Je to pravda, co povídá tady pan redaktor o tom, že jsi zachránil toho námořníka?“ zeptal se přísně Angela. Chlapec se ze strachu přiznal. Ale pan redaktor, když uviděl desetileté dítě, prohlásil, že to není možné. Protože jak slyšel, ten námořník byl velký a těžký muž, vážící kolem devadesáti kil.

To byla ovšem voda na mlýn ševce Faticoniho.

„Já věděl, že si s tím Johnym vymysleli nějakou lumpárnu!“ zvolal, vzal řemen a před panem redaktorem Angelovi nařezal.

Později, když seděla Faticoniho rodira u večeře, objevil se reportér znovu, tentokrát s mnoha omluvami. Zašel prý si na loď, hovořil se zachráněným mužem, který se jmenoval McAbee, a s dalšími námořníky, očitými svědky události.  Všichni shodně potvrdili, že Angelo si nic nevymyslel a že je skutečným hrdinou.

Švec Faticoni beze slova vstal, vzal řemen a zmlátil Angela za to, že se bez dovolení koupal v řece.

V následujících dnech se dostavili další novináři, kteří zvětřili senzaci, z níž by se daly vytěžit pozoruhodné reportáže.

Otec Faticoni pod rostoucí tíhou slávy svého syna pozvolna kapituloval, přestal syna trestat a začal být na něho pyšný, protože – málo platné – v cetém okolí nebylo dítěte, které by se tak vyznamenalo. Angelo, zbavený obav z výprasku, rád předváděl novinářům a ostatním zvědavcům svou nepotopitelnost. Ukázalo se, že v tomto oboru je zatím bez konkurence.

Jeho podivuhodná vlastnost mu vysloužila titul „korkový člověk“. Nebylo prakticky možné ho potopit. Byl výtečným plavcem a vydržel splývat na hladině celých patnáct hodin s desetikilovým závažím, připevněným na obou kotnících. Mohl usnout ve vodě stejně dobře jako v posteli. Aby nebylo pochybnost, snědl silné prášky pro spaní před svědky, ulehl do vody o vlny ho záhy ukolébaly do hlubokého spánku, z něhož ho pak násilím probouzeli. Pod hlavu si vždy dával gumový polštář, aby mu netekla voda do uší.

Když se o Angelových atrakcích dozvěděli v časopise The New York World, pozvali ho, aby plaval z Manhattanu do Hobokenu připoután k židli. Korkový Angelo souhlasil, a když se dostavil do přístavního doku na řece Hudsonu, shledal, že mu k židli připoutali dvacetikilová závaží z olova. Přesto klidně plavbu podstoupil, a když ho potom v Hobokenu přitáhli ke břehu, nejevil známky vyčerpání, naopak, byl svěží jako na začátku plavby.

Jindy se nechal zašít do velkého pytle zatíženého padesátikilovou dělovou koulí a shodit do moře u Long Islandu. Někteří pozorovatelé, přítomní této exkluzívní podívané, shodně konstatovali, že Angelo Faticoni je mnohem lepší než proslulý showman Harry Houdini, který předváděl pod vodou triky, při nichž se vyprošťoval ze svěrací kazajky nebo z řetězových pout. Houdini zůstával pod vodou někdy i celé dvě minuty, kdežto Faticoni vybublal na povrch vzápětí poté, co byl shozen do vody. Po atrakci v zašitém pytli zůstal ještě několik hodin ležet na hladině a odpočíval.

Očití svědci byli Angelovými produkcemi ohromeni, vědečtí odborníci byli na rozpacích. Pro obecenstvo byl vynikajícím artistou, který si svou nepotopitelnost vypěstoval dlouhým a tvrdým tréninkem, podobně jako si nacvičují své kousky žongléři, kouzelníci nebo provazochodci. Vědci přikládali jeho schopnosti obyčejnému ovládání dechnu anebo přisuzovali Angelovi jistou abnormalitu vnitřních orgánů. Skeptici tvrdili, že Faticoni používá triku, čili, že jeho „nepotopitelnost“ je vlastně podvod.

Ale „korkový“ Angelo všechny tyto názory buď odmítal. Byl přesvědčen, že je normální jako každý jiný člověk.

Jednoho dne byl pozván na Harvardskou universitu, aby předvedl své schopnosti před publikem, složeným z profesorů a studentů medicíny, a také aby se podrobil různym testům včetně důkladné lékařské prohlídky.

Veškeré zkoušky daly za pravdu Faticonimu a universitní autority musely potvrdit, že Angelo je naprosto normální lidská bytost.

Přesto však experti trvali na tom, že je obdařen určitou vlastností, kterou nelze lékařskými metodami odhalit.

Angelo, unavený a znechucený neustálým podezíráním z abnormality, nakonec rezignoval a v rozhovoru s jedním lékařem z Harvardu řekl, že snad má určité tajemství, a někdy možná prozradí, v čem spočívá. Ale podařilo se mu mystifikovat odborníky a celou veřejnost až do konce života.

13. srpna 1931 se v deníku New York Herald Tribune objevilo krátké oznámení:

„Angelo Faticoni, známý jako „korkový člověk“, zemřel 2. srpna v Jacksonvillu ve věku 72 let.“

A tak se nikdo nikdy nedozvěděl, proč byl Angelo nepotopitelný. Z hrobu se jeho tajemství, pokud vůbec nějaké měl, už asi nevynoří.

Mladý svět, 60. léta


***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 089

error: Kopírování zakázáno!