Automatická kresba a automatické písmo

Automatická kresba pronikla do širšího povědomí díky činnosti brněnského malíře Karla Kožíška a dalších několika osob, které odhalily jeho podstatu širší veřejnosti v médiích po roce 1990. 

Automatická kresba se stala námětem i diplomové práce Mgr. M. Silovské na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni v roce 1994. (1)

Proklamované možnosti automatického kreslení či písma ohromily řadu osob a po mnoha zkouškách tato metoda dospěla určitého rozšíření. Zvláště přitažlivým momentem se stala možnost získání informací, které jinak zůstávají skryté. Posléze byla automatická kresba představována jako všelék, jako metoda, jejíž pomocí lze získat jakoukoli informaci za jakýchkoli podmínek.

Definice

Automatická kresba, písmo – je grafické vyjádření, znázornění informací. Lze ji chápat jako jeden z druhů telestézie, přičemž toto odvětví studuje procesy a jevy spojené se specifickou vlastností člověka vyhledávat, vysílat a přijímat informace o určitých objektech nebo událostech. Zabývá se identifikací nebo interpretací zdrojů těchto informací a jejich kontrolou a využitím.

  Zatímco se při práci s proutkem nebo siderickým kyvadlem se postupuje nejčastěji v přítomném čase a v konkrétním terénu nebo na konkrétní přítomné osobě, automatická kresba či písmo lze v určitých případech zařadit do telegnose. Ta se definuje jako „distanční poznávání objektivní skutečnosti vázané na vědomí (nevědomí), ke kterému se nedospívá na základě známých schopností smyslů nebo racionální úvahou.“ (2/24)

V případě automatické kresby jde právě o symbolické (grafické) vyjádření zjištěné informace a záleží na osobě, jež tuto metodu využívá, na jejích schopnostech a zkušenostech, aby informace byla správně interpretována. (3/16)

Druhy

Karel Kožíšek rozlišoval mezi spiritistickou a automatickou kresbou.

Ing. Josef Schrötter dělí tuto oblast na

1.      automatickou kresbu nebo písmo (při níž se klade otázka a požaduje se odpověď)

2.      automatická kresba auragramu (kreslení stavu aury živého objektu – diagnostika)

3.     spiritistickou kresbu (kreslíř je „něčím“ nebo „někým“ veden, nekreslí se z vlastní vůle, je nějak podřízen něčemu, co pociťuje jako cizí vliv)

Brazilský malíř Luis Antonio Gasparetto od svých 12 let maluje v tranzu, rukama i nohama obrazy, které nesou rukopis zemřelých mistrů.

1.        obrazy meditačního stavu (vznikají z diktátu nadvědomí, mají při vnímání ovlivňovat a léčit)

2.       malby pro zdraví (artterapie – pacienti malují obrazy, jejichž studiem a rozborem se sleduje jejich stav)

3.        léčivé obrazy (cílevědomý obraz určený k léčení, zlepšení zdravotního stavu.) (4) Jde o obrázky, které neurčují a nezprostředkovávají žádnou informaci, ale které mají samy léčit.

Vychází se z toho, že v lidském výtvoru (v tomto případě kresbě), vytvářeném v určitém duševním stavu, se koncentruje emocionální vypětí, energie, která, pokud k výtvoru přijde člověk opět ve vhodném duševním stavu, tuto část energie přijme. (5)

Léčitelka Neli Dimitrovová ze Sofie pomáhá lidem tím, že je nechá dotýkat obrazů, které maluje. (6)

Metody zjišťování informací

I. na člověku

1. na fyzicky přítomném člověku (pokusná osoba – pacient je přítomen)

2. na fyzicky nepřítomném člověku

2.1. (proskopie – za pomoci podpisu, části těla – vlasy apod., nebo předmětu, který pokusné osobě patřil, fotografie)

Karel Kožíšek určoval diagnózu kreslením pacientům na dálku, ze zaslaných ústřižků vlasů nebo písma. Podle zkoušek z původně vybraného souboru 296 pacientů a 315 obrazů bylo vyhodnoceno 282 obrazů od 263 pacientů, s věkovým rozmezím od 2 – 90 let, průměr 53 let. Pohyboval se v rozmezí 120 – 130 základních diagnóz. Shodl se v 60,3 %, resp. 69,9 %  případů. (7)

2.2. za pomoci prostředníka – osoby, která zkoumanou osobu znala nebo zná

Tyto metody se využívají hlavně v léčitelství.

II. na prostředí

1. na plánku, mapě určitého terénu, prostředí (zjišťování geopatogenních zón, podzemních chodeb, apod.)

Archeolog F.B. Bond využil až 10 osob se schopností automatického psaní, aby zjistil podrobnosti k jedné zkoumané lokalitě v Glastonbury, ve které právě konal vykopávky. Pomocí nich získal informace o kostelíku, který měl být na tomto místě v roce 1184, jehož základy také později našel. Archeolog byl přesvědčen, že automaticky přijaté informace, které i nadále řídily jeho výzkum a pomohly k nalezení i dalších zaniklých objektů a staveb, inspirovali duchové minulosti – zemřelí mnichové dávno zaniklého opatství. (8/42)

2. na základě předem stanovených předmětů (modelování)

III. události

1. vyhledávání odpovědí, zaznamenaných písemnou formou (zatržení předem připravených odpovědí)

2. psané informace

Vývoj a příklady

Z dějin spiritismu jsou známy případy použití automatického písma, ve které médium v tranzu přijímalo informace od „duchů zemřelých“. Automatické písmo bylo jedním z druhů takových příjmů, častěji se tak dělo ústní formou, při níž docházelo i ke změnám hlasu. Zpočátku bylo k psaní využíváno prkénko „qiute“, trojnožka, v jejímž jednom hrotu je tužka, a na jejímž horním konci je vede několik účastníků seance.

Na počátku 20. století přijalo 5 známých spiritistických médií vzkazy od několika členů anglické Společnosti pro psychický výzkum (Society for Psychical Research). Byli to Frederick Myers, Eduard Gurney, Henri Sidgwick, A.W. Verral a Hery Butcher – všichni byli už několik let po smrti. Poselství byla napsána tak, že každá z automaticky píšících žen dostala jen část zprávy, a teprve sestavením jednotlivých částí dostalo poselství smysl. Téma zprávy bylo natolik náročné, že podvod byl vyloučen – řadu informací znali jen zemřelí členové této seriózní vědecké komunity.  (9/17)

Podstata

Schopnost automatického psaní či kreslení je nutné postavit na určitý názorový základ, nemá-li lidský život rozkolísat, což není bez nebezpečí pro psychické zdraví. K tomu může přispět poznání příčin a podmínek, které schopnosti vyvolaly.

Podle McComase ta část mozku, která řídí pohyby ruky, je dočasně „odloučená“ od ostatních částí. Podle tohoto názoru by ruka měla být necitelná, což dokládá pokusem, kdy štípal píšící ruku pokusné osoby mimo její zorné pole, a osoba to vůbec nevnímala – pohybové i pocitové nervy nepůsobily synchronizovaně s ostatními nervy v mozku, i když jsou v určitém vztahu, neboť upozorňují např. na konec stolu, atd.

Podle Ing. Schröttera je „ruka ovládána podvědomím, které se napojuje na řešený problém.“ (4/28)

Překvapující odsudek o automatické kresbě a písmu pronesl Paramhans šrí  Swámí Mahéšvarananda: „Je to druh intuice a sebesugesce. Ve skutečnosti jsou to pouze vaše nápady. Vezmete tužku, zavřete oči a začnete hýbat tužkou po papíře. Když tam tužku položíte a odejdete 5 m od stolu, a teprve nyní začne tužka psát, pak bych řekl, že to něco je. Ale jinak je to jen dětská hra. Pohybování stolů. Není to vysoký stav ducha a nevede to k Bohu a k vyšším věcem. Je to jako když se hrají karty.“ (10/X. část)

Švýcarský psycholog a psychiatr C. G. Jung se zabýval mnoha paranormálními schopnostmi, nevyhnul se ani automatickému psaní:

„Když studujete spiritismus, musíte připustit, že takzvaní duchové, kteří se manifestují při automatickém psaní nebo pomoci hlasu média, mají skutečně jakýsi druh vlastního vědomí. Proto lidé bez předsudků mají tendenci věřit, že duchové jsou duše zemřelé tety nebo děda nebo něčeho podobného, pouze na základě více nebo méně zřetelné osobnosti, která se může v těchto manifestacích projevit. Ovšem když máme co dělat s případem duševní nemoci, máme přirozeně menší sklon předpokládat, že máme co činit s duchy. Označujeme to potom za patologické.“ (11/85)

K tématu automatické kresby Ing. Kláry Malikovové přispěl svým názorem RNDr. Jaromír Vaňura z Brna. (12) Ten pro vysvětlení automatické kresby uvádí výňatky z učebnice Zdeňka Myslivečka (13): „Grafomotorické halucinace, kdy nemocný sám nepíše, nýbrž ruku mu vede nějaká jiná osoba, spadá pod tzv. intrapsychickou halucinaci,“ (13/204-205), přičemž je klade pod parafrenii: „Parafrenicky nemocní až nápadně tíhnou k okultně mystickému způsobu myšlení a počínají se zajímat o tzv. parapsychologické jevy.“ (13/209)

Podle něj je fenomén automatického psaní jednou z forem této tzv. intrapsychické halucinace, kterou definoval ruský psychiatr Kandinskij a Francouz Clerambauld, jako průvodní jev schizofrenie.

Intrapsychická halucinace je autopsychická depersonalizace, slovní halucinace, které pacient neslyší sluchem, ale vnímá je uvnitř hlavy, uvnitř mozku, „v duchu“, přitom je slyší jako hlasitá slova, nepokládá je však za vlastní myšlenky, ale za myšlenky cizí. Jsou to však jeho vlastní myšlenky které nabyly zvukového, smyslového charakteru a přitom pro nemocného ztratily pocit vlastního duševního výplodu.

S těmito názory nejsou však v souladu další skutečnosti, zejména to, že nositelé této schopnosti dále vykonávají svá, mnohdy vysoce náročná a intelektuální povolání. Paranoidní schizofrenici by nebyli schopni dále působit v takových rolích, ve kterých by nutně po získání této schopnosti muselo dojít ke změnám.

Přesto lze souhlasit s názorem, že zatímco nervový systém člověka má pracovat souběžně, automatické psaní tuto jednotu štěpí. Pokud k tomu dojde samovolně, záleží na vyspělosti jedince, jak dokáže tuto schopnost zpracovat a vyrovnat se s ní. Pokud je k tomu nervový systém donucován záměrnými pokusy, nemusí být výsledek pro daného člověka vždy příznivý.

Vznik schopnosti

Ve většině případů dochází k náhlému, samočinnému vzniku této schopnosti – osoba náhle píše, kreslí, přijímá věty, otázky nebo vzkazy, které přichází jakoby zvnějšku.

Jistý návod k navození této schopnosti podává v knize (4) Henry C. McComas, expert Americké společnosti pro psychický výzkum, už ve 20. letech 20. století. Je na něm znát vliv tehdy vládnoucího spiritismu.

„Návod je velmi jednoduchý. Je k tomu zapotřebí velký list papíru, měkká tužka a účast dvou přátel. Umístěte papír na velký stůl, položte na něj pohodlně obě paže tak, aby předloktí mělo volnost pohybu. Přítel číslo jedna položí svou ruku lehce na předloktí vaší ruky, v níž držíte tužku, a přítel číslo 2 se postaví před vás tak, abyste neviděli na papír. Jeho úlohou je, aby zajímavou rozmluvou odváděl vaši pozornost od toho, co píšete. Nyní se pokuste kreslit kruhy, dále se vyžaduje písmeno „a“, potom „an“ a konečně slovo „man“. Při troše vytrvalosti si brzy osvojíte schopnost psát a mluvit současně, ovšem nemohu vám to předem zaručit.“ (8/37) Zvláštní nadání k této schopnosti přisuzuje ženám, je však známa tato schopnost i u mužů.

Podle názoru J. Vaňury, který údajně prodělal podobnou zkušenost, k vzniku této schopnosti (tj. k intrapsychickým halucinacím) vede těžký stres, tělesné i psychické vyčerpání, vysoké horečky, šok. V literatuře se uvádí řada významných osobností, které tento zážitek prodělaly (A. Munthe, G. de Maupassant, John Steinbeck, aj.), a považuje jeho motorickou formu (aut. psaní) za nejtěžší, vedle projevů akustických (hlasy), optické (různé scénické vize).

Zpočátku je písmo velké a rozmáchlé, časem se rukopis zmenší na normální velikost. Často je rukopis při automatickém psaní jiný či naprosto odlišný od rukopisu dané osoby. Je znám případ, kdy jistá žena takto přijímala vzkazy od sedmi různých bytostí, přičemž každá z nich měla své jméno a zvláštní rukopis. (8/43)

Až do června roku 1996 byl život paní K. z Plzeňska zcela všední a v mnohém se podobal běžnému osudu jiných smrtelníků. Jako řada ostatních lidí měla i ona své zvyky, mezi něž mimo jiné patřila pečlivá příprava věcí, jež měla vyřídit následující den. Onoho červnového odpoledne si chtěla připravit složenku, aby ji mohla příští den odeslat. Vypsala však jen pár údajů, když se jí tužka začala v ruce kroutit takovou silou, že nebylo možné ji zvládnout. „Začala jsem tedy psát na jiný papír a psala jsem celou noc. Do rána jsem popsala tři sešity. Vůbec nebylo možné záhadné síle odolat a já jsem psala v jednom kuse ještě tři další dny. Popsala jsem stohy papíru a byla jsem značně vyčerpaná,“ popisuje začátek sledu neobvyklých událostí paní K.

První slova, která napsala bez své vůle, byly pozdravy od zemřelých členů rodiny. V textu se dokonce objevovala jména některých příbuzných, na něž normálně nemyslela, a o to více byla vším překvapena.

Ruku paní K. tedy  vedla záhadná síla a nutila ji psát věci, které by ji normálně nenapadly. Dokud se tajemné energii podvolovala, bylo vše v pořádku. Problémy nastaly v momentě, kdy začal být text psaný rukou ze záhrobí sprostý a paní K. odmítla sprosťárny psát. „Když duch začal psát sprostě, odmítla jsem ho poslouchat a vyhodila jsem také všechny dosud popsané sešity. Snažila jsem se záhadné síly zbavit, protože jsem začínala mít pocit, že by mohla být zlá. V ten moment mi TO však začalo velmi ubližovat. Dostala jsem například z ničeho nic facku, ačkoliv v místnosti nikdo nebyl a dokonce mi TO vytrhlo z ruky telefon. Také mi to strhlo řetízek. Ten jsem si pak opět vzala na krk a pozorovala jsem, co se bude dít. Řetízek se na mém krku pomalu napínal a poté opět spadl. Byl to velmi nepříjemný pocit,“ vypráví paní K.

Paní K. byla vším velmi zmatená a vystrašená. Snažila se před záhadnou silou utéct a vyběhla proto před dům. Ani zde však nenašla klid, protože nemohla jít, kam si přála. Cosi neznámého do ní doslova strkalo. Vrátila se tedy zpět do svého bytu, kde našla skříň pomalovanou nádhernými obrázky. Ty se však nelíbily jejímu kocourovi, který se bál do místnosti vstoupit. Protože paní K. chtěla ze svého okolí odstranit vše, co jí nepříjemné události minulých dnů připomínalo, umyla i skříň. Pak padla zcela vyčerpaná na postel, kde ležela tři dny a snažila se na vše zapomenout.

Paní K. ležela v posteli a toužila se neviditelného vetřelce zbavit, ale projevy tajemných sil neustávaly. V bezmocném zoufalství ji tedy napadlo, že se pomodlí. Ačkoliv k duchovnímu životu měla vždy velmi daleko (její otec byl policistou), odříkala najednou Otčenáš, jakoby si ho opakovala každý den. V závěru modlitby ji ještě napadlo, že by bylo lépe podivné síle spíše pomoci, než se jí snažit zbavit. V ten moment vše jako mávnutím kouzelného proutku přestalo a paní K. mohla vzít opět tužku do ruky bez obav. Po týdnu se odhodlala vyzkoušet, zda TO s ní bude ještě komunikovat. Tužka opět se jakoby sama rozběhla po papíře, ale paní K. již nic nenutilo. V textu nebyla žádná sprostá slova, ale spíše omluvy. Se záhadnou silou se paní K. nakonec smířila a žije s ní dodnes v souladu. Ke komunikaci již nepotřebuje ani tužku. Stačí, když si pomyslí otázku a prst její ruky sám přikývne na souhlas nebo se odmítavě pohne stranou. (14) Život paní K. se od té chvíle radikálně změnil – začala se zabývat léčitelstvím a přesto, že původní povolání hostinské nepřipívalo k hlubokomyslným úvahám, studuje od té chvíle různé filozofické i náboženské texty.

Výjimečné je psaní oběma rukama, přičemž každá píše jinou zprávu od odlišných bytostí.

Značnou proslulost získala Ing. Klára Malikovová z Taškentu, která začala náhle spontánně psát neznámým písmem a sdělovat informace od „mimozemšťana jménem Kovespul“. První kontakt začal 3 týdny poté, co měla v práci jakousi „extrasenzuální seanci“, které se zúčastnilo přes 100 lidí – zřejmě však šlo o jakousi formu přednášky o mimosmyslovém vnímání. Poté doma, při sledování TV, slyšela pozdrav, ale nikoho neviděla. Pak na obrazovce, jakoby za stěnou, viděla postavu s tělem člověka a hlavou s oušky, ale od prsou byl prázdný prostor až u stehen navazovaly nohy. Pak 9.7.1990 ji náhle přestala poslouchat pravá ruka, nastal třes, pocítila nutkání vzít tužku a začala psát znaky neznámého písma. Posléze přišly obrázky doplňované písmem. Jméno „Kovespul“ však bylo napsáno azbukou. Klára Malikovová říká, že „v době, kdy mně drnčí ruka, je tu ještě něco víc. Jako by se mi aktivizovala část mozku, který je jinak úplně mimo provoz, nebo jako bych měla tadyhle (v levém spánku) voperovaný nějaký přístroj. (…) Položím buď nahlas nebo i v duchu otázku a okamžitě se mi vynoří odpověď, jako když se rozsvítí neonový nápis.“ (12)

Neznámé písmo s podivnými krajinami a ozdobnými tvary květin a ornamentů kreslí i paní Marková z Kyjova. (15)

Zdroj informací

Informace, které tak z člověka vychází, vyvolávají nutně otázky – kde je zdroj oněch informací, jaká je možnost jejich ověření ?

1. Přinášené informace jsou determinovány různými vlivy, zejména v kombinaci s podvědomím daného jedince. Informace jsou však tak nové, nezvyklé, neboť byly tak hluboce zasunuty do podvědomí, že je daná osoba se sebou vůbec nedovede spojit a jsou pro ni naprosto překvapující.

V září 1963 americká básnířka Jane Robertsová začala zcela náhle automaticky psát věty, kterým nerozuměla, její vědomí bylo jakoby zastřené. Když se konečně plně probrala, rukopis s názvem „Fyzický vesmír jako myšlenkové konstrukce“ byl dokončen. Skutečným autorem se ohlásil jakýsi Seth, který se Robertsové ohlašoval jen pomocí okultních praktik a ve zvláštním stavu vědomí. Spisovatelka s ním vedla dlouhé rozhovory, jejichž výsledkem bylo několik knih s úvahami o bytí, hmotě, prostoru a čase, duši, životě a smrti, i o tom, co přijde po ní. Je otázkou, zda vyslovené informace mohly mít původ v podvědomí Robertsové, nebo přicházely z jiného zdroje.

2. Vhodná osoba se za určitých okolností napojuje přímo na tzv. všesvětové vědění, či informační pole, ve kterém jsou zaznamenány všechny informace bez ohledu na plynoucí čas – z minulosti, přítomnosti i budoucnosti. To lze však snadno ověřit – dotazuje-li se osoba na blízké události a nezávisle pak kontroluje, zda se událost splní. Při kontrolách se však ukazuje, že splnění předpovězených událostí odpovídá pouze mezi náhody.

3. Existuje i jiné vysvětlení: Předpokládané informační pole však opět podle některých názorů však nezachycuje jen události a informace pravdivé, ale i fantazie a lži, tedy vše, co lidé svojí duševní aktivitou vytvoří. V případě, že určitá osoba začne přinášet tyto informace, nelze nikdy spoléhat na to, že jde pouze o informace pravdivé.

4. Jedním z vlivů, který může být nápomocen při vzniku této schopnosti, může být i působení místa. Vychází z toho, že na určitém místě se soustřeďují pozůstatky různých emocionálních a vypjatých existenciálních prožitků, které se zde v minulosti udály. Vhodná osoba je vhodná opět díky tomu, že v minulosti prožila určité události, které ji předurčují k přijetí takových vlivů. Pokud se vhodná osoba na místo dostaví nebo v něm působí delší dobu, tyto vlivy zachycuje a prostřednictvím své psychiky je vnitřně přetváří a transformuje a vznik samovolného, automatického psaní nebo kreslení je jednou z možností, jak se tento vliv může projevit.

„Můj příběh začal zhruba před jedním rokem. Odstěhovali jsme se ze sídliště na vesnici do 100 let starého domu, kde to vše začalo. Krátce po nastěhováni jsem začal mít velké „noční můry“. Pocit jakoby mi něco lezlo do uší, nosu a neustupující tlaky v hlavě se vystupňovaly natolik, že jsem usínal na hodinu či dvě v rozmezí tří měsíců, stávala se ze mne troska. Držel jsem v ruce telefon a přemýšlel, zda Vám mám zavolat či nikoliv. Zdálo se, že se jedná o duchy nebo nevím co. Byl jsem už v takové situaci, že jsem si řekl, ať je to cokoliv, postavím se tomu čelem. Druhý den jsem nešel spát vůbec, vzal jsem si papír, tužku a začal klást otázky : Kdo jsi ? Co jsi ? Co chceš ? atd. spojené s tím, dozvědět se co nejvíce. Má ruka začala znenadání malovat nesmysly, různé vlnovky, kroužky atd. Řekl jsem si, že by mohlo jít o komunikaci, protože vlnovka v radiotechnice je amplituda frekvence signálu. Bylo to, jako bych si dopisoval s někým, komu nerozumím, nevidím, ale pouze cítím. Začal jsem malovat různé symboly, ukazovat tužkou na piktogramy o které se zajímám, symboly náboženství atd. Po pár probdělých nocích moje zvědavost přerostla o komunikační zájem.

Zpočátku to byly první slova češtiny, od toho, co mi to psalo velice zmatená a nesouvislá. To se záhy změnilo během měsíce na velmi inteligentní psané rozhovory mezi mnou a tím, s čím jsem si dopisoval. Nechápal jsem, co se děje. Po této době přestalo dopisování ze sebevzájemné legrace, kdy jsem opravdu myslel, že blázním nebo komunikuji s jiným světem nebo člověkem a vysvětlováním, proč se lidé chovají tak, jak se chovají, proč vzrůstá agresivita, bída a proč negativní jevy v naší společnosti převládají.“ (16)

5. Předchozí názor už je velmi blízko myšlence, že příjem informace touto formou je výsledkem průniku pozůstatků lidského vědomí těch osob, které jsou již po smrti, do vědomí dnešních žijících lidí.

Paní Curranová ze středozápadu USA náhle začala psát středověkou angličtinou, která pocházela od jakési Patience Worthové. Ohlásila se po mnoha pokusech paní Curranové se spiritistickou praktikou – píšícím prkénkem – těmito slovy : „Žila jsem před mnoha měsíčními proměnami. Přijdu zas – jmenuji se Patience Worthová.“ Posléze sdělila, že žila v 17. století v Anglii, vystěhovala se do Ameriky, kde ji zabili Indiáni. (8/40)

Závěr

Automatická kresba či písmo je schopností, které vzniká na určitém stupni vývoje jedince, přičemž musí být splněny určité dispozice v jeho předchozím vývoji. Není samospasitelnou metodou a vždy závisí na duševní, intelektuální a celkové úrovni člověka, jaké informace přijme a zejména, jak je dokáže interpretovat. To znamená, že může sice dojít k rozvoji této schopnosti, ale pokud se tak stane u nepřipraveného člověka, duševně či intelektuálně nevyspělého, přijaté informace nejsou zpravidla nic platné, neboť je taková osoba nedokáže vyložit ani jinak zpracovat. Pokud se tak stane spontánně, může se tak i stát i zdrojem duševní choroby.

Kol. aut. KPUFO

Obr.1 „Léčivá spirála“ Karla Kožíška
Obr. 2 Typická figura pro zjišťování zdravotního stavu (K. Kožíšek)
Obr. 3 Obrazy Kláry Malikovové
Obr. 4 Písmo Cecilie Markové

Odkazy a použitá literatura

1. Silovská, M.: Možnosti ověření a rozvoje paragnostických schopností. Dipl. práce. PeF ZČU Plzeň, 1994
2. Rejdák, Z.: Průvodce po psychotronice. Gemma, Praha, 1991
3. Šafařík, L.: Podstata a využití automatické kresby. ZAZ, roč. 1992, 26.9.1992, s. 15-17
4. Schrotter J.: Tajemství léčivých obrazů. Regenerace, roč. 1997, č. 12
5. Marek, V.: Obrazy, které září. Regenerace, příloha Speciál
6. -mv-: Američtí pacienti pějí chválu na léčitelku z Bulharska. Víkend, roč. 1995, č. 8, s. 12
7. Rasochová, V.: Diagnóza z pramínku vlasů. Expres, roč. 1991, č. 12
8. McComas, H.C.: Mluvil jsem s duchy. Výběr, Praha, 1990, s. 42
9. Bedford, J. – Kensington, W.: Delpassův experiment. Šulc, Praha, 1990
10. Brzáková, P.: Učíme se automatickou kresbu. Regena, 1997
11. Jung, C.G.: Analytická psychologie, její teorie a praxe. Academia, Praha, 1993
12. Šnajderová, H.: Byl to mimozemšťan ? Ahoj, č. 6, 15, 20, roč. 1991
13. -rs-: Další poselství? ZAZ, roč. 1993, č. 6, s. 26-27
14. Jehlička, M.: Ženu terorizovala záhadná síla, před níž nebylo úniku. Plz. deník, 5.3.1997
15. Mysliveček, Z.: Učebnice speciální psychiatrie. SZN, Praha, 1956
16. Z dopisu V. P. (z archivu KPU – Praha (OTAR)    

Z časopisu ZAZ č. 3, roč. 1999

  • Pro další studium je k dispozici DVD * Automatická kresba. Sborník materiálů, průřez problémem, články z archivu, filmy a videa. Cena 120 Kč

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 175

error: Kopírování zakázáno!