Reinkarnace – ano či ne ?

Diskuse kolem reinkarnace neutichá. Do podvědomí veřejnosti se tento termín dostává pomocí článků, knih, a tato otázka vyvolává řadu filozofických aj. úvah a interpretací. Co vyvolalo tuto diskusi, takový zájem o jev, který má své teoretické kořeny tak daleko od našeho navyklého způsobu myšlení ?

 Je to především naše převratná doba, která působí na široké vrstvy a vyvolává obavy za změn, které život přináší, strach z neznámého a z rychle se měnící tváře světa, i touhu uniknout některým změnám. Lidé se tak obracejí spíše do svého nitra, hledají jistotu a bezpečí a uchylují se k úvahám o životě, jež je dovedou až k možnosti posmrtné existence.

Při zkoumání podstaty teorie převtělování se lze setkat s těmito názory:

1. jsou to primitivní představy, jež vychází z přání člověka o nesmrtelnosti
2. je to odraz původního vědomí souvislostí člověka s přírodou a vesmírem.
3. je to odraz nám neznámého poznání, jehož pozůstatky lze vystopovat v učení všech světových náboženství aj. filozofických systémů.

Co hovoří pro reinkarnaci ?

Pro reinkarnaci a proces metempsychózy (stěhování duší) hovoří tisíciletá kulturní a filozofická tradice mnoha národů, a přesto, že byla pod vlivem jiných představ mnohde zatlačena do pozadí, zůstává v mýtech, legendách, a také ve filozofických systémech brahmanismu, buddhismu, v evropských měřítek v orfismu. Odraz učení o metempsychóze najdeme ve starém Egyptě, Babylonii, Indii a Tibetu.

V současné době pro teorii reinkarnace hovoří výzkumy a praxe regresních psychoterapeutů. S jejich činností se veřejnost seznámila prostřednictvím knih R.A. Moodyho (1), Helen Wambach (2), v ČR se takovou praxí zabývá např. PhDr. Marta Foučková. (3)

Co však hovoří proti reinkarnaci ?

Podle ustálené křesťanské představy duše člověka po jeho smrti odchází do „onoho“ světa. Podle názorů J. Bedforda a W. Kensingtona jde o „balík psinergie“, který představuje kompletní souhrn vlastností, paměti, myšlenek a pocitů lidské osobnosti.
Pouze „poškozené balíky psinergie“ zůstávají v tomto prostoru, přičemž „poškozený“ balík vzniká při silných emocionálních stavech (např. násilné smrti, apod.) (4)

Podle těchto autorů disponuje náš mozek tzv. „ochranným štítem“, jakousi clonou, která zabezpečuje naše normální prožívání a chrání nás před cizími vjemy. (5)

A právě v hypnóze, šoku, apod. vypjatých psychických stavech se tento hypotetický „ochranný štít“ částečně odkrývá a člověk vnímá části těchto „poškozených balíků psinergie“. Ty pak pronikají do jeho vědomí a on je reprodukuje jako „vzpomínky na minulý život“ (reinkarnace), člověk se cítí být někým jiným, prožívá deja-vu, (6). Takový člověk si však proto vzpomíná nejasně, spíše na nepříjemné zážitky, zvláště na to, co způsobilo smrt v předchozím „vtělení“.

Už v knihách R.A. Moodyho a P.P. Perryho se setkáváme jen a pouze s případy vzpomínek, které jsou charakteristické právě těmito emocionálně silnými a vypjatými zážitky nebo násilnou, nepřirozenou smrtí.

Zajímá je v této souvislosti i zmínka, že při skupinových regresních terapiích „několikrát se stalo, že dvě osoby z úplně protilehlých míst v učebně vypovídaly do protokolu o úplně stejných „minulých životech“.“ (7)

Jako další možný argument proti klasicky a jednoduše chápané reinkarnaci lze uvést fakt, že při reinkarnační regresi pokusný subjekt popisuje uváděné jevy mnohdy z vnější perspektivy. („Tak například jsem většinu dění v příhodě se lvem pozoroval jako divák seshora, jako bych sám byl jedním z diváků..„) (8)

Z uvedeného vyplývá, jakoby „poškozený balík psinergie“ nesl právě informaci o zániku svého nositele, která se dominantní.

„Balík psinergie“ se přitom skládá ze dvou částí. „Nižší“ psinergie tohoto „balíku“ zůstává jako „otisk“ či „projekce“ na místě, kde se událost stala, „vyšší“ psinergie je zachycena v energoinformačním poli a lze ji zachytit kdekoliv a kdykoliv za pomocí hypnózy a dalších změněných psychických stavů, za použití či souhry zvláštních podmínek či postupů. (spiritismus).

Kde se však berou ony nevysvětlitelné fobie a psychické potíže ? Jde o případy, kdy má daná osoba různé bolesti a potíže, které se vysvětlí až v reinkarnační regresi jako pozůstatek po dávném zranění či smrti (úder kopím, atd.) Mohou být způsobeny jinými (např. somatickými) vlivy, apod., ale při reinkarnační regresi si takto ztrápená mysl „přitáhne“ nebo se otevře pro podobný zážitek, který spočívá v některém „poškozeném balíku“ posmrtného bioenergoinformačního pole. Také množství a různost „předchozích životů“ jednoho člověka, který prošel vícekrát reinkarnační regresí, ukazuje, že za čas, až se problémy změní a aktuálními se stanou jiné obtíže, v další regresi se vybaví jiné, opět „aktuální“ „bývalé životy“!

Uvedený pohled na reinkarmaci by se dal proto vykládat spíše jako způsob komunikace s energoinformačním polem a koresponduje s tím, co o tomto problému odkazují nejstarší učení.

Např. taoistické učení o substanci čchi říká, že „velmi jemné čchi opouští člověka, když umírá a vytváří to, co lidé nazývají démonem a Bohem.“ (9)

„Když smrt převezme vládu nad tělem, životní energie splyne s kosmickým zdrojem, vědomí se rozplyne ve své příčině a karma s individuální duší splynou v čistém a neměnném Brahman,“ čteme v indických Upanišádách. (10) A dále: „Veškerenstvo je Brahma, avšak Brahma je Átman v nás.“ (11) S podobnými až totožnými představami se lze setkat i v mýtech a legendách různých afrických i jihoamerických kmenů. (12)

Nebylo účelem této krátké statě vyřešit problém podstaty reinkarnace. Bylo třeba jen ukázat na obtížnost zodpovězení této otázky při využití některých úvah, plynoucích z konfrontace dosavadních poznatků a prastarých odkazů. Pro nalezení pravdy je nutné seznámení se všemi názory a nezaujatě hledat argumenty jak pro, tak i proti.

Nezbývá proto na závěr nic jiného, než souhlasit s Buddhou: „Tvrzení, že dokonalosti došlý člověk trvá dále po smrti, nebo že po smrti netrvá více, nebo že částečně trvá a částečně netrvá, nebo že ani trvá nebo netrvá, je slepou uličkou názorů.“ (13)

Pozn.:

(1) Moody, R.A. – Perry, P.P.: Život před životem. Praha, Mladá fronta, 1992
(2) Wambach, H.: Život před životem. Praha, ČsAAA, 1990
(3) Foučková, M.: Jsem. Praha, Praha, 1997
(4) Bedford, J. – Kensington, W.: Delpassův experiment. Šulc, Praha, 1991,
(5) Tamtéž, s. 102-108
(6) Tamtéž, s. 108-116
(7) Moody, R.A. – Perry, P.P.: Život před životem. Praha, Mladá fronta, 1992, s. 34
(8) Moody, R.A. – Perry, P.P.: Život před životem. Praha, Mladá fronta, 1992, s. 28
(9) Kol. aut.: Dějiny filozofie. Praha, 1976, s. 35
(10)  Upanišady. Praha, Inspirace, 1990, s. 46
(11)  Copatha-Brahmanam. Deussen Gesch. I. 1. s. 36, In: Storig, H.: Malé dějiny filozofie. Praha, Zvon, 1991, s. 37
(12)  Kol. aut.: Světové mytologie. Praha, Orbis, 1972
(13)  Procházka, L.: Kniha o skutečnosti podle Buddhova probuzenského učení. Plzeň, 1939, s. 271

L. Šafařík

 

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 225

error: Kopírování zakázáno!