Lidská řeč vznikla z polibků?

Kde se vzala jedinečná lidská schopnost, která vedla ke vzniku celé naší kultury – řeč? Nad touto otázkou se vědci trápí více než jedno století, vytváří různé teorie. Je jasné, že řeč se objevila v týmu, protože touha vyjádřit své myšlenky předpokládá partnera. Vědci z Princetonu nabízí novou teorii: lidé mluví, protože se líbají.

Hypotézy o původu řeči způsobily tak zuřivé debatu, že některé vědecké komunity se rozhodly tuto otázku vůbec raději neřešit. Například, v XIX. století se tak rozhodli jazykovědci a lingvisté. Lingvistická společnost v Paříži v roce 1865 zakázala zvažovat jakékoli hypotézy o původu jazyka jako „zbytečné“ a „neproduktivní“. Prezident londýnské jazykovědné společnosti o osm let později řekl: „Věřím, že tyto otázky nejsou relevantní pro skutečnou filologii.“

Zájem o původ jazyka po delší dobu narážel na nesouhlas evropské vědecké obce. Možná proto, podle slov D. Premacka (1), autora mnoha knih o vývoji a původu jazyka, „lidská řeč je nepřekonatelná překážka pro evoluční teorii“. Zatímco se všichni shodují, že jazyk je hlavním rysem odlišnosti lidi z jiných druhů, evolucionisté nemohou najít přijatelné vysvětlení pro mimořádnou rozmanitost jazyků a jejich složitost.

Ale antropologové nemají v úmyslu zastavit hledání pravdy. Většina z nich souhlasí s tím, že jazyk vznikl před více než 50.000 lety, ale žádný přesný důkaz není k dispozici. Podle teorie aktivity vznikl v pracovním procesu. Složité kolektivní akce – např. skupinový lov na velká zvířata vyžaduje přesnou koordinaci. V této akci jednotlivec nemůže plnit vedoucí motivy skupinových aktivit: například jedna skupina lovců musela vyděsit zvíře, aby jej zavedla do jámy, pasti apod. Řeč, říkali zastánci této hypotézy, se vynořila z naléhavé potřeby jednat a koordinovat akce.

Slabinou této teorie je, že opice jsou také obeznámeni se složitými kolektivními akcemi vyžadující určenou strategii. Šimpanzi vědí, jak lovit ve skupině. Navíc, mnoho opic, dokonce i ty nejmenší, vedou skutečné „války“. Opice Malba kapucínská (Cebus capucinus) (2), rozšířené ve Střední a Jižní Americe, a možná nejinteligentnější z Nového světa, sbírají celou armádu na ochranu svého území před nájezdy jedinců jiných druhů. Jejich obranné akce jsou předmětem komplexního systému bojovníků přes hrdiny až po dezertéry.

Nicméně, ani skupinový lov, ani bojové akce nevedlo u opic ke vzniku řeči – zvířata jsou stále spokojena se systémem výkřiků, které, mimochodem, používají od narození. Novorozená opice už umí křičet, a v procesu růstu do dospělosti jejich zvuk ani komunikace neprochází žádnou změnou.

Lidská řeč však prochází složitými fázemi vývoje a tvorby. Od dětského žvatlání, přes imitaci zvuků dospělé řeči přechází dítě k pochopení toho, že určité kombinace zvuků odpovídají předmětům, akcím nebo událostem, a pak se učí konstruovat věty a nakonec dochází k pochopení složité struktury jazyka.

Je i další hypotéza, podle které řeč vznikla díky „ozvučení“ gest a mimiky primátů. Vědci z Princetonské university  (USA) navrhli teorii, že lidská řeč se vyvinula z obličejové grimasy opic – zejména z dotyků rtů. Toto gesto lze nalézt u řady druhů opic, např. u šimpanzů: zvířata se olizují rty navzájem, když chtějí potvrdit přátelské styky. Řeč, jak známo, vzniká v důsledku těchto dvou systémů: jednak dýchací svaly protlačují vzduch přes hlasivky, a za druhé, zvuk se mění díky pohyby jazyka, rtů a tváře. Samy od sebe obličejové pohyby neprodukují žádný zvuk, ale artikulovaná řeč je bez nich nemožná.

„V naší hypotéze jsme se spoléhali na teorii předloženou v roce 1988 profesorem Peterem MacNeilagem z University v Texasu,“ říkají vědci. Článek s předpokladem, že řeč vznikla z opičí grimasy, publikoval MacNeilage v časopise „Behavioral and Brain Sciences“. (3) Takže, podle vědců z Princetonu, lidská řeč vznikla z jedné z nejčastějších grimas primátů – když se vzájemně dotýkají rty. S touto grimasou se lze setkat u velkého množství druhů opic, až po šimpanze. Obvykle se zvířata líbají, když chtějí potvrdit přátelské styky.

Vědci provedli paralelu mezi polibky opic a kojeneckým žvatláním. Když se dítě snaží vydávat první zvuky, jeho mimické pohyby obličeje jsou pomalé a rozmanité v rytmu, na rozdíl od pohybů při žvýkání. Ty, i když povrchně mohou připomínat žvatlání, jsou sice velmi rytmické, ale objevují se ihned po narození a nakonec nedoznají téměř žádnou změnu. Rozdílný charakter těchto činností ukazuje, že jsou předmětem různých oddělení nervového systému. V závislosti na tom, jak dospívají, tak se i jejich řečová mimika stává rychlejší a efektivnější.

Aby prověřili tuto teorii, vědci udělali rentgenové záběry, kterými porovnali mimické pohyby opic a lidí. Analyzovali pohyb opičích rtů, jazyka a hyoidní chrupavky při žvýkání a při líbání. A skutečně našli velkou podobnost líbání opic a řečových pohybů člověka.

Je možné, že líbání bylo opravdu impulsem pro rozvoj řeči, říkají vědci z Princetonu. Nicméně, v tomto případě není důležitá podobnost pohybů při žvýkání a mimiky člověka a primátů, ale to, zda obojí je předmětem různých neuronových sítí. Lidská řeč nemusela nutně vzniknout právě z těchto „polibků“, které si momentálně vyměňují přátelské opice. Ale je pravděpodobné, že podobné obličejové pohyby v minulosti umožnily naším předkům změnit povahu zvuků produkovaných v krku, což byl první krok k vzniku řeči.

Odkazy

(1) David Premack. Wikipedia. Internet:  http://en.wikipedia.org/wiki/David_Premack
(2) Malpa kapucínská. Wikipedia. Internet:  http://cs.wikipedia.org/wiki/Malpa_kapuc%C3%ADnsk%C3%A1
(3) Morgan Kelly: Out of the mouths of primates, facial mechanics of human speech may have evolved. Priceton University, 20.6.2012. Internet: http://www.princeton.edu/main/news/archive/S34/00/36M97/index.xml?section=science

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 225

error: Kopírování zakázáno!