Lidé – přízraky

 Tato podivná příhoda se udála pod Sankt Peterburgem, nedaleko od stanice Sosnova v létě roku 1993. 

Společně se dvěma kolegy, pracujícími s ním v jedné konstrukční kanceláři, Alexandr Ivanovič Volžanin se vydal na tradiční rybaření. V pátek nastartovali stařičký „moskvič“ a vydali se na cestu. Program byl stanoven do podrobností – večer odjezd, táborák, ranní lov, oběd a návrat domů.

Zatím vše probíhalo bez problémů. Když jeli na zadané místo, začala bouřka. Blesky udeřily i do stromů podél silnice. Jeden z úderů blesku byl velmi blízký. Tento okamžik se stal osudovým pro jeho druhy. Auto sjelo ze silnice, a narazilo pravými zadními dveřmi na starou borovici. Sám Alexandr – zkušený řidič, dosud bez havárie – později sdělil, že sjel ze silnice po úderu blesku, a potom, že před kapotou se objevilo jakési monstrum, chlupaté, se žhavýma očima. I přesto nikdo z druhů monstrum neviděl.

Volžanin a Sigalev, sedící vpředu, se jen ulekli. Hůře bylo dalšímu pasažéru, konstruktéru Jelmanovi. Utrpěl vážné trauma a střepy bočního skla mu rozsekly kůži na hlavě. Utrpěl i otřes mozku, neboť když jeho druzi vyskákali z auta, nemohl se udržet na podklesávajících se nohou.

Co jim zbývalo? Do nejbližší osady bylo několik desítek kilometrů a co si počít s raněným kamarádem? A na silnici ani jedno auto. Sigalev tedy rozdělal oheň a když se rozhlédli, uviděli v dálce malý domek. Překvapilo je to, neboť z předchozích cest si nijakého domu předtím nevšimli. Vydali se k němu a zabušili na dveře. Otevřela jim stará žena, a když ji viděli, napadla je pohádka o Babě Jaze. Když ji požádali o pomoc, ničeho nenamítala, odstoupila od dveří a pustila dál nešťastné a promoklé rybáře.

Žena nakrmila příchozí horkou polévkou, omyla Jelmanovi rány jakýmsi odvarem a uložila ke spánku.

Ráno se probudili pod otevřeným nebem!

Bylo to tak překvapující ! Místo domu byly okolo jen skalní stěny a balvany, žádné stopy předchozího domu. A ještě jedna podivnost – rány na Jelmanově hlavě zmizely, zbyly jen již téměř neznatelné jizvy. Odpočatí a svěží se vydali k nejbližší stanici milice, kde jim pomohli s odtáhnutím auta.

Všichni si stojí za tím, že celá historie je čistá pravda.

Když milici vypověděli svůj příběh, dozvěděli se, že něco podobného se stalo prý již v roce 1982. Na stejném místě jistý člověk také havaroval v noci. Vyprávěl, že také při hledání pomoci nocoval u jakési vědmy ve mlýně.

„Kdo to mohl být?“ ptá se Volženin. „Vrátili jsme se snad v čase, a nocovali u někoho, kdo tu žil před válkou, když tu ještě byli lidé? Nebo jsme byli v pohádce u Baby Jagy? Nebo se nám to všechno zdálo?“

Jiná záhadná příhoda se udála 20. ledna 1973 ve vesnici Kratovo u Moskvy. Alexandr Selikov vypráví:

„Bylo mi tenkrát necelých 15 let. Rád jsem se toulal po lese a na jednom stromě jsem si vybudoval jakousi pozorovatelnu. Byla ve výšce až  7 metrů. Tam jsem si zalezl i tento den. Bylo chladno – kolem 22 stupňů mrazu, slunečno, bezvětří.

Nic zvláštního se kolem mne nestalo, nic zvláštního si nepamatuji. Ale něco se stát muselo – náhle jsem hleděl na noční nebe. Byl jsem pod stromem. Čepici jsem neměl, a už jsem ji nikdy nenašel. Celá tvář byla jakási lepkavá, ruce také…

Byl jsem jako zmlácený a vydal jsem se domů. A tam se ukázalo, že mne již několik hodin hledají. Matka, když mne uviděla, se zhrozila. Byl jsem celý od krve – tvář, ruce. Ale když mne matka umyla, ukázalo se, že nemám žádné zranění, žádné jizvy, ba ani odřeniny. A nebyl jsem ani omrzlý!

Druhý den jsem šel do školy. Ale ti, kdo mě dobře znali, začali brzy říkat – „Našeho Sašku vyměnili!“

A skutečně – něco se ve mně změnilo. Můj pohled na svět, na život. Do té doby  mě vzrušovala astronomie, ale od té chvíle mě přestala zajímat a já se začal zabývat elektronikou.“

Co se stalo? Spadl chlapec ze stromu ? Jaká zranění způsobilo jeho zbrocení krví, když nezůstaly žádné jizvy?

Je řada otázek, ale nesnadné odpovědi.

Z ruských zdrojů

error: Kopírování zakázáno!