Magnetické pole – lék na lži

Jak donutit člověka mluvit pravdu a nic než pravdu?  Touto otázkou se zabývá množství lidí – vyšetřovatelé, učitelé, rodiče i žárlivé manželky a ustaraní rodiče dospívajících. 

Estonští neurovědci naznačují, že objevili nový způsob, jak „vypnout“ u člověka schopnost lhát.

Nicméně, ne každý je přesvědčen, že je to cesta k převýchově každého lháře.

Výzkumníci z University v Tartu tvrdí, že magnetické pole ovlivňuje lidský mozek podobně, jako je sérum pravdy.

Lež můžeme chápat jako zjevné lži, jako záměrné šíření nepravdy, přímo či nepřímo, s nějakým cílem nebo bez něj (jako například u patologických lhářů).

Ale co je taková lež na biochemické úrovni?

Reaguje mozek na to, že námi pronášená fakta nesouhlasí s těmi, které vlastně známe?

Jakékoliv úmyslné jednání vyvolává u člověka řadu psycho-fyziologických reakcí.

Reakce, probíhající v nervovém systému při sdělení nepravdivých informací, jsou velmi odlišné od těch, které doprovázejí pravdivou řeč.

Tento známý princip je použit ve známém přístroji – polygrafu – detektoru lži.

Před deseti lety, v říjnu 2001, neurofyziologové z lékařské fakulty University v Pennsylvanii předložili zprávu o tom, jak vypadá mozková aktivita člověka, který lže. Vědci požádali skupinu dobrovolníků, aby „oklamali“ počítač, a kontrolní skupina měla pravdivě odpovídat na otázky.

Skenování mozku účastníků experimentu ukázalo, že přední mozková kůra, a sice, její oblasti zodpovědné za pozornost a kontrolu chyb – byly více aktivní, když účastníci lhali.

Organizátoři tohoto experimentu došli k závěru, že lež se projevuje ne dodatečnou aktivitou kůry, ale ve snížení aktivity těch oblastí mozku, odpovědných za pravdu.

Šestnáct dobrovolníků na estonské Universitě v Tartu, prošlo transkraniální magnetickou stimulací: kůru jejich mozku stimulovali bez přímého kontaktu s ní, za pomocí krátkých magnetických pulsů.

Celková nucená stimulace jakékoli části mozku měla snížit možnou „vědomou“ aktivitu na tomto úseku.

Účastníci experimentu byli požádáni, aby nazvali barvu figury, která jim byla ukázána na obrazovce počítače. Na základě vlastního uvážení mohli lhát nebo dát pravdivou odpověď.

V první sérii experimentů výzkumní pracovníci stimulovali elektromagnetickým zářením prefrontální kortex, který je právě spojen s funkcí pro zpracování a řízení informací.

V druhé sérii stimulovali parietální, temenní oblast, která nemá vztah k těmto schopnostem.

Experiment prokázal, že v první sérii experimentů lidé lhali podstatně méně.

Nicméně, kritici argumentují, že není možné vyvozovat vážné závěry založené na experimentech s tak malou skupinou osob.

Je třeba také připomenout ještě jiný výzkum kognitivních procesů.

V roce 2009 harvardští psychologové, pod vedením dr. Greena, zjistili, že mozek lidí, kteří jsou náchylní ke lži a nečestnému chování, reaguje jinak i při vyslovení pravdy.

V první sérii zkoušek dal Dr. Green účastníkům příležitost lhát. Tak snadno rozdělil dobrovolníky na ty, kteří jsou a nejsou náchylní ke lži.

V druhé sérii pokusů bylo zjištěno, že mozek protřelých lhářů vykazuje zvýšenou aktivitu, i když mluví pravdu! Navíc, aktivní byly stejné oblasti, zodpovědné za kontrolu informací i koncentraci.

Tam, kde čestný člověk neviděl jinou možnost, lhář byl nucen učinit vědomou volbu – zda má v tu chvíli říkat pravdu nebo ne, což vyvolalo další aktivitu mozkové kůry.

To svědčí o tom, že stimulace magnetickými pulsy oslabuje schopnost lhát u těch, kteří se často uchylují ke lži – protože jejich mozek je aktivnější při výběru mezi těmito dvěma možnostmi.

Není známo, zda lékaři se někdy objeví spolehlivý způsob, jak rozlišit pravdu od lži a donutí lidi, aby mluvili pravdu.

Zatím, podle četných pokusů, odlišit pravdu od lži lze pouze v 54 procentech případů.

Jenže takový výsledek je přibližně zhruba stejný, jako když pro zjištění, zda člověk lže nebo ne, si hodíme mincí.

Překvapující skutečností ovšem je, že lidé, kteří jsou v depresi, jsou pravdomluvnější, než zdraví lidé.

Je to možná proto, že se u nich snižuje motivace k dosahování životních cílů, nechtějí dělat dobrý dojem a nepotřebují těžit z toho, co by bylo řečeno.

Ale když se člověk opět zotaví z nostalgie, začnou zase normální „zdravé“ snahy a tužby, které přináší i snahu lhát…

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 225

error: Kopírování zakázáno!