Obličeje v Bélméz (1)

Záhadný jev, při kterém se objevuje vyobrazení tváří v městečku Bélméz, už trvá přes čtyřicet let. První tvář se vznikla 23. srpna 1971, kdy Maria Gomez našla obraz tváře na betonové podlaze své kuchyně. 

Žena dostala strach a upozornila na obraz sousedy. V následujících dnech sousedé a lidé z celého města Bélmez uspořádali řadu poutí do domu, aby viděli tento obraz. To rodinu tak vystresovalo, že syn Marie tvář zničil krumpáčem.

Klid ale trval jen krátce. Dne 9. září 1971 se objevil další obličej. Tvář dostala název La Pava. Objev byl vyfotografován a byl chráněn sklem.

V lednu 1972 se na stejném místě objevily další tři obličeje, jejichž kresba byla hrubší.

Záležitost se dostala do tisku až sedm dní po objevu obličeje La Pava, když v granadských  novinách „Ideal“ (1)  otiskli o Bélméz článek. To vyvolalo další vlnu návštěv.

Tři týdny od objevu prvního obličeje v domě Juan a Maria Gomez Pereira rozjeli různé výdělečné podniky kolem tajemství: vstupné do domu, výlety na koních a prodej fotografie La Pava za 10 peset za kus (náklady na papír byly 5 peset ve všední den a 6 peset v neděli).

Tento fenomén dosáhl svého vrcholu o čtyři měsíce později, když 31. ledna 1972 se v novinách Pueblo psalo o tvářích na první stránce.

„Tento případ byl ve skutečnosti dílem Emilio Romero (ředitele deníku Pueblo (2). Bez něj bychom o tomto problému nevěděli,“ tvrdí Ramos Perera, který byl v 70. letech prezidentem španělské parapsychologické společnosti.

Emilio Romero poslal do Bélméz Antonio Casado, mladého reportéra, začínajícího, 24 letého novináře. Jeho série článků „Tváře hovoří“, publikovaných od 14. a 24. února 1972, rozvířily tajemství po celém státě.

Ve stejné době triumfálně vstoupil do města Germain Argumosa, parapsycholog, který si nechal říkat „učitel“, ale žádné vyšší vzdělání neměl a nikdy nikde neučil, natož na vysoké škole.

Argumosa vykládal, že tváře pochází ze záhrobí, a začal nahrávat hlasy mrtvých (EVP). Sdělil, že se mu to podařilo a v novinách Pueblo to otiskli. Nicméně, téměř nikdo tomu nevěřil, neboť Argumosa nahrával v místnosti plné lidí, kteří nepřestali mluvit…

Další parapsycholog, Joaquín Grau (3)  argumentoval, že tento jev vznikl kvůli koncentraci energie, která proudila z majitele domu, což trvalo až do smrti jeho manželky v únoru 2004.

Po třech týdnech se město změnilo v jakýsi španělský Roswell – záhada zvýšila počet návštěvníků na 50.000 a přitahovala zájem dalších médií.

Náklad deníku Pueblo vzrostl o 50.000 výtisků díky tvářím z Bélméz. Fenomén přešel i do dalších novin, aby něco urvali z této bohaté kořisti.

Nicméně, 21. února 1972 příběh doznal radikální obrat: v článku v časopise „El Alcázar“ (4)  Julio Camarero napsal, že vše je podvod, za kterým stojí Emilio Romero. Mladý novinář smetl tajemství chemickou analýzou, ve které dospěl k závěru, že tváře byly zhotoveny dusičnanem stříbrným.

Jiné noviny pokračovaly v obhajobě pravosti tohoto jevu, ale pokles zájmu byl nezastavitelný.

Případ znervóznil také Francův fašistický režim. „Volal mi Emilio Romero a řekl: „Antonio, volal mi ministr, že musí být všechno zastaveno,“ vzpomíná Casado.

Případ tak byl pomalu zapomenut a tváře z Bélméz skončily na okrajových stránkách esoterických časopisů.

Pokračování

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 225

error: Kopírování zakázáno!