Hvězdný kód živých počítačů Země

Základ kteréhokoli živého organismu tvoří jakýsi biopočítač. V jeho programu, vloženém zástupci jiných civilizací, jsou přesné stanoveny všechny parametry existence biosoustavy; jak okamžik zrození, tak i smrtí… To je názor moskevského biologa Pjotra Garjajeva (1).

 

PŘED MÝMA OČIMA

ukrajují z čerstvě utrženého březového listu větší část. Pak ihned pořizuje ve zvláštním režimu fotografie. A světe, div se! Na fotografiích vidím celý list!

„Podívej se“, říká Pjotr a pokládá přede mě fotografie. „Zbylá část březového listu si „pamatuje“ sebe jako celistvý organismus a snadno dokresluje svůj „portrét“.“

„To je nemožné, v tom je nějaký trik…“ Ostatně, mnohé z toho, co mi mladý moskevský biolog Pjotr Garjajev a jeho kolegové říkali, přesahovalo rámec logiky… I když snad právě teorie Garjajeva pomůže objasnit to, co se po desetiletí marně snaží biologové a genetici z celého světa.

Sovětský biolog Alexandr Gurvič ve dvacátých letech zjistil, že se informační „spojení“ mezi živými buňkami uskutečňuje nejen na úrovni hmoty, ale také pole, například takového jako u magnetu. Právě toto spojení, předpokládal Gurvič, určuje tvary budoucího organismu. Vědec však nemohl tenkrát vysvětlit, jak to probíhá. Jeho teorie nebyla bohužel plně doceněna a zapomnělo se na ni.

„Nyní při studiu této geniální domněnky jsme mohli udělat další krok vpřed,“, vypráví Pjotr. „Došli jsme k myšlence, že uvnitř nás existuje bio-holografický počítač. Co to je? Z pokolení na pokolení se genetickým kódem individua předává jeho ‚portrét‘. Vychází, že chromozómy jaderné struktury buněk mají schopnost představit si budoucí organismus. Kde je vsak zakódována tato schopnost?“

„Na tuto otázku vsak současná biologie nemůže zatím odpovědět,“ namítám.

„A neodpoví,“ míní Garjajev, „pokud si nevezme na pomoc fyziku a holografii. Jenom ve spolupráci těchto vědních oborů bude možné objasnit ‚tmavá místa‘ zákona, podle něhož se náš organismus vytváří v čase a prostoru.

PO DLOUHOLETÉM VÝZKUMU

jsme došli k paradoxnímu závěru. Geny, které se až dosud počítaly jako základní ‚jednotka‘ dědičnosti, jsou pouze částečkou víceobjemových holografických supergenů. Souhrn posledně jmenovaných právě vytváří bio-holografický počítač organismu. Tento unikátní mechanismus může hodnotit nejen současný stav tkání, orgánů, ale také zobrazovat jejich minulost nebo budoucnost.

V případě, že bude tato teorie uznána, potom se mnohé, dosud nevysvětlitelné procesy v organismech snadno vysvětlí. Například ‚fantomový efekt‘ listu stromu nebo, řekněme, ‚fantomové‘ bolesti u lidí, kterým byly amputovány orgány nebo končetiny…“

„Jak jsi přišel na myšlenku využít ve své práci holografii?“

„Před několika lety jsem si v jednom vědeckém časopisu přečetl článek kalkatských vědců o získání fantomů pomocí umělého elektrického pole. Zaujal mne natolik, že jsem se začal pokoušet o získání ‚fantomového efektu‘, i když s pomocí přirozeného vyzařování organismu. A výsledkem bylo, že jsem došel k závěru o existenci určitého biologického ‚počítače‘.“

„A tak ‚počítač‘ usměrňuje život organismu… co je v tomto případě nemoc? Překážka v jeho práci? A smrt – zánik programu?“

„To je složitá otázka. I když de facto přibližně tak probíhá. Počítač neustále usměrňuje práci všech orgánů, ale okolní prostředí mu to znesnadňuje – kancerogeny, škodlivými barvivy, ionizujícím zářením… A v práci bezvadně fungujícího mechanismu se objevují trhliny, které způsobuje neřiditelné, chaotické uskupení buněk. V těchto podmínkách se rozvíjejí rakovinné buňky, AIDS…

PO ZVLÁDNUTÍ ŘÍZENÍ

počítače můžeme v nezbytné míře korigovat jeho program, a to znamená léčit nebo i regenerovat tkáně a orgány zasažené nemocí. Ještěrce přece dorůstá utržený ocas. To tedy znamená, že tento způsob obrany existuje přímo v genech, byl však potlačen v průběhu evoluce a lze jej při aktivizaci embryonální paměti znovu obnovit. Pokud jde o smrt, je pravděpodobné, že v biologickém programu existence individua je naprogramováno ‚odpojení“…“

„V principu je ledy nesmrtelnost možná?“

„Přirozeně,“ usmál se mladý vědec. „Ale není to tak jednoduché. Z nějakého důvodu nás přece ‚vypínají’…“

„Vypínají?!“

„Během zkoumání chromozómů jsme narazili na podivnou věc. Na geny připadá jenom jedno až pět procent objemu těchto struktur, zatímco informační část chromozómového aparátu je nepochopitelně velká. Vzniká otázka, proč rozumně organizovaná soustava potřebuje takové rozměry? Jsou pro to určité důvody?

Ukázalo se, že ostatní část chromozómů obsahuje pro ně netypickou informaci, přirozeně z hlediska dnešního klasického chápání genetiky.

Almaatský vědec Vladimír Ščerbak, s nímž mám úzké tvůrčí kontakty, matematickou metodou prokázal, že tato informace není nic jiného, než umělý záznam určitého poselství. Odkud? Možná z kosmu nebo z nějakého jiného světa. Jak se sem doslalo? Pravděpodobně takto: v praoceánu naší planety, pod vlivem ultrafialových nebo jiných paprsků, vznikla přirozenou cestou DNK, kterou je možné zakódovat. Ta byla použila pro záznam programu – kódu práce počítače organismu. Protože jinak podle všech zákonů biologie evoluce DNK naráží na slepou uličku…“

„Prosím tě… Takhle se dá vytvořit jakákoli teorie, ale co praktická stránka…“

Garjajev se na mne podíval a beze slova vyndal z aktovky cosi podobné diktafonu. „To je rezonátor. Přebírá informaci od jednoho organismu a předává je dalšímu – modeluje činnost chromozómů. Například, bereme embryo žabího pulce a předáváme jeho parametry ‚čistým‘, k růstu ještě nepřipraveným buňkám a získáme tkáně, které jsou nezbytné v tuto chvíli – svalovinu, chrupavky, nervové buňky. Proces vývoje – morfogeneze – probíhá nikoli přes hmotu, ale prostřednictvím pole. Zatím jsou tyto pokusy možné na vzdálenost asi dvou metrů. V budoucnu však nebude vzdálenost rozhodující.“

Vypadalo to, že se před mými zraky uskutečňoval

ZÁZRAK ZRODU ŽIVOTA

Avšak…

„Petře, nemáš strach cítit se do určité míry vládcem nad přírodními silami? Čeho chceš dosáhnout?“ „Máš na mysli to, že je možné tímto způsobem předat libovolnou informaci na jakoukoli vzdálenost a lidi nejen léčit, ale také z nich učinit nevyléčitelné nemocné?“

„Celkem vzato, ano.

Přirozeně, každá dobrá věc se může obrátit ve zlo. Hlavní je nezapomínat na odpovědnost. Po zvládnutí principu vysokého, supergenetického kódování a řízení holografického počítače budeme schopni vytvořit přístroje, imitující jeho práci. S několika sty buněk bude výkonnější než všechny počítače světa. Znamená to, že si podřídíme procesy, které se svou složitostí mohou porovnat jedině snad se životem. Když dešifrujeme ‚mimozemský kód´, potom objasníme všechny paranormální jevy, odhalíme takové soustavy poznání, o nichž zatím nemůžeme ani snít. Klíčem ke kódu bude nejspíš rozumně zvolené pole, s jehož pomocí budeme číst vlastní chromozómy.

Co ještě dodat? Údaje o jiných galaxiích a civilizacích nejsou zapsány v análech, které může zničit čas nebo přírodní katastrofa. Jsou v nás. Když zemřeme, odneseme si i informaci, když ji dešifrujeme, vnikneme do tajemství jsoucnosti, staneme se takříkajíc superlidmi. Proto máme v sobě, stejně jako nejmodernější počítače, ‚obranu před hloupostí“. Se svým genetickým kódem nesmíme manipulovat příliš svobodně, postačí zasáhnout tu část chromozómů, kde je kód a… Stručně řečeno, vše závisí jen na nás.“

Nu což… Někomu se teorie Pjotra Garjajeva a jeho společníků bude zdát vymyšlenou, někdo se nevěřícné zasměje. Někdo se však zamyslí. Já sama nemohu stále uvěřit výsledkům pokusů a experimentů, které jsem sledovala v laboratoři Pjotra Garjajeva. Realita je však, jak to neustále dokazuje život, někdy podivuhodnější než největší fantazie.

Světlana Fedorovičová

Týdeník aktualit 32/1991, s. 10

Odkazy

(1) Гаряев, Пётр Петрович. Wikipedia. Internet:  https://ru.wikipedia.org/

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 225

error: Kopírování zakázáno!