Člověk se vyvinul z opic

Nyní už o tom nelze pochybovat. Jeho původ odhalily nohy 

Opičí předkové člověka kdysi žili na stromech a hbitě po nich lezli, držíce se za větve rukama a nohama. Vyšší primáti, jako například šimpanzi, to dělají dodnes.

A to vše proto, že chodidla jsou u nich podobné rukám – mají v nich téměř stejnou ohebnost. A tak jsou opice schopny svými chodidly se chytit větví. Stejně jako rukama.

Lidé však své chodidlo neohnou a se svými chodidly se za větve nechytí. Ale na zemi chodí pohodlně. Tímto způsobem se v podstatě liší od opic.

To dává odpůrcům Darwinovy teorie argument, že lidé nemají s opicemi společný původ.

Nicméně, výzkumníci z Bostonské university, Dr. Jeremy DeSilva (1) a jeho kolegyně Simone Gill (2) podali proti tomuto tvrzení přesvědčivý argument.

Zjistili, že někteří lidé mají chodidla skoro jako opice – mohou je ohnout v chodidle ve středu vzdálenosti od podložky k patě.

Což to není důkaz o znaku společných předků?

Najít lidi s těmito schopnostmi nohy pomohlo Bostonské museum vědy (Boston Museum of Science).

Výzkumníci požádali návštěvníky, aby si sundali boty a bosí se prošli po speciálním koberci, tvořeném jakoby větvičkami.

Přitom byly nohy návštěvníků detailně filmovány. Celkem bylo tak prozkoumáno 398 lidí. Mezi nimi bylo 32 těch, kteří měli chodidla jako opice, žijící na stromech. Tj. asi 8 procent z celkového počtu, neboli každý 13.

Závěry obou vědců byly prezentovány v časopise American Journal of Physical Anthropology (3): každá 13. osoba může vyšplhat na stromy s obratností opice, je schopná se chytit větví chodidlem. Pokud by ovšem věděl o této schopnosti a rozvíjel by ji.

Ohebná chodidla se zachovala u moderních lidí i poté, co jejich předci přešli ze stromů na zem, i když se oddělili od těch, kteří zůstali ve větvích. Například náš nejbližší příbuzný – Australopithecus sediba (4), který žil před 2 milióny lety, měl chodidla stejně ohebná jako každý 13. návštěvník Bostonského muzea vědy.

Vědci naznačují, že pružné chodidlo ničemu člověku nebránilo, a při normální chůzi se nic zvláštního neprojevilo. Je dokonce možné, že takové chodidlo pomáhá rychle měnit rychlost pohybu. Ale to je ještě třeba ověřit.

Odkazy

(1)   Jeremy DeSilva. University of the Witwatersrand, South Africa. Internet: https://anthropology.dartmouth.edu/people/jeremy-desilva
(2)  Simone Gill, PhD, OT, OTR. Boston University. Internet:   http://www.bu.edu/sargent/profile/simone-gill/
(3)    Jeremy M. DeSilva, Simone V. Gill: Brief communication: A midtarsal (midfoot) break in the human foot. 17.5.2013. Internet: https://onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1002/ajpa.22287
(4)  Australopithecus sediba. Wikipedia, Internet:  https://en.wikipedia.org/wiki/Australopithecus_sediba  

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 225

error: Kopírování zakázáno!