Břetislav Kafka: Experimentální psychologie

Úryvek z knihy našeho známého experimentátora

Vlastnosti magnetismu a přidružených příčin jsou nevyčerpatelný. Za hlubokého spánku (daleko hlubšího, než bývá při snech) subjekta, čili média automatického nebo mechanického, může nastat vlivem magnetismu přerušení přitažlivosti zemské a vznes subjekta. Podmínkou jest odejmutí jeho osobního magnetismu nejméně šesti osobami, jež spojením rukou utvoří řetěz, uzavřený sedícím subjektem. Myšlenka osob musí být jednotná, nerušivá, spíše flegmatická. Je-li mezi členy řetězu skeptik, pokus se nezdaří; musí tudíž všichni naprosto dětinsky věřit (míti víru naprosto oddanou).

Subjekt bude znenáhla upadat ve spánek (v trans), v němž jeho podvědomí telepaticky pozná myšlenky, přání osob spojených, jež často (ne vždy) přijme za své. Poněvadž zná síly v sobě dřímající, probudí je v činnost, řídíc je samo tak, že uvolní pyrotonové částice svého magnetismu, jenž přejde na osoby v kruhu. Subjekt přitom přichází do ztrnutí, až se znenáhla vznese a přitom se uvolní od rukou sousedních osob v kruhu spojených. Spustí-li osoby v kruhu spojené náhle své ruce (přerušili vzájemně spojení), padá subjekt k zemi a probouzí se z katalepsie, přičemž rychle stáhne svůj uvolněný magnetismus pro sebe. Také se i někdy docela probudí ze spánku. Též i znovu se může vznést, spojí-li osoby opět ruce. U automatického média může nastat vznes i bez pomoci cizí. Dříve než upadne v trans (zvláštní to stav spánku), musí si živě a silně toho přát. Tu pak i samo podvědomé „já“ vybije tělesný magnetismus kolem sebe, v kterémžto magnetickém oblaku (shluku) se pak vznáší. Takové silné výboje magnetismu, které jen v transu samo podvědomí dovede vyvolat, izolují jaksi i tělesnou hmotu proti ohni, popálení atd. S tímto obojím faktem se setkáváme v životech světců, s rozdílem, že jim není ani třeba býti citlivci. Zde však jsou to milosti darem dané, kde Bůh může použit výše uvedených příčin ku přípravě lidí, aby přibývalo věncích a poslední cíl poznali. Magnetismus má svůj úkol i při materializaci.

Mnohým čtenářům bude snad proti mysli, že věřím, co se jim zdá nesmyslem. Proč bych nevěřil? Vždyť naše duše jest k obrazu Božímu stvořena a může tudíž tvořit přímo, podle zákonů nám dosud neznámých, bez pomoci tělesných rukou. Všemu záhadnému vyjděme vždy vstříc jen se zdravým rozumem a nejpřísnější kritikou. Musím ovšem, chci-li o této věci mluvit, být objektivním badatelem. Jako ve fyzice pokus diktuje zákony, tak i v metapsychice pokusem mohu zjistit skutečnost. Mnohým lidem se tyto jevy zdají přímo nemožností, zázrakem. Zasvěcencům jsou něčím obyčejným, ač příčiny jsou skryty smyslovému vnímání. Co je skryté, není již nadpřirozené, nýbrž přirozené a může být probádáno a poznáno, pokud to nepřesahuje sil přírodních.

Tyto jevy lze vyvolat prostřednictvím subjektů, médií, jež mají sklon k materializaci, a to v kroužku nebo hypnologem, jak sám jsem činil. Subjekt upadne v hluboký spánek, mnohem hlubší obyčejného spánku somnambulního. V prvním stadiu, jevu vystupuje z těla spícího jemná hmota ektoplazma, z kterékoliv části těla, nejvíce z konců prstů. Tato látka se znenáhla zhušťuje a neurčitě stále mění. Emanace tato má podobu šedobílého dýmu. Stálým přibýváním houstne, stává se tím bělejší a proměňuje se ve hmotu pevnější, jež stálým pohybem tvoří organické tvary, dokonalé ruce,obličeje, pohyblivé, se všemi známkami života. Někdy se zdají být plochými napodobeninami, někdy zase živými, s výraznýma očima. Tato hmota, určená k telepatickému vývoji (k tvoření orgánů), jest na omak nepříjemně chladná, jakoby živá, přitom velice citlivá k doteku a bývá ihned vstřebána, jakmile jest dotčena.

Tento jev jest řízen tvořivým podvědomím subjekta nebo média, jest jeho dílem. Duševnímu podvědomému „já“ stačí, aby chtělo, a již tu jest materializace myšlenky. Podvědomé „já“ ektoplazmatickou substanci z těla vycházející účelně řídí, formuje podle popudu svého podvědomého rozumu, jenž reaguje na přání účastníků kroužku nebo hypnologa. Jest patrno, že podvedeme duševní „já“ má schopnosti přímo tvořit a tato schopnost musí být nejdříve probuzena a je závislá od zevnějšího okolí, osob kroužku nebo od hypnologa.

Podvědomé „já“ k vývoji telepatickému bére hmotu ze své tělesné dispozice. Posledními jednotkami tělesné hmoty jsou známé nám sytony, částice to prahmoty, z níž za zvláštních poměrů řízením a z vůle Boží dle Bohem daného zákona postupného vývoje (evoluce) utvořeny jsou světy a na nich život. Analogicky i při materializaci uvedena jest v činnost ona prahmota. Musíme nezbytně dedukovat, že i u subjekta nebo média zvlášť uvolněné podvědomé „já“ pouhým „chci“ dovede (pouze ze své tělesné dispozice) ony pralátky za různých nám neznámých sil, okolností a prostředí v postupné řady nových shluků atomů, chemických prvků přetvořit a uspořádat. Vytvořená  materializace  nemá  naprosto  co činit s duchy ze záhrobí. Nevěřím vůbec v něco takového. Schopnost   mluvit, činit pohyby, kterou zdánlivě má materializace, spadá do dosud skrytých darů a schopností tajemství duše subjekta v transu. Poněvadž jest duše nedělitelná, tudíž ve svém těle všude celá, a materializace právě její tělo jest, může duše tuto sama plně ovládat u vědomí své mohutnosti rozumu a vůle, kdy jen v somnambulním spánku  se  tyto  schopnosti probouzejí. Vytvořená materializace jest úkaz dvojnictví a v plné své síle dokazuje, že duše se uplatňuje ve své duchové podobě i mimo své tělo, které při vytvoření materializace svou bytostí oživuje, řídí a ošetřuje. Toto bezesporné, velmi často dokázané dvojnictví znamená naprostou jistotu o jsoucnosti nesmrtelné duše. Jev telekineze   (přemístění)  jest   též   řízen vlastní činností podvědomého „já“ (buď pomocí kroužků osob nebo hypnologa) subjektů automatických i mechanických, kteří trpí jeho uvolněním. Jsou to projevy univerzálního dynamismu, s nímž nás našich patero smyslů uvádí do styku jenom velmi nedokonale. U subjekta H. z té příčiny ve spánku tvoří se jistá projekce, vycházející z jeho těla až k předmětu, jenž má být přemístěn. Je to jakýsi světelný výboj, výtrysk, pás modrého světla, jak citlivci u subjektů, hlavně u p. H. pozorují.

V čem zde spočívá přemístění předmětů, nelze dosud s určitostí říci. Citlivci mi vždy říkali, že tímto světelným výbojem, jímž subjekti působí odspodu, přeruší přitažlivost zemskou a zahalí předmět ve své tělo (fluid). Předmět se pak již dá lehce ovládati na přání hypnologa nebo členů kroužku. Ke snadnějšímu poznám uvádím malý pokus:

Po divadelní zkoušce mne žádala si. Š., pochybující o jasnovidnosti, o přesvědčení pokusem. Uspal jsem přítomného herce, subjekta p. H. a spojil magneticky se slečnou, aby si ji zapamatoval. Vyslovila přání, aby subjekt popsal jejich obydlí, v němž ani já, ani uspaný jsme nikdy nebyli. Na moje přání, aby „šel“ směrem, odkud slečna přišla, popisoval subjekt:  „Jsem v místnosti. U prahu jsou konve a skříně, poblíž postel, v níž někdo leží. Jdu se podívat. Hm“, povídá zklamaně, „stará bába. Vzadu je druhá postel a leží v ní starší pán s dlouhými vousy. Víte, zatáhnu ho za ně.“ Namítl jsem, aby tak nečinil a nebudil spícího, subjekt se však usmál a neodpověděl. Ptal jsem se slečny, zda popis souhlasí a ona mně i společnosti vysvětlila, že vše je správné: v první bližší posteli spí matka, ve druhé otec, který má plnovous. Poté jsem řekl subjektu: „Popiš, co vše jiného v místnosti vidíš!“ – „Naproti je stůl se židlemi. Slyším hodiny, ale nevidím je. Aha, jsou vedle v pokoji. Zarazím je, aby netikaly “ Potom popisoval dále věci, umístění nábytku v místnostech a slečna přisvědčila vždy ke správnosti. Přerušil jsem pokus stáhnutím subjekta zpět a probuzením jej. Jakmile však sl. Š. přišla z divadla domů, našla byt rodičů osvětlen a rodiče zděšeně vypravující lidem z domu, co hrozného se u nich dělo: „Chodilo to po světnici, pohybovalo konvemi, prohlíželo skříně, stálo u postelí, vzbudilo to otce taháním za vousy, v pokoji se zastavily hodiny, ač byly nataženy, takže samy se zastavit nemohly.  Najednou  však  všechno  přestalo, ztichlo.“ Slečna prohlížela hodiny a shledala, že zůstaly stát ve stejné době, kdy byl pokus konán. Marně vysvětlovala rodičům konaný pokus. Teprve později podanému vysvětlení sl. Š. uvěřili a zbavili se domněnky, že pokus byl konán za pomoci nějakého zlého ducha.

(In.: B. Kafka – Nové základy experimentální psychologie, deváté vydání, Červený Kostelec 1946)

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 225

error: Kopírování zakázáno!