Samočinné psaní (5)

Dalším případem je slečna Z. Samočinně začala psát v prvním roce na univerzitě, neboť i její matka psala, a ona to chtěla také zkusit.

Její automatické psaní se lišilo od psaní slečny X tím, že se její osobnosti nikdy nevracely, a také tím, že v něm pokračovala i po sňatku. Specializovala se na krátké povídky.

První napsala jednoho večera, předpokládajíc, že to píše Vilém Young, jenž se narodil v Anglii před stoletím. Byla to smutná povídka. Pravil, že byl komorníkem v bohaté rodině a též nakreslil svou znamenitou podobiznu v livreji. Povídka pokračovala v tom smyslu, že Vilém i jeho bratr milovali totéž děvče. Rozuzlení povídky záleželo v tom, že Vilém byl zabit na výletě. Jeho zlý bratr mu dal do jídla otrávenou cibuli. Zhroutil se a zemřel. Dívka byla hrozně zarmoucena, ale nechala se od zlého bratra nejdřív těšit a potom si ho vzala. Žili spolu šťastně k velké nelibosti Vilémově.

Zapletenější byla povídka o Karlovi You, kterého německá vláda poslala do Číny, aby geologicky prozkoumal její vnitrozemí.  Provázel ho pomocník,  s nímž se dostal  do sporu a rvačky. Utrpěl v ní poranění nohy, že se nemohl hýbat, ani když nabyl vědomí. Z nedostatku lékařského ošetření se rána infikovala, což způsobilo jeho smrt. Jeden z obrázků povídku doprovázejících byl podle náhledu dr. Muhla zvlášť pozoruhodný. Slečna zobrazila kosti lidské nohy a chodidla. Všechny kůstky prstů i nártu byly přesně umístěny.

To na dr. Muhla působilo dojmem, jako by studovala anatomii a věděla, jak je obtížné nakreslit kůstky chodidla. Slečna Z. nikdy nic takového nestudovala, aniž kdy viděla kostru v pracovně. Když ji požádal, aby při vědomí nakreslila, co s takovou zručností dokázala při automatickém psaní, nedovedla to.

Slečna Z. nějaký čas zanedbávala své samočinné psaní, potom ji dr. Muhl navštívil a vykonal s ní pokus. Seděla u stolu a konala nesouvislé pohyby pravou rukou. Zdálo se, že pozbyla své schopnosti plynulého psaní. Dr. Muhl jí dal tužku do levé ruky a řekl:

„Uvidíme, co to bude dělat.“ Skoro okamžitě začala levice psát souvislou zprávu. Dali jí tužku také do pravé ruky. Chvilku se obě paže chvěly, načež začaly obě ruce psát současně, a to každá úplně jinou zprávu od dvou osobností různého pohlaví. Levice psala drobným písmem pod jménem Anita Glanová, zatímco pravice domýšlivými ozdobnými písmeny psala za Daniela Rauma. Brzy nastal mezi nimi spor a levice se vzdala se slovy: „Chtěla bych být silnější, ale jsem slabší.“ Potom pravice napsala přes celou stránku ohromným písmem slovo „Dobře“.

Při prohlížení těchto významných zpráv nás zajímá okolnost, že slečna X sama zkoumala svůj případ rozumně. Vyznala se v psychologii a pokusila se o „vnitřní pohled“, aby našla, z Čeho vznikly ty podivné osobnosti. Pohotově vysvětlila, že Anna McGinnisová připomíná charaktery, s nimiž se setkala při svém sociálním díle. Anna byla výrazem představ, jichž si byla slečna X jednou skutečně vědoma. Avšak osobnost Altonovu nemohla zpočátku vysvětlit. Teprve opětovanými pokusy o vlastní rozbor si vzpomněla na jednu rozmluvu, jež se zdála vysvětlovat povahu jeho poselství. Když narazila na ten výklad, Alton znenáhla zmizel. Dr. Mimi věří, že podivná osobnost Muž, jež se postupně vyvinula, představuje bisexuální směr subjektu, a ne-li zcela, tedy z většího dílu se vynořil z podvědomí.

Slečna Z. poskytuje podivnou záhadu svým psaním oběma rukama současně. Zprávy neobsahují nic o tom, zdali se vnitřně zkoumala ohledně dvou jmen, jež současně napsala, ale nutno podotknout, že první jméno levicí psané bylo jméno dr. Muhla. Byl jsem též přítomen automatickému psaní oběma rukama současně, ale v tom případě obě ruce psaly totéž. Jak může centrum, řídící pohyby levice, psát něco jiného než píše pravice, je krásný problém.

Schopnost slečny Z. nakreslit přesně kosti nohy se zakládá na dobře známém principu: Jsou případy, kdy člověk v hypnóze velmi přesně reprodukuje, co se někdy letmo naučil. Z toho je patrno, že mnohé překvapující projevy slavných médií pomocí automatického psaní jsou jen vzpomínkou na věci v normálním stavu naprosto zapomenuté.

Dr. Muhl vykládá vyhraněné osobnosti a plynné povídky tím, čemu se říká „souběžné vědomí“. Není to jasné vědomí ani podvědomí. Vedlo by nás daleko sledovat takové teorie. Jen poznamenávám, že pro to máme přirozené vysvětlení, a nemusíme se uchylovat k nadpřirozenému.

Myslím, že nebude na škodu zakončit tuto kapitolu výstrahou těm, kteří mají ctižádost se pokusit o samočinné psaní. Příroda určila celému našemu nervovému systému pracovat souhlasně a jednotně. Nejdůležitější zákon vědomého jednání je právě tato spolupráce. Každé úsilí donutit nervový systém, aby se rozštěpil, je protipřírodní a vede k vážným úhonám.

Závěr seriálu

Kapitola z knihy Henry C. McComas: Mluvil jsem s duchy. Praha, 1990

Ćtěte více :

  • Kol. aut.: Automatická kresba. Sborník materiálů, průřez problémem, články z archivu, filmy a videa z archivu KPUFO na DVD. KPUFO, 2017.

 

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 225

error: Kopírování zakázáno!