Co je xenoglossie

V para­psychologii se tímto termínem označuje úkaz, kdy člověk zničehonic začne hovořit a rozumět cizí řeči. (xenoglossie – z řečtiny xeno – cizí, glossa – řeč).

Ve 20. a 30. letech 20. století se v německém Konnersreutu odehrál podivný případ: Docela prostá venkovská žena Tereza Neumannová měla na těle, hlavě a končetinách krvácející rány, které utrpěl Kristus při ukřižování.

Nejdříve bylo vše považováno za podvod, ale při bližším zkoumání se zjistilo, že Tereza Neumannová sama sobě žádná zranění nezpůsobuje. Tento jev, zvaný stigmatizace, byl znám už z dřívějška, ale teprve nyní se o něj začali zajímat vědci ze všech oborů, aby zjistili, o co vlastně jde. Byl mezi nimi i český lékař MUDr. V. Hynek.

Ovšem vedle toho Tereza Neumannová začala říkat slova a věty v aramejštině, tedy řeči, kterou se hovořilo v Palestině v dobách Kristových. Znalci tohoto jazyka některé věty a slova uznali za pravé, nad jinými vyjádřili velké pochybnosti. Šlo především o slovo „sachen“, tedy „žízním“, které pronesl Kristus na kříži. Tereza Neumannová ovšem místo slova „sachen“ používala slovo „aschen“. Znalci jazyka se shodli, že to není možné.

Jenže po několika letech došli k závěru, že Tereza Neumannová nelpěla tvrdošíjně na svém jen pro nic za nic. Další výzkumy aramejštiny totiž ukázaly, že pravdu měla ona, a ne znalci. Tento fakt tedy vyloučil možnost, že by Tereza Neumannová čerpala vědomosti z podvědomí přítomných jazykozpytců.

Tereza Neumannová uvedla do rozpaků znalce ještě jednou, kdy jim sdělila slova, která pronesli apoštolově, když Jidáš zradil Krista: „Magera baišua Jannaba.“ Tato slova v žádné učebnici aramejštiny nejsou, a tak zůstala dodnes nerozluštěna.

Případů, kdy lidé z ničeho nic začnou hovořit cizí řeči, je více. Jsou vlastně známy již z historie, a to především ze života svatých.

Ve 20. letech 20. století zkoumali vědci ještě jiný další případ, který zavedl vědce opět do historie. Pět let pozorovali ženu, která přijala pseudonym Rosemary, nejrůznější specialisté, protože hovořila v transu staroegyptsky a prohlašovala, že je Nona, žena faraóna Amenhotepa III. Setkal se s ní i anglický egyptolog A. J. Howard-Hulme a uznal její řeč za pravou. Pokládal jí připravené otázky a ona odpovídala někdy velice rychle. Původně panovala domněnka, že čerpala z Hulmova podvědomí, nebo že jde o jakýsi telepatický přenos, ale nic podobného se nepotvrdilo.

V té době se o případ „Nona“ zajímal také český egyptolog prof. dr. František Lexa (1), specialista na staroegyptskou literaturu a gramatiku a také zakladatel Československého egyptologického ústavu UK. Ten se k pokusům s Nonou stavěl velmi kriticky, protože podle jeho názoru Nona dopustila mnoha chyb ve větné skladbě a dalších mluvnických pravidlech. Na druhé straně však potvrdil, že v mnohém se věty, kterých Nona pronesla na 600, shodují v jádru s tím, co dosud známe ze staroegyptštiny.

Teorie, vysvětlující xenolossii, jsou různé. Například se hovoří o „ancestrální“ paměti, tedy o tom, že znalost je zděděná po předcích a uložena v podvědomí. Je to teorie, kterou nikdo nepotvrdil, ale ani nevyvrátil. Další vysvětlení se hledají ve vzpomínkách na minulé životy, což by mělo podpořit teorie o reinkarnaci. Kde je pravda, to teprve čeká na odhalení.

(1) František Lexa. Wikipedia. Internet: http://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Lexa%20

Čtěte více: Xenoglossy. Wikipedia. Internet: http://en.wikipedia.org/wiki/Xenoglossy

Z archivu Klubu psychotroniky a UFO * Sdružení badatelů v psychotronice


***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 035

error: Kopírování zakázáno!