Píseň předpovídá smrt?

Bájné Sirény z řecké mytologie provázela podivná schopnost. Kdo uslyšel jejich kouzelnou píseň, měl jistotu, že brzy zemře.
Ano, šlo o námořníky, kteří, nalákáni krásnými hlasy Sirén, vpluli do zrádných vod a ztroskotali. Síla a vliv této pověsti přesáhl tisíce let až dodnes – kvílivý zvuk sanitek, policejních vozů a varování před nebezpečím a nálety, dodnes nazýváme sirény.

Je však možné, že jsou i písně, které ohlašují smrt?

Existují skladby, které mohou přivést posluchače k sebevraždě?

Maďarský skladatel Rezsö Seress (1889-1968) v roce 1933 složil skladbu „Ponurá neděle.“ V té době byl sám v těžkých depresích, protože ho krátce před tím opustila přítelkyně. Jenže hotovou píseň nikdo nechce uvádět. Poté jistý Maďar Josef Keller spáchal sebevraždu. V dopise na rozloučenou byl i fragment z této „Ponuré neděle.“ Skladba stála posléze u dalších 17 sebevražd, až byla v Maďarsku úplně zakázána.

Skladba „Suicide solution“ od Ozzy Osbourna z legendární skupiny Black Sabbath, má také špatnou pověst. Text je o alkoholu a sebevraždě, která má být jediným východiskem z beznadějného života. V roce 1984 se zastřelil jistý 19 letý Američan. Rodiče sdělili, že byl touto skladnou úplně posedlý, a svůj život ukončil při posledním poslechu. Ti také dokonce Ozzy Osbourna zažalovali, k čemuž se přidaly další dvě rodiny, které měly stejnou neblahou zkušenost s touto písní.

Analýzy ukázaly, že v písni je uložen podprahový vzkaz. Ten není normálně slyšet, ale je obsažen v hluku písně.

Ozzy Osbourn byl poté několikrát zažalován, že jeho hudba způsobuje sebevraždy, ale nikdo mu úmysl a vinu na smrti kohokoli neprokázal.

Také při poslechu písní skupiny Judas Priest se střelili do hlavy dva mladíci. Jeden z nich sice přežil, ale po třech letech se záměrně předávkoval léky proti bolesti. Svému okolí sdělil, že konzumace alkoholu ve spojení s touto hudbou vyústily v přesvědčení, že jediným východiskem je sebevražda. U soudu byla skladba přehrávána vpřed i pozpátku. A právě při zpětném chodu bylo slyšet, jako by hluboký hlas říkal: „Udělej to.“

Podle odborníků mohou však takové podprahové subliminály vzniknout zcela náhodně. Právě při zpětném chodu mohou vzniknout různé zvuky, ze kterých lze vyslyšet cokoli.

Právě tato metodu používají různí novodobí „lovci duchů“, kteří ve zvukových nahrávkách hledají vzkazy zemřelých. Tzv. Electronic Voice Phenomena (zkráceně EVP) nebo také česky Fenomén elektronického hlasu je metoda, při které jsou zvuky, zachycené různými nahrávacími zařízeními, vydávány za hlasy patřící duchům. Podle zastánců EVP jde o způsob, kterým se mrtví snaží komunikovat se světem živých. Zachycené „hlasy“ nepatří žádné rozhlasové stanici, ani staré nahrávce. „Slova“ bývají často útržkovité, náhodně se objevující, a mnohdy k pochopení smyslu je potřeba značné dávky fantazie.

Zvuky a věda

Je dávno známé, že uměle vytvořené světelné a zvukové frekvence ovlivňují činnost lidského mozku. Svědčí o tom úspěšný prodej přístrojů, používající různé kombinace světla a zvuku, jež slibují pozitivní stimulaci mozku. Na lidský mozek je možné působit elektromagnetickými vlnami i přímo. V tomto směru byly provedeny mnohé experimenty, které prokázaly, že lidské prožívání může být ovládáno i mnohem komplikovanějším způsobem. Americký vědec Allan H. Frey už v roce 1961 publikoval výsledky pokusů s vysíláním zvuků do mozku za pomoci elektromagnetických signálů, které vysílal ze vzdálenosti až několika set metrů. Tyto signály působily přímo na mozkové centrum sluchu v mozku a tak tyto zvuky „slyšeli“ jak zdraví lidé, tak i neslyšící. Zvuky – bzučení, tikání, syčení nebo klepání – se měnily podle toho, jak se měnily parametry vysílače – zejména kmitočet vysílaných pulsů a délka trvání jednotlivých pulsů. A. Frey popsal pokus tak, že když pozměnil parametry vysílače, vyvolal u lidí vjem prudkého úderu do hlavy, a další změna parametrů vyvolal pocit mravenčení. Tento pokus byl několikrát zopakován jinými vědci se stejnými výsledky. Kde mohou být výsledky dnes, po téměř 60 letech?

Další pokus, ještě pokročilejší, s vysíláním elektromagnetických zvuků do mozku, došlo dokonce omylem v roce 1975. Don R. Justesen zkoumal vliv mikrovln na chování živých bytostí, na základě informací o jiném výzkumu tajného projektu Pandora amerického vojenského námořnictva.

Don R. Justesen v březnovém čísle časopisu American Psychologist v roce 1975, „Microwaves and Behavior“ (Mikrovlny a chování) napsal, že Joseph C. Sharp z amerického námořnictva nechal do mozku vysílat slovně číslovky od 1 do 10 a poznával je. O tom, že byl systém mikrovlnného přenosu řeči do mozku později přiveden k dokonalosti, svědčí dokument, který se objevil v roce 1997 na webové stránce amerického ministerstva životního prostředí. Na stránce byl projekt vývoje zařízení popsán jako „revoluční technologie, která nabízí radiofrekvenční komunikace s nízkou pravděpodobností zachycení“ a konstatovalo se, že „proveditelnost systému byla potvrzena jak s použitím laboratorních systémů o nízké intenzitě, tak s vysoce výkonnými vysílači“.

K naladění člověka na určitou náladu však není potřeba žádná složité vědecká metoda. Pokud hudba jakéhokoliv skladatele si najde odezvu u stejně naladěného posluchače, lze očekávat cokoli – smutek i nadšení.
Kdo chce být plný energie a radosti, vybere si hudbu, která k tomu vybízí a raději se vyhne tklivým temným baladám a chaotickým skladbám s ponurým textem.

Píseň ohlásila smrt?

  • „Před více jak 30 lety jsme byli s partou a se spolužáky na výletě. Bylo pozdní léto. Večer se u ohně hrálo na kytaru, zpívaly se všelijaké trampské i další písničky. Jeden kamarád si náhle vzal kytaru a začal hrát prapodivnou píseň. Nikdy předtím ani potom jsme ji nikdo z nás neslyšel. Byla tklivá, měla asi 20 slok, byla o životě a smrti. Znali jsme všechny písně různých tehdejších skupin a zpěváků, ale tuto nikdo neznal. Vyslechli jsme píseň v tichosti, všechny nás hluboce zasáhla. Poté jsme vše zamluvili, ale mně píseň stále zněla v uších. Pořád jsem si říkal, že se kamaráda zeptám, kde se píseň vzala. Nikdo z nás neznal kamaráda jako básníka, natož skladatele. Byli jsme studenti průmyslovky. Zanedlouho se kamarád oženil se svou spolužačkou. Při obřadu došlo na radnici k výpadku proudu, a tak byl dokončen při svíčkách. Byl již podzim a šero. Všichni z toho měli tehdy náramnou atrakci. Přesně na den o měsíc později došlo k tragédii. V bytě mladých novomanželů prasklo plynové potrubí a kamarád nepřežil. Kde se vzala ona píseň, to už se nikdo nedozvěděl.“
  • „Moje matka mi vyprávěla, že pár dní před dědovou smrtí slyšela zvláštní zvuk – jako by kdosi zdálky zpíval jakousi podivnou píseň. Bylo jí to divné, a tak šla za tím zvláštním zvukem. Nakonec našla dědu, jak sedí na půdě a zpívá si tuto zvláštní melodii. Slovům nerozuměla a děda po příchodu matky ihned přestal. Matka i děda pocházeli ze Šumavy, znala tedy písničky tohoto kraje. Ničemu známému se to prý nepodobalo. Děda však do týdne zemřel.“

Dopisy z archivu KPUFO

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 2505

error: Kopírování zakázáno!