Jak opustit vlastní tělo

Nadřazená kategorie: cestypsychotroniky
Napsal redakce

Jedinou oblastí, kde se mohou uskutečnit dávné lidské sny o létání bez pomoci technických prostředků, jsou prý astrální cesty. 

 

 

 

Ty se také označují jako mimotělesné zážitky (out of body experiences). Jedná se o vystoupení z fyzické tělesné schránky, což je umožněno dosažením zvláštního psychického stavu. I když samozřejmě neexistují cestovní kanceláře, kde bychom si astrální cesty mohli objednat (1), jsou k dispozici zkušenosti lidí, kteří techniku těchto cest ovládali a mohli si kdykoli usmyslit, že se na takovou cestu vydají. Praktiky, kterých přitom používali, byly jimi také zčásti zapsány.

Ve všech náboženských, okultních a jógických tradicích na celém světě se považuje schopnost vědomého opuštění tělesné schránky za mezník spirituálního snažení. Jak v katolických dějinách, tak i v mnohých jógických textech a dokonce i mezi domorodými národy v Asii, Africe i Americe se setkáváme s příběhy o velkých osobnostech, které byly schopny tyto mimotělesné stavy vyvolat podle libosti.

Nejnovější průzkumy v anglicky mluvících zemích ukazují, že mimotělesné zážitky se vyskytují až u 20 % obyvatel, avšak spontánně a bez vlastního přičinění. Nám známí velcí astrální cestovatelé, kteří o svých zkušenostech podali písemné záznamy, v nich uvádějí podrobné popisy, jakými technikami se jim tyto cesty dařilo uskutečňovat. Musíme pochopitelně vycházet z toho, že tito lidé už měli jisté parapsychologické schopnosti a teprve potom se proslavili jako astrální cestovatelé. Není tedy dost možné chápat tyto techniky jako tréninkový plán pro každého. Mají však určitě smysl pro ty, kteří už podobné zkušenosti prožili spontánně, jako např. pro oněch 20 % lidí.

Jedním z nejznámějších astrálních cestovatelů byl Sylvan Muldoon (obr. 2) (3), mladý člověk chabého zdraví, který rozvinul tuto schopnost jako kompenzaci. Jeho chatrný zdravotní stav měl často za následek, že musel dlouhodobě pobývat na lůžku, upoután na jedno místo. Během této vynucené doby zaznamenával S. Muldoon své myšlenky a zkušenosti o astrálním putování. Později je zaslal tehdy ve své době známému badateli v oblasti paranormálních jevů Herwardu Carringtonovi (1880-1958) (obr. 3). Nakonec napsali oba dohromady knihu "The Projection of the Astral Body" (Vyslání astrálního těla), která vyšla v roce 1929. V této knize vylíčili techniky, které považoval Muldoon za užitečné při navozování mimotělesných stavů.

Základní Muldoonova procedura spočívala v tom, co nyní známe jako "postupné uvolňování svalového napětí", tedy v technice, která se v psychoterapii těší stále větší popularitě.

 

První krok spočívá v hlubokém rytmickém dýchání. Po tomto počátečním cvičení v uvolnění se obrátí celá pozornost a soustředění na temeno hlavy. Potom se uvolňují střídavě svaly na pokožce hlavy. Jestliže se to podařilo, postupuje se dále dolů a stejné cvičení se provádí s obličejovými svaly a tak dále, až nakonec všechny svaly na těle byly uvolněny. Potom se obrátí pozornost přímo na srdce a soustředíme se na jeho pravidelný tep, až máme pocit, jako by celé tělo pulsovalo v tomto rytmu. Jakmile jsme dosáhli tohoto stadia, musí začít cvičení v postupném soustředění pozornosti na různé části těla, kdy adept astrálního cestování přepíná pozornost vědomě z jedné části na druhou a zachycuje ihned její rytmickou pulsaci. Teď už jsme konečně připraveni na vlastní navození mimotělesného stavu. Muldoon zastával názor, že v tomto stadiu je nutno stálým cvičením naučit se ovládat rytmickou pulsaci a prodlužovat ji a při normálním průběhu tak dosáhneme mimotělesného stavu.

Stejné uvolňovací techniky používá Stuart Blue Harry, student univerzity Duke ve státě Severní Karolína (USA), který za svých studií byl dlouho hlavní pokusnou osobou výzkumného ústavu "Psychical Research Foundation". Harry mnohokrát prokázal, že je schopen se vědomě podle své vůle odebrat mimo své tělo, popsat objekty ve vzdálených prostorech a svojí mimotělesnou přítomností dokonce ovlivňovat chování zvířat. Blue, který Muldoonovy spisy nikdy nečetl, sedí před uvedením do mimotělesného stavu buď na židli nebo leží, přičemž se jeho tělo postupně více a více uvolňuje až do pasivní tělesné nečinnosti, ovládané však přáním opustit tělo. Brzy nato se běžně nachází skutečně mimo tělo.

Daleko nejznámější astrální cestovatel současnosti je Robert Monroe (5) (obr. 4). Ten byl nejdříve známý jako "Mr. X", když se zúčastnil parapsychologických experimentů prováděných Charlesem Tartem z USA, působícím na kalifornské univerzitě v Davisu. Během těchto experimentů se daly zaznamenat u Monroeho, jenž se nacházel v mimotělesném stavu, opravdu zvláštní mozková proudění, měřená elektroencefalografem (EEG). O svých zkušenostech napsal Monroe knihu "Journeys Out of Body" (Cesty mimo tělo.) Také v ní se podrobně zabývá několika metodami, jak astrální tělo vyslat.

Stejně jako jeho předchůdci podtrhuje Robert Monroe význam procesu uvolnění. Je stejně jako Muldoon toho mínění, že pro opuštění těla je obzvláště příznivý stav těsně před usnutím. "Trik" adepta astrálního putování spočívá v rozvinutí schopnosti co největšího prodloužení tohoto stavu a ve využití hraniční oblasti mezi stavy vědomí k rychlému přesunu do stavu mimotělesného. Monroe radí : "Pravidelným cvičením je možno vnořit do tohoto předchozího stavu formu bdělého vědomí, zanést ji tam a podržet, dokud nesplní svůj účel. Neznám jiné cesty k dosažení úspěchu než cvičení." Jeho technika vypadá následovně:

"Natáhněte se, jste-li unaveni, a ospalí, tím lépe. Zatímco budete stále uvolněnější a začnete upadat do spánku, zaměřte svoji mentální pozornost na něco a mějte oči zavřené. Když dovedete udržet tento stav bez usnutí libovolně dlouho, máte první stadium za sebou. Je však zcela normální, jestliže se během tohoto procesu pohroužení do vědomí stanete několikrát obětí spánku. Sotva si budete moci sami pomoci, ale nenechte se tím odradit. Nejde tu o postup, jejž je možno zvládnout ze dne na den. Že jste úspěšní, se dozvíte podle toho, že se v daném stavu začnete nudit a budete očekávat, že přijde ještě něco !"   

Dalším krokem v učebním procesu adepta astrálních cest je podle Monroeho dosažení stejného stavu bez potřeby koncentrace. Jinými slovy: je třeba dosáhnout přechodného stavu a přitom dovolit představám, aby se v obrazové podobě zjevily před očima. Postupně tyto obrazy vypadávají a zanechají prostě černé pole. To je nejvyšší možný stupeň této fáze - bezobrazné a úplně uvolněné vědomí. Nyní už budoucí astrální cestovatel je připraven na třetí stupeň celé komplexní procedury. Upadání do tohoto stavu se stává stále hlubším, až v jedné části těla už není jakýkoli tělesný pocit a duch se od těla úplně odloučí. Nakonec je možno vyloučit od duševních vjemů i sluch.

Všechno toto je však vlastně stále ještě předstupeň mimotělesného prožitku. Jak říká Monroe, začne tělo pulsovat a vibrovat, jakmile "cestující" dosáhl tohoto lenivého hlubokého stavu - což živě připomíná rytmickou pulsaci popsanou Muldoonem. Robert Monroe radí, aby se adept položil ve směru sever - jih, uvolnil šaty, odložil veškeré kovové předměty a ozdoby, dýchal pravidelně polootevřenými ústy a vplul do vibračního stavu. Dále se v instrukcích říká, že máme vyslat před oči "bod koncentrace" a tímto bodem manipulovat pozorností, která je na něj upřena. Zaměření pozornosti je zde rozhodující. Pokusná osoba by neměla připustit žádné vedlejší myšlenky během doby, kdy se snaží ovládnout vibrace. Potom se může adept promítnout mimo tělo sám sebe. Výsledkem by měl být mimotělesný zážitek. Monroe dává ještě další rady ohledně vlastní technicky vystoupení z těla. Jednu z těchto stránek nazývá "lift out":

"Představte si, jak se stáváte lehčími nebo jak se vznášíte vzhůru nebo jak by to bylo pěkné vznést se nahoru. Ale dávejte pozor, aby jste si skutečně mysleli, jak by bylo pěkné, neboť subjektivně prožitá myšlenka je nejdůležitější. Chcete-li to udělat, protože je to něco, na co emocionálně reagujete, reagujete vlastně předem, před vlastním uskutečněním. Budete-li nadále chovat jen tuto myšlenku, pak se oddělíte a jemně se vznesete od svého těla nahoru. Snad se vám to nepodaří hned napoprvé nebo právě v tomto okamžiku. Ale pokud jste důsledně prováděli předepsaná cvičení, dosáhnete toho."

Jinou procedurou doporučenou Monroem je tzv. "technika rotace". Poté, co jsme dosáhli stavu maximálního uvolnění, se pomalu otáčíme nebo se o to pokoušíme. Ve skutečnosti zastává Monroe názor, že tělo se při tom opravdu nepohybuje, nýbrž že otáčení bude provádět "druhé tělo". Poté, co jsme se (mentálně) otočili o 180 stupňů, máme si představit, že vyplouváme z těla a vznášíme se nahoru.

Mimo cvičení uvolňování existuje řada vizualizačních praktik, které mohou vést k mimotělesným zážitkům. Podle okultní tradice nastává vyslání astrálního těla zcela přirozeně, ovládáme-li nějakou takovou techniku, která je k tomuto účelu určena. Mnohé z těchto procedur se podobají technikám autohypnózy.

Jedna z nich používá např. zrcadla. Představte si, že stojíte dál od zrcadla a dále si představte, že se pohybujete od zrcadla nazpátek. Nebo pozorujte váš obraz v zrcadle a pohybujte se směrem k němu.

 

Mnoho astrálních cestovatelů mluví o imaginárních padacích dveřích, které se mají nalézat v nejvýše položené části hlavy. Oliver Fox (6) (obr. 5), britský okultista, činný na počátku století, radil žákům, aby uvolnili tělo a sami si potom vizualizovali, jak se tělo vysílá těmito padacími dveřmi. Jiná vizualizační technika doporučuje, abychom si představili sebe jako světelný bod na vodě, která naplňuje nádrž. Potom se musíme pokusit, abychom jako světelný bod unikli nepatrnou dírkou nahoře na nádrži.

Jiné představy se vztahují k vizualizacím rychlých pohybů. Jedna z těchto technik spočívá v napnutí svalů paží a nohou při současné představě pádu prostorem. Můžeme si také představit, že jsme rychle se otáčejícím víkem, které se nakonec nadzvedne.

Již zmíněný Oliver Fox doporučoval cvičit se v připomínání si snů, abychom je dokázali ovládat. Také Muldoon se vyslovil pro tuto techniku. Praktický návod pro metodu projekce snů astrálních poutníků je obsažen v knize sepsané Paulem Hudsonem "How to Test and Develop Your ESP" (Jak můžete otestovat své ESP schopnosti a jak je rozvíjet). Fox radí badatelům aby praktikovali připomínání si snů až dosáhnou bodu, kdy začínají lucidní sny prožívat (lucidní sny jsou sny, při kterých si je snílek vědom snění a může tento proces ovlivnit). V tomto bodě. který je z fyziologického hlediska charakteristický zvýšenou mozkovou aktivitou, bude mít dotyčný tendenci k probuzení.

Vynasnaží-li se však, zůstane v této hraniční oblasti mezi bdělostí a sněním, potom to může podle mínění Foxe vést k odpovídající praxi k vyslání astrálního těla. Fox sám zjistil, že může udržením tohoto stavu mezi vědomím něco uvolnit, což popsal jako "mentální cvaknutí", které bylo následováno zase probuzením v astrálním těle. Pro toto probuzení bylo dosti často charakteristické vědomé vnímání vlastního těla v bezvědomí, jež při pohledu ze vzdálenosti několika metrů leželo na lůžku. Muldoonovou variantou této metody bylo vynalezení scénáře pro vlastní sen - malé fantazie, která zahrnovala různé pohyby : plavání, létání, létání v balónu nebo jízda ve výtahu. Do této fantazie vklouzával večer krátce před usnutím. Samotný pohyb musel odrážet polohu, ve které ležel  na posteli. Např. při jízdě výtahem si musel představit, jak leží na zádech ve výtahu. Podle Muldoona ovlivňovalo opakované použití této metody příznivě  další astrální výlety.

Značně podobný systém navození mimotělesných zážitků vyvinul Francouz Charles Lancelin na přelomu století. Vývoj tohoto detailního systému byl posvěcen bohatou okultistickou tradicí Francie. Základem pro Lancelinovy techniky je forma pozitivního myšlení, kterou nazývá "dynamizace vůle". Tato technika vyžaduje od experimentátora, aby opakoval sugestivně něco podobného jako "mám vůli, mám energii", a přitom se "vypařuje", což se má opakovat po dobu několika dnů.

Další krok spočívá v uvolnění psychického těla od jeho fyzické schránky. Osoba sedí vzpřímeně a prochází se vědomím po celém těle. Místo aby však tělo uvolnila, přinutí psychické tělo vůlí pomalu se od fyzického uvolnit, přeje si, aby vyšlo ven. Potom se musí velice rychle zaměřit soustředěná pozornost na solar plexus a musí se chtít, aby došlo k mimotělesnému zážitku. Přitom si v duchu představujeme, že jsme v určitém bodě v prostoru, kde se tělo nachází.

Lancelin byl názoru, že tato forma vystoupení z těla by mohla být příznivě ovlivněna druhou osobou, kdyby tato podporovala také svojí vůlí proces snažení takového cestovatele vydat se k ní:

"Člověk, kterému se máte zjevit, musí být více nebo méně "jasnozřivý" nebo "senzitivní", píše Hereward Carrington, který jako první sestavil Lancelinovy práce v angličtině. "Musí být klidný a naladěný na přijímání, nalézat se ve tmě nebo v příšeří a měl by vám pomáhat tím, že by vás pokud možno přitahoval napětím vůle - takže jeho úkol není úkol není vůbec v souhrnu pasivní nýbrž efektivní. Jedním z nejvhodnějších stavů pro přijetí astrálního těla jinou osobou je hypnotický trans. Francouzské experimenty probíhaly téměř všechny za této podmínky - ačkoli není nezbytná." (2)

Lancelinovy pokyny byly přirozeně podrobnější než tento krátký výtah. Nesoustředil se tolik na techniku opuštění těla a zkoumal spíše faktory okolního světa, které příznivě astrální cestování ovlivňují. Některé z nich se mu podle něj podařilo odhalit:

1. vysílající by měl být muž, přijímající žena,
2. vzduch by měl být suchý a jasný,
3.ve vzduchu by neměl být příliš velký statický náboj,
4. mělo by být teplo, kolem 10 - 12 stupňů pod tělesnou teplotou experimentátora,
5. neměl by se nosit žádný oděv,
6. mělo by se pracovat v úplné tmě,
7. dotyčný by neměl být odváděn žádným hlukem,
8. nejlepší doba na pokus o vyslání těla je ta, kdy se tělo nachází normálně ve spánku, tedy mezi 23 hodinou večerní a 3 hodinou ranní,
9. experimentátor by měl sedět opřený pohodlně do křesla nebo by měl ležet na boku event. na zádech,
10. duch dotyčného by neměl být zatížen rušivými věcmi emocionálního charakteru,
11. v den experimentu je výhodné nic nejíst.

Existuje tedy mnoho návrhů, jak je možno navodit mimotělesný stav. Všechny tyto pokyny mají mnoho společného. Všechny kladou velký důraz na úlohu uvolnění a obrazových představ. Protože celá řada astrálních poutníků, pro něž nebyl tento stav žádnou výjimkou, došla očividně nezávisle na sobě k podobným výsledkům, zaslouží si tyto výsledky, abychom je brali vážně. Jistě však je nesmíme brát jako recept pro každého se zaručeným úspěchem.    

Odkazy

(1) V Plzni žije rodina, která z velké touhy po cestování před rokem 1989 začala praktikovat tyto výlety.     
(2) Z Plzně je rovněž znám případ, kdy se jedna žena samovolně dostala do mimotělesného zážitku, ale rychle se se zděšením vrátila. Zanedlouho dostala dopis od jí úplně neznámého muže. Ten jí napsal, že ji za dobu jejího astrálního putování potkal (!), ale aby už dále sama taková výpravy nepodnikala, neboť skrývají velké riziko.  (archiv KPUFO)
(3) Sylvan Muldoon. Wikipedia. Internet: https://en.wikipedia.org/wiki/Sylvan_Muldoon 
(4) Carrington, Hereward (Hubert Lavington)(1880-1958). Encyclopedia of Occultism and Parapsychology. Internet:  http://www.encyclopedia.com/topic/Hereward_Carrington.aspx  
(5) Robert Monroe. Wikipedia. Internet: http://en.wikipedia.org/wiki/Robert_Monroe
(6) Susan Blackmore: Oliver Fox. PsychWeb. Internet: http://www.psywww.com/asc/obe/whois_fo.html

Ze zahraničních pramenů  -vz-

Z časopisu KPUFO - ZAZ 1997


***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 105

X

Upozornění

Kopírování textu je blokováno.