Mají všechna zvířata schopnost předpovídat katastrofu, jako je zemětřesení nebo výbuch sopky? Od určité doby se seizmologové a biologové pravidelně dotazují na chování živých organismů těsně před kritickým okamžikem.

 

 

"V přírodě se rozhostilo podivné ticho, listy na stromech a stébla trav se v naprostém bezvětří ani nepohnuly, zpěv ptáků umlkl — všechno ztichlo v očekávání něčeho hrozného. Koně odmítali žrádlo a projevovali nezvyklý nepokoj, nebylo možné je udržet v klidu, krávy se rovněž chovaly podivně a prasata utíkala ze dvorů. Vlaštovky, vrabci a holubi létali otevřenými okny do domů, jako by chtěli potvrdit lidovou pranostiku, že v domě, kam vletí oknem pták, dojde k neštěstí. Křepelky, které jsem měl oné noci na 28. května doma, projevovaly neklid jako nikdy předtím.“

Tak popisuje významný zeměpisec 19. století Ivan Mušketov večer před zemětřesením v roce 1887, kdy na úpatí pohoří Alatau bylo zničeno město Věrnyj, dnešní Alma-Ata. Brzy ráno, když obyvatelé ještě spali, ozvalo se mocné podzemní dunění, po němž následoval prudký otřes. Mnoho lidí našlo smrt pod rozvalinami, mnoho jich bylo raněno. Z 1799 domů zůstal neporušen jen jeden jediný.

Mají všechna zvířata schopnost předpovídat katastrofu, jako je zemětřesení nebo výbuch sopky? Od určité doby se seizmologové a biologové pravidelně dotazují na chování živých organismů těsně před kritickým okamžikem. Uvádíme alespoň část záznamů pozorování.

Dva dny před zemětřesením o síle 9 stupňů (podle dvanáctistupňové stupnice MCS), které v roce 1948 postihlo oblast Ašchábádu v Turkmenské SSR, pozorovali místní obyvatelé, že jsou neklidná nejen domácí zvířata, ale i hadi a ještěrky. Mravenci dokonce opustili svá podzemní obydlí a vynesli odtud svůj nejcennější majetek — bílé kukly.

Před zemětřesením o síle 10 stupňů, ke kterému došlo v roce 1963 v jugoslávské Skopji, řvala a divoce pobíhala v klecích všechna zvířata v zoologické zahradě — sloni, hroši, hyeny i ptáci.

Tři až čtyři dny před zemětřesením v Japonsku ulovili místní rybáři nejednou v povrchových vodách hlubinné ryby a sedmimetrové sépie, které žijí výlučně ve velkých mořských hloubkách a jindy se je nepodařilo chytit.

Lesníci a lovci na Kamčatce se velmi podivili, když jednou uprostřed zimy zpozorovali, že se medvědi ve svých sněhem zasypaných brlozích probudili a stěhují se dále od nečinného vulkánu Bezymjannyj. Ani ne za dva dny tato sopka obnovila svou činnost.

Fakta zdánlivě potvrzují, že blížící se katastrofu vnímají všechna zvířata, ptáci, ryby, vodní živočichové i hmyz. Ve skutečnosti tomu však tak není — záleží totiž na intenzitě podnětu. V roce 1977 provedli pracovníci Kalifornské univerzity pečlivý průzkum mezi místními obyvateli, kteří byli svědky zemětřesení, a ukázalo se, že už 80 kilometrů od epicentra projevovali nepokoj jen někteří živočichové, zatímco většina jich zůstala naprosto klidná.

Zrodila se tak druhá pracovní hypotéza: „Schopnost předpovídat" závisí na tom, jakými orgány pro zachycování signálů je určitý živočich vybaven.

Geofyzikové zjistili, že před zemětřesením se z hlubin země k povrchu dostává větší množství plynného radonu než obvykle.

Jsou-li zvířata, ptáci a ryby schopni tento rozdíl zachytit, zatím nevíme, ale bylo zjištěno, že některé baktérie jsou skutečně vybaveny nesmírně jemným chemickým analyzátorem.

Seizmologové vědí, že napětí v zemské kůře vyvolává silné infrazvuky, které lidé neslyší. Ale co ostatní živé bytosti?

Konstruktéři mohou přírodě jen závidět, že živý organismus je schopen přijmout současně několik signálů o blížící se katastrofě, což podstatně zvyšuje spolehlivost „předpovědi".

Vědcům se postupně daří odhalovat tajemství „věštců". S jedním takovým tajemstvím vás seznámíme, přestože nepatří do oblasti předpovídání zemětřesení a sopečných erupcí. Je však neobyčejně zajímavé.

Rorýs obecný je zvláštní pták: všechno dělá za letu: při rychlosti až 160 kilometrů v hodině žere, pije, sbírá materiál na hnízdo a dokonce se i koupe. Kromě toho je to úplný génius v předpovídání změn počasí.

Začneme tím, že jarní návrat rorýsů do středních a severních šířek evropské části Ruska spolehlivě ohlašuje začátek teplého období.

Na počátku léta, někdy v červenci, když se z hnízd těchto ptáků ozývá štěbetání mláďat, najednou zjistíte, že rorýsi, kteří s hlasitým pohvizdováním brázdili vzduch od rána do večera, všichni do jednoho zmizeli. To znamená, že nejpozději do čtyřiadvaceti hodin se náhle změní počasí a pravděpodobně delší dobu bude sychravo a vlhko. Na pobřeží Baltského a Bílého moře bývají podobné zvraty počasí časté.

To, co lidem přináší řadu nepříjemností, znamená pro rorýsy jistou smrt. Tito ptáci se totiž živí výhradně komáry a muškami. Svým mláďatům je však nenosí po jednom.

Létají s otevřeným zobákem a ze hmyzu, který zachytí, vytvářejí jazykem kuličku a těmito vysoce kalorickými „pilulkami" pak krmí mláďata. Biologové spočítali, že každá kulička obsahuje 200 až 700 mušek a komárů. Aby nakrmili svá čtyři mláďata, musí rodiče pracovat 17 až 19 hodin denně.

Jakmile však přijdou mlhy a nepohoda, hmyz přestane létat; rorýsi se proto vydávají 100 až 200 kilometrů za teplejším počasím, neboť jinak by zahynuli. Téměř holá, dosud neopeřená mláďata ponechají v hnízdě na pospas dešti. Jakmile mladí zjistí, že rodiče odletěli, učiní ochranné opatření. Jejich tělesná teplota klesne ze 40 až 42 stupňů Celsia na 20 i méně, takže drobná tělíčka doslova ztuhnou chladem. V tomto stavu, kdy je spotřeba energie co nejnižší, jsou mláďata schopna vydržet 10 až 12 dnů. Jakmile se deštivá cyklona přežene, vrátí se s teplým počasím dospělí ptáci a mláďata jsou hned zase plná života.

Nás na tomto případě zajímá, jak ptáci poznají, že se počasí náhle a na delší dobu změní, protože před krátkodobými dešti rorýsi neodlétají.

   Je známo, že v ptačích brkách a v ptačí kostře jsou dutiny, které reagují na změny atmosférického tlaku. Na tomto principu je mimo jiné sestrojen aneroid. Vlhkoměr vychází z principu opeřené části ptačího pera, jež velmi citlivě reaguje na vlhkost vzduchu. Rorýsi však mají ještě jeden orgán, který jim umožňuje předpovídat počasí na delší dobu. Ve svalové tkáni hlavy byly nedaleko mozku tohoto ptáka nalezeny mikroskopické krystalky magnetitu. Je známo, že krystaly tohoto nerostu zachycují elektrické atmosférické poruchy, které jsou počátkem každé změny počasí.

Geobiologie jako vědecká disciplína dosud neexistuje. Už nyní se však objevují problémy, které bude muset tato hypotetická věda řešit. A jedním z těchto problémů je předpovídání přírodních katastrof.

Podle časopisu Chimija i žizň

Sputnik, č. 1, 1984, s. 78 – 81

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 382