{"id":1457,"date":"2025-08-01T00:39:03","date_gmt":"2025-07-31T22:39:03","guid":{"rendered":"https:\/\/www.cestypsychotroniky.cz\/?p=1457"},"modified":"2025-09-15T23:10:52","modified_gmt":"2025-09-15T21:10:52","slug":"justinus-kerner-a-jasnovidka-z-prevorstu","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.cestypsychotroniky.cz\/index.php\/2025\/08\/01\/justinus-kerner-a-jasnovidka-z-prevorstu\/","title":{"rendered":"Justinus Kerner a jasnovidka z Prevorstu"},"content":{"rendered":"

Jak „otec n\u011bmeck\u00e9 parapsychologie“ studoval jasnovidectv\u00ed, poltergeisty a posedlost.<\/strong>
\nN\u011bmeck\u00fd l\u00e9ka\u0159 Justinus Andreas Christian Kerner (1786 \u2013 1862) je dnes p\u0159ipom\u00edn\u00e1n pouze jako v\u011bdec, kter\u00fd jako prvn\u00ed izoloval botulotoxin ze zka\u017een\u00fdch potravin a testoval jeho \u00fa\u010dinky s\u00e1m na sob\u011b.<\/p>\n

Jeho pr\u00e1ce o „no\u010dn\u00ed stran\u011b p\u0159\u00edrody“, tedy o duch\u00e1ch, p\u0159\u00edzrac\u00edch, posedlosti, jasnovidectv\u00ed, somnambulismu a dal\u0161\u00edch z\u00e1had\u00e1ch, z\u016fstala zapomenuta.<\/p>\n

V\u0161echny knihy doktora Kernera, krom\u011b jeho nejzn\u00e1m\u011bj\u0161\u00ed knihy \u201eDie Seherin von Prevorst\u201c (Psychi\u010dka z Prevorstu) nebyly p\u0159\u00edli\u0161 zn\u00e1m\u00e9, ale jejich nep\u0159\u00edm\u00fd vliv na parapsychology devaten\u00e1ct\u00e9ho stolet\u00ed byl obrovsk\u00fd. N\u011bmeck\u00e9 slovo „poltergeist“ p\u0159e\u0161lo do angli\u010dtiny, a odtud se roz\u0161\u00ed\u0159ilo do cel\u00e9ho sv\u011bta, a\u017e d\u00edky p\u0159evypr\u00e1v\u011bn\u00ed n\u011bkter\u00fdch Kernerov\u00fdch p\u0159\u00edpad\u016f spisovatelkou Catherine Crow.<\/p>\n

D\u011btstv\u00ed a ml\u00e1d\u00ed<\/strong><\/p>\n

„Otec n\u011bmeck\u00e9 parapsychologie“ Justin Andreas Kerner se narodil 18. z\u00e1\u0159\u00ed 1786 v Ludwigsburgu v rodin\u011b okresn\u00edho soudce. Byl nejmlad\u0161\u00ed z p\u011bti syn\u016f. V roce 1795 se rodina Kernerov\u00fdch p\u0159est\u011bhovala do Malbronnu, kde se Justin poprv\u00e9 setkal s nezn\u00e1mem. Kl\u00e1\u0161ter Malbronn, kde nav\u0161t\u011bvoval c\u00edrkevn\u00ed \u0161kolu, byl v cel\u00e9m kraji zn\u00e1m\u00fd jako m\u00edsto, kde doch\u00e1zelo k z\u00e1hadn\u00fdm zjeven\u00edm.<\/p>\n

\"\"<\/p>\n

Obr. Kl\u00e1\u0161ter Malbronn v sou\u010dasnosti<\/em><\/p>\n

Ve sv\u00fdch vzpom\u00ednk\u00e1ch na d\u011btstv\u00ed a dosp\u00edv\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 Justin sepsal o mnoho let pozd\u011bji, jim v\u011bnoval cel\u00e9 dv\u011b kapitoly.<\/p>\n

\u201eChodby prelatury mi nah\u00e1n\u011bly v\u011bt\u0161\u00ed hr\u016fzu ne\u017e ty kl\u00e1\u0161tern\u00ed… N\u00e1\u0161 ko\u010d\u00ed Maty\u00e1\u0161 byl p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee po t\u011bchto chodb\u00e1ch chod\u00ed zesnul\u00fd prel\u00e1t Weyland. Tvrdil, \u017ee ho jednou ve\u010der potkal, kdy\u017e byl na poch\u016fzce v prelatu\u0159e. Weyland, oble\u010den\u00fd v b\u00edl\u00e9m h\u00e1bitu s \u010dern\u00fdmi falzetami, seb\u011bhl po schodech a nasedl do prel\u00e1tova ko\u010d\u00e1ru.<\/p>\n

Tento star\u00fd ko\u010d\u00e1r, velk\u00fd asi jako mal\u00fd zahradn\u00ed domek, kter\u00fd byl ulo\u017een v postrann\u00edm skladi\u0161ti, byl pro n\u00e1s d\u011bti velmi podivnou v\u011bc\u00ed. P\u0159ed\u00e1val se z prel\u00e1ta na prel\u00e1ta, a j\u00e1 si p\u0159edstavoval, \u017ee v n\u011bm klidn\u011b mohli jezdit opat Entenfuss a doktor Faust. Vyj\u00ed\u017ed\u011blo se v n\u011bm jen n\u011bkolikr\u00e1t do roka, kdy\u017e prel\u00e1t jel na sn\u011bm do Stuttgartu nebo na n\u00e1v\u0161t\u011bvu katolick\u00fdch prel\u00e1t\u016f do Bruchsalu, na kterou m\u011bl n\u00e1rok jednou ro\u010dn\u011b. Po zbytek \u010dasu byl ko\u010d\u00e1r obydl\u00edm netop\u00fdr\u016f a ko\u010dek, zejm\u00e9na jedn\u00e9 star\u00e9 \u010dern\u00e9 ko\u010dky bez ocasu, kterou jsem \u010dasto v\u00eddal z n\u011bj vyl\u00e9zat. P\u0159i jedn\u00e9 cest\u011b byly do „zahradn\u00edho domku“ zap\u0159a\u017eeny \u010dty\u0159i kon\u011b, kter\u00e9 si mimochodem musel vyp\u016fj\u010dit od kl\u00e1\u0161tern\u00edho mlyn\u00e1\u0159e. P\u0159ed mnoha lety pro n\u011bj byla vyrobena livrej a musel se do n\u00ed vej\u00edt. Musel se do n\u00ed vej\u00edt, a\u0165 u\u017e byl mal\u00fd nebo velk\u00fd, huben\u00fd nebo tlust\u00fd, a \u010dasto to byl komick\u00fd pohled.<\/p>\n

Weyland si ale nechal u\u0161\u00edt speci\u00e1ln\u00ed od\u011bv pro svou ka\u017edoro\u010dn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvu u prel\u00e1ta z Bruchsalu, b\u00edl\u00fd smoking s \u010dern\u00fdmi fald\u00edky (pravd\u011bpodobn\u011b u\u0161it\u00fd na pam\u00e1tku n\u011bkdej\u0161\u00edch kroj\u016f cisterci\u00e1k\u016f). Kdy\u017e byl oblek hotov\u00fd, Weyland onemocn\u011bl a nemohl u\u017e jezdit. Kost\u00fdm si pov\u011bsil na op\u011bradlo postele, aby ho nemohl ztratit z o\u010d\u00ed, a s up\u0159\u00edmn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na n\u011bj up\u00edral o\u010di, i kdy\u017e um\u00edral. Mo\u017en\u00e1, \u017ee posmrtn\u00e9 putov\u00e1n\u00ed v tomto h\u00e1bitu ke ko\u010d\u00e1ru m\u00e1 na sv\u011bdom\u00ed posledn\u00ed sc\u00e9na jeho \u017eivota.<\/p>\n

Na chodb\u00e1ch prelatury, pod st\u0159echou, v pokoj\u00edch a na schodech, zejm\u00e9na na to\u010dit\u00e9m schodi\u0161ti, \u0159\u00e1dil v letech 1659-1660 poltergeist tak siln\u011b, \u017ee prost\u00fd pochod zesnul\u00e9ho prel\u00e1ta ke kl\u00e1\u0161tern\u00edmu ko\u010d\u00e1ru byl proti tomu mali\u010dkost\u00ed. V\u0161e, co nebylo p\u0159ibito pod st\u0159echou a v m\u00edstnostech, bylo zved\u00e1no jakoby neviditeln\u00fdma rukama a \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b vyhazov\u00e1no okny do prel\u00e1tsk\u00e9 zahrady nebo dol\u016f na n\u00e1dvo\u0159\u00ed. Z\u00e1rove\u0148 byly v zahrad\u011b a na n\u00e1dvo\u0159\u00ed vid\u011bt p\u0159edm\u011bty, kter\u00e9 nepadaly, ale sp\u00ed\u0161e se pomalu sn\u00e1\u0161ely k zemi, jako by je n\u011bkdo spou\u0161t\u011bl pomoc\u00ed provazu nebo rukou, kter\u00e9 je st\u00e1le dr\u017eely. Uzam\u010den\u00e9 m\u00edstnosti \u010dasto vyd\u00e1valy stra\u0161liv\u00fd rachot, jako kdyby n\u011bkdo dve\u0159mi prohodil svazek d\u0159\u00edv\u00ed. Kdy\u017e se v\u0161ak dve\u0159e otev\u0159ely, nebylo uvnit\u0159 nic krom\u011b \u010dern\u00e9 ko\u010dky, kter\u00e1 p\u0159i pron\u00e1sledov\u00e1n\u00ed v\u017edy zmizela.<\/p>\n

V noci se \u010dasto oz\u00fdvaly zvuky, jak n\u011bkdo ve velk\u00fdch \u0161irok\u00fdch pantofl\u00edch b\u011b\u017e\u00ed po to\u010dit\u00e9m schodi\u0161ti. V\u0161ichni si mysleli, \u017ee a\u0165 u\u017e to byl kdokoli nebo cokoli, objev\u00ed se naho\u0159e, ale nic jin\u00e9ho nebylo sly\u0161et ani vid\u011bt. P\u0159esto se zd\u00e1lo, \u017ee hasi\u010dsk\u00e9 kbel\u00edky zav\u011b\u0161en\u00e9 v uli\u010dce byly shozeny dol\u016f, n\u011bkter\u00e9 naskl\u00e1d\u00e1ny jeden na druh\u00fd nebo se\u0159azeny do \u0159ady ve spr\u00e1vn\u00e9 poloze.<\/p>\n

Prel\u00e1t Schlotterbeck se p\u0159esunul do jin\u00e9ho s\u00eddla. V reakci na jeho st\u00ed\u017enosti vyslaly \u00fa\u0159ady do opu\u0161t\u011bn\u00e9 prelatury jednotku voj\u00e1k\u016f, kte\u0159\u00ed zde m\u011bli slu\u017ebu. D\u0159\u00edve se t\u00edm zab\u00fdvali m\u011b\u0161\u0165an\u00e9, ale ani voj\u00e1ci nena\u0161li d\u016fvod, pro\u010d se tak d\u011bje. Stejn\u011b marn\u00e9 bylo i vy\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed v\u00e9vodov\u00fdch r\u00e1dc\u016f, kte\u0159\u00ed d\u016fkladn\u011b vyslechli v\u0161echny sv\u011bdky.<\/p>\n

V noci 15. srpna ve\u0161el duch do jednoho z pokoj\u016f, a pak do vedlej\u0161\u00edho pokoje k posteli, na n\u00ed\u017e spal d\u016fstojn\u00edk. T\u0159\u00e1sl a houpal postel\u00ed takov\u00fdm zp\u016fsobem, \u017ee si d\u016fstojn\u00edk myslel, \u017ee se s n\u00edm vznese vysoko. Pes, kter\u00fd le\u017eel ve stejn\u00e9 m\u00edstnosti, vysko\u010dil, jako by ho n\u011bkdo honil. V noci 17. z\u00e1\u0159\u00ed, uprost\u0159ed dne, se jeden ze str\u00e1\u017en\u00fdch pod\u00edval z okna. Sotva znovu oto\u010dil hlavu, duch ude\u0159il do okenice takovou silou, \u017ee se rozt\u0159\u00ed\u0161tila na kusy. Jindy v noci, mezi dvan\u00e1ctou a jednou hodinou rann\u00ed, se na n\u011bkolika m\u00edstech prelatury ozval stra\u0161liv\u00fd rachot. Voj\u00e1k Brinch, kter\u00fd st\u00e1l na str\u00e1\u017ei, otev\u0159el m\u00edstnost, z n\u00ed\u017e vych\u00e1zely nejhlasit\u011bj\u0161\u00ed zvuky. Zd\u00e1lo se mu, \u017ee z n\u00ed n\u011bco vyl\u00e9t\u00e1 zna\u010dnou silou, a pak se ozval takov\u00fd rachot a praskot, jako by se zvedl velk\u00fd kus st\u0159echy a spadl dol\u016f do zahrady. Kdy\u017e v\u0161ak p\u0159i\u0161lo r\u00e1no a mu\u017ei st\u0159echu zkontrolovali, nena\u0161li \u017e\u00e1dn\u00e9 po\u0161kozen\u00ed a na zahrad\u011b nic nebylo.<\/p>\n

Jeden z voj\u00e1k\u016f na str\u00e1\u017ei \u0159ekl, \u017ee kdy\u017e byl v noci na hl\u00eddce p\u0159ed prel\u00e1tov\u00fdmi komnatami, n\u011bco za\u0161ustilo na schodech. \u0160el se pod\u00edvat, co to je, a uvid\u011bl dlouhou b\u00edlou v\u011bc (to byl jeho dojem). Kdy\u017e do\u0161el ke schod\u016fm, a cht\u011bl si to prohl\u00e9dnout bl\u00ed\u017ee, najednou se to zm\u011bnilo v kouli, kter\u00e1 se kut\u00e1lela po schodech dol\u016f.<\/p>\n

Duch \u010dasto le\u017eel na voj\u00e1c\u00edch, kdy\u017e spali, a pak se jim zd\u00e1lo, \u017ee t\u011b\u017ek\u00e1 \u010dern\u00e1 postava ob\u011bma rukama pevn\u011b sv\u00edr\u00e1 jejich srdce. \u010cast\u011bji ne\u017e jindy se voj\u00e1k\u016fm i m\u00edstn\u00edm posm\u00edval jako \u010dern\u00e1 ko\u010dka, v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e obvykle a vzadu vy\u0161\u0161\u00ed ne\u017e vp\u0159edu. Vl\u00e1da nab\u00edzela odm\u011bnu \u010dty\u0159icet flor\u00e9n\u016f za dopaden\u00ed p\u0159\u00edzra\u010dn\u00e9 ko\u010dky, ale nikomu se to nepoda\u0159ilo, proto\u017ee tvor v\u017edy dok\u00e1zal uniknout. Ko\u010di\u010d\u00ed duchov\u00e9 byli v\u011bt\u0161inou spat\u0159eni bezprost\u0159edn\u011b pot\u00e9, co se n\u011bkde objevil duch.\u201c [1]<\/p>\n

O n\u011bkolik let pozd\u011bji se jeden\u00e1ctilet\u00fd Kerner znovu setkal s nezn\u00e1mem. Trp\u011bl \u017ealude\u010dn\u00edmi pot\u00ed\u017eemi, kter\u00e9 \u017e\u00e1dn\u00fd l\u00e9ka\u0159, v\u010detn\u011b osobn\u00edho l\u00e9ka\u0159e Kate\u0159iny II., nedok\u00e1zal vyl\u00e9\u010dit. Just\u00fdn se n\u00e1hodou setkal s hypnotiz\u00e9rem Eberhardem Gmelinem (tehdy se hypn\u00f3ze \u0159\u00edkalo „\u017eivotn\u00ed magnetismus“, ale podstatu slova to nem\u011bn\u00ed). Kdy\u017e si v\u0161iml chlapcova nezdrav\u00e9ho vzhledu a bledosti, nab\u00eddl mu Gmelin, \u017ee na n\u011bj pou\u017eije sv\u00e9 l\u00e9\u010ditelsk\u00e9 schopnosti.<\/p>\n

\u201ePozorn\u011b se na m\u011b pod\u00edval a pak pomalu \u0159ekl: „Ano, mil\u00e9 d\u00edt\u011b, l\u00e9ka\u0159i u\u017e ti toho ud\u011blali dost! Poj\u010f se mnou, nebudu do tebe cp\u00e1t \u017e\u00e1dn\u00e9 l\u00e9ky.“ A tak jsem se na n\u011bj pod\u00edval. Zavedl m\u011b po schodech nahoru do mal\u00e9 m\u00edstnosti, kter\u00e1 byla vyzdobena mnoha vycpan\u00fdmi pt\u00e1ky, \u0159ekl mi, abych se posadil na \u017eidli, pozorn\u011b se mi zad\u00edval do o\u010d\u00ed sv\u00fdma \u010dern\u00fdma o\u010dima a nata\u017een\u00fdma rukama mi za\u010dal d\u011blat p\u0159echody od hlavy a\u017e do oblasti b\u0159icha; mnohokr\u00e1t mi tak\u00e9 foukl do oblasti ky\u010dl\u00ed. Zmocnila se m\u011b ospalost a ke konci jsem o sob\u011b nev\u011bd\u011bl. Pravd\u011bpodobn\u011b jsem spal dlouho, ne\u017e jsem se probral a uvid\u011bl jsem, \u017ee p\u0159ede mnou stoj\u00ed [ko\u010d\u00ed] Matthias. Gmelin byl pry\u010d a u\u017e jsem ho nikdy nevid\u011bl. Matthias tak\u00e9 nev\u011bd\u011bl, co mi ten p\u00e1n d\u011bl\u00e1. \u0158ekl mu jen, kdy\u017e odch\u00e1zel, \u017ee douf\u00e1, \u017ee se m\u016fj zdravotn\u00ed probl\u00e9m vy\u0159e\u0161\u00ed, a \u017ee u\u017e mi nem\u00e1 d\u00e1vat \u017e\u00e1dn\u00e9 l\u00e9ky.\u201c [2].<\/p>\n

Hypn\u00f3za chlapce nejen uzdravila. Odhalila v n\u011bm s\u00edlu prorock\u00fdch sn\u016f a p\u0159edtuch, co\u017e Just\u00fdnovi p\u0159ineslo mnoho zku\u0161enost\u00ed.<\/p>\n

\u201eMagnetick\u00e1 seance, by\u0165 kr\u00e1tk\u00e1, ve mn\u011b probudila magnetick\u00fd \u017eivot, kter\u00fd mi od t\u00e9 doby p\u0159in\u00e1\u0161el jasn\u00e9 sny a p\u0159edtuchy a pozd\u011bji rozvinul z\u00e1libu v jevech no\u010dn\u00ed strany p\u0159\u00edrody, magnetismu a jasnovidectv\u00ed… Je pravda, \u017ee od t\u00e9 doby se mi po cel\u00fd \u017eivot zdaj\u00ed prorock\u00e9 sny. Staly se pro mne skute\u010dn\u00fdm utrpen\u00edm, kter\u00e9 nikomu nep\u0159eji, a tak\u0159\u00edkaj\u00edc mne u\u010d\u00ed, jak\u00e9 ne\u0161t\u011bst\u00ed by to pro lidi bylo, kdyby jim moudr\u00e1 ruka Bo\u017e\u00ed nezpe\u010detila budoucnost. Prorock\u00e9 sny se mi zdaj\u00ed v\u017edy bl\u00ed\u017ee k r\u00e1nu, zvl\u00e1\u0161t\u011b kdy\u017e mi bezesn\u00e1 noc dovol\u00ed odpo\u010dinout si a usnout p\u0159ed sv\u00edt\u00e1n\u00edm. Tyto sny p\u0159ich\u00e1zej\u00ed v\u017edy symbolicky, v podob\u011b obraz\u016f.\u201c [3].<\/p>\n

V roce 1799 zem\u0159el Kerner\u016fv otec. Nebral \u00faplatky a rodina okam\u017eit\u011b zchudla. Matka dala vyu\u010dit Just\u00fdna truhl\u00e1\u0159em, a pak z n\u011bj cht\u011bla ud\u011blat cukr\u00e1\u0159e. Tomuto osudu Just\u00fdn unikl d\u00edky p\u0159\u00edteli sv\u00e9ho zesnul\u00e9ho otce, profesoru Koontzovi, kter\u00fd ho poslal na obchodn\u00ed \u0161kolu. Aby si vyd\u011blal na \u017eivobyt\u00ed, p\u0159ijal Kerner pr\u00e1ci u\u010dn\u011b v tkalcovsk\u00e9 tov\u00e1rn\u011b. \u0160il tam ta\u0161ky na zbo\u017e\u00ed, \u0161ablonoval etikety a dokonce \u010distil sudy s barvou. V tov\u00e1rn\u011b pracovali krom\u011b b\u011b\u017en\u00fdch tkalc\u016f i odsouzen\u00ed zlo\u010dinci a bl\u00e1zni. Tato bl\u00edzkost bl\u00e1zn\u016f pomohla Kernerovi rozhodnout se pro kari\u00e9ru o dva roky pozd\u011bji, kdy mu byla nab\u00eddnuta mo\u017enost studovat na univerzit\u011b v T\u00fcbingenu.<\/p>\n

L\u00e9ka\u0159sk\u00e1 a liter\u00e1rn\u00ed kari\u00e9ra<\/strong><\/p>\n

Osmn\u00e1ctilet\u00fd Justin p\u0159i\u0161el do T\u00fcbingenu na podzim roku 1804 p\u011b\u0161ky s pytlem na z\u00e1dech, a v noci dorazil k m\u011bstsk\u00e9 br\u00e1n\u011b. Tam usnul na lavi\u010dce a m\u011bl dal\u0161\u00ed prorock\u00fd sen. Kdy\u017e se probudil, topoly se kym\u00e1cely v siln\u00e9m v\u011btru. P\u0159inesl kus pap\u00edru, odnesen\u00fd z okna nemocnice. Byl to recept, podepsan\u00fd vrchn\u00edm l\u00e9ka\u0159em okresu, doktorem Uhlandem. Mlad\u00edk to v\u0161echno bral jako pokyn sh\u016fry a nakonec se rozhodl, \u017ee se stane l\u00e9ka\u0159em.<\/p>\n

Studium v T\u00fcbingenu ho nau\u010dilo nejen medic\u00edn\u011b, ale ud\u011blalo z n\u011bj i nad\u011bjn\u00e9ho autora. Jedn\u00edm z jeho p\u0159\u00e1tel byl Ludwig Uhland (1787-1862), synovec l\u00e9ka\u0159e a pozd\u011bji slavn\u00fd b\u00e1sn\u00edk.<\/p>\n

Uhland a Kerner se sezn\u00e1mili na sv\u00e9 domovsk\u00e9 univerzit\u011b, kde prvn\u00ed studoval pr\u00e1va a druh\u00fd medic\u00ednu. Spojovala je l\u00e1ska k rodn\u00e9 zemi, a k n\u011bmeck\u00e9 n\u00e1rodn\u00ed minulosti, okouzlen\u00ed starou n\u011bmeckou literaturou a nov\u00fdm romantick\u00fdm hnut\u00edm a ono up\u0159\u00edmn\u00e9 a p\u0159irozen\u00e9 n\u00e1bo\u017eensk\u00e9 c\u00edt\u011bn\u00ed, kter\u00e9 v nich vzbuzovalo protest proti p\u0159evl\u00e1daj\u00edc\u00edmu racionalismu jejich doby… Kerner nav\u00edc sb\u00edral lidov\u00e9 p\u00edsn\u011b a povzbuzen p\u0159\u00edkladem sestavovatel\u016f \u201eChlapcova Kouzeln\u00e9ho rohu\u201c (1805) pom\u00fd\u0161lel na jejich vlastn\u00ed vyd\u00e1n\u00ed; Uhland piln\u011b studoval starou n\u011bmeckou a starofrancouzskou poezii a po ukon\u010den\u00ed studia dokonce podnikl cestu do Pa\u0159\u00ed\u017ee, \u00fadajn\u011b aby pokra\u010doval ve studiu pr\u00e1v, ve skute\u010dnosti v\u0161ak za \u00fa\u010delem studia star\u00fdch rukopis\u016f N\u00e1rodn\u00ed knihovny.<\/p>\n

Na rozd\u00edl od mu\u017en\u00e9ho, zdr\u017eenliv\u00e9ho, pon\u011bkud suchop\u00e1rn\u00e9ho Uhlanda m\u011bl Kerner v sob\u011b hodn\u011b \u017eenskosti, nejistoty a temnoty. Velmi zaj\u00edmav\u00fd popis Kernera jako studenta se dochoval z den\u00edku jeho univerzitn\u00edho p\u0159\u00edtele Warngagena von Enze. Warngagen l\u00ed\u010d\u00ed jeho neupraven\u00fd vzhled, rozt\u011bkan\u00e9 a neuspo\u0159\u00e1dan\u00e9 pohyby a „o\u010di zbo\u017en\u00e9ho a duchovn\u00edho \u010dlov\u011bka“. Ji\u017e tehdy m\u011bl bl\u00edzko k p\u0159\u00edrod\u011b, r\u00e1d se obklopoval nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edmi zv\u00ed\u0159aty a zaj\u00edmal se zejm\u00e9na o „temn\u00e9 aspekty p\u0159\u00edrodn\u00edch v\u011bd.“ [4].<\/p>\n

Po dokon\u010den\u00ed diserta\u010dn\u00ed pr\u00e1ce „Pozorov\u00e1n\u00ed funkce \u010d\u00e1st\u00ed ucha“ podnikl Kerner vzd\u011bl\u00e1vac\u00ed cestu po N\u011bmecku a zahrani\u010d\u00ed, mimo jin\u00e9 po Hamburku a V\u00eddni, kde se vzd\u011bl\u00e1val jako l\u00e9ka\u0159. Dopisy, kter\u00e9 b\u011bhem cestov\u00e1n\u00ed psal sv\u00fdm p\u0159\u00e1tel\u016fm, se staly z\u00e1kladem jeho prvn\u00edho velk\u00e9ho rom\u00e1nu \u201eReiseschatten von dem Schattenspieler Lux\u201c (Z\u00e1pisky z cest bl\u00e1zna Luxe), vydan\u00e9ho v roce 1811 v Heidelbergu. Krom\u011b liter\u00e1rn\u00ed kari\u00e9ry p\u016fsobil Kerner jako l\u00e9ka\u0159 v mnoha w\u00fcrttembersk\u00fdch m\u011bstech a v roce 1813 se o\u017eenil s Frederikou Ehmannovou, kterou znal ze studentsk\u00fdch let. Byla to jeho prvn\u00ed a jedin\u00e1 l\u00e1ska, v n\u00ed\u017e na\u0161el nejhlub\u0161\u00ed uspokojen\u00ed a \u0161t\u011bst\u00ed. P\u0159\u00e1tel\u00e9 ho od s\u0148atku s n\u00ed odrazovali, ale on trval na sv\u00e9m a m\u011bl pravdu.<\/p>\n

B\u00e1sn\u011b „\u0161v\u00e1bsk\u00fdch romantik\u016f“ – Kernera, Uhlanda a jejich p\u0159\u00e1tel – z\u00edskaly zaslou\u017eenou sl\u00e1vu po cel\u00e9 zemi. Carl Dupreul, kter\u00fd Justina osobn\u011b znal, v\u0161ak vzpom\u00ednal, \u017ee jeho sl\u00e1va jako l\u00e9ka\u0159e za\u010dala p\u0159edb\u00edhat sl\u00e1vu liter\u00e1rn\u00ed. „Obracelo se na n\u011bj mnoho lid\u00ed, ale na l\u00e9ka\u0159e m\u011bl velkou nev\u00fdhodu – v\u017edycky l\u00e9\u010dil pacientovu nemoc, jako by byla jeho vlastn\u00ed. Ne\u00fasp\u011bchy v l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 praxi ho p\u0159ipravily o sp\u00e1nek.“ [5].<\/p>\n

V lednu 1819 byl Kerner jmenov\u00e1n vrchn\u00edm l\u00e9ka\u0159em okresu ve Weinsbergu. Tam si pobl\u00ed\u017e malebn\u00e9ho kopce postavil d\u016fm, kter\u00fd se brzy stal centrem intelektu\u00e1ln\u00edho \u017eivota ve \u0160v\u00e1bsku. Bylo zde p\u0159ij\u00edm\u00e1no tolik host\u016f, \u017ee proj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00ed voj\u00e1ci a podomn\u00ed obchodn\u00edci \u010dasto pova\u017eovali d\u016fm za hostinec. Stejn\u011b srde\u010dn\u011b zde byli p\u0159ij\u00edm\u00e1ni a n\u011bkdy i sou\u010dasn\u011b obdivovatel\u00e9 Justina jako b\u00e1sn\u00edka, pacienti a p\u0159\u00e1tel\u00e9. P\u0159i jedn\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitosti se jeden tyrolsk\u00fd prodava\u010d rukavic, kter\u00fd u Kernera pob\u00fdval ka\u017ed\u00fd rok, setkal s bavorsk\u00fdm kn\u00ed\u017eetem Adalbertem. Doktor mu obchodn\u00edka p\u0159edstavil jako sv\u00e9ho star\u00e9ho p\u0159\u00edtele a po\u017e\u00e1dal ho o svolen\u00ed, aby mohl s korunovanou osobou sd\u00edlet jeden st\u016fl.
\nJeho obrovsk\u00e9 pracovn\u00ed nasazen\u00ed mu umo\u017e\u0148ovalo nejen kombinovat literaturu s l\u00e9ka\u0159sk\u00fdmi a soci\u00e1ln\u00edmi povinnostmi, ale tak\u00e9 prov\u00e1d\u011bt v\u00fdzkum. Jeho nejzn\u00e1m\u011bj\u0161\u00edm d\u00edlem v oblasti tradi\u010dn\u00ed medic\u00edny bylo pojedn\u00e1n\u00ed o botulismu. V prvn\u00edm z nich, \u201eNeue Beobachtungen uber die in Wurttemberg so hau\ufb01g vorfallenden todlichen Vergiftungen durch den Genuss geraucherter Wurste\u201c (\u201eNov\u00e1 pozorov\u00e1n\u00ed o smrteln\u00fdch otrav\u00e1ch, k nim\u017e ve Wurttembersku \u010dasto doch\u00e1z\u00ed konzumac\u00ed uzenin,\u201c 1820), shrnul 76 klinick\u00fdch p\u0159\u00edpad\u016f a podrobn\u011b popsal onemocn\u011bn\u00ed dnes zn\u00e1m\u00e9 jako botulismus.<\/p>\n

Ve sv\u00e9m druh\u00e9m pojedn\u00e1n\u00ed „Das Fettgift oder die Fettsaure und ihre Wirkungen auf den thierischen Organismus, ein Beytrag zu den in verdorbenen Wursten giftig wirkenden Stoffes“ („Tukov\u00fd jed neboli mastn\u00e1 kyselina a jej\u00ed \u00fa\u010dinek na \u017eivo\u010di\u0161n\u00fd organismus,\u201c a \u201eContribution to the Study of the Poisonous Substance Contained in Spoiled Sausages“, (\u201eP\u0159\u00edsp\u011bvek ke studiu jedovat\u00e9 l\u00e1tky obsa\u017een\u00e9 ve zka\u017een\u00fdch uzenin\u00e1ch“, 1822), Kerner popsal pokusy o izolaci toxinu ze zka\u017een\u00fdch potravin a testov\u00e1n\u00ed jeho \u00fa\u010dinku na pokusn\u00fdch zv\u00ed\u0159atech i na sob\u011b. [6].<\/p>\n

Kerner\u016fv parapsychologick\u00fd v\u00fdzkum prob\u00edhal se stejnou n\u011bmeckou preciznost\u00ed, kter\u00e1 vylu\u010dovala mo\u017en\u00e9 omyly a nedorozum\u011bn\u00ed. P\u0159i pr\u00e1ci l\u00e9ka\u0159e se opakovan\u011b setk\u00e1val s podivn\u00fdmi jevy a neobvykl\u00fdmi pacienty. Jeho vlastn\u00ed zku\u0161enosti s nepoznateln\u00fdm mu nedovolily p\u0159ej\u00edt „temnou stranu p\u0159\u00edrody“, zat\u00edmco jeho v\u0161eobecn\u00fd respekt a pevn\u00e9 postaven\u00ed ve spole\u010dnosti mu umo\u017e\u0148ovaly neb\u00e1t se kritiky ze strany koleg\u016f a novin\u00e1\u0159\u016f.<\/p>\n

P\u0159\u00edb\u011bh dvou somnambul\u016f<\/strong><\/p>\n

Kernerova prvn\u00ed kniha o zm\u011bn\u011bn\u00fdch stavech v\u011bdom\u00ed vy\u0161la v Karlsruhe v roce 1824. Jmenuje se \u201eGeschichte Zweier Somnambulen, nebst einigen andern Denkwurdigkieten aus dem Gebiete der Magischen Heilkunde und Psychologie.\u201c Velk\u00e1 \u010d\u00e1st je v\u011bnov\u00e1na p\u0159\u00edb\u011bhu o l\u00e9\u010db\u011b dvou d\u00edvek, kter\u00e9 opakovan\u011b a spont\u00e1nn\u011b upadaly do transu – t\u0159in\u00e1ctilet\u00e9 dcery vina\u0159e Christiane K\u00e4pplingerov\u00e9 a \u010dtrn\u00e1ctilet\u00e9 slu\u017eky Caroline Stahleov\u00e9.<\/p>\n

V tomto stavu za\u017e\u00edvaly r\u016fzn\u00e9 vize, d\u00edky jasnovidectv\u00ed dok\u00e1zaly vypr\u00e1v\u011bt, co se d\u011bje mimo domov, p\u0159edpov\u00eddaly budoucnost a p\u0159edepisovaly l\u00e9ky nejen sob\u011b, ale i ostatn\u00edm pacient\u016fm, p\u0159i\u010dem\u017e tyto l\u00e9ky pom\u00e1haly i v t\u011bch nejt\u011b\u017e\u0161\u00edch p\u0159\u00edpadech.<\/p>\n

O tom, co se Christin\u011b stalo, vypr\u00e1v\u011bl jej\u00ed otec, kter\u00fd na \u017e\u00e1dost l\u00e9ka\u0159e sepsal podrobnou zpr\u00e1vu.<\/p>\n

\u201eDne 6. \u010dervence 1816 se m\u016fj syn Frederick c\u00edtil \u0161patn\u011b. Projevilo se to n\u00e1sledovn\u011b. P\u0159edchoz\u00edho r\u00e1na \u0161el k zrcadlu – co\u017e pro n\u011bj bylo zcela neobvykl\u00e9 – a p\u0159em\u00fd\u0161lel o sv\u00e9m odrazu. Vypukl v nezadr\u017eiteln\u00fd sm\u00edch, kter\u00fd jako by ot\u0159\u00e1sl cel\u00fdm jeho t\u011blem. P\u0159\u00edsn\u011b jsem ho za to pok\u00e1ral. Odpov\u011bd\u011bl, \u017ee c\u00edtil nedobrovoln\u00e9 nutk\u00e1n\u00ed se sm\u00e1t. Ten den \u0161el do \u0161koly. Druh\u00fd den r\u00e1no se vr\u00e1til asi o hodinu pozd\u011bji a st\u011b\u017eoval si na silnou bolest hlavy a o\u010d\u00ed. Byl zavol\u00e1n l\u00e9ka\u0159, kter\u00fd mu poradil koupele a r\u016fzn\u00e9 l\u00e9ky, ale chlapec prohl\u00e1sil, \u017ee je zcela zbyte\u010dn\u00e9 je u\u017e\u00edvat, proto\u017ee by ur\u010dit\u011b zem\u0159el. D\u00edky poslu\u0161nosti a l\u00e1sce se pod\u0159\u00eddil p\u0159edepsan\u00e9 l\u00e9\u010db\u011b, ale neust\u00e1le prohla\u0161oval, \u017ee „je to v\u0161echno marn\u00e9“. Na ubo\u017e\u00e1ka, kter\u00fd le\u017eel jako mrtv\u00fd, ztuhl\u00fd a prochladl\u00fd, se p\u0159i\u0161el pod\u00edvat u\u010ditel, vzal ho za ruku a \u0159ekl: „Dobrou noc, Fritzi!“ Jakmile se ho u\u010ditelova ruka dotkla, poznal ho a vyk\u0159ikl: „U\u017e nebudu m\u00edt klidn\u00e9 noci. Nebude to trvat dlouho.“ Tak zem\u0159el ve v\u011bku 11 let, jednoho m\u011bs\u00edce a 14 dn\u00ed po 24hodinov\u00e9 nemoci.<\/p>\n

A\u010dkoli jsme v\u0161ichni p\u0159ijali smrt hodn\u00e9ho chlapce s velk\u00fdm z\u00e1rmutkem, nejv\u00edce trp\u011bla moje t\u0159in\u00e1ctilet\u00e1 dcera Christiana. Od t\u00e9 doby poci\u0165ovala tak siln\u00fd stesk po sv\u00e9m mrtv\u00e9m bratrovi, \u017ee se \u010dasto schov\u00e1vala v pokoji pod st\u0159echou na\u0161eho domu, odkud se mohla d\u00edvat na h\u0159bitov, kde byl poh\u0159ben, a cel\u00e9 hodiny plakala. Postupn\u011b kv\u016fli p\u0159\u00edli\u0161n\u00e9mu stesku po bratrovi, mnoha slz\u00e1m a n\u00e1\u0159k\u016fm neboh\u00e1 d\u00edvka v\u00e1\u017en\u011b onemocn\u011bla.\u201c [7].<\/p>\n

Druh\u00e9ho bratra ve v\u011bku 13 let, o \u010dty\u0159i roky pozd\u011bji, zachv\u00e1til prudk\u00fd ka\u0161el. B\u011bhem nemoci propukal v hrozn\u00e9 vzlyky. Kdy\u017e se ho ptali na p\u0159\u00ed\u010dinu jeho n\u00e1hl\u00e9ho z\u00e1rmutku, hlasit\u011b vyk\u0159ikl jm\u00e9no Fritz a prohl\u00e1sil, \u017ee mus\u00ed j\u00edt za n\u00edm, na\u010de\u017e upadl do stavu podobn\u00e9ho deliriu, a br\u00e1nil se s takovou silou, \u017ee bylo zapot\u0159eb\u00ed t\u0159\u00ed mu\u017e\u016f, aby ho udr\u017eeli v posteli. N\u011bkolikr\u00e1t hlasit\u011b vyslovil bratrovo jm\u00e9no a \u0159ekl, \u017ee Fritz je tady, \u017ee ho mus\u00ed obejmout. Bratr byl \u00fadajn\u011b oble\u010den do dlouh\u00e9ho b\u00edl\u00e9ho roucha se \u017elutou \u0161erpou kolem pasu, na hlav\u011b m\u011bl korunu a na prsou zlat\u00fd k\u0159\u00ed\u017e. Mluvil k lidem kolem sebe, jako by to byl jeho bratr, a \u0159\u00edkal, \u017ee ve t\u0159i hodiny r\u00e1no si pro n\u011bj Fritz p\u0159ijde.<\/p>\n

Aby chlapce vyl\u00e9\u010dili, poslali pro Kernera. Justin byl nucen uch\u00fdlit se k „\u017eivotn\u00edmu magnetismu“. Sugesce m\u011bla k\u00fd\u017een\u00fd \u00fa\u010dinek: ka\u0161el se na chv\u00edli vr\u00e1til, a ona se postupn\u011b uzdravila. Nyn\u00ed v\u0161ak byl Christianin stav alarmuj\u00edc\u00ed. Jej\u00ed touha po mrtv\u00e9m bratrovi byla st\u00e1le siln\u011bj\u0161\u00ed. N\u00e1hle upadala do transu a m\u011bla symbolick\u00e9 a prorock\u00e9 sny. Christiana tr\u00e1vila \u010das hlavn\u011b venku, s mimo\u0159\u00e1dnou p\u00edl\u00ed pracovala na vinici a v zahrad\u011b, ale i tam se \u010dasto dost\u00e1vala do stavu transu a us\u00ednala pod stromy. V takov\u00fdch chv\u00edl\u00edch byla jej\u00ed tv\u00e1\u0159 pln\u00e1 nev\u00fdslovn\u00e9 jemnosti a n\u011bhy; mluvila o tom, \u017ee ji n\u011bkdo doprovodil do nepopsateln\u011b kr\u00e1sn\u00e9 zem\u011b, o n\u00ed\u017e \u0159\u00edkala, \u017ee je to r\u00e1j, je\u0161t\u011b v\u00fd\u0161, do oblasti, kter\u00e1 se zd\u00e1la je\u0161t\u011b kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. Cel\u00e9 jaro si st\u011b\u017eovala na silnou slabost, a s p\u0159\u00edchodem l\u00e9ta se u n\u00ed objevily v\u00e1\u017en\u00e9 p\u0159\u00edznaky \u0161patn\u00e9ho zdrav\u00ed.<\/p>\n

Kerner zah\u00e1jil l\u00e9\u010dbu v \u0159\u00edjnu 1820. Pou\u017e\u00edval pouze „\u017eivotn\u00ed magnetismus“, uv\u00e1d\u011bl d\u00edvku do transu a pe\u010dliv\u011b zaznamen\u00e1val jej\u00ed slova. Ve stavu transu si Christiana sama p\u0159edepisovala l\u00e9ky, p\u0159edpov\u00eddala bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se krize, st\u00e1vala se jasnovidkou a hovo\u0159ila o tajemstv\u00edch p\u0159\u00edrody, nap\u0159\u00edklad o l\u00e9\u010div\u00fdch vlastnostech bylin a strom\u016f a o vlastnostech kov\u016f a miner\u00e1l\u016f. Doktor Kerner vyu\u017e\u00edval jasnovidectv\u00ed sv\u00e9 pacientky moud\u0159e, a b\u011bhem t\u0159\u00ed let se d\u00edvka zcela uzdravila. V\u011bt\u0161ina toho, co Christiana vypr\u00e1v\u011bla ve zm\u011bn\u011bn\u00e9m stavu v\u011bdom\u00ed, se t\u00fdkala posmrtn\u00e9ho \u017eivota.<\/p>\n

\u201e26. \u0159\u00edjna 1820. St\u011b\u017eovala si na bolest hlavy. Pozd\u011bji se dostavily siln\u00e9 \u017ealude\u010dn\u00ed k\u0159e\u010de. Po des\u00e1t\u00e9 hodin\u011b byla del\u0161\u00ed dobu zmagnetizovan\u00e1. T\u011blem j\u00ed projel t\u0159es a \u0159ekla: „V m\u00edstnosti je n\u011bco nadp\u0159irozen\u00e9ho.“ Ujistil jsem ji, \u017ee krom\u011b jej\u00edho otce a m\u011b tu nikdo nen\u00ed. \u0158ekla: „Ale co je to za kr\u00e1snou hudbu, kterou sly\u0161\u00edm z d\u00e1lky? Je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Je to t\u00f3n, kter\u00fd nemohu vyst\u00e1t.“ „Co\u017ee?“ zeptala jsem se. Pozd\u011bji \u0159ekla: „D\u00edv\u00e1m se na nepopsateln\u011b kr\u00e1sn\u00e9 \u00fadol\u00ed. Tam na tr\u00e1v\u011b pod zelen\u00fdm stromem sed\u00ed dv\u011b \u0159ady \u0161\u0165astn\u00fdch duch\u016f. Jsou oble\u010deni v b\u00edl\u00e9m a jeden hraje na harfu. To jsou zvuky, kter\u00e9 jsem sly\u0161ela; p\u0159ich\u00e1zej\u00ed zprava. \u00d3, jak\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed! Vede tam temn\u00e1 a \u00fazk\u00e1 stezka, ale jakmile ji minete, vyjdete na kr\u00e1sn\u00e9 otev\u0159en\u00e9 prostranstv\u00ed. Ach, jen bych mezi nimi na\u0161el sv\u00e9ho bratra Frederika! Ur\u010dit\u011b je tam.“ – Ho\u0159ce se rozplakala. Brzy se v\u0161ak rozveselila a \u0159ekla: „Te\u010f je m\u016fj bratr vedle m\u011b, po m\u00e9 pravici. Vid\u00edm nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed stromy a horu, mnohem kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e n\u00e1\u0161 Weibertreu [kopec u Weinsbergu]. Ach, k\u00e9\u017e bych tam byla! Pod stromy vid\u00edm domy a ch\u00fd\u0161e, jako by pat\u0159ily poustevn\u00edk\u016fm.“ Projel j\u00ed mr\u00e1z po z\u00e1dech jako p\u0159edt\u00edm a \u0159ekla: „V t\u00e9 m\u00edstnosti je n\u011bco nadp\u0159irozen\u00e9ho! N\u011bco se na m\u011b shora usm\u00edv\u00e1! Jak\u00fd to \u00fasm\u011bv! To mus\u00ed b\u00fdt and\u011bl nebo Bo\u017e\u00ed oko! Krom\u011b toho vid\u00edm svat\u00e9 velmi daleko; jejich n\u00e1dheru bych nemohla sn\u00e9st jinak ne\u017e na d\u00e1lku. Nyn\u00ed je v\u0161e op\u011bt skryto. Probu\u010f m\u011b!“ Kdy\u017e se probudila, byla velmi probuzen\u00e1 a zna\u010dn\u011b o\u017eiven\u00e1…\u201c<\/p>\n

\u201e28. \u0159\u00edjna. Kdy\u017e jsem ji asi p\u016fl hodiny magnetizoval, za\u010dala m\u00edt k\u0159e\u010de v \u00fastech. Chytila m\u011b za ruku a p\u0159ilo\u017eila si ji ke rt\u016fm. T\u00edm se k\u0159e\u010d zm\u00edrnila, ale \u00fapln\u011b nezmizela. Po\u017e\u00e1dala o zmagnetizovanou vodu, vypila ji a k\u0159e\u010d zmizela. Pak se n\u00e1hle dostavil t\u0159es. \u0158ekla: „Sly\u0161\u00edm hudbu, jako zvuk varhan.“ Pak se objevil Frederick a tich\u00fdm hlasem postupn\u011b \u0159ekla n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed: „M\u016fj Frederick je vedle postele a \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee s magnetick\u00fdmi p\u00e1sy se uzdrav\u00edm. T\u011b\u017eko se mi upad\u00e1 do sp\u00e1nku. Jednou jsem byla t\u00e9m\u011b\u0159 uvedena do stavu podobn\u00e9ho transu, ale p\u0159\u00edli\u0161 rychle. M\u016fj Frederick \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee to bylo nebezpe\u010dn\u00e9. Bylo to, jako by se moje du\u0161e odd\u011blila od t\u011bla. Vid\u00edm tak jasn\u011b a tolik kolem sebe, \u017ee se to ned\u00e1 popsat, jako by se otev\u0159ela nebesa. Shora se na m\u011b usm\u00edv\u00e1 and\u011bl. Na hlav\u011b m\u00e1 dv\u011b kv\u011btinov\u00e9 koruny. A tam naho\u0159e, daleko uvnit\u0159, neodva\u017euji se pod\u00edvat, ale vid\u00edm postavu, jej\u00ed\u017e tv\u00e1\u0159 obklopuj\u00ed paprsky jako slune\u010dn\u00ed sv\u011btlo. Ach, kdybych tak mohl j\u00edt tam nahoru! M\u016fj Frederick \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee kdy\u017e sp\u00edm, tak to dok\u00e1\u017eu. Te\u010f u\u017e ch\u00e1pu, pro\u010d m\u011b chytla k\u0159e\u010d. Je to proto, aby m\u011b p\u0159ipravil na nanebevzet\u00ed!“ Zeptala jsem se, jak to v\u00ed. „M\u016fj Frederick to \u0159\u00edkal,“ odpov\u011bd\u011bla…\u201c<\/p>\n

\u201e2. listopadu. Hlava a o\u010di se j\u00ed sv\u00edraly v k\u0159e\u010di a hlas se j\u00ed vytr\u00e1cel. D\u00fdchl jsem j\u00ed do \u00fast a k\u0159e\u010d zmizela. Okam\u017eit\u011b \u0159ekla: „Tady zase stoj\u00ed Frederick. V ruce dr\u017e\u00ed kytici jablo\u0148ov\u00fdch kv\u011bt\u016f. Vyvol\u00e1v\u00e1 to ve mn\u011b pocit \u00fa\u017easu, proto\u017ee v\u00edm, \u017ee nen\u00ed jaro. Vid\u00edm spoustu kr\u00e1sn\u00fdch strom\u016f, a nezvykle velkou rozkvetlou hru\u0161e\u0148. Pro\u010d jsem tak pln\u00e1 \u00fa\u017easu? V\u00edm, \u017ee je podzim – v\u0161echno mi to p\u0159ipad\u00e1 tak nadp\u0159irozen\u00e9. Jsem zav\u011b\u0161en\u00e1 mezi bd\u011bn\u00edm a sp\u00e1nkem! M\u00e9 t\u011blo tu nen\u00ed a m\u00e1 du\u0161e si p\u0159eje cestovat d\u00e1l, jako by nem\u011bla domov. Dodala: „Jen s pomoc\u00ed magnetick\u00e9 l\u00e9\u010dby se mi vr\u00e1t\u00ed zdrav\u00ed.“ [8].<\/p>\n

P\u0159edpov\u011b\u010f somnambulistky se vyplnila: postupem \u010dasu byla na sugesc\u00edch doktora Kernera st\u00e1le m\u00e9n\u011b z\u00e1visl\u00e1 a sama p\u0159estala upadat do transu. Jej\u00ed osud d\u00e1le popsal syn doktora Theobalda Kernera.<\/p>\n

\u201eDne 8. \u00fanora 1823 jej\u00ed magick\u00e9 sny ustaly a od t\u00e9 doby se t\u011b\u0161ila dobr\u00e9mu zdrav\u00ed a aktivn\u011b se v\u011bnovala dom\u00e1cnosti. Otce si v\u017edy velmi v\u00e1\u017eila a \u010dasto k n\u00e1m chodila. V roce 1872, deset let po smrti m\u00e9ho otce, ji jist\u00fd pan daroval pan\u00ed Kepplingerov\u00e9, kterou potkal v m\u00e9m dom\u011b, velkou, n\u00e1dhernou Bibli s ilustracemi. M\u011bla tu knihu r\u00e1da, v\u017edy si ji d\u00e1vala pod pol\u0161t\u00e1\u0159 a polo\u017eila si na ni hlavu, kdy\u017e v \u010dervnu 1873 ve v\u011bku 70 let zem\u0159ela [9].<\/p>\n

P\u0159\u00edb\u011bh slu\u017eebn\u00e9 Karol\u00edny Stahleov\u00e9 byl velmi podobn\u00fd, jen s t\u00edm rozd\u00edlem, \u017ee se kv\u016fli smrti sv\u00e9 matky dostala do chorobn\u00e9ho stavu. Proto\u017ee jej\u00ed otec i ona sama m\u011bli n\u00e1mitky proti l\u00e9\u010db\u011b „zv\u00ed\u0159ec\u00edm magnetismem“, omezil se Kerner na pe\u010dliv\u00e9 pozorov\u00e1n\u00ed pacientky. Karol\u00edna b\u011bhem transu dok\u00e1zala p\u0159esn\u011b \u0159\u00edct, co d\u011blaj\u00ed lid\u00e9 ve vedlej\u0161\u00edm dom\u011b nebo mnoho kilometr\u016f daleko, p\u0159e\u010d\u00edst text v zape\u010det\u011bn\u00e9 ob\u00e1lce v naprost\u00e9 tm\u011b nebo se zav\u00e1zan\u00fdma o\u010dima. Kerner zavolal sv\u00e9 kolegy, aby si d\u00edv\u010diny podivn\u00e9 schopnosti osobn\u011b ov\u011b\u0159ili. V\u0161ichni l\u00e9ka\u0159i potvrdili, \u017ee se jedn\u00e1 o skute\u010dnou jasnovidnost, nikoliv o simulaci.<\/p>\n

\u010casem v\u0161echny Karolininy bolestiv\u00e9 p\u0159\u00edznaky postupn\u011b ustoupily a ona se vr\u00e1tila ke sv\u00e9mu otci do Stuttgartu. \u017dila tam n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f a c\u00edtila se natolik dob\u0159e, \u017ee byla znovu p\u0159ijata jako slu\u017eebn\u00e1 k far\u00e1\u0159i, kter\u00fd se mezit\u00edm p\u0159est\u011bhoval do jin\u00e9 farnosti. Po n\u011bkolika t\u00fddnech bezd\u016fvodn\u011b zesmutn\u011bla, upadla do katalepsie a 4. \u010dervence 1823 se probudila zcela zdrav\u00e1. Karol\u00edna si myslela, \u017ee je 4. z\u00e1\u0159\u00ed 1822 (den, kdy jej\u00ed nemoc za\u010dala), a \u017ee st\u00e1le \u017eije ve Weinsbergu. V\u0161e, co se b\u011bhem jej\u00ed nemoci stalo, se j\u00ed zcela vymazalo z pam\u011bti. Neobvykl\u00e9 schopnosti zmizely spolu s bolestiv\u00fdm stavem\u2026<\/p>\n

Jasnovidka z Prevorstu<\/strong><\/p>\n

Nejzn\u00e1m\u011bj\u0161\u00ed pacientkou doktora Kernera byla Fredericka Hauffeov\u00e1, man\u017eelka obchodn\u00edka z K\u00fcrnbachu. Do Weinsbergu ji p\u0159ivezli v beznad\u011bjn\u00e9m stavu, a jen doktorovo um\u011bn\u00ed j\u00ed dok\u00e1zalo prodlou\u017eit \u017eivot o t\u0159i roky. M\u011bla mnohem bl\u00ed\u017ee ke smrti ne\u017e k \u017eivotu a st\u00e1le se nach\u00e1zela v somnambuln\u00edm transu r\u016fzn\u00e9 hloubky. Doktor Kerner p\u0159iznal, \u017ee ji ani jednou nevid\u011bl v jej\u00edm p\u0159irozen\u00e9m stavu. Tato zku\u0161enost nap\u016fl \u017eivota a nap\u016fl smrti odhalila nejen Frederi\u010diny jasnovideck\u00e9 schopnosti, ale umo\u017enila j\u00ed tak\u00e9 vid\u011bt nemrtv\u00e9 duchy, kte\u0159\u00ed se st\u00e1le potuluj\u00ed po Weinsbergu. V\u0161echny p\u0159\u00edpady jasnovidectv\u00ed, o kter\u00fdch Fredericka mluvila, byly d\u016fkladn\u011b ov\u011b\u0159eny a potvrzeny.<\/p>\n

Fredericka Hauffe, rozen\u00e1 Wannerov\u00e1, se narodila 23. z\u00e1\u0159\u00ed 1801 v mal\u00e9 \u0161v\u00e1bsk\u00e9 vesnici Prevorst. Jej\u00ed otec Ernst Wanner (1772-1828), vyslou\u017eil\u00fd voj\u00e1k, se od roku 1800 \u017eivil jako lesn\u00edk. Zd\u00e1 se, \u017ee m\u011bl p\u0159\u00edsnou povahu a byl autoritativn\u00edm v\u016fdcem rodiny. Jeho man\u017eelka Fredericka Schmidgalov\u00e1 (1778-?) poch\u00e1zela z mnohem bohat\u0161\u00ed rodiny. Byla mlad\u0161\u00ed ze dvou dcer bohat\u00e9ho obchodn\u00edka Johanna Georga Schmidgala (1743-1825) a jeho man\u017eelky, rozen\u00e9 Christine Gommel (1751-1822).<\/p>\n

Od sv\u00fdch p\u011bti do dvan\u00e1cti let nebyla Frederika Wannerov\u00e1 vychov\u00e1v\u00e1na rodi\u010di, ale prarodi\u010di Schmidgalov\u00fdmi v Levensteinu. Svou roli zde pravd\u011bpodobn\u011b sehr\u00e1ly finan\u010dn\u00ed motivy. Frederi\u010din otec byl chud\u00fd a pro bohat\u00e9 p\u0159\u00edbuzn\u00e9 nebylo t\u011b\u017ek\u00e9 u\u0161et\u0159it n\u011bjak\u00e9 to sousto nav\u00edc. Fredericka se tak ze skromn\u00e9ho vesnick\u00e9ho domova r\u00e1zem dostala do bohat\u00e9 rodiny, a stala se milovanou vnu\u010dkou.<\/p>\n

D\u011bde\u010dek Frederiky byl s\u00e1m mystik a m\u011bl paranorm\u00e1ln\u00ed schopnosti. D\u00edky \u017eivotopisu, kter\u00fd v roce 1827 napsal jeho nejmlad\u0161\u00ed syn, je o n\u011bm zn\u00e1mo pom\u011brn\u011b hodn\u011b. Justin Kerner v\u011bnoval zna\u010dn\u00fd prostor tak\u00e9 nejzn\u00e1m\u011bj\u0161\u00edmu p\u0159\u00edbuzn\u00e9mu „jasnovidky z Prevorstu“. V jeho knize se uv\u00e1d\u00ed, \u017ee Johann Schmidgal m\u011bl vid\u011bn\u00ed, kter\u00e9 mu zabr\u00e1nilo v neuv\u00e1\u017een\u00e9m \u010dinu, \u017ee m\u011bl tak\u00e9 jasnovidn\u00e9 schopnosti a jednou vid\u011bl ducha na stejn\u00e9m m\u00edst\u011b jako jeho vnu\u010dka.<\/p>\n

\u201eK velk\u00e9mu z\u00e1rmutku jej\u00ed rodiny se p\u0159ekvapiv\u00fdm zp\u016fsobem projevila citlivost na duchovn\u00ed vlivy, kter\u00e9 byly pro ostatn\u00ed neviditeln\u00e9. Bylo to u jej\u00edho d\u011bde\u010dka, kdy se neboh\u00e9 d\u00edvce poprv\u00e9 zjevil duch. Tak o p\u016flnoci spat\u0159ila na chodb\u011b velkou tmavou postavu, kter\u00e1 ji s povzdechem minula, zastavila se na konci chodby a obr\u00e1tila k n\u00ed tv\u00e1\u0159, kterou si cel\u00fd \u017eivot pamatovala. Klidn\u011b si postavu prohl\u00e9dla, pak \u0161la k d\u011bde\u010dkovi a \u0159ekla mu: „Na chodb\u011b stoj\u00ed n\u011bjak\u00fd ciz\u00ed mu\u017e, jdi se na n\u011bj pod\u00edvat.“ Ale sta\u0159ec, vyd\u011b\u0161en\u00fd touto okolnost\u00ed (s\u00e1m toti\u017e podobn\u00e9 zjeven\u00ed na stejn\u00e9m m\u00edst\u011b vid\u011bl, ale nikdy o tom nemluvil), se ji v\u0161ak sna\u017eil ze v\u0161ech sil ujistit, \u017ee se m\u00fdl\u00ed, a od t\u00e9 doby j\u00ed nedovolil ve\u010der opustit sv\u00e9 pokoje.\u201c [10].<\/p>\n

P\u0159ibli\u017en\u011b v tomto v\u011bku se Frederice p\u0159ihodilo n\u011bco, o \u010dem Kerner p\u00ed\u0161e a\u017e v prvn\u00edm vyd\u00e1n\u00ed knihy \u201eDie Seherin von Prevorst\u201c (1829). V dal\u0161\u00edch vyd\u00e1n\u00edch jsou tyto \u0159\u00e1dky vy\u0159azeny: „V tomto obdob\u00ed [b\u011bhem pobytu v Levensteinu] se v \u017eivot\u011b d\u00edvky stalo n\u011bco, co nepochybn\u011b zap\u016fsobilo nejhloub\u011bji na cel\u00fd jej\u00ed \u017eivot, n\u011bco, co vysv\u011btluje tolik v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 se pozd\u011bji zd\u00e1ly nevysv\u011btliteln\u00e9, a co by poslou\u017eilo k odstran\u011bn\u00ed mnoha nedorozum\u011bn\u00ed a hloup\u00fdch pov\u011bst\u00ed o n\u00ed jako o \u017een\u011b, ale nad \u010d\u00edm je t\u0159eba hodit z\u00e1voj.“ [11].<\/p>\n

Ernest Zeller, kter\u00fd si toho byl rovn\u011b\u017e v\u011bdom, to nazna\u010dil je\u0161t\u011b jemn\u011bji: Fredericka byla „n\u00e1siln\u011b vytr\u017eena ze sv\u00e9ho \u0161\u0165astn\u00e9ho, hrav\u00e9ho d\u011btstv\u00ed; od t\u00e9 doby se sv\u011btu jevila jako ne\u0161\u0165astn\u00e1 mlad\u00e1 \u017eena.“ [12].<\/p>\n

Kdy\u017e si odmysl\u00edme jemnou delik\u00e1tnost vyjad\u0159ov\u00e1n\u00ed p\u0159edminul\u00e9ho stolet\u00ed, je jasn\u00e9, \u017ee d\u00edvku n\u011bkdo zn\u00e1silnil, a absence soudn\u00edho procesu nazna\u010duje, \u017ee se tak stalo v rodin\u011b Schmidgal\u016f. Je nepravd\u011bpodobn\u00e9, \u017ee by vin\u00edkem byl d\u011bde\u010dek, kter\u00fd m\u011bl pro svou vnu\u010dku slabost. Pravd\u011bpodobn\u011bj\u0161\u00ed je, \u017ee Frederi\u010d\u010dinu nevinnost po\u0161pinil jeden z jeho syn\u016f, kter\u00fd byl d\u00edv\u010din\u00fdm str\u00fdcem.<\/p>\n

\u201eRok 1813. Fredericka se vr\u00e1tila do Prevorstu. Nen\u00ed zn\u00e1mo, zda to m\u011blo n\u011bjakou souvislost s v\u00fd\u0161e zm\u00edn\u011bnou ud\u00e1lost\u00ed; s\u00e1m Kerner p\u00ed\u0161e, \u017ee se vr\u00e1tila, proto\u017ee jej\u00ed otec a matka byli nemocn\u00ed, a tak musela pom\u00e1hat v dom\u00e1cnosti. \u010c\u00edm man\u017eel\u00e9 Vannerovi trp\u011bli, se neuv\u00e1d\u00ed, ale nemoc musela b\u00fdt v\u00e1\u017en\u00e1, proto\u017ee Frederika byla n\u011bkolik let „\u017ealem upout\u00e1na na l\u016f\u017eko a bd\u011bla u jejich postele.“<\/p>\n

O p\u011bt let pozd\u011bji, v roce 1818, se rodina Wannerov\u00fdch p\u0159est\u011bhovala do Oberstenfeldu. Tam se sedmn\u00e1ctilet\u00e1 Fredericka sezn\u00e1mila s kn\u011bzem Johannem Jakobem Trichlerem, kter\u00fd na ni ud\u011blal nesmazateln\u00fd dojem. Je mo\u017en\u00e9, \u017ee tento \u0161edes\u00e1tilet\u00fd mu\u017e v n\u00ed vzbudil pocity hlub\u0161\u00ed ne\u017e \u00factu nebo obdiv ke k\u00e1z\u00e1n\u00ed. V touze zajistit sv\u00e9 dce\u0159i co nejv\u0159elej\u0161\u00ed postaven\u00ed ji rodi\u010de zasl\u00edbili vzd\u00e1len\u00e9mu p\u0159\u00edbuzn\u00e9mu Gottliebu Hauffovi (1789-?), nejbohat\u0161\u00edmu mu\u017ei v K\u00fcrnbachu, kter\u00fd byl o 12 let star\u0161\u00ed ne\u017e Fredericka. Tak se stalo, \u017ee den jej\u00edho zasnouben\u00ed s Hauffem, 5. \u010dervna 1821, se shodoval se dnem, kdy zem\u0159el kn\u011bz Trichler.<\/p>\n

V jej\u00edch devaten\u00e1cti letech se na p\u0159\u00e1n\u00ed rodi\u010d\u016f a p\u0159\u00edbuzn\u00fdch uskute\u010dnily z\u00e1snuby Frederiky s panem Hauffem, kter\u00fd pat\u0159il do rodiny jej\u00edho str\u00fdce – z\u00e1snuby, kter\u00e9 si m\u011bla p\u0159\u00e1t vzhledem k poctivosti tohoto mu\u017ee a vyhl\u00eddce na \u017eivot bez chudoby. A\u0165 u\u017e to bylo proto, \u017ee p\u0159edv\u00eddala nadch\u00e1zej\u00edc\u00ed l\u00e9ta utrpen\u00ed kv\u016fli nemoci, nebo kv\u016fli jin\u00fdm emoc\u00edm, kter\u00e9 v sob\u011b skr\u00fdvala (ale rozhodn\u011b ne kv\u016fli cit\u016fm k n\u011bkomu jin\u00e9mu), v t\u00e9 dob\u011b upadla do deprese, kter\u00e1 byla pro jej\u00ed p\u0159\u00edbuzn\u00e9 nevysv\u011btliteln\u00e1; cel\u00e9 dny se schov\u00e1vala a plakala na p\u016fd\u011b domu sv\u00fdch rodi\u010d\u016f; cel\u00fdch p\u011bt t\u00fddn\u016f nespala, a tak n\u00e1hle sklouzla zp\u011bt do dominantn\u00edho citov\u00e9ho \u017eivota sv\u00e9ho d\u011btstv\u00ed. [13].<\/p>\n

S\u0148atek s nemilovan\u00fdm mu\u017eem, kter\u00fd si jist\u011b d\u011blal n\u00e1roky na jej\u00ed panenstv\u00ed, nakonec podlomil Frederi\u010dino zdrav\u00ed. N\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f se dr\u017eela, plnila sv\u00e9 povinnosti man\u017eelky a milenky, ale nemohlo to vydr\u017eet dlouho.<\/p>\n

Dne 13. \u00fanora 1822 se Frederice zd\u00e1lo o Trichlerov\u011b mrtvole, kter\u00e1 le\u017eela nedaleko a byla zabalen\u00e1 v rub\u00e1\u0161i. Ve snu nahlas \u0159ekla: „Jak dob\u0159e se vedle nebo\u017et\u00edka c\u00edt\u00edm, te\u010f se \u00fapln\u011b uzdrav\u00edm,“ a\u010dkoli v t\u00e9 dob\u011b nebyla nemocn\u00e1. Gottlieb tato slova zaslechl a okam\u017eit\u011b ji probudil. Druh\u00fd den r\u00e1no j\u00ed stoupla teplota a z\u016fstala velmi vysok\u00e1 po dobu 14 dn\u00ed. Pak za\u010daly k\u0159e\u010de a z\u00e1chvaty k\u0159e\u010d\u00ed, kter\u00e9 se st\u0159\u00eddaly se z\u00e1chvaty katalepsie. Nemoc postupovala a ani t\u011bhotenstv\u00ed ji nezm\u00edrnilo. Porod byl t\u011b\u017ek\u00fd a d\u00edt\u011b se narodilo slab\u00e9, a po n\u011bkolika m\u011bs\u00edc\u00edch zem\u0159elo.<\/p>\n

Proto\u017ee Gottlieb Hauffe na vyl\u00e9\u010den\u00ed sv\u00e9 \u017eeny ne\u0161et\u0159il, stal se jeho d\u016fm st\u0159edem z\u00e1jmu l\u00e9ka\u0159\u016f, \u010darod\u011bj\u016f, l\u00e9\u010ditel\u016f a \u0161arlat\u00e1n\u016f. L\u00e9ky, kter\u00e9 p\u0159edepisovali, Fridri\u010din stav jen zhor\u0161ovaly.<\/p>\n

V \u00fanoru 1824 ji nav\u0161t\u00edvilo n\u011bkolik p\u0159\u00e1tel a d\u016fm o\u017eil vesel\u00edm a tancem. V\u011b\u0161tkyn\u011b v\u0161ak z\u016fst\u00e1vala smutn\u00e1, a kdy\u017e se situace na chv\u00edli uklidnila, jeden z p\u0159\u00e1tel ji na\u0161el, jak se modl\u00ed, co\u017e vyvolalo posm\u011bch jej\u00ed p\u0159\u00edtelkyn\u011b. V\u011b\u0161tkyn\u00ed to ot\u0159\u00e1slo natolik, \u017ee zchladla a znehybn\u011bla jako mrtvola. Dlouho se j\u00ed sotva znateln\u011b d\u00fdchalo, nakonec se v hrudi ozvalo s\u00edp\u00e1n\u00ed. Bylo p\u0159istoupeno ke koupel\u00edm a dal\u0161\u00edm prost\u0159edk\u016fm, ale nabyla v\u011bdom\u00ed jen proto, aby d\u00e1l trp\u011bla. \u017dila jako ve snu.<\/p>\n

Jednou t\u0159i dny v kuse mluvila jen ve ver\u0161\u00edch a jindy zase t\u0159i dny v kuse vid\u011bla jen masu ohn\u011b, kter\u00e1 v tenk\u00fdch proudech proudila cel\u00fdm jej\u00edm t\u011blem. Pak m\u011bla op\u011bt t\u0159i dny pocit, jako by j\u00ed na hlavu po kapk\u00e1ch padala studen\u00e1 voda, a pak se j\u00ed poprv\u00e9 zven\u010d\u00ed zjevil jej\u00ed vlastn\u00ed obraz. Sed\u011bl v b\u00edl\u00fdch \u0161atech na \u017eidli p\u0159ed n\u00ed a ona le\u017eela v posteli. Dlouho se na ten obraz d\u00edvala a cht\u011bla k\u0159i\u010det, ale nemohla. Nakonec zavolala na sv\u00e9ho man\u017eela a obraz zmizel. B\u011bhem tohoto obdob\u00ed se jasnovid\u010dino vn\u00edm\u00e1n\u00ed stalo tak jemn\u00fdm, \u017ee sly\u0161ela a c\u00edtila v\u0161e, co se d\u011blo na velkou vzd\u00e1lenost, a jej\u00ed citlivost na magnetick\u00e9 vlivy byla tak siln\u00e1, \u017ee nemohla sn\u00e9st p\u0159\u00edtomnost h\u0159eb\u00edk\u016f ve zdech, kter\u00e9 proto musely b\u00fdt odstran\u011bny… Denn\u00ed sv\u011btlo j\u00ed p\u0159ipadalo tak nesnesiteln\u00e9, \u017ee se nechala odv\u00e9zt do Oberstenfeldu v zav\u0159en\u00e9m ko\u010d\u00e1\u0159e, a proto\u017ee do setm\u011bn\u00ed zb\u00fdvaly je\u0161t\u011b t\u0159i hodiny, musela po\u010dkat, a\u017e se \u00fapln\u011b setm\u00ed, aby mohla vstoupit do sv\u00e9ho domu. [14].<\/p>\n

To by se dalo p\u0159ipsat na vrub du\u0161evn\u00ed nemoci, neb\u00fdt toho, \u017ee mnoho lid\u00ed ve Frederi\u010din\u011b p\u0159\u00edtomnosti vid\u011blo nepochopiteln\u00fd pohyb p\u0159edm\u011bt\u016f jako p\u0159i poltergeistu. St\u0159\u00edbrnou l\u017ei\u010dku j\u00ed n\u011bkdo neviditeln\u00fd bral z ruky a polo\u017eila se daleko od n\u00ed na tal\u00ed\u0159. P\u0159edm\u011bty nepadaly, jako by je n\u011bkdo hodil, ale pomalu se pohybovaly vzduchem, jako by je neviditeln\u00e1 ruka nesla tam, kde m\u011bly b\u00fdt. Ve sklenici s vodou na stole vid\u011bla p\u0159edem lidi, kte\u0159\u00ed do m\u00edstnosti vstoupili a\u017e za p\u016fl hodiny. Jednou vid\u011bla, jak se k domu na ulici bl\u00ed\u017e\u00ed v\u016fz se dv\u011bma lidmi, kter\u00e9 nebylo vid\u011bt z okna. Co nejp\u0159esn\u011bji popsala vzhled vozu, lidi, kte\u0159\u00ed v n\u011bm sed\u011bli, barvy kon\u00ed atd. O p\u016fl hodiny pozd\u011bji projel takov\u00fd ko\u010d\u00e1r kolem domu.<\/p>\n

\"\"<\/p>\n

Obr. Frederika Hauffe (1801\u20131829).<\/em><\/p>\n

V t\u00e9 dob\u011b poprv\u00e9 objevila fenom\u00e9n „druh\u00e9ho zraku“. Jednoho r\u00e1na v p\u0159\u00edtomnosti l\u00e9ka\u0159e vy\u0161la z pokoje a uvid\u011bla rakev, v n\u00ed\u017e le\u017eel mrtv\u00fd jej\u00ed d\u011bde\u010dek z otcovy strany. Nemohla j\u00edt d\u00e1l, proto\u017ee rakev blokovala cestu, vr\u00e1tila se a \u0159ekla rodi\u010d\u016fm a l\u00e9ka\u0159i, aby se \u0161li na rakev pod\u00edvat. Ud\u011blali to, ale nic nevid\u011bli a ona te\u010f tak\u00e9 nic nevid\u011bla. Druh\u00fd den r\u00e1no st\u00e1la rakev s nebo\u017et\u00edkem op\u011bt u jej\u00ed postele. Brzy p\u0159i\u0161la zpr\u00e1va o smrti tohoto d\u011bde\u010dka.<\/p>\n

Druh\u00fd porod, k n\u011bmu\u017e do\u0161lo 22. prosince 1824, prov\u00e1zela hore\u010dka s blouzn\u011bn\u00edm, p\u0159i n\u011bm\u017e si Fredericka myslela, \u017ee le\u017e\u00ed v kostele. Nyn\u00ed se lze jen podivovat nad t\u00edm, \u017ee Gottlieb nad\u00e1le spal se svou nemocnou \u017eenou, a nad naprostou absenc\u00ed jak\u00fdchkoli informac\u00ed o n\u011bm v Kernerov\u011b knize. Frederi\u010d\u010din zdravotn\u00ed stav se zhor\u0161il natolik, \u017ee u\u017e nemohla chodit. K l\u00e9ka\u0159i byla p\u0159ivedena na pokraji \u017eivota a smrti.<\/p>\n

Kdy\u017e ji 25. listopadu 1826 p\u0159evezli do Weinsbergu, vypadala jako um\u00edraj\u00edc\u00ed; byla huben\u00e1 jako kostra, pota\u017een\u00e1 k\u016f\u017e\u00ed, a bez pomoci nemohla ani st\u00e1t vzp\u0159\u00edmen\u011b, ani le\u017eet. Ka\u017ed\u00e9 t\u0159i nebo \u010dty\u0159i minuty j\u00ed musela b\u00fdt pod\u00e1na l\u017e\u00edce v\u00fdvaru, kter\u00fd ne v\u017edy dok\u00e1zala spolknout, a \u010dasto ho vyplivla zp\u011bt. Pokud se tak nestalo, upadala do bezv\u011bdom\u00ed nebo se zm\u00edtala v k\u0159e\u010d\u00edch. D\u00e1sn\u011b m\u011bla siln\u011b otekl\u00e9 od kurd\u011bj\u00ed a neust\u00e1le krv\u00e1cela, z \u00fast j\u00ed vypadaly v\u0161echny zuby. K\u0159e\u010de a somnambulismus se st\u0159\u00eddaly s no\u010dn\u00edm pocen\u00edm a hore\u010dkou spojenou s krvav\u00fdm pr\u016fjmem. Ka\u017ed\u00fd ve\u010der v sedm hodin Fredericka upadala do magnetick\u00e9ho sp\u00e1nku. Ten v\u017edy za\u010d\u00ednala tichou modlitbou, p\u0159i n\u00ed\u017e si zk\u0159\u00ed\u017eila ruce na hrudi. Pak nat\u00e1hla ruce dop\u0159edu, a v tu chv\u00edli byla ve stavu vid\u011bn\u00ed; teprve kdy\u017e je polo\u017eila zp\u011bt na p\u0159ikr\u00fdvku, za\u010dala mluvit. O\u010di m\u011bla zav\u0159en\u00e9 a rysy jej\u00ed tv\u00e1\u0159e byly klidn\u00e9 a jasn\u00e9. Kdy\u017e do takov\u00e9ho snu upadla prvn\u00ed noc po p\u0159\u00edjezdu, cht\u011bla m\u011b vid\u011bt, ale \u0159ekl jsem j\u00ed, \u017ee s n\u00ed budu mluvit jen v bd\u011bl\u00e9m stavu.\u201c [15].<\/p>\n

Kerner ji hodlal l\u00e9\u010dit prost\u0159edky tradi\u010dn\u00ed medic\u00edny, ale zjistil, \u017ee nepom\u00e1haj\u00ed. Pak se uch\u00fdlil k pomoci „\u017eivo\u010di\u0161n\u00e9ho magnetismu“ t\u00edm, \u017ee po\u017e\u00e1dal jednoho ze sv\u00fdch koleg\u016f, aby d\u011blal \u201emagnetick\u00e9 p\u00e1sy\u201c. Ve stavu podobn\u00e9m transu jasnovidka prohl\u00e1sila, \u017ee „l\u00e9\u010dba magnetismem, pe\u010dliv\u011b prov\u00e1d\u011bn\u00e1 po dobu sedmi dn\u016f, j\u00ed velmi pom\u016f\u017ee obnovit s\u00edly“. A tak se tak\u00e9 stalo. Od t\u00e9 doby Kerner jasnovidku ji\u017e nel\u00e9\u010dil, ale \u0159\u00eddil se pokyny, kter\u00e9 si sama d\u00e1vala ve stavu podobn\u00e9m transu, a pozoroval jej\u00ed pozoruhodn\u00e9 paranorm\u00e1ln\u00ed schopnosti.<\/p>\n

Jasnovidectv\u00ed a neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 citlivost na jakoukoli l\u00e1tku se v jeho o\u010d\u00edch brzy staly druho\u0159ad\u00fdmi. Fredericka nejen\u017ee vid\u011bla duchy zem\u0159el\u00fdch lid\u00ed, ale dok\u00e1zala to takov\u00fdm zp\u016fsobem, \u017ee Kernerovi nez\u016fstaly \u017e\u00e1dn\u00e9 pochybnosti.<\/p>\n

Z\u00e1zraky duchovn\u00edho vid\u011bn\u00ed<\/strong><\/p>\n

Jasnovidka tvrdila, \u017ee \u010dlov\u011bk se skl\u00e1d\u00e1 ze t\u0159\u00ed \u010d\u00e1st\u00ed: du\u0161e, t\u011bla a nervov\u00e9ho ducha (nervengeista), co\u017e je podle n\u00ed tot\u00e9\u017e jako „astr\u00e1ln\u00ed t\u011blo“, o kter\u00e9m esoterici hodn\u011b mluv\u00ed.<\/p>\n

Prost\u0159ednictv\u00edm tohoto nervov\u00e9ho ducha je du\u0161e spojena s t\u011blem a t\u011blo se sv\u011btem. J\u00e1 m\u00e1m nervov\u00e9ho ducha snadno odd\u011blen\u00e9ho od du\u0161e a nerv\u016f, a to je hlavn\u011b p\u0159\u00ed\u010dinou m\u00e9ho neobvykl\u00e9ho stavu. Tento nervov\u00fd duch po smrti odch\u00e1z\u00ed na onen sv\u011bt spolu s du\u0161\u00ed (pokud to nen\u00ed zcela \u010dist\u00e1 po\u017eehnan\u00e1 du\u0161e) a nem\u016f\u017ee b\u00fdt zni\u010den. Pomoc\u00ed n\u00ed du\u0161e vytv\u00e1\u0159\u00ed kolem ducha vn\u011bj\u0161\u00ed obal. Po smrti je st\u00e1le schopna r\u016fst a s jej\u00ed pomoc\u00ed duchov\u00e9 st\u0159edn\u00ed \u0159\u00ed\u0161e ve spojen\u00ed se zvl\u00e1\u0161tn\u00ed l\u00e1tkou, kterou p\u0159itahuje ze vzduchu, vyd\u00e1vaj\u00ed zvuky, jimi\u017e se mohou st\u00e1t pro lidi sly\u0161iteln\u00fdmi; krom\u011b toho jsou s jej\u00ed pomoc\u00ed schopni odstranit gravita\u010dn\u00ed s\u00edlu v t\u011blech, tak\u017ee je mohou p\u0159em\u00edstit z m\u00edsta nebo zvednout, hodit atd. a s jej\u00ed pomoc\u00ed jsou schopni d\u00e1t lidem poc\u00edtit sebe sama. \u010clov\u011bk, kter\u00fd zem\u0159e v dokonale \u010dist\u00e9m, bla\u017een\u00e9m stavu, co\u017e se v\u0161ak st\u00e1v\u00e1 jen velmi m\u00e1lo lidem, si tohoto nervov\u00e9ho ducha s sebou na onen sv\u011bt nebere, u takov\u00e9ho \u010dlov\u011bka z\u016fst\u00e1v\u00e1 v t\u011ble, a\u010dkoli ani on nem\u016f\u017ee b\u00fdt zni\u010den, a po v\u0161eobecn\u00e9m vzk\u0159\u00ed\u0161en\u00ed se pak op\u011bt spoj\u00ed s du\u0161\u00ed a vytvo\u0159\u00ed nov\u00e9, \u010dist\u00e9, \u00e9terick\u00e9 t\u011blo. Bla\u017een\u00e9 du\u0161e, k nim\u017e nervov\u00fd duch nep\u0159il\u00e9h\u00e1, nemohou b\u00fdt sly\u0161iteln\u00e9, nest\u00e1vaj\u00ed se duchy. Nejv\u00edce jsou toho schopni duchov\u00e9 zbaven\u00ed bla\u017eenosti. \u010c\u00edm \u010dist\u0161\u00ed je du\u0161e zem\u0159el\u00e9ho ve vy\u0161\u0161\u00edch st\u00e1di\u00edch \u0158\u00ed\u0161e st\u0159edu, t\u00edm v\u00edce ztr\u00e1c\u00ed tohoto nervov\u00e9ho ducha, kter\u00fd se znovu a znovu vrac\u00ed na zem.\u201c [16].<\/p>\n

Nemrtv\u00ed duchov\u00e9 se Frederice sami zjevovali, aby j\u00ed n\u011bco \u0159ekli nebo o n\u011bco po\u017e\u00e1dali, a tyto n\u00e1v\u0161t\u011bvy byly v r\u016fzn\u00e9 m\u00ed\u0159e pozorov\u00e1ny nebo poci\u0165ov\u00e1ny o\u010dit\u00fdmi sv\u011bdky. Jej\u00ed p\u0159\u00edbuzn\u00ed m\u011bli tak\u00e9 schopnost vid\u011bn\u00ed duch\u016f, i kdy\u017e ne trvale. Jednoho dne jej\u00ed bratr Kernerovi ti\u0161e \u0159ekl: „Pr\u00e1v\u011b te\u010f pro\u0161el n\u011bjak\u00fd duch pokojem a vstoupil do lo\u017enice m\u00e9 sestry. Jakmile to \u0159ekl, oba usly\u0161eli, jak Gauffe s duchem mluv\u00ed a z\u0159ejm\u011b stoj\u00ed p\u0159ed n\u00ed. P\u0159\u00ed\u0161t\u00edho ve\u010dera se duch Frederice zjevil znovu. Zavolala bratra a Justina, aby se na n\u011bj pod\u00edvali, ale tentokr\u00e1t ho bratr nevid\u011bl, kde\u017eto ona ducha vid\u011bla celou dobu, krom\u011b okam\u017eiku, kdy se Kerner nev\u011bdomky s\u00e1m postavil mezi ni a ducha. Tak\u00e9 Gauffino d\u00edt\u011b, t\u0159\u00edlet\u00fd chlapec, vykazovalo neklamn\u00e9 zn\u00e1mky vid\u011bn\u00ed ducha. Jasnovidcova sestra „dok\u00e1zala duchy vyc\u00edtit tak jemn\u011b, \u017ee se j\u00ed tento pocit dostavil v pln\u00e9m vid\u011bn\u00ed“. Slu\u017eebn\u00e1, kter\u00e1 se o pacienta starala, nakonec rezignovala, „proto\u017ee vid\u011bla v\u0161echny duchy, kte\u0159\u00ed vstoupili do pokoje.“ [17].<\/p>\n

Kerner s\u00e1m mohl duchy spat\u0159it jen jednou, ale zvuky, kter\u00e9 vyd\u00e1vali, \u010dasto ru\u0161ily obyvatele domu.<\/p>\n

Duchov\u00e9, kte\u0159\u00ed p\u0159ich\u00e1zeli k pan\u00ed Hauffeov\u00e9, byli sly\u0161et mnoha jedinci za r\u016fzn\u00fdch podm\u00ednek, ale jen n\u00e1hodn\u011b a ne tehdy, kdy\u017e to o\u010dek\u00e1vali. Zvuky, kter\u00e9 duchov\u00e9 vyd\u00e1vali, spo\u010d\u00edvaly hlavn\u011b v klep\u00e1n\u00ed nebo sp\u00ed\u0161e \u0165uk\u00e1n\u00ed – pak jakoby na ze\u010f, pak na st\u016fl, pak na postel, pak jakoby do vzduchu v m\u00edstnosti. Ob\u010das to bylo skute\u010dn\u00e9, t\u00e9m\u011b\u0159 \u00fadern\u00e9 bu\u0161en\u00ed. \u010casto byly sly\u0161et kroky jako po \u0161pi\u010dk\u00e1ch, dup\u00e1n\u00ed jako od zv\u00ed\u0159ec\u00edch tlap, \u010dasto zvuk podobn\u00fd \u0161ust\u011bn\u00ed pap\u00edru nebo jako od kut\u00e1lej\u00edc\u00edho se m\u00ed\u010de. Ale tak\u00e9 se velmi \u010dasto, zejm\u00e9na p\u0159i v\u00fdskytu jednoho \u010dern\u00e9ho ducha, oz\u00fdvaly zvuky, jako by n\u011bkdo h\u00e1zel \u0161t\u011brk nebo v\u00e1pno, n\u011bkdy doprov\u00e1zen\u00e9 skute\u010dn\u00fdmi hody p\u0159edm\u011bt\u016f, a jednou dokonce hroudy v\u00e1pna, tak velk\u00e9, \u017ee je nebylo mo\u017en\u00e9 nepozorovan\u011b zahl\u00e9dnout.<\/p>\n

Zvuky, kter\u00e9 zde popisujeme, v\u0161ak nebyly sly\u0161et pouze v pokoji pan\u00ed Hauffeov\u00e9: zat\u00edmco ona bydlela v p\u0159\u00edzem\u00ed na\u0161eho domu, byly sly\u0161et i ve zbytku domu, konkr\u00e9tn\u011b v na\u0161\u00ed lo\u017enici a v horn\u00edm pat\u0159e. Tot\u00e9\u017e se d\u011blo i v dal\u0161\u00edch dvou bytech, kter\u00e9 si zde pan\u00ed Gauffeov\u00e1 pronaj\u00edmala. Kdy\u017e tam bydlela, v pokoj\u00edch ostatn\u00edch n\u00e1jemn\u00edk\u016f se tak\u00e9 v noci \u010dasto (co\u017e se p\u0159edt\u00edm nikdy nest\u00e1valo) oz\u00fdvalo tu a tam klep\u00e1n\u00ed, otev\u00edr\u00e1n\u00ed zam\u010den\u00fdch dve\u0159\u00ed, kroky po \u0161pi\u010dk\u00e1ch, p\u0159ehazov\u00e1n\u00ed v\u00e1pna, pocit podobn\u00fd tlaku, kter\u00fd budil sp\u00e1\u010de, a dal\u0161\u00ed podobn\u00e9 v\u011bci. Zvuky, stejn\u011b jako h\u00e1zen\u00ed, pronikaly dokonce i do dom\u016f, kde pan\u00ed Hauffeov\u00e1 nebydlela a kam nikdy nevstoupila (proto\u017ee zde vst\u00e1vala z postele jen p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f a do jin\u00e9ho domu se nikdy nedostala), pokud tam \u017eili lid\u00e9, kte\u0159\u00ed ji nav\u0161t\u011bvovali v dob\u011b, kdy ji ten \u010dern\u00fd duch \u010dasto roz\u010diloval.<\/p>\n

Tak obchodn\u00edk Zenneck ze Stuttgartu, kter\u00fd jednou ve\u010der nav\u0161t\u00edvil pan\u00ed Hauffeovou se svou \u017eenou a o \u010dern\u00e9m duchovi nic nev\u011bd\u011bl, mi druh\u00fd den r\u00e1no vypr\u00e1v\u011bl jako o podivuhodn\u00e9 ud\u00e1losti, \u017ee v jeho pokoji (v dom\u011b nedaleko pan\u00ed Hauffeov\u00e9), a\u010dkoli okna a dve\u0159e byly zam\u010den\u00e9, se po p\u016flnoci n\u00e1hle ozval zvuk, jako by doprost\u0159ed m\u00edstnosti n\u011bkdo nah\u00e1zel \u0161t\u011brk nebo p\u00edsek. Tu\u0161il jsem, co je p\u0159\u00ed\u010dinou t\u011bchto zvuk\u016f, ale panu Cennecovi jsem o tom ne\u0159ekl. A mal\u00ed\u0159 Wagner z Heilbronnu, kter\u00fd ve\u010der nav\u0161t\u00edvil pan\u00ed Hauffeovou, n\u00e1hle v noci, jsa daleko od n\u00ed v zam\u010den\u00e9m dom\u011b, sly\u0161el podobn\u00e9 hody, jimi\u017e \u010dern\u00fd duch \u010dasto d\u00e1val najevo svou p\u0159\u00edtomnost. Frederika v dob\u011b t\u011bchto zvuk\u016f ducha nevid\u011bla, ale spat\u0159ila ho t\u00e9m\u011b\u0159 poka\u017ed\u00e9 bezprost\u0159edn\u011b po nich.<\/p>\n

J\u00e1 s\u00e1m jsem ducha, o kter\u00e9m tvrdila, \u017ee ho vid\u011bla pan\u00ed Gauffe, vid\u011bl jen jednou. Na rozd\u00edl od n\u00ed jsem ho nevid\u011bl s jasn\u00fdmi obrysy, ale v podob\u011b sloupu \u0161ed\u00e9 mlhy o velikosti \u010dlov\u011bka; st\u00e1l vedle jej\u00ed postele a ona, mluv\u00edc tich\u00fdm hlasem, na n\u011bj up\u00edrala o\u010di; n\u00e1sledn\u011b mi ho popsala jako vysok\u00e9ho, star\u0161\u00edho mu\u017ee, kter\u00fd se j\u00ed zjevil u\u017e pot\u0159et\u00ed. Zaj\u00edmav\u00e9 je, \u017ee moje sestra ho c\u00edtila, kdy\u017e se duch zjevil poprv\u00e9, a druh\u00e1 osoba ho vid\u011bla zcela jasn\u011b – stejn\u011b jako Frederika…<\/p>\n

J\u00e1 s\u00e1m, co\u017e mohu potvrdit, jsem za\u017eil nejen zvuky, h\u00e1zen\u00ed \u0161t\u011brku, klep\u00e1n\u00ed a podobn\u011b, ale mal\u00fd stolek se rozb\u011bhl po m\u00edstnosti, ani\u017e by se ho n\u011bkdo viditeln\u011b dotkl; v kuchyni se silou h\u00e1zelo plechov\u00fdm n\u00e1dob\u00edm a sly\u0161el to cel\u00fd d\u016fm. Tyto okolnosti by mohly u jin\u00fdch vyvolat sm\u00edch, co\u017e bych byl ud\u011blal i j\u00e1, kdybych toho nebyl naprosto chladnokrevn\u00fdm sv\u011bdkem. [18].<\/p>\n

Kerner ve sv\u00e9 knize uv\u00e1d\u00ed n\u011bkolik des\u00edtek p\u0159\u00edpad\u016f Frederi\u010diny jasnoz\u0159ivosti, z nich\u017e budeme citovat pouze jeden. Zaznamenal ho o\u010dit\u00fd sv\u011bdek, kter\u00fd nebyl p\u0159\u00edbuzn\u00fdm jasnovidky, W. F. Pfleiderer z Heilbronnu.<\/p>\n

„V \u010dervenci 1827 m\u011b m\u016fj nad\u0159\u00edzen\u00fd, pan Schmidgal z Levensteinu, po\u017e\u00e1dal, abych z\u016fstal n\u011bkolik dn\u00ed ve Weinsbergu u jeho nete\u0159e, pan\u00ed Gauffeov\u00e9, abych j\u00ed podle jej\u00edch pokyn\u016f pomohl v tehdy nebezpe\u010dn\u00e9m stavu, proto\u017ee s\u00e1m jsem tam nemohl jet. Pan\u00ed Gauffeov\u00e1 spala ve vedlej\u0161\u00edm pokoji, a j\u00e1 na pohovce v ob\u00fdvac\u00edm pokoji. Prvn\u00ed noc, kterou jsem str\u00e1vil v p\u0159edpokoji pan\u00ed Gauffeov\u00e9, m\u011b mezi jednou a druhou hodinou probudilo n\u011bco, co se mi nikdy p\u0159edt\u00edm nestalo, velmi zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit, kter\u00fd se vymyk\u00e1 popisu – n\u011bco jako \u00fazkost a tlak na hrudi. Str\u00e1vil jsem v tom pokoji \u0161est noc\u00ed a v\u017edy m\u011b ve stejnou hodinu probudil stejn\u00fd pocit. Na konci \u0161esti dn\u016f jsem byl zavol\u00e1n dom\u016f, kde m\u011b tak\u00e9 n\u011bco stejn\u00fdm zp\u016fsobem ve stejnou hodinu probudilo (co\u017e se, jak u\u017e bylo zm\u00edn\u011bno v\u00fd\u0161e, nikdy p\u0159edt\u00edm nestalo). Vr\u00e1til jsem se do Weinsbergu do domu pan\u00ed Gauffeov\u00e9. Prvn\u00ed noc tam jsem se ji\u017e neprobudil tlakem, ale mnohem prud\u010deji, jako by se mnou n\u011bkdo zat\u0159\u00e1sl.“<\/p>\n

(Zde p\u0159eru\u0161\u00edm pana Pfleiderera a dod\u00e1m n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed: Frederika mi d\u016fv\u011brn\u011b \u0159ekla a po\u017e\u00e1dala m\u011b, abych to panu Pfleidererovi zatajil, \u017ee ka\u017edou noc mezi jednou a druhou hodinou se k panu Pfleidererovi otev\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi mezi jej\u00ed lo\u017enic\u00ed a ob\u00fdvac\u00edm pokojem p\u0159ibli\u017euje mu\u017esk\u00e1 postava, kter\u00e1 jako by na n\u011bm le\u017eela, na\u010de\u017e se probud\u00ed, t\u011b\u017ece d\u00fdch\u00e1 a postava jako by ho dr\u00e1\u017edila zvl\u00e1\u0161tn\u00edmi pohyby prst\u016f. Kdy\u017e se v\u0161ak probuzen\u00ed za\u010dala opakovat ost\u0159eji a n\u00e1padn\u011bji a pan Pfleiderer se ptal na jejich p\u0159\u00ed\u010dinu, p\u0159esm\u011broval jsem ho na Frederiku a po\u017e\u00e1dal ji, aby mu \u0159ekla v\u0161e, co vid\u00ed. – J. Kerner).<\/p>\n

„Kdy\u017e v\u0161ak tato probuzen\u00ed za\u010dala b\u00fdt ost\u0159ej\u0161\u00ed a j\u00e1 si na to st\u011b\u017eoval, pan\u00ed Gauffeov\u00e1 mi prozradila n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed:<\/p>\n

„Od t\u00e9 doby, co jsi u m\u011b, se v noci mezi jednou a druhou hodinou v\u017edycky objev\u00ed vysok\u00e1 mu\u017esk\u00e1 postava ve fraku a vysok\u00fdch bot\u00e1ch, do kter\u00fdch jsou zastr\u010den\u00e9 dlouh\u00e9 kalhoty. Tento mu\u017e k v\u00e1m p\u0159ich\u00e1z\u00ed z doch\u00e1zkov\u00e9 vzd\u00e1lenosti, chv\u00edli na v\u00e1s ukazuje prstem, pak se p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed k va\u0161\u00ed posteli, jako by si na v\u00e1s cht\u011bl lehnout a probudit v\u00e1s. Kdy\u017e se probud\u00edte, jako by v\u00e1s dr\u00e1\u017edil zvl\u00e1\u0161tn\u00edm pohybem prstu. Abych se p\u0159esv\u011bd\u010dil o pravdivosti tohoto p\u0159\u00edb\u011bhu, rozhodl jsem se str\u00e1vit noc beze sp\u00e1nku a po\u017e\u00e1dal jsem p\u0159\u00edtele, aby mi d\u011blal spole\u010dnost. Po\u017e\u00e1dal jsem pan\u00ed Gauffeovou, aby k\u0159i\u010dela nebo volala, kdyby postavu vid\u011bla, a j\u00e1 ji nevid\u011bl ani nec\u00edtil.<\/p>\n

V p\u016fl jedn\u00e9 r\u00e1no, kdy\u017e jsem byla vzh\u016fru a mluvila s p\u0159\u00edtelem, jsem uc\u00edtila stejn\u00fd tlak, kter\u00fd by m\u011b, kdybych spala, jist\u011b probudil, a z\u00e1rove\u0148 jsem poc\u00edtila zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u00e1nek. Zrovna jsem se cht\u011bl zeptat pan\u00ed Hauffeov\u00e9 (nedal jsem najevo, \u017ee jsem n\u011bco c\u00edtil), jestli je ta postava tady, kdy\u017e zavolala znamen\u00ed, \u017ee postava stoj\u00ed op\u011bt p\u0159ede mnou.<\/p>\n

Pak jsem se ducha, jeho\u017e p\u0159\u00edtomnost jsem st\u00e1le c\u00edtil jako tlak, zeptal: „Ve jm\u00e9nu Bo\u017e\u00edm mi \u0159ekni, kdo jsi, co chce\u0161, jak ti mohu pomoci?“<\/p>\n

Kdy\u017e jsem to \u0159ekl, pocit zmizel a pan\u00ed Gauffeov\u00e1 \u0159ekla, \u017ee duch po tomto osloven\u00ed okam\u017eit\u011b p\u0159e\u0161el ode mne k n\u00ed, a skute\u010dn\u011b jsem sly\u0161el slova: „P\u0159ikazuji ti, abys neud\u011blal ani krok d\u00e1l!“. – Na\u010de\u017e duch odpov\u011bd\u011bl, \u017ee ona jedin\u00e1 sly\u0161ela: „Byl to jeden z m\u00fdch u\u010dedn\u00edk\u016f.“ A tak jsem se vr\u00e1tila k tomu, co jsem sly\u0161ela. Kdy\u017e mi pan\u00ed Hauffeov\u00e1 postavu podrobn\u011bji popsala, poznal jsem v n\u00ed jednoho ze sv\u00fdch u\u010ditel\u016f, jeho\u017e n\u00e1zory a historii nechci prozrazovat – osobu, o jej\u00ed\u017e existenci nem\u011bla pan\u00ed Hauffeov\u00e1 nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed. T\u0159i m\u011bs\u00edce pot\u00e9 jsem m\u011bl stejn\u00fd pocit v\u0161ude, kam jsem p\u0159i\u0161el, a pokud jsem spal, budilo m\u011b to. [19].<\/p>\n

N\u011bkolikr\u00e1t duchov\u00e9 pouk\u00e1zali na okolnosti, kter\u00e9 bylo mo\u017en\u00e9 ov\u011b\u0159it, a ov\u011b\u0159en\u00ed potvrdilo jejich pravdivost. P\u0159i jedn\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitosti Gauffe mluvila ze slov ducha o jist\u00e9m dokumentu ulo\u017een\u00e9m v soudn\u00ed budov\u011b ve Weinsbergu, kde ov\u0161em nikdy nebyla. Dokument se v\u0161emi popsan\u00fdmi znaky byl ve zm\u00edn\u011bn\u00e9 slo\u017ece nalezen a\u017e na druh\u00fd pokus. Tato ud\u00e1lost, \u00fa\u0159edn\u011b potvrzen\u00e1 pr\u00e1vn\u00edky, ukon\u010dila dlouholet\u00fd soudn\u00ed spor, o n\u011bm\u017e jasnovidka nemohla nic v\u011bd\u011bt.<\/p>\n

Vnit\u0159n\u00ed jazyk<\/strong><\/p>\n

V jednom z mezistav\u016f mezi somnambuln\u00edm sp\u00e1nkem a kataleps\u00ed jasnovidka mluvila a psala neobvykl\u00fdm jazykem, kter\u00fd naz\u00fdvala „vnit\u0159n\u00ed \u0159e\u010d\u00ed“. V jin\u00e9m zm\u011bn\u011bn\u00e9m stavu v\u011bdom\u00ed tvrdila, \u017ee j\u00edm mluvili lid\u00e9 v biblick\u00fdch dob\u00e1ch. Fredericka ji pou\u017e\u00edvala tak \u010dasto a d\u016fsledn\u011b, \u017ee Kerner a jeho rodina nakonec za\u010dali jasnovidce rozum\u011bt.<\/p>\n

\u010casto \u0159\u00edkala, \u017ee v tomto jazyce dok\u00e1\u017ee pln\u011b vyj\u00e1d\u0159it sv\u00e9 nejnitern\u011bj\u0161\u00ed pocity, tak\u017ee kdy\u017e chce n\u011bco jasn\u011b \u0159\u00edci, mus\u00ed to nejprve p\u0159elo\u017eit ze sv\u00e9ho vnit\u0159n\u00edho jazyka; v tomto jazyce v\u0161ak nemysl\u00ed hlavou, ale jazyk z n\u00ed vych\u00e1z\u00ed s\u00e1m od sebe, nen\u00ed to jazyk hlavy, ale vnit\u0159n\u00edho \u017eivota vych\u00e1zej\u00edc\u00edho z podb\u0159i\u0161ku. Z toho d\u016fvodu m\u011bla velk\u00e9 pot\u00ed\u017ee s vyslovov\u00e1n\u00edm jmen, titul\u016f atd., pro kter\u00e9 v tomto jazyce nemohla naj\u00edt jm\u00e9no, nebo je nedok\u00e1zala vyslovit v\u016fbec…<\/p>\n

Dok\u00e1zala je napsat a vyslovit, jen kdy\u017e byla nap\u016fl vzh\u016fru, a kdy\u017e byla vzh\u016fru, nev\u011bd\u011bla o tom jazyce nic. Tak\u00e9 v\u00fdznam slov dok\u00e1zala pochopit, jen kdy\u017e psala, ale ve sv\u00e9m psan\u00ed z\u016fst\u00e1vala naprosto d\u016fsledn\u00e1… Lidem tak\u00e9 d\u00e1vala jm\u00e9na ve sv\u00e9m vnit\u0159n\u00edm jazyce, kter\u00e1 obsahovala jak hodnotu, tak zvl\u00e1\u0161tnost dan\u00e9 osoby. Nap\u0159\u00edklad jm\u00e9no Emelachan pro ni znamenalo: „Tv\u016fj duch je klidn\u00fd a tich\u00fd, tv\u00e1 du\u0161e je jemn\u00e1, tv\u00e9 t\u011blo a krev jsou siln\u00e9, snadno se daj\u00ed do pohybu, jako vlny na mo\u0159i, pak to jemn\u00e9 v tob\u011b \u0159ekne: poj\u010f, uklidni se!“<\/p>\n

Jazykov\u00ed odborn\u00edci v jej\u00edm jazyce n\u011bkdy nach\u00e1zej\u00ed slova podobn\u00e1 kopt\u0161tin\u011b, arab\u0161tin\u011b nebo hebrej\u0161tin\u011b. Slovo Elschaddai, kter\u00fdm Frederika \u010dasto ozna\u010dovala Boha, znamen\u00e1 v hebrej\u0161tin\u011b „sob\u011bsta\u010dn\u00fd“ nebo „v\u0161emocn\u00fd“. Slovo dalmachan je z\u0159ejm\u011b arabsk\u00e9. V\u00fdraz bianachli… znamen\u00e1 v hebrej\u0161tin\u011b „jsem ve vzdych\u00e1n\u00ed“.<\/p>\n

Zde jsou slova jej\u00edho vnit\u0159n\u00edho jazyka: handacadi – doktor, alentana – slu\u017eka, chlann – sklo, schmado – m\u011bs\u00edc, nohin – ne, nochiane – slav\u00edk, bianna fina – pestr\u00e1 kv\u011btina, moi – jak, toi – co. O pasqua non ti bjat handacadi? – Nepod\u00e1te mi ruku, pane doktore? O mia criss – jsem. O mia da – jsem. Un – dva. Jo, to je sto. Quin – t\u0159icet. Bona finto girro – Mus\u00edm j\u00edt d\u00e1l. Girro danin chado – Mus\u00edme z\u016fstat tam, kde jsme. Optini poga – Mus\u00ed\u0161 sp\u00e1t. Mo li orato – Odpo\u010d\u00edv\u00e1m. O minio pachadastin – Usnul jsem. Posi anin cotta – Kruh se pln\u00ed…<\/p>\n

Fredericka nemohla poskytnout kompletn\u00ed abecedu tohoto jazyka. \u0158ekla, \u017ee jedno p\u00edsmeno je \u010dasto z\u00e1rove\u0148 cel\u00fdm slovem… V polov\u011bdom\u00e9m stavu \u010dasto \u0159\u00edkala, \u017ee duchov\u00e9 mluv\u00ed podobn\u00fdm jazykem, a dokonce s nimi n\u011bkolikr\u00e1t proti jejich v\u016fli v tomto jazyce mluvila. [20].<\/p>\n

\"\"<\/p>\n

Obr. Uk\u00e1zka psan\u00ed ve „vnit\u0159n\u00edm jazyce“.<\/em><\/p>\n

Kerner tyto znaky uk\u00e1zal jasnovidci je\u0161t\u011b za sv\u00e9ho \u017eivota. Gauffe \u0159ekl, \u017ee um\u011blec ud\u011blal na jednom ze znak\u016f te\u010dku nav\u00edc. Po porovn\u00e1n\u00ed kopie s origin\u00e1lem, kter\u00fd namalovala o rok d\u0159\u00edve, se Justine p\u0159esv\u011bd\u010dila, \u017ee tomu tak skute\u010dn\u011b je.<\/p>\n

Mnoho „kontakt\u00e9r\u016f“ dnes kresl\u00ed podobn\u00e9 hieroglyfy, ale neum\u00ed d\u016fsledn\u011b ps\u00e1t a mluvit „mimozemsk\u00fdm“ jazykem. Frederi\u010din „vnit\u0159n\u00ed jazyk“ se svou slo\u017eitost\u00ed ned\u00e1 srovn\u00e1vat s „and\u011blsk\u00fdm jazykem“ Johna Dee (1527-1609), ani s „mar\u0165ansk\u00fdm jazykem“ Elisy M\u00fcllerov\u00e9 (Hel\u00e9ne Smith \u2013 1861-1929), ani se spisy „zlat\u00fdch desek“, kter\u00e9 \u00fadajn\u011b na\u0161el zakladatel mormonsk\u00e9 sekty Joseph Smith (1805-1844).<\/p>\n

Amulety obsahuj\u00edc\u00ed magickou fr\u00e1zi Elohim Majda Djonem v tomto jazyce (\u010d. 11 na obr\u00e1zku) Frederica \u00fasp\u011b\u0161n\u011b pou\u017e\u00edvala k l\u00e9\u010den\u00ed a vyh\u00e1n\u011bn\u00ed nezvan\u00fdch duch\u016f z ciz\u00edch domov\u016f. Kerner uv\u00e1d\u00ed n\u011bkolik p\u0159\u00edpad\u016f, kdy jej\u00ed amulety zastavily n\u00e1v\u0161t\u011bvy duch\u016f, kter\u00e9 trvaly cel\u00e9 roky.<\/p>\n

Smrt jasnovidky<\/strong><\/p>\n

Dne 5. kv\u011btna 1829 se Fredericka, kter\u00e1 svou smrt p\u0159edem p\u0159edpov\u011bd\u011bla, vr\u00e1tila ke sv\u00fdm bl\u00edzk\u00fdm do Levensteinu, aby tam do\u0161la sv\u00e9ho konce. T\u0159i dny p\u0159ed smrt\u00ed zvedla t\u0159i prsty jako p\u0159i p\u0159\u00edsaze a p\u0159\u00edsahala, \u017ee jej\u00ed \u017eivot nebude trvat d\u00e9le ne\u017e t\u0159i dny, proto\u017ee B\u016fh je svat\u00fd. Jej\u00ed touhou bylo zem\u0159\u00edt a jen strach, kter\u00fd ji p\u0159epadl, kdy\u017e se dostala do procesu um\u00edr\u00e1n\u00ed, ji nutil br\u00e1nit se smrti.<\/p>\n

5. srpna Fredericka upadla do hore\u010dky a \u010dasto vyk\u0159ikovala Kernerovo jm\u00e9no (kter\u00fd u jej\u00ed smrti nebyl). V t\u00e9 dob\u011b se j\u00ed zjevil duch jej\u00edho otce a vid\u011bla ho i jej\u00ed matka a sestra. Bylo to poprv\u00e9 z mnoha zjeven\u00ed, kdy ducha vid\u011bla jej\u00ed matka. O zjeven\u00ed hovo\u0159ily v p\u0159\u00edtomnosti um\u00edraj\u00edc\u00edho a ten jim nesouvisl\u00fdmi slovy dal najevo, \u017ee ducha sv\u00e9ho otce vid\u011bla spolu s nimi a \u017ee se nem\u00fdl\u00ed.<\/p>\n

V deset hodin jej\u00ed sestra spat\u0159ila, jak do m\u00edstnosti vstoupila vysok\u00e1 b\u00edl\u00e1 postava, a ve stejnou chv\u00edli um\u00edraj\u00edc\u00ed \u017eena s hlasit\u00fdm v\u00fdk\u0159ikem radosti zem\u0159ela.<\/p>\n

\"\"<\/p>\n

Obr. N\u00e1hrobek \u201ejasnovidky z Prevorstu\u201c se zachoval dodnes<\/em><\/p>\n

Frederi\u010diny ostatky byly poh\u0159beny na levensteinsk\u00e9m h\u0159bitov\u011b. Nad jej\u00edm hrobem byl vzty\u010den honosn\u00fd pomn\u00edk se zlat\u00fdm k\u0159\u00ed\u017eem. Zaplatila ho hrab\u011bnka von Maldegem z Niederstotzingenu, kter\u00e9 jasnovidka vyl\u00e9\u010dila psychick\u00e9 poruchy, a profesor Karl Adolf Eschenmaier z T\u00fcbingenu, kter\u00fd pod dojmem pozn\u00e1n\u00ed Frederiky zm\u011bnil sv\u016fj \u017eivot.
\nKernerova kniha, popisuj\u00edc\u00ed \u017eivot zesnul\u00e9 jasnovidky, se okam\u017eit\u011b stala bestsellerem. V N\u011bmecku vych\u00e1z\u00ed dodnes, ale kupodivu nebyla nikdy pln\u011b p\u0159elo\u017eena do jin\u00fdch jazyk\u016f. Z\u00e1jem o „no\u010dn\u00ed str\u00e1nku p\u0159\u00edrody“ byl takov\u00fd, \u017ee Kerner a Eschenmaier zalo\u017eili \u010dasopis v\u011bnovan\u00fd nepoznateln\u00e9mu – prvn\u00ed parapsychologick\u00fd \u010dasopis v N\u011bmecku a mo\u017en\u00e1 i na sv\u011bt\u011b. V letech 1831-1839 vych\u00e1zel \u010dasopis pod n\u00e1zvem Blatter aus Prevorst (Listy z Prevorstu), v letech 1840-1853 pod n\u00e1zvem Magikon. Archiv fur Beobachtungen aus dem Gebiete der Geisterkunde, und das magnetischen und magischen Lebens“ („Magikon. Archiv pozorov\u00e1n\u00ed z oblasti duchovna, magnetick\u00e9ho a magick\u00e9ho \u017eivota“).<\/p>\n

Selka z Orlachu<\/strong><\/p>\n

V Kernerov\u011b praxi se vyskytly p\u0159\u00edpady, kdy duchy nejen vid\u011bl nebo sly\u0161el. Justin na\u0161el lidi, kte\u0159\u00ed tvrdili, \u017ee byli posedl\u00ed zl\u00fdmi duchy. Jejich p\u0159\u00edznaky se natolik li\u0161ily od obvykl\u00fdch du\u0161evn\u00edch poruch a somnambulismu, \u017ee jim l\u00e9ka\u0159 musel v\u011bnovat celou knihu. Vy\u0161la v Karlsruhe v roce 1834 pod n\u00e1zvem „Geschichten Besessener neuerer Zeit“ (P\u0159\u00edb\u011bhy posedlosti v na\u0161\u00ed dob\u011b).<\/p>\n

Jedna z pov\u00eddek z t\u00e9to knihy byla liter\u00e1rn\u011b zpracov\u00e1na. Proto\u017ee Kernerovy spisy byly tehdej\u0161\u00ed ruskou cenzurou zak\u00e1z\u00e1ny, byl Vladim\u00edr Odojevskij nucen p\u0159epracovat p\u0159\u00edpad Magdaleny Hrombachov\u00e9, selky z Orlachu, do pov\u00eddky „Orlack\u00e1 selka“. [21].<\/p>\n

Skute\u010dn\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh je n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed. Ve vesnici Orlach ve W\u00fcrttembersku \u017eila rodina sedl\u00e1ka jm\u00e9nem Hrombach, kter\u00fd byl pro svou bez\u00fahonnost zvolen za starostu. Na pol\u00edch pracovaly i jeho \u010dty\u0159i d\u011bti, v\u010detn\u011b dvacetilet\u00e9 Magdaleny. D\u00edvka „byla statn\u00e1, sv\u011b\u017e\u00ed, zdrav\u00e9 d\u00edt\u011b p\u0159\u00edrody, nikdy v \u017eivot\u011b nebyla nemocn\u00e1.“<\/p>\n

V \u00fanoru 1831 si Hrombach koupil novou kr\u00e1vu. Pot\u00e9 bylo zv\u00ed\u0159e nalezeno uv\u00e1zan\u00e9 ve stodole na jin\u00e9m m\u00edst\u011b. Hrombach byl pln\u011b p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee nikdo z jeho lid\u00ed nemohl tento \u017eert prov\u00e9st. Podivn\u00fdch jev\u016f p\u0159ib\u00fdvalo: kr\u00e1vy za\u010daly m\u00edt zapleten\u00e9 ocasy, neviditeln\u00fd vtip\u00e1lek dal Magdalen\u011b facku. \u010casto se ve stodole objevovala ko\u010dka s b\u00edlou hlavou a \u010dern\u00fdm trupem. Nev\u011bd\u011bli, odkud se vzala, a kam zmizela, kdy\u017e zmizela. Jednoho dne vylet\u011bl ze stodoly nezn\u00e1m\u00fd \u010dern\u00fd pt\u00e1k v podob\u011b volavky nebo vr\u00e1ny, nezn\u00e1mo odkud, proto\u017ee v\u0161e bylo zam\u010deno.<\/p>\n

8. \u00fanora 1832, kdy\u017e Magdalena s bratrem ukl\u00edzeli stodolu, se objevil jasn\u00fd ohe\u0148. Plameny se rozho\u0159ely natolik, \u017ee si jich v\u0161imli soused\u00e9, ale na\u0161t\u011bst\u00ed se jim je poda\u0159ilo uhasit. Obyvatel\u00e9 domu nech\u00e1pali, kde se ohe\u0148 vzal, a domn\u00edvali se, \u017ee stodolu zap\u00e1lili zl\u00ed lid\u00e9. Od 9. do 11. \u00fanora se plameny objevovaly v r\u016fzn\u00fdch \u010d\u00e1stech domu. Na Hrombachovu \u017e\u00e1dost postavili sedl\u00e1ci do domu hl\u00edda\u010de, ale ohe\u0148 se st\u00e1le rozho\u0159\u00edval v r\u016fzn\u00fdch koutech. Hrombachovi d\u016fm zcela vyklidili, ale ani to nepomohlo. Navzdory hl\u00edda\u010d\u016fm v pr\u00e1zdn\u00e9m dom\u011b st\u00e1le tu a tam propukaly po\u017e\u00e1ry.<\/p>\n

N\u011bkolik dn\u00ed po po\u017e\u00e1ru p\u0159i\u0161la Magdalena v p\u016fl osm\u00e9 r\u00e1no do stodoly a usly\u0161ela v rohu zdi k\u0148our\u00e1n\u00ed, jako by to bylo d\u00edt\u011b. Okam\u017eit\u011b o tom \u0159ekla otci. Ten \u0161el do stodoly tak\u00e9, ale nic nesly\u0161el. O p\u016fl dev\u00e1t\u00e9 r\u00e1no Magdalena spat\u0159ila na zdi ve stodole st\u00edn \u017eeny. Vidina ji p\u0159ivolala. O hodinu pozd\u011bji se j\u00ed obraz zjevil znovu a \u0159ekl: „Vyjdi z domu! Vyjdi z domu! Jestli to neskon\u010d\u00ed do 5. b\u0159ezna p\u0159\u00ed\u0161t\u00edho roku, stane se ti ne\u0161t\u011bst\u00ed! Do t\u00e9 doby se nejpozd\u011bji dnes s Bohem odst\u011bhuj, do t\u00e9 doby by se nem\u011blo nic st\u00e1t. Kdyby d\u016fm sho\u0159el, bylo by to z v\u016fle zl\u00e9ho ducha. Zabr\u00e1nil jsem tomu t\u00edm, \u017ee jsem v\u00e1s ochr\u00e1nil, ale jestli se to nezastav\u00ed do 5. b\u0159ezna p\u0159\u00ed\u0161t\u00edho roku, ani j\u00e1 nebudu moci zabr\u00e1nit ne\u0161t\u011bst\u00ed. Ach, jen mi slibte, \u017ee se to stane!“<\/p>\n

D\u00edvka n\u011bco sl\u00edbila. Jej\u00ed otec a bratr byli p\u0159\u00edtomni a poslouchali, co d\u00edvka \u0159\u00edk\u00e1, ale nic nevid\u011bli ani nesly\u0161eli. Dne 19. \u00fanora v p\u016fl des\u00e1t\u00e9 ve\u010der se p\u0159ed jej\u00ed postel\u00ed zjevil duch a \u0159ekl: „J\u00e1 jsem stejn\u011b jako ty \u017eena a narodil jsem se ve stejn\u00fd den jako ty. Dlouh\u00e1, dlouh\u00e1 l\u00e9ta jsem tady! Jsem spjata se zl\u00fdm duchem, kter\u00fd neslou\u017e\u00ed Bohu, ale \u010f\u00e1blu. M\u016f\u017ee\u0161 mi pomoci v m\u00e9m vysvobozen\u00ed.“<\/p>\n

25. dubna j\u00ed duch \u0159ekl, \u017ee se jmenuje Anna Maria, \u017ee byla jepti\u0161ka a \u017eila v 15. stolet\u00ed. Duch se n\u00e1sledn\u011b d\u00edvce zjevoval v r\u016fzn\u00fdch dnech, pron\u00e1\u0161el n\u00e1bo\u017eensk\u00e9 \u0159e\u010di a \u010dasto za kv\u00edlen\u00ed mluvil o jej\u00edm spojen\u00ed s \u010dern\u00fdm duchem. Nejednou „Anna Maria“ p\u0159edpov\u011bd\u011bla ud\u00e1losti, kter\u00e9 se vyplnily, nap\u0159. \u017ee k n\u00ed p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed den p\u0159ijde ten \u010di onen \u010dlov\u011bk. Jednou j\u00ed duch \u0159ekl, \u017ee dlouho nebude moci p\u0159ij\u00edt a d\u00edvka bude pokou\u0161ena stejn\u00fdm \u010dern\u00fdm duchem, ale mus\u00ed z\u016fstat neoblomn\u00e1 a nikdy mu neodpov\u011bd\u011bt.<\/p>\n

\"\"<\/p>\n

Obr. Magdalena Hrombachov\u00e1 a „Anna Maria“. Sc\u00e9na z divadeln\u00ed hry podle knihy Justina Kernera.<\/em><\/p>\n

Od t\u00e9 doby m\u011bla Magdalena vidiny jako t\u0159eba masu \u017eab na stole, nebo \u010dern\u00e9ho kon\u011b bez hlavy a p\u0159\u00edzra\u010dn\u00e9 hlasy, kter\u00e9 odn\u011bkud p\u0159ich\u00e1zej\u00ed. Pak se k n\u00ed p\u0159ibl\u00ed\u017eil \u010dern\u00fd mu\u017e, jednou s hlavou, pak bez hlavy. Sna\u017eil se ji sv\u00e9st pen\u011bzi, kter\u00e9 j\u00ed za n\u011bco d\u00e1val nebo jsou poh\u0159beny, jen si je vykopat. Nakonec Magdalena skute\u010dn\u011b na\u0161la ve stodole pytel s pen\u011bzi. „Anna Maria“ \u0159ekla, \u017ee by ho m\u011bla v\u011bnovat na charitu.<\/p>\n

Magdalena si \u010dern\u00e9ho ducha nad\u00e1le nev\u0161\u00edmala, i kdy\u017e obratn\u011b p\u0159edst\u00edral ciz\u00ed hlasy nebo se zjevoval v t\u00e9 nejhroziv\u011bj\u0161\u00ed podob\u011b – jako p\u0159\u00ed\u0161era nebo obrovsk\u00fd medv\u011bd. Jednou p\u0159e\u0161la od slov k \u010din\u016fm a za\u00fato\u010dila na d\u00edvku, ale „Anna Maria“ ji dok\u00e1zala odrazit. T\u011bm, kte\u0159\u00ed to pozorovali zven\u010d\u00ed, to p\u0159ipadalo jako z\u00e1chvat. Te\u010f Magdalena na\u0159\u00edkala nad sv\u00fdm stavem, zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e lid\u00e9 \u0159\u00edkali, \u017ee je nemocn\u00e1.<\/p>\n

„Anna Maria“ se nev\u00e1hala objevit a ujistit d\u00edvku, \u017ee nen\u00ed nemocn\u00e1. Zopakovala, \u017ee 5. b\u0159ezna p\u0159\u00ed\u0161t\u00edho roku bude konec, pokud jej\u00ed otec d\u016fm zbour\u00e1. Hrombach nev\u00e1hal a za\u010dal stav\u011bt nov\u00fd d\u016fm, aby se m\u011bl po zbour\u00e1n\u00ed star\u00e9ho kam p\u0159est\u011bhovat. Mezit\u00edm se jevy d\u00e1l rozv\u00edjely.<\/p>\n

Od 25. srpna se poku\u0161en\u00ed jej\u00edho \u010dern\u00e9ho ducha st\u00e1valo st\u00e1le siln\u011bj\u0161\u00edm, nyn\u00ed u\u017e nep\u0159edst\u00edral, \u017ee je mimo ni, ale od t\u00e9 chv\u00edle, kdy se objevil, okam\u017eit\u011b ovl\u00e1dl celou jej\u00ed bytost, pronikl do n\u00ed a nyn\u00ed z n\u00ed pron\u00e1\u0161el zlomysln\u00e9 \u0159e\u010di.<\/p>\n

Od 24. srpna se j\u00ed \u010dern\u00fd mnich v\u017edycky zjevoval t\u00edmto zp\u016fsobem. Kdy\u017e je dokonce n\u011b\u010d\u00edm zanepr\u00e1zdn\u011bna, vid\u00ed, jak se k n\u00ed bl\u00ed\u017e\u00ed v lidsk\u00e9 podob\u011b (obraz mu\u017ee v sutan\u011b jako v \u010dern\u00e9 mlze, jeho\u017e tv\u00e1\u0159 nikdy nedok\u00e1\u017ee definitivn\u011b popsat). Pak ho sly\u0161\u00ed, jak j\u00ed \u0159\u00edk\u00e1 n\u011bkolik slov, hlavn\u011b a nej\u010dast\u011bji n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed: „Tak\u017ee mi st\u00e1le nechce\u0161 odpov\u011bd\u011bt? Vad\u00ed mi, jak t\u011b mu\u010d\u00edm!“ a podobn\u011b. Proto\u017ee mu ne\u00fastupn\u011b neodpov\u00edd\u00e1 (samoz\u0159ejm\u011b beze slova), v\u017edycky \u0159ekne: „No, tak j\u00e1 te\u010f do tebe vstoup\u00edm navzdory!“ A on se na to pod\u00edv\u00e1 a \u0159ekne: „No, tak j\u00e1 do tebe vstoup\u00edm navzdory!“. Pot\u00e9 ho v\u017edy vid\u00ed st\u00e1t na sv\u00e9m lev\u00e9m boku a c\u00edt\u00ed, jak ji p\u011bti prsty sv\u00e9 chladn\u00e9 ruky uchop\u00ed za krk a t\u00edmto stiskem do n\u00ed vnikne. Sou\u010dasn\u011b se vytr\u00e1c\u00ed jej\u00ed v\u011bdom\u00ed i sama jej\u00ed identita. Te\u010f u\u017e nen\u00ed ve sv\u00e9m t\u011ble, naopak, z jej\u00edho nitra promlouv\u00e1 hrub\u00fd bas, ne z jej\u00ed tv\u00e1\u0159e, ale z mnicha, sice s pohyby \u00fast a rysy tv\u00e1\u0159e, ale zlomysln\u011b zkreslen\u00fdmi.<\/p>\n

\u201eTo, co z n\u00ed \u010dern\u00fd duch vys\u00edlal b\u011bhem takov\u00e9ho stavu jej\u00edho \u017eivota, je hodno \u0159e\u010d\u00ed proklet\u00e9ho d\u00e9mona, to jsou v\u011bci, kter\u00e9 v t\u00e9to naprosto slu\u0161n\u00e9 d\u00edvce v\u016fbec nejsou. Jsou to nad\u00e1vky na P\u00edsmo svat\u00e9, na Spasitele, na v\u0161echny svat\u00e9 a nad\u00e1vky a pomluvy na adresu samotn\u00e9 d\u00edvky, kterou nikdy nenazve jinak ne\u017e „svin\u011b“. Stejn\u00fdmi nad\u00e1vkami a ur\u00e1\u017ekami odm\u011b\u0148uje i b\u00edl\u00e9ho ducha.<\/p>\n

D\u00edvka naklon\u00ed hlavu na levou stranu a v\u017edy pevn\u011b zav\u0159e o\u010di. Kdy\u017e je n\u00e1sil\u00edm otev\u0159e, je vid\u011bt, jak se j\u00ed zorni\u010dky kut\u00e1lej\u00ed. Lev\u00e1 noha se neust\u00e1le prudce pohybuje dop\u0159edu a dozadu, p\u0159i\u010dem\u017e se pevn\u011b dot\u00fdk\u00e1 podlahy. Pohyb chodidla sem a tam pokra\u010duje po celou dobu z\u00e1chvatu (kter\u00fd \u010dasto trv\u00e1 \u010dty\u0159i a\u017e p\u011bt hodin), tak\u017ee prkna podlahy se bos\u00fdm chodidlem zcela set\u0159ou (boty a pun\u010dochy se obvykle sund\u00e1vaj\u00ed, aby se zachovaly) a tu a tam se nakonec z chodidla uk\u00e1\u017ee krev. Kdy\u017e se v\u0161ak krev po z\u00e1chvatu smyje, nen\u00ed na k\u016f\u017ei patrn\u00fd sebemen\u0161\u00ed \u0161kr\u00e1banec, chodidlo je stejn\u011b jako zbytek nohy ledov\u00e9 a d\u00edvka v n\u011bm nic nec\u00edt\u00ed, tak\u017ee ihned po probuzen\u00ed op\u011bt rychle a dlouh\u00e9 hodiny chod\u00ed p\u011b\u0161ky. Jej\u00ed prav\u00e1 noha z\u016fst\u00e1v\u00e1 tepl\u00e1. Jej\u00ed probuzen\u00ed je jako probuzen\u00ed z n\u011bjak\u00e9ho magnetick\u00e9ho snu. Zd\u00e1 se, \u017ee mu p\u0159edch\u00e1z\u00ed spor mezi pravou a levou stranou t\u011bla (dobrem a zlem). Jej\u00ed hlava se nakl\u00e1n\u00ed nyn\u00ed doprava a pak zase doleva, a\u017e nakonec pad\u00e1 na pravou stranu, s t\u00edmto pohybem jako by z n\u00ed \u010dern\u00fd duch op\u011bt vy\u0161el a jej\u00ed vlastn\u00ed du\u0161e se vrac\u00ed do t\u011bla. Probud\u00ed se a netu\u0161\u00ed, co se j\u00ed mezit\u00edm odehr\u00e1valo v hlav\u011b a co z n\u00ed \u010dern\u00fd duch vys\u00edlal. Obvykle se j\u00ed po probuzen\u00ed zd\u00e1, jako by byla v kostele, zp\u00edvala se shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00edm nebo se modlila, zat\u00edmco z jej\u00edch \u00fast se p\u0159esto linula \u010f\u00e1blova \u0159e\u010d. To je to, co b\u00edl\u00fd duch sliboval, \u017ee ud\u011bl\u00e1 s jej\u00ed du\u0161\u00ed, zat\u00edmco \u010dern\u00fd duch ovl\u00e1dl jej\u00ed t\u011blo. \u010cern\u00fd duch, kter\u00fd je v n\u00ed, odpov\u00edd\u00e1 na ot\u00e1zky. Svat\u00e1 jm\u00e9na z Bible, samotn\u00e9 slovo „svat\u00fd“ nen\u00ed schopen vyslovit. Pokud je d\u00edvce nab\u00eddnuta Bible, sna\u017e\u00ed se na ni plivnout, ale jej\u00ed \u00fasta jsou v tomto stavu tak such\u00e1, \u017ee nejsou schopna vylu\u010dovat ani kapku slin a oz\u00fdv\u00e1 se pouze had\u00ed sy\u010den\u00ed.\u201c [22].<\/p>\n

L\u00e9ka\u0159i pova\u017eovali Magdalenu za du\u0161evn\u011b nemocnou a navrhovali j\u00ed nejtvrd\u0161\u00ed l\u00e9\u010debn\u00e9 prost\u0159edky, v\u010detn\u011b vy\u017e\u00edh\u00e1n\u00ed \u017ehav\u00fdm \u017eelezem b\u011bhem z\u00e1chvat\u016f. Kerner se m\u00edsto toho rozhodl d\u016fv\u011b\u0159ovat slov\u016fm ducha „Anny Marie“ a po\u010dkat na ur\u010den\u00e9 \u010d\u00edslo, p\u0159i\u010dem\u017e se omezil na hladovku.<\/p>\n

Kdy\u017e byla d\u00edvka 4. b\u0159ezna 1833 v \u0161est hodin r\u00e1no sama v lo\u017enici star\u00e9ho domu sv\u00fdch rodi\u010d\u016f, kter\u00fd se p\u0159ipravoval k demolici, zjevila se j\u00ed b\u00edl\u00e1 postava v tak oslniv\u00e9m lesku, \u017ee se na ni d\u00edvka nemohla dlouho d\u00edvat. Jej\u00ed tv\u00e1\u0159 a hlavu zakr\u00fdval z\u00e1\u0159iv\u011b b\u00edl\u00fd z\u00e1voj. \u0158ekla, \u017ee se za sv\u00e9ho \u017eivota dopustila t\u011b\u017ek\u00fdch h\u0159\u00edch\u016f – porodila d\u011bti mnichovi, kter\u00fd je hned po narozen\u00ed zabil. Tento mnich se dopustil i dal\u0161\u00edch zlo\u010din\u016f, v\u010detn\u011b zab\u00edjen\u00ed spolubratr\u016f. Po kr\u00e1tk\u00e9 zpov\u011bdi vzt\u00e1hla b\u00fdval\u00e1 „Anna Maria“ ruku. Magdalena nem\u011bla odvahu se ducha dotknout a dotkla se jej\u00ed ruky kapesn\u00edkem. Rozhodnut\u00ed bylo spr\u00e1vn\u00e9: uk\u00e1zalo se, \u017ee kapesn\u00edk doutn\u00e1. Vyp\u00e1lila v n\u011bm d\u00edry jako stopy po dlani a p\u011bti prstech. Duch d\u00edvce pod\u011bkoval, za\u010dal se modlit a sou\u010dasn\u011b zmizel. Magdalena st\u00e1le sly\u0161ela, jak se duch modl\u00ed, i kdy\u017e u\u017e ho nevid\u011bla.<\/p>\n

T\u00e9m\u011b\u0159 ochromen\u00e1 hr\u016fzou byla d\u00edvka nalezena ve sv\u00e9m pokoji a okam\u017eit\u011b odvedena do domu sedl\u00e1ka Bernharda Fischera, proto\u017ee Hrombach cht\u011bl nyn\u00ed urychlit demolici jeho obydl\u00ed. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se objevil \u010dern\u00fd duch. \u0158ekl, \u017ee d\u00edvku naposledy potr\u00e1p\u00ed, a vstoupil do n\u00ed. Jej\u00edmi rty prohl\u00e1sil, \u017ee nyn\u00ed dok\u00e1\u017ee vyslovit jm\u00e9no Je\u017e\u00ed\u0161, slova jako Bible, nebe, c\u00edrkev, m\u016f\u017ee se modlit a poslouchat zvon\u011bn\u00ed zvon\u016f. V p\u0159\u00edtomnosti sv\u011bdk\u016f se p\u0159iznal ke sv\u00fdm zlo\u010din\u016fm.<\/p>\n

\u201eM\u016fj otec byl \u0161lechtic z Geislingenu, vzd\u00e1len\u00e9ho hodinu j\u00edzdy od Orlachu. Tam m\u011bl na Lv\u00ed ho\u0159e nedaleko Geislingenu, mezi kotlinou a mal\u00fdm kopcem, zbojnick\u00fd hrad, jeho\u017e zdi jste je\u0161t\u011b nena\u0161li. M\u011bl jsem tak\u00e9 dva bratry. Nejstar\u0161\u00ed, kter\u00fd ne\u0161el d\u00e1l ne\u017e j\u00e1, dostal hrad, druh\u00fd padl ve v\u00e1lce. J\u00e1 jsem byl p\u0159edur\u010den pro duchovenstvo. P\u0159i\u0161el jsem do Orlick\u00e9ho kl\u00e1\u0161tera, kde jsem se brzy stal nejstar\u0161\u00edm. Vra\u017eda mnoha m\u00fdch spolubrat\u0159\u00ed mnich\u016f a jepti\u0161ek a d\u011bt\u00ed, kter\u00e9 jsem s nimi zplodil, m\u011b t\u00ed\u017eila. Jepti\u0161ky jsem do kl\u00e1\u0161tera p\u0159iv\u00e1d\u011bl v mu\u017esk\u00fdch \u0161atech, a kdy\u017e jsem v nich u\u017e nena\u0161el zal\u00edben\u00ed, zabil jsem je. Stejn\u011b tak jsem zab\u00edjel d\u011bti, kter\u00e9 porodily, hned po narozen\u00ed. Kdy\u017e jsem zabil sv\u00e9 prvn\u00ed t\u0159i mni\u0161sk\u00e9 bratry, zradil m\u011b ten, kter\u00e9mu \u0159\u00edk\u00e1te b\u00edl\u00fd duch. B\u011bhem vy\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed jsem si v\u0161ak dok\u00e1zal pomoci podplacen\u00edm soudc\u016f. P\u0159inutil jsem sedl\u00e1ky, aby se shrom\u00e1\u017edili v obdob\u00ed senose\u010de, a ozn\u00e1mil jsem jim, ani\u017e bych u\u017e \u010detl m\u0161i, \u017ee pokud mi neodevzdaj\u00ed sv\u00e9 p\u00edsemn\u00e9 dokumenty, bude v obdob\u00ed senose\u010de v\u017edy pr\u0161et a j\u00e1 se budu modlit za proklet\u00ed jejich pol\u00ed. Odevzdali mi sv\u00e9 listiny, kter\u00e9 obsahovaly Orlahovy v\u00fdsady, a j\u00e1 jsem je p\u0159edal sv\u00e9mu vy\u0161et\u0159ovateli. Kdy\u017e jsem se znovu vr\u00e1til do kl\u00e1\u0161tera, zabil jsem zr\u00e1dce, pak dal\u0161\u00ed t\u0159i sv\u00e9 mni\u0161sk\u00e9 bratry a o \u010dty\u0159i t\u00fddny pozd\u011bji, v roce 1438, i sebe. Jako nejstar\u0161\u00edmu se mi poda\u0159ilo vyl\u00e1kat ob\u011bti na odlehl\u00e9 m\u00edsto a tam je ubodat. Mrtvoly jsem pak v\u0161echny spole\u010dn\u011b hodil do cihlami oblo\u017een\u00e9 studny. Byl jsem p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee to, co se d\u011bje s lidmi po smrti, je stejn\u00e9 jako to, co se d\u011bje s dobytkem, kdy\u017e je pora\u017een, jako kdy\u017e spadne strom a z\u016fstane le\u017eet. Ale p\u0159ece jen je to n\u011bco docela jin\u00e9ho, za co po smrti n\u00e1sleduje odplata.\u201c [23].<\/p>\n

Druh\u00fd den se mu\u017ei, kte\u0159\u00ed d\u016fm demolovali, p\u0159ibl\u00ed\u017eili k posledn\u00edmu zbytku zdi, kter\u00fd se od ostatn\u00edch velmi li\u0161il. Zat\u00edmco ostatn\u00ed zdi byly z hl\u00edny, tento kus byl spojen speci\u00e1ln\u00edm v\u00e1pnem a byl mnohem pevn\u011bj\u0161\u00ed, tak\u017ee se skute\u010dn\u011b zd\u00e1lo, \u017ee ze\u010f zbyla z n\u011bjak\u00e9 velmi star\u00e9 stavby. Po zni\u010den\u00ed t\u00e9to \u010d\u00e1sti budovy, kterou d\u00edvka nevid\u011bla, se j\u00ed hlava t\u0159ikr\u00e1t sklonila k prav\u00e9mu boku a o\u010di se j\u00ed otev\u0159ely. Za p\u0159\u00edtomnosti pastora a mnoha sv\u011bdk\u016f z n\u00ed nav\u017edy vy\u0161el \u010dern\u00fd duch. Magdalena za\u010dala plakat a pot\u00e1cej\u00edc se vstala, jako by se probudila z t\u011b\u017ek\u00e9ho sp\u00e1nku. Pok\u0159iven\u00fd, vyd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdraz d\u00edv\u010diny tv\u00e1\u0159e se stal zcela lidsk\u00fdm.<\/p>\n

P\u0159i odkl\u00edzen\u00ed stavebn\u00edho odpadu na\u0161li zem\u011bd\u011blci starou studnu. V n\u00ed le\u017eely zbytky lidsk\u00fdch kost\u00ed, v\u010detn\u011b d\u011btsk\u00fdch. Od toho dne z\u016fstala Magdalena zdrav\u00e1 a p\u0159\u00edznaky posedlosti se j\u00ed u\u017e nikdy nevr\u00e1tily.<\/p>\n

Dokonce i v modern\u00ed dob\u011b se Burkhard Peter pokou\u0161el Magdalenu diagnostikovat v nep\u0159\u00edtomnosti. Podle n\u011bj byla ob\u011bt\u00ed disociativn\u00ed poruchy identity.\u201c [24].<\/p>\n

V knize \u201eGeschichten Besessener neuerer Zeit\u201c popisuje Kerner celkem \u0161est p\u0159\u00edpad\u016f posedlosti, z nich\u017e dva s\u00e1m l\u00e9\u010dil. O dva roky pozd\u011bji se Kerner k t\u00e9matu vr\u00e1til. V knize \u201eNachricht von dem Vorkommen des Besessenseyns\u201c (Zpr\u00e1va o p\u0159\u00edpadech posedlosti, 1836) uv\u00e1d\u00ed dal\u0161\u00edch 11 p\u0159\u00edpad\u016f. Ve v\u011bt\u0161in\u011b p\u0159\u00edpad\u016f se Kernerovi poda\u0159ilo pacienty zcela vyl\u00e9\u010dit.<\/p>\n

V\u011bze\u0148sk\u00fd duch z Weinsbergu<\/strong><\/p>\n

V roce 1835 okresn\u00ed soud ve Weinsbergu ofici\u00e1ln\u011b pov\u011b\u0159il Kernera, aby se zab\u00fdval podivn\u00fdmi ud\u00e1lostmi v m\u011bstsk\u00e9 v\u011bznici. Doktor dostal pravomoc d\u011blat cokoli, krom\u011b propou\u0161t\u011bn\u00ed v\u011bz\u0148\u016f. Dob\u0159e st\u0159e\u017een\u00e1 v\u011bznice, kde byly vylou\u010deny vylomeniny ciz\u00edch osob, byla ide\u00e1ln\u00edm m\u00edstem pro vy\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed. Cely byly uspo\u0159\u00e1d\u00e1ny tak, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00e1 ze st\u011bn nebyla nasm\u011brov\u00e1na ven, aby v\u011bze\u0148 nemohl n\u011bco prohodit oknem. Ka\u017edou celu obklopovala ze \u010dty\u0159 stran chodba, do n\u00ed\u017e byla ji\u017e vy\u0159\u00edznuta mal\u00e1 ok\u00e9nka sm\u011brem ven.<\/p>\n

V\u0161e za\u010dalo t\u00edm, \u017ee soud odsoudil Elisabeth Eslingerovou, 39letou vdovu a matku dvou d\u011bt\u00ed, k trestu odn\u011bt\u00ed svobody za podvod. Pod z\u00e1minkou hled\u00e1n\u00ed ukryt\u00e9ho pokladu vyl\u00e1kala pen\u00edze. P\u0159i v\u00fdslechu ve v\u011bzen\u00ed Eslingerov\u00e1 uvedla, \u017ee od ml\u00e1d\u00ed vid\u011bla duchy, ale nikdy s nimi nekomunikovala. Ned\u00e1vno ji v\u0161ak za\u010dal pron\u00e1sledovat duch jm\u00e9nem Anton a nal\u00e9hal na ni, aby se za n\u011bj modlila ve sklep\u011b v nedalek\u00e9m m\u011bst\u011b, aby ji zbavil vazby na toto m\u00edsto a od\u010dinil sv\u00e9 h\u0159\u00edchy. Frau Eslingerov\u00e1 odm\u00edtla Antonovy po\u017eadavky splnit. Duch se j\u00ed zjevoval sly\u0161iteln\u011b i viditeln\u011b a vid\u011bla ho i jej\u00ed \u010dtrn\u00e1ctilet\u00e1 dcera, kter\u00e1 to Kernerovi potvrdila. Kdy\u017e byla Eslingerov\u00e1 posl\u00e1na do v\u011bzen\u00ed, Anton ji z\u0159ejm\u011b n\u00e1sledoval. Zjevoval se noc co noc a p\u0159esv\u011bd\u010doval j\u00ed, aby se za n\u011bj modlila. Ostatn\u00ed v\u011bzni a dozorci sly\u0161eli n\u011bkter\u00e1 slova, kter\u00e1 duch pron\u00e1\u0161el, a byli sv\u011bdky dal\u0161\u00edch jev\u016f – nesrozumiteln\u00fdch zvuk\u016f, n\u011bkdy nesrovnateln\u00fdch s ni\u010d\u00edm jin\u00fdm, napodobuj\u00edc\u00edch kroky, v\u00fdst\u0159ely z pistole, kap\u00e1n\u00ed vody, \u0161ust\u011bn\u00ed pap\u00edru nebo l\u00e9t\u00e1n\u00ed pt\u00e1k\u016f, bouch\u00e1n\u00ed, siln\u00e9 rachocen\u00ed oken, bouch\u00e1n\u00ed dve\u0159\u00ed a klep\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 ot\u0159\u00e1salo v\u011bznic\u00ed. 29 z 50 o\u010dit\u00fdch sv\u011bdk\u016f, kter\u00e9 Justin Kerner nez\u00e1visle na sob\u011b vyslechl (mezi nimi\u017e byli nejen v\u011bzni, ale i v\u00e1\u017een\u00ed ob\u010dan\u00e9, kter\u00fdm dovolil, aby ve v\u011bznici chv\u00edli posed\u011bli a na vlastn\u00ed o\u010di vid\u011bli, co se d\u011bje), vid\u011bli pohybuj\u00edc\u00ed se sv\u011bteln\u00e9 skvrny, mihotaj\u00edc\u00ed se sv\u00edt\u00edc\u00ed body, obrysy lidsk\u00e9 postavy. Mnoz\u00ed c\u00edtili studen\u00fd v\u00edtr, p\u0159i tomto uspo\u0159\u00e1d\u00e1n\u00ed cel nemysliteln\u00fd, nebo doteky. P\u0159edm\u011bty se samy od sebe pohybovaly, p\u0159ikr\u00fdvka byla ob\u010das z v\u011bz\u0148\u016f str\u017eena nebo sra\u017eena na podlahu. N\u011bkdy byl ve vzduchu c\u00edtit odporn\u00fd z\u00e1pach rozkladu. V\u011bze\u0148sk\u00e9 ko\u010dky reagovaly na duchy a jedna z nich za podivn\u00fdch okolnost\u00ed zem\u0159ela. Kerner tak\u00e9 pozoroval podivn\u00e9 sv\u011bteln\u00e9 a zvukov\u00e9 jevy.<\/p>\n

\"\"<\/p>\n

Obr. Weinsberg v 19. stolet\u00ed. Vlevo se zved\u00e1 vrch Weibertreu<\/em><\/p>\n

Elizabeth nesed\u011bla ve v\u011bzen\u00ed sama. Kerner po\u017e\u00e1dal o vyp\u00e1tr\u00e1n\u00ed v\u0161ech, kte\u0159\u00ed si odpyk\u00e1vali trest spolu s n\u00ed a od t\u00e9 doby byli propu\u0161t\u011bni. Byla mezi nimi i Katarina Sinnov\u00e1, kter\u00e1 si odsed\u011bla dva t\u00fddny ve v\u011bzen\u00ed za n\u011bjak\u00fd men\u0161\u00ed p\u0159estupek.<\/p>\n

\u201eSed\u011bla jsem ve v\u011bze\u0148sk\u00e9 cele vedle cely, kde byla dr\u017eena pan\u00ed Eslingerov\u00e1 z Bauerenlauternu. Ob\u011b cely byly propojeny chodbou. O pan\u00ed Eslingerov\u00e9 a jej\u00edm duchu jsem nic konkr\u00e9tn\u00edho nev\u011bd\u011bla. Obvykle v\u0161ak po zazvon\u011bn\u00ed zvonku na no\u010dn\u00ed modlitbu… sly\u0161ela jsem \u0161ust\u011bn\u00ed za m\u0159\u00ed\u017eemi p\u0159ed oknem i v samotn\u00e9 cele, kde jsem byla \u00fapln\u011b sama. To \u0161ust\u011bn\u00ed zn\u011blo podobn\u011b jako \u0161ust\u011bn\u00ed pap\u00edru, ale nikde \u017e\u00e1dn\u00fd pap\u00edr nebyl. Sp\u00ed\u0161 jsem c\u00edtila a sly\u0161ela, ne\u017e vid\u011bla, jak n\u011bkdo po\u0159\u00e1d chod\u00ed sem a tam. Tuto ch\u016fzi v\u017edy doprov\u00e1zelo \u0161ust\u011bn\u00ed a fouk\u00e1n\u00ed studen\u00e9ho vzduchu, p\u0159esto\u017ee okna a dve\u0159e byly zav\u0159en\u00e9 a samotn\u00e1 cela byla velmi bezpe\u010dn\u011b ud\u011blan\u00e1 (v\u011bzen\u00ed bylo ze siln\u00e9ho zdiva oblo\u017een\u00e9ho pevn\u00fdmi prkny). V m\u00e9 cele se neust\u00e1le chodilo sem a tam. Jednou v noci jsem zaslechla zvuk, jako by se na kamnech rozsypala n\u011bjak\u00e1 om\u00edtka, ale r\u00e1no jsem na podlaze nic nena\u0161la. N\u011bjak se mi zd\u00e1lo, jako by se m\u011b n\u011bjak\u00e1 ruka velmi jemn\u011b dotkla na \u010dele. Tak\u00e9 jsem na chodb\u011b p\u0159ede dve\u0159mi sly\u0161ela \u0161oup\u00e1n\u00ed, zvuk padaj\u00edc\u00ed om\u00edtky nebo n\u011b\u010deho jin\u00e9ho, dun\u011bn\u00ed, prask\u00e1n\u00ed atd. U\u017e jsem necht\u011bla z\u016fstat v cele sama, zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e jsem byla t\u011bhotn\u00e1, a na mou \u017e\u00e1dost m\u011b p\u0159em\u00edstili k jin\u00fdm v\u011bz\u0148\u016fm. Nebyla tam \u017e\u00e1dn\u00e1 jin\u00e1 [\u017eensk\u00e1] cela krom\u011b cely Eslingerov\u00e9 a pan\u00ed Fellov\u00e9, a tak jsem byla p\u0159em\u00edst\u011bna k nim. V jejich cele v\u0161e pokra\u010dovalo jako v t\u00e9 p\u0159edchoz\u00ed. Ale u\u017e jsem se tolik neb\u00e1la, proto\u017ee jsem tam nebyla sama. \u017deny mi vypr\u00e1v\u011bly o tom duchovi, a dokonce jsem ho sly\u0161ela p\u0159eru\u0161ovan\u011b mluvit, pomalu, chraptiv\u011b, ne jako lidsk\u00fd hlas, tlumen\u011b, a j\u00e1 jsem skoro ni\u010demu nerozum\u011bla… Ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no v p\u011bt hodin odch\u00e1zel z cely. \u010casto mluvil a my jsme rozum\u011bli, co \u0159\u00edk\u00e1: „Modli se!“ A on se modlil.\u201c [25].<\/p>\n

V\u011bze\u0148\u0161t\u00ed dozorci a jejich rodiny bydleli ve st\u00e1tn\u00edch bytech v are\u00e1lu v\u011bznice. Jejich man\u017eelky byly prvn\u00ed, kdo mohl uspokojit jejich zv\u011bdavost. Jedna z nich, Frau Meier, str\u00e1vila noc v Eslingerov\u011b cele. Vid\u011bla, jak se \u017eidle stoj\u00edc\u00ed u kamen „sama od sebe odklopila, ale tak, \u017ee z\u016fstala st\u00e1t“. Vdova le\u017eela nehybn\u011b na posteli a modlila se. Pak se okno naproti jej\u00ed cely otev\u0159elo a zav\u0159elo s takovou silou, \u017ee v\u0161echna skla m\u00e1lem vylet\u011bla ven. Frau Meier sly\u0161ela zvuky, jako kdy\u017e n\u011bkdo chod\u00ed po podlaze v pantofl\u00edch, zvl\u00e1\u0161tn\u00ed tlumen\u00fd hlas, c\u00edtila poryvy v\u011btru. V noci vid\u011bla ducha v podob\u011b b\u00edl\u00e9ho st\u00ednu, kter\u00fd nejprve sed\u011bl na \u017eidli a pak se za\u010dal vzn\u00e1\u0161et po cele. \u010c\u00edm piln\u011bji se Elisabeth Eslingerov\u00e1 modlila, t\u00edm bl\u00ed\u017ee k n\u00ed st\u00edn p\u0159ich\u00e1zel a \u010dasto se zd\u00e1lo, \u017ee sed\u00ed na jej\u00ed posteli.<\/p>\n

V p\u011bt hodin r\u00e1no pan\u00ed Meyerov\u00e1 se obr\u00e1tila ke st\u00ednu: „Jd\u011bte do pokoje m\u00e9ho man\u017eela a nechte tam znamen\u00ed, \u017ee jste tam byl. Duch z\u0159eteln\u011b vydechl: „Ano.“ V\u0161ichni v cele sly\u0161eli zvuk otev\u00edran\u00fdch a zav\u00edran\u00fdch dve\u0159\u00ed, a\u010dkoli byly st\u00e1le bezpe\u010dn\u011b zam\u010den\u00e9. Venku se vzn\u00e1\u0161el st\u00edn, n\u00e1sledovan\u00fd \u0161oupav\u00fdm zvukem na chodb\u011b. Asi po patn\u00e1cti minut\u00e1ch se st\u00edn vr\u00e1til zav\u0159en\u00fdm oknem sm\u011brem do chodby. Frau Meyerov\u00e1 se zeptala, zda je v dom\u011b jej\u00edho man\u017eela a co tam d\u011bl\u00e1. V odpov\u011bdi se ozval zvuk podobn\u00fd tlumen\u00e9mu kr\u00e1tk\u00e9mu sm\u00edchu. R\u00e1no byly nalezeny otev\u0159en\u00e9 dve\u0159e bytu, kter\u00e9 jej\u00ed man\u017eel bezpe\u010dn\u011b uzamkl z\u00e1vorou a z\u00e1mkem. Od t\u00e9 doby Mayerovy \u010dasto nav\u0161t\u011bvoval neopatrn\u011b p\u0159ivolan\u00fd duch, kter\u00fd je zasko\u010dil zvukem krok\u016f, klep\u00e1n\u00edm nebo n\u011b\u010d\u00edm, co p\u0159ipom\u00ednalo h\u00e1zen\u00ed p\u00edsku.<\/p>\n

V mu\u017esk\u00fdch cel\u00e1ch vid\u011bli a sly\u0161eli tot\u00e9\u017e. Devaten\u00e1ctilet\u00fd Christian Bauer Kernerovi \u0159ekl, \u017ee o v\u011bze\u0148sk\u00e9m duchovi nic nev\u011bd\u011bl.<\/p>\n

\u201eDruh\u00fd den m\u00e9ho zat\u010den\u00ed, 11. prosince, jsem se probudil ve t\u0159i hodiny r\u00e1no. O incidentech v jin\u00fdch v\u011bze\u0148sk\u00fdch cel\u00e1ch jsem nic nev\u011bd\u011bl a p\u0159edt\u00edm jsem nic nesly\u0161el ani nevid\u011bl. V cele se ozval zvuk podobn\u00fd \u0161ust\u011bn\u00ed pap\u00edru, pak zaklep\u00e1n\u00ed a najednou se p\u0159ede mnou objevila b\u00edl\u00e1 postava. \u0158ekla to tak, \u017ee to sly\u0161el i spoluv\u011bze\u0148: „Pot\u0159ebuje\u0161 trp\u011blivost!“ Hlas byl tlumen\u00fd, pisklav\u00fd, zvl\u00e1\u0161tn\u00ed a nepodobal se norm\u00e1ln\u00edmu lidsk\u00e9mu hlasu. \u0158ekl jsem, \u017ee je to nejsp\u00ed\u0161 m\u016fj d\u011bde\u010dek, na\u010de\u017e se mi spoluv\u011bze\u0148 Strecker vysm\u00e1l. Od toho dne jsem b\u011bhem sv\u00e9ho v\u011bzn\u011bn\u00ed u\u017e nikdy nic jin\u00e9ho nevid\u011bl, ale sly\u0161el jsem r\u016fzn\u00e9 zvuky spolu s ostatn\u00edmi, zejm\u00e9na ka\u017edou noc kolem t\u0159et\u00ed hodiny. Tak jsme o 3. adventn\u00ed ned\u011bli [v\u00e1no\u010dn\u00ed p\u016fst] nejprve sly\u0161eli r\u00e1nu, kter\u00e1 rozechv\u011bla celou budovu, pak n\u011bco \u0161ustilo a rachotilo na chodb\u011b a okna drn\u010dela, jako by na n\u011b n\u011bkdo klepal. Zd\u00e1lo se, \u017ee zvuky p\u0159ich\u00e1zej\u00ed sm\u011brem k zadn\u00ed \u010d\u00e1sti v\u011bze\u0148sk\u00e9 cely, a pak jsme usly\u0161eli, jak se n\u011bjak\u00e1 \u017eena hlasit\u011b modl\u00ed… Zpo\u010d\u00e1tku jsem se b\u00e1l, ale proto\u017ee se to d\u011blo ka\u017edou noc, p\u0159estal jsem se b\u00e1t.\u201c [26].<\/p>\n

Johann Strecker, 44 let, kter\u00fd byl vysl\u00fdch\u00e1n samostatn\u011b, potvrdil, \u017ee i on sly\u0161el hlas: „Pot\u0159ebuje\u0161 trp\u011blivost!“<\/p>\n

Theobald Kerner, syn doktora Kernera, str\u00e1vil noc z 26. na 27. prosince 1835 ve Streckerov\u011b cele, kde m\u00edsto propu\u0161t\u011bn\u00e9ho Bauera zaujal pades\u00e1tilet\u00fd Ludwig Grater.<\/p>\n

\u201eBylo mrtvoln\u00e9 ticho, sly\u0161el jsem jen chr\u00e1p\u00e1n\u00ed sp\u00edc\u00edch spoluv\u011bz\u0148\u016f, ale s\u00e1m jsem byl vzh\u016fru. Kolem jeden\u00e1ct\u00e9 hodiny ve\u010dern\u00ed jsem usly\u0161el bouch\u00e1n\u00ed t\u011b\u017ek\u00fdch dve\u0159\u00ed se z\u00e1mky. N\u011bkdy se zd\u00e1lo, \u017ee je to docela bl\u00edzko a ti dva mu\u017ei se probouzej\u00ed, a n\u011bkdy to bylo v d\u00e1lce. Pak se op\u011bt ozvalo bouch\u00e1n\u00ed, jako by na chodbu dopadla t\u011b\u017ek\u00e1 z\u00e1va\u017e\u00ed. Najednou zvuk dolehl a\u017e k oknu, kter\u00e9 bylo necel\u00fd krok od m\u00edsta, kde jsem le\u017eel. Zvuk zn\u011bl, jako by na to okno bubnoval pochod, ale mnohem hlasit\u011bji, ne\u017e by se dalo vyrazit, ani\u017e by se rozbilo sklo. Nav\u00edc zn\u011bl, jako by vych\u00e1zel z cel\u00e9 plochy okna, ne jako by na n\u011bj \u010dlov\u011bk klepal dv\u011bma rukama. Tak\u00e9 zvuk \u010dasto p\u0159ipom\u00ednal dup\u00e1n\u00ed a pak se tlumen\u011b rozl\u00e9hal do d\u00e1lky. Zd\u00e1lo se, \u017ee n\u00e1s ten zvuk m\u00edj\u00ed, a pak jsme s ostatn\u00edmi zaslechli, jak se Eslingerov\u00e9 s rachotem otev\u0159ely a zav\u0159ely dve\u0159e cely, na\u010de\u017e se za\u010dala modlit. Modlitbu jsme sly\u0161eli asi hodinu. Pak nastalo ticho… Trvalo a\u017e do t\u0159\u00ed hodin, pak za\u010daly zvuky dun\u011bt dal\u0161\u00edm hlukem. Bylo sly\u0161et bouch\u00e1n\u00ed dve\u0159\u00ed, zvuk op\u011bt dol\u00e9hal k na\u0161emu oknu a op\u011bt zn\u011bl jako bubnov\u00e1n\u00ed. \u010casto se zd\u00e1lo, \u017ee se v d\u00e1lce oz\u00fdv\u00e1 velmi zvu\u010dn\u00fd \u00fader bubnu. Tentokr\u00e1t to t\u0159ikr\u00e1t nebo \u010dty\u0159ikr\u00e1t zaklepalo na na\u0161e dve\u0159e, zadrn\u010delo to na chodb\u011b a brzy jsme znovu usly\u0161eli, jak se \u017eena nahlas modl\u00ed – ke konci t\u00e9m\u011b\u0159 potla\u010den\u00fdm hlasem, jako by ji n\u011bco siln\u011b deptalo. Modlitba trvala od t\u0159\u00ed do \u0161esti hodin, pak nastalo ticho.\u201c [27].<\/p>\n

T\u00e9m\u011b\u0159 o p\u016fl stolet\u00ed pozd\u011bji Theobald Kerner uvedl, \u017ee jeho z\u00e1\u017eitky z on\u00e9 noci z\u016fst\u00e1vaj\u00ed dodnes nevysv\u011btleny. Podobn\u00e9 z\u00e1\u017eitky m\u011bli i dal\u0161\u00ed lid\u00e9, kte\u0159\u00ed str\u00e1vili noc ve v\u011bzen\u00ed pro v\u011bdeck\u00e9 \u00fa\u010dely.<\/p>\n

N\u011bkdy se duch neomezoval jen na are\u00e1l v\u011bznice a nav\u0161t\u011bvoval lidi mimo ni. Byl mezi nimi i \u010dlen soudn\u00ed rady, kter\u00fd Eslingera v\u00fdslovn\u011b po\u017e\u00e1dal, aby ducha poslal dom\u016f ke studiu. P\u0159\u00e1n\u00ed se mu splnilo rychleji, ne\u017e o\u010dek\u00e1val, podivn\u00e9 zvuky doprov\u00e1zel z\u00e1pach hnij\u00edc\u00edho masa. Duch nav\u0161t\u00edvil tak\u00e9 d\u016fm Justina Kernera, vzd\u00e1len\u00fd pouh\u00fdch 450 metr\u016f od v\u011bznice. Sv\u011bdky nadpozemsk\u00fdch vylomenin byli nejen Justin a jeho \u017eena, ale tak\u00e9 Wilhelmina Steinbeisov\u00e1, Kernerova sestra, kter\u00e1 byla k parapsychologick\u00e9mu v\u00fdzkumu v\u017edy skeptick\u00e1.<\/p>\n

Dne 12. ledna 1836 byla Elisabeth Eslingerov\u00e1 propu\u0161t\u011bna z v\u011bzen\u00ed, ale abnorm\u00e1ln\u00ed jevy neustaly. „Anton“ ji nakonec opustil a\u017e 11. \u00fanora 1836 a od t\u00e9 doby se ji\u017e neobjevil. M\u00edsto aby vdovu poslal modlit se do sklepa, \u0159ekl duch, \u017ee se spokoj\u00ed s no\u010dn\u00ed modlitbou na p\u0159edm\u011bst\u00ed Wimmenthalu. Eslingerov\u00e1 souhlasila, \u017ee zkus\u00ed, co jej\u00ed duchovn\u00ed spole\u010dn\u00edk po\u017eadoval. Kerner se bohu\u017eel nemohl z\u00fa\u010dastnit, poslal d\u016fv\u011bryhodnou \u017eenu, Christianu Wernerovou z Weinsbergu, aby vdovu pozorovala. Ta s sebou zase vzala sv\u00e9 sestry a p\u0159\u00e1tele.<\/p>\n

Wernerov\u00e1 vypov\u011bd\u011bla, \u017ee kdy\u017e se Eslingerov\u00e1 za\u010dala modlit, p\u0159ibl\u00ed\u017eil se k n\u00ed jasn\u00fd duch a jednou se zablesklo. Pak se vedle n\u00ed vzn\u00e1\u0161elo n\u011bco jako b\u00edl\u00fd oblak a nakonec se vzneslo a odplulo. Asi po 15 minut\u00e1ch se p\u0159ibl\u00ed\u017eili k Eslingerov\u00e9 a na\u0161li ji le\u017eet na zemi v bezv\u011bdom\u00ed. Kdy\u017e p\u0159i\u0161la k sob\u011b, \u0159ekla, \u017ee j\u00ed duch podal ruku na rozlou\u010denou. V\u011bd\u011bla o selce z Orlachu a ud\u011blala tot\u00e9\u017e – ruku si zabalila do l\u00e1tky, ne\u017e se j\u00ed dotkla. Plamen, kter\u00fd vy\u0161lehl, zanechal na l\u00e1tce jasn\u011b viditelnou stopu.<\/p>\n

Posledn\u00ed roky<\/strong><\/p>\n

Rok 1840 p\u0159inesl Justinovi hlubok\u00fd smutek. Zem\u0159el jeho milovan\u00fd bratr Karl, kter\u00fd \u017eil ve Stuttgartu. Gener\u00e1l Karl Kerner schvaloval Justinovo okouzlen\u00ed parapsychologi\u00ed a s opravdovou vojenskou odvahou ho nezm\u011brn\u011b podporoval. Korespondence mezi Kernerem a jeho bratrem je snad nejrozs\u00e1hlej\u0161\u00ed, jakou kdy vedl. Po dvacet let nebylo t\u00e9m\u011b\u0159 dne, kdy by si brat\u0159i nevym\u011bnili dopisy. Kr\u00e1tce po bratrov\u011b smrti Kerner poc\u00edtil, \u017ee se mu zhor\u0161il zrak. Po d\u016fkladn\u00e9m vy\u0161et\u0159en\u00ed mu kolega Schelling ozn\u00e1mil smutnou zpr\u00e1vu, \u017ee na obou o\u010d\u00edch zjistil p\u0159\u00edznaky po\u010d\u00ednaj\u00edc\u00edho \u0161ed\u00e9ho z\u00e1kalu – prvn\u00ed zn\u00e1mky slepoty, kter\u00e1 sice nebyla trval\u00e1, ale p\u0159esto poznamenala posledn\u00ed roky jeho \u017eivota. S\u00e1m Justin p\u0159i\u010d\u00edtal toto ne\u0161t\u011bst\u00ed mnoha slz\u00e1m, kter\u00e9 prolil b\u011bhem dlouh\u00fdch bezesn\u00fdch noc\u00ed za sv\u00e9ho zesnul\u00e9ho bratra. V roce 1851 donutila nemoc Kernera opustit m\u00edsto vl\u00e1dn\u00edho l\u00e9ka\u0159e. W\u00fcrttembersk\u00fd kr\u00e1l mu p\u0159iznal penzi 300 zlat\u00fdch, k n\u00ed\u017e se p\u0159idala penze 400 zlat\u00fdch od bavorsk\u00e9ho kr\u00e1le.<\/p>\n

Jeho zhor\u0161uj\u00edc\u00ed se zdravotn\u00ed stav mu nebr\u00e1nil v produk\u010dn\u00ed a badatelsk\u00e9 \u010dinnosti. Dokonce se mu poda\u0159ilo zachytit triumf\u00e1ln\u00ed n\u00e1stup spiritismu v Evrop\u011b a prov\u00e1d\u011bl vlastn\u00ed v\u00fdzkum „pohybliv\u00fdch stol\u016f“. Kerner dosp\u011bl k z\u00e1v\u011bru, \u017ee ot\u00e1\u010den\u00ed stol\u016f a tajemn\u00e1 klep\u00e1n\u00ed nevyvol\u00e1vaj\u00ed duchov\u00e9 zem\u0159el\u00fdch, ale „nerv\u00f3zn\u00ed duchov\u00e9“ \u00fa\u010dastn\u00edk\u016f seance.\u201c [28]<\/p>\n

\"\"<\/p>\n

Obr. Justine Kerner v posledn\u00edch letech sv\u00e9ho \u017eivota.<\/em><\/p>\n

O rok pozd\u011bji Justine ztratil svou \u017eenu, kter\u00e1 po 40 let podporovala v\u0161echny jeho snahy a pod\u00edlela se na jeho v\u00fdzkumech. Jeho zrak st\u00e1le v\u00edce sl\u00e1bl. Uzav\u0159el se v pokoji, kde nad\u00e1le p\u0159ij\u00edmal p\u0159\u00e1tele s d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed srde\u010dnost\u00ed. Jeho duch si zachov\u00e1val stejn\u00fd el\u00e1n, i kdy\u017e jeho t\u011blo ch\u00e1tralo st\u00e1le v\u00edce. Jeho posledn\u00ed sb\u00edrka b\u00e1sn\u00ed vy\u0161la v roce 1859.<\/p>\n

Dne 21. \u00fanora 1862 Justin zem\u0159el. Jeho t\u011blo bylo poh\u0159beno na weinsbersk\u00e9m h\u0159bitov\u011b vedle hrobu jeho \u017eeny pod deskou, na n\u00ed\u017e byla na jeho p\u0159\u00e1n\u00ed vyra\u017eena prost\u00e1 slova: „Frederica Kernerov\u00e1 a jej\u00ed Justin“. Pozd\u011bji zde ctitel\u00e9 postavili pomn\u00edk, na n\u011bm\u017e byl vytes\u00e1n medailon s jeho portr\u00e9tem. Kerner\u016fv d\u016fm, kter\u00fd se zachoval v neporu\u0161en\u00e9m stavu, je nyn\u00ed p\u0159em\u011bn\u011bn na muzeum. \u0158\u00edk\u00e1 se, \u017ee v n\u011bm dodnes stra\u0161\u00ed, ale n\u00e1v\u0161t\u011bvy duch\u016f u\u017e nem\u00e1 kdo zkoumat.<\/p>\n

Literatura<\/em><\/strong><\/p>\n

1. Kerner, J.: Bilderbuch aus meiner Knabenzeit. Braunshweig, 1849, s. 186\u2013192.<\/em>
\n2. tamt\u00e9\u017e, s. 233\u2013234.<\/em>
\n3. tamt\u00e9\u017e, s. 240, 243.<\/em>
\n4. D\u011bjiny z\u00e1padn\u00ed literatury (1800\u20131910) Editoval prof. F. D. Ba\u0165u\u0161kov. Sv. 3. Moskva, 1914, s. 384, 388.<\/em>
\n5. Du Prel, C.: Justinus Kerner und die Seherin von Prevorst. Sphinx, 1886, Bd. 2, s. 141.<\/em>
\n6. Erbguth, F.: Historical notes on botulism, Clostridium botulinum, botulinum toxin, and the idea of the therapeutic use of the toxin. Movement Disorders, Vol. 19, 2004, Suppl. 8, s. 2\u20136.<\/em>
\n7. Kerner, J.: Geschichte Zweier Somnambulen. Karlsruhe, 1824, s. 3\u20135.<\/em>
\n8. tamt\u00e9\u017e, s. 13\u201322.<\/em>
\n9. Kerner, J.: Das Kernerhaus und seine Gaste. Stuttgart, 1894, s. 91.<\/em>
\n10. Kerner, J.: Die Seherin von Prevorst. 6 auflage. Stuttgart, 1892, s. 21.<\/em>
\n11. Kerner, J.: Die Seherin von Prevorst. 1 auflage. Stuttgart, 1826, s. 30.<\/em>
\n12. Zeller, A.: Das verschleierte Bild zu Sais, oder die Wunder des Magnetismus. Leipzig, 1830, s. 90\u201391.<\/em>
\n13. Kerner, J.: Die Seherin von Prevorst. 6 auflage. Stuttgart, 1892, s. 22.<\/em>
\n14. tamt\u00e9\u017e, s. 28.<\/em>
\n15. tamt\u00e9\u017e, s. 36.<\/em>
\n16. tamt\u00e9\u017e, s. 188.<\/em>
\n17. tamt\u00e9\u017e, s. 269.<\/em>
\n18. tamt\u00e9\u017e, s. 270\u2013271, 277.<\/em>
\n19. tamt\u00e9\u017e, s. 432\u2013433.<\/em>
\n20. tamt\u00e9\u017e, s. 174\u2013177.<\/em>
\n21. Odoevskij, V.: Orlachskaja krestjanka. Ote\u010destvennyje zapiski. sv. 20. Petrohrad, 1842, s. 240\u2013253. <\/em>
\n22. Kerner, J.: Geschichten Besessener neuerer Zeit. Karlsruhe, 1834, s. 35\u201337.<\/em>
\n23. tamt\u00e9\u017e, s. 43\u201344.<\/em>
\n24. Burkhard, P.: On the History of Dissociative Identity Disorders in Germany: The Doctor Justinus Kerner and the Girl From Orlach, or Possession as an \u00abExchange of the Self\u00bb. International Journal of Clinical and Experimental Hypnosis, Vol. 59, \u2116 1, 2010, s. 82\u2013102.<\/em>
\n25. Kerner, J.: Eine Erscheinung aus dem Nachtgebiete der Natur. Stuttgart, 1836, s. 30\u201332.<\/em>
\n26. tamt\u00e9\u017e, s. 89\u201390.<\/em>
\n27. tamt\u00e9\u017e, s. 104\u2013105.<\/em>
\n28. Kerner, J.: Die somnambulen Tische. Stuttgart, 1853.<\/em><\/p>\n

Michail Ger\u0161tejn<\/em>
\nhttps:\/\/www.ufo-com.net\/<\/em><\/a><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Jak „otec n\u011bmeck\u00e9 parapsychologie“ studoval jasnovidectv\u00ed, poltergeisty a posedlost.<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":365,"comment_status":"closed","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[10,6],"tags":[76,46],"class_list":["post-1457","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-osobnosti","category-poltergeist","tag-osobnosti","tag-poltergeist"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.cestypsychotroniky.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1457","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.cestypsychotroniky.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.cestypsychotroniky.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.cestypsychotroniky.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.cestypsychotroniky.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1457"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/www.cestypsychotroniky.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1457\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":1465,"href":"https:\/\/www.cestypsychotroniky.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1457\/revisions\/1465"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.cestypsychotroniky.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/media\/365"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.cestypsychotroniky.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1457"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.cestypsychotroniky.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1457"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.cestypsychotroniky.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1457"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}