{"id":1546,"date":"2026-11-14T00:14:49","date_gmt":"2026-11-13T23:14:49","guid":{"rendered":"https:\/\/www.cestypsychotroniky.cz\/?p=1546"},"modified":"2026-10-06T01:09:37","modified_gmt":"2026-10-05T23:09:37","slug":"zahadne-informace-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.cestypsychotroniky.cz\/index.php\/2026\/11\/14\/zahadne-informace-1\/","title":{"rendered":"Z\u00e1hadn\u00e9 informace (1)"},"content":{"rendered":"

\u0160ed\u00e1 z\u00f3na pozn\u00e1n\u00ed<\/strong>Podivn\u00e9 chov\u00e1n\u00ed<\/strong><\/p>\n

Z\u00e1hadn\u00fdmi informacemi nem\u00e1me v tuto chv\u00edli na mysli n\u011bjak\u00e1 tajemn\u00e1 sd\u011blen\u00ed, dejme tomu jak\u00fdchsi tajemn\u00fdch na\u0161ept\u00e1va\u010d\u016f, ale chov\u00e1n\u00ed informace jako\u017eto fyzik\u00e1ln\u00ed veli\u010diny. Toto chov\u00e1n\u00ed se toti\u017e za jist\u00fdch okolnost\u00ed st\u00e1v\u00e1 dosti podivn\u00fdm. Nelze dokonce vylou\u010dit, \u017ee na jeho z\u00e1klad\u011b by \u010dasem mohl b\u00fdt odhalen kl\u00ed\u010d k objasn\u011bn\u00ed jev\u016f, na kter\u00e9 v na\u0161em sv\u011bt\u011b n\u011bkdy nar\u00e1\u017e\u00edme a pova\u017eujeme je dosud za z\u00e1hadn\u00e9 a nevysv\u011btliteln\u00e9.<\/p>\n

Nejprve si v\u0161ak \u0159ekn\u011bme n\u011bco o informaci jako takov\u00e9.<\/p>\n

Informace<\/strong><\/p>\n

\u010casto \u010dteme \u010di sl\u00fdch\u00e1me, \u017ee \u017eijeme ve v\u011bku, kter\u00e9mu vl\u00e1dnou informace. Odhl\u00e9dn\u011bme v\u0161ak od tohoto lacin\u00e9ho novin\u00e1\u0159sk\u00e9ho kli\u0161\u00e9 i od takov\u00e9ho v\u00fdznamu slova \u201cinformace\u201c, kter\u00fdm je m\u00edn\u011bn pouze zprofanovan\u00fd medi\u00e1ln\u00ed jev, tedy sotva v\u00edc, ne\u017e se d\u00e1 vyj\u00e1d\u0159it jadrn\u00fdm \u010desk\u00fdm slovem \u201cdrby\u201c.<\/p>\n

A pokusme se ch\u00e1pat informaci v u\u017e\u0161\u00edm, p\u0159esn\u011bj\u0161\u00edm, technick\u00e9m pojet\u00ed, podobn\u011b jako t\u0159eba fyzik\u00e1ln\u00ed veli\u010dinu. To n\u00e1m umo\u017en\u00ed poodhalit skute\u010dn\u00fd v\u00fdznam, kter\u00fdm se informace projevuje v p\u0159irozen\u00e9 realit\u011b na\u0161eho sv\u011bta. P\u0159edev\u0161\u00edm se m\u016f\u017eeme dov\u011bd\u011bt, \u017ee [1]:<\/p>\n

\u201cInformace je znalost o ur\u010dit\u00e9m stavu v\u011bc\u00ed a proces\u016f v jist\u00e9 \u010d\u00e1sti vn\u00edman\u00e9 reality; k p\u0159enosu informace slou\u017e\u00ed zpr\u00e1va, kter\u00e1 je (v technick\u00e9m smyslu) p\u0159edstavov\u00e1na souborem znak\u016f nebo stav\u016f.\u201c<\/p>\n

Teprve spr\u00e1vnou interpretac\u00ed resp. dek\u00f3dov\u00e1n\u00edm zpr\u00e1vy lze z\u00edskat jej\u00ed vlastn\u00ed informa\u010dn\u00ed obsah, tedy informaci. Z toho vypl\u00fdv\u00e1, \u017ee je-li zpr\u00e1va nesrozumiteln\u00e1, nemus\u00ed to nutn\u011b znamenat, \u017ee neobsahuje \u017e\u00e1dnou informaci. Je jen t\u0159eba pou\u017e\u00edt ten spr\u00e1vn\u00fd kl\u00ed\u010d …<\/p>\n

Zakladatel kybernetiky Norbert Wiener<\/em> (1894-1964) ch\u00e1pal informaci jako veli\u010dinu nez\u00e1vislou na hmot\u011b a energii, a tvrdil, \u017ee pr\u00e1v\u011b trojkombinace \u2013 hmota \u2013 energie \u2013 informace \u2013 p\u0159edstavuje nejvlastn\u011bj\u0161\u00ed z\u00e1klad na\u0161\u00ed technologick\u00e9 civilizace [1].<\/p>\n

Informace a entropie<\/strong><\/p>\n

Na jin\u00e9m m\u00edst\u011b na\u0161ich str\u00e1nek hovo\u0159\u00edme o entropii. P\u0159ipome\u0148me zde proto, \u017ee chov\u00e1n\u00ed entropie a informace je protikladn\u00e9. Stru\u010dn\u011b \u0159e\u010deno, s rostouc\u00ed entropi\u00ed (neuspo\u0159\u00e1danost\u00ed) syst\u00e9mu se sni\u017euje (ztr\u00e1c\u00ed) i v n\u011bm obsa\u017een\u00e1 informace a naopak. Tato skute\u010dnost vedla v\u011bdce k tomu, \u017ee za\u010dali interpretovat informaci jako negativn\u00ed entropii, tedy tzv. negentropii. P\u0159\u00edpadn\u011b se lze n\u011bkdy setkat i se \u201czrcadlov\u011b p\u0159evr\u00e1cen\u00fdm\u201c pojet\u00edm tohoto vztahu, kdy entropie je ozna\u010dov\u00e1na jako \u201cneginformace\u201c.<\/p>\n

Zase ty karty \u2026<\/strong><\/p>\n

Komu by toto nesta\u010dilo, m\u016f\u017ee si vzpomenout na n\u00e1\u0161 \u201centropick\u00fd\u201c bal\u00ed\u010dek karet. Jeho nejv\u00fd\u0161e uspo\u0159\u00e1dan\u00e9mu stavu, kter\u00fd jsme ozna\u010dili jako \u201cv\u0161echny karty dob\u0159e\u201c, odpov\u00edd\u00e1 nejp\u0159esn\u011bj\u0161\u00ed informace. V\u00edme toti\u017e, \u017ee tomuto uspo\u0159\u00e1d\u00e1n\u00ed bal\u00ed\u010dku jednozna\u010dn\u011b p\u0159\u00edslu\u0161\u00ed p\u0159esn\u00e1 a jedin\u00e1 posloupnost karet.<\/p>\n

Jak je tomu v\u0161ak u m\u00e9n\u011b uspo\u0159\u00e1dan\u00e9ho stavu bal\u00ed\u010dku, kter\u00fd jsme ozna\u010dili \u201cjedna karta \u0161patn\u011b\u201c? Zde nejsme schopni dov\u011bd\u011bt se nic jin\u00e9ho, ne\u017e \u017ee, jak jsme jednodu\u0161e vypo\u010detli, toto uspo\u0159\u00e1d\u00e1n\u00ed bal\u00ed\u010dku m\u016f\u017ee nab\u00fdt 2652 mo\u017en\u00fdch variant, v nich\u017e bude v\u017edy pr\u00e1v\u011b jedna karta um\u00edst\u011bna \u0161patn\u011b.<\/p>\n

Je z\u0159ejm\u00e9, \u017ee ve srovn\u00e1n\u00ed s p\u0159edchoz\u00edm p\u0159\u00edpadem nen\u00ed tato informace p\u0159\u00edli\u0161 p\u0159esn\u00e1. Vid\u00edme tedy, \u017ee (p\u0159esnost) informace, kter\u00e1 p\u0159\u00edslu\u0161\u00ed dan\u00e9 konfiguraci bal\u00ed\u010dku, se s jeho rostouc\u00ed neuspo\u0159\u00e1danost\u00ed ztr\u00e1c\u00ed.<\/p>\n

A co plat\u00ed pro bal\u00ed\u010dek karet, plat\u00ed i pro ve\u0161kerou ostatn\u00ed realitu. Lze to dokonce i matematicky popsat a dok\u00e1zat; bez toho se zde v\u0161ak rad\u011bji obejdeme.<\/p>\n

Pokro\u010dme nyn\u00ed od na\u0161ich karet n\u011bkam \u00fapln\u011b jinam. Toti\u017e k samotn\u00e9mu Bohu.<\/p>\n

Nepot\u0159ebn\u00e1 hypot\u00e9za?<\/strong><\/p>\n

St\u00e1le se vyv\u00edjej\u00edc\u00ed p\u0159\u00edrodov\u011bda dosp\u011bla v z\u00e1v\u011bru devaten\u00e1ct\u00e9ho stolet\u00ed k p\u0159edstav\u011b materialistick\u00e9ho, zd\u00e1nliv\u011b jasn\u00e9ho a bezrozporn\u00e9ho \u0159\u00e1du, zalo\u017een\u00e9ho na newtonsk\u00e9 fyzice. Byl tak vytvo\u0159en obraz mechanick\u00e9 funkcionality na\u0161eho sv\u011bta, ve kter\u00e9m se t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161e zd\u00e1lo b\u00fdt jasn\u00e9, vysv\u011btliteln\u00e9, vypo\u010d\u00edtateln\u00e9, dokazateln\u00e9 nebo p\u0159edpov\u011bditeln\u00e9. Nebyl tak ponech\u00e1n ji\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 \u017e\u00e1dn\u00fd prostor pro nejasnosti \u010di tajemstv\u00ed, kter\u00e9 by snad je\u0161t\u011b mohly b\u00fdt odhaleny, anebo by dokonce z\u016fstaly, jako jak\u00fdsi v\u00edcem\u00e9n\u011b trval\u00fd opar vzne\u0161en\u00e9ho tajemna a nepoznatelnosti, vzn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed se nad na\u0161\u00edm jinak prozaick\u00fdm a pom\u011brn\u011b mizern\u00fdm sv\u011btem.<\/p>\n

St\u00e1le v\u00edce se prosazovalo odm\u00edt\u00e1n\u00ed i toho nejvy\u0161\u0161\u00edho a nejtajemn\u011bj\u0161\u00edho vlivu v na\u0161em sv\u011bt\u011b, v n\u011bj\u017e dosud v\u011b\u0159ily mili\u00f3ny. Jako typick\u00fd pro tuto situaci b\u00fdv\u00e1 obvykle uv\u00e1d\u011bn popul\u00e1rn\u00ed v\u00fdrok francouzsk\u00e9ho matematika a fyzika Pierra Simona de Laplace (1749-1827), navazuj\u00edc\u00edho ve sv\u00e9m b\u00e1d\u00e1n\u00ed na sv\u00e9ho velk\u00e9ho anglick\u00e9ho p\u0159edch\u016fdce Isaaca Newtona (1643-1727). Traduje se, \u017ee kdy\u017e byl Laplace dot\u00e1z\u00e1n Napoleonem, pro\u010d v jeho d\u00edle nikde nen\u00ed ani zm\u00ednka o Bohu, jeho slavn\u00e1 odpov\u011b\u010f zn\u011bla:<\/p>\n

\u201cPane, tuto hypot\u00e9zu jsem nikde nepot\u0159eboval.\u201c<\/p>\n

Stopy chaosu<\/strong><\/p>\n

V\u00fdvoj fyziky b\u011bhem dvac\u00e1t\u00e9ho stolet\u00ed, za nejv\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00ed z jeho vrchol\u016f jmenujme zejm\u00e9na teorii relativity a kvantovou mechaniku, v\u0161ak uk\u00e1zal, \u017ee p\u0159irozen\u00fd \u0159\u00e1d na\u0161eho univerza bude patrn\u011b slo\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e se zd\u00e1lo na z\u00e1klad\u011b p\u016fvodn\u00edch newtonsk\u00fdch p\u0159edstav. Postupn\u011b dokonce do\u0161lo k p\u0159evratn\u00fdm zm\u011bn\u00e1m v n\u00e1zorech na hmotu, \u010das, prostor i vesm\u00edr.<\/p>\n

V souvislosti s entropi\u00ed jsme ji\u017e jinde hovo\u0159ili o tom, \u017ee v\u016fbec samotn\u00e1 existence p\u0159irozen\u00e9ho \u0159\u00e1du na\u0161eho sv\u011bta a \u017eivota je z\u0159ejm\u011b vykoupena jakousi z\u00e1konitou spojitost\u00ed s jeho protip\u00f3lem, chaosem. Ano, jakoby tento \u0159\u00e1d byl nav\u017edy \u201coko\u0159en\u011bn\u201c jistou nezbytnou d\u00e1vkou chaosu, m\u00edn\u011bn\u00e9ho zde samoz\u0159ejm\u011b ve smyslu fyzik\u00e1ln\u00edm.<\/p>\n

N\u00e1m v\u0161ak ji\u017e nyn\u00ed bude z\u0159ejm\u00e9, \u017ee za \u201cstopou chaosu\u201c, t\u00e1hnouc\u00ed se na\u0161\u00edm sv\u011btem, lze tu\u0161it nejen jistou ztr\u00e1tu uspo\u0159\u00e1danosti, \u0159\u00e1du, tedy n\u00e1r\u016fst entropie, ale z\u00e1rove\u0148 i ztr\u00e1tu informace. Co\u017e jin\u00fdmi slovy znamen\u00e1 v\u00fdskyt neur\u010ditosti, nep\u0159edpov\u011bditelnosti a tedy i nepoznatelnosti jev\u016f.<\/p>\n

Ukazuje se tak, \u017ee na mikro\u00farovni hmoty i na makro\u00farovni vesm\u00edru, tedy mimo \u201cb\u011b\u017en\u00e9 dimenze\u201c na\u0161eho denn\u00edho \u017eivota, vn\u00edmateln\u00e9 na\u0161imi smysly, existuj\u00ed jevy, kter\u00e9 nelze pom\u011b\u0159ovat d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00edmi tradi\u010dn\u00edmi m\u011b\u0159\u00edtky, zalo\u017een\u00fdmi na jistot\u011b, jednozna\u010dnosti \u010di absolutnosti. Za\u010d\u00edn\u00e1 se tak zd\u00e1t, \u017ee obraz nejhlub\u0161\u00edch p\u0159irozen\u00fdch z\u00e1klad\u016f na\u0161eho univerza, postupn\u011b odhalovan\u00fd pomoc\u00ed v\u011bdy, nab\u00fdv\u00e1 p\u0159ekvapiv\u011b bizarn\u00edch forem.<\/p>\n

Bo\u017esk\u00e1 hra v kostky<\/strong><\/p>\n

O tom, \u017ee i velc\u00ed \u010di nejv\u011bt\u0161\u00ed fyzikov\u00e9 c\u00edt\u00ed pot\u0159ebu, vyrovnat se vnit\u0159n\u011b, lidsky a filosoficky s \u201cpraktick\u00fdmi\u201c d\u016fsledky t\u011bchto poznatk\u016f, shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00fdch dnes p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b chladn\u011b neosobn\u00ed v\u011bdou, sv\u011bd\u010d\u00ed nap\u0159. zn\u00e1m\u00e9 v\u00fdroky Alberta Einsteina \u010di Stephena Hawkinga [2].<\/p>\n

P\u0159ipome\u0148me, \u017ee Einsteinova teorie relativity, jakkoliv byla revolu\u010dn\u00ed, je \u0159azena mezi klasick\u00e9 fyzik\u00e1ln\u00ed teorie. Za takov\u00e9 jsou ozna\u010dov\u00e1ny teorie pou\u017e\u00edvaj\u00edc\u00ed spojit\u011b prom\u011bnn\u00fdch veli\u010din, p\u0159i\u010dem\u017e v principu je mo\u017en\u00e9 p\u0159esn\u00e9 stanoven\u00ed jejich hodnot. Jinak \u0159e\u010deno, eventu\u00e1ln\u00ed nep\u0159esnosti m\u011b\u0159en\u00ed prov\u00e1d\u011bn\u00fdch v klasick\u00e9 fyzice jsou d\u00e1ny pouze nep\u0159esnost\u00ed m\u011b\u0159ic\u00edch p\u0159\u00edstroj\u016f \u010di postup\u016f.<\/p>\n

Pr\u016flom do t\u011bchto t\u00e9m\u011b\u0159 idylick\u00fdch pom\u011br\u016f klasick\u00e9 fyziky provedla kvantov\u00e1 mechanika. Einstein (1879-1955) ji v\u0161ak p\u0159i konstrukci sv\u00e9 teorie relativity prakticky nebral v \u00favahu, co\u017e se dnes jev\u00ed jako jist\u00fd paradox v historick\u00e9m v\u00fdvoji fyziky. A to t\u00edm sp\u00ed\u0161e, \u017ee Einstein se na po\u010d\u00e1te\u010dn\u00edm rozvoji kvantov\u00e9 mechaniky velmi v\u00fdznamn\u011b pod\u00edlel. Ale pozd\u011bji se od n\u00ed odvr\u00e1til a nem\u011bl ji r\u00e1d. Byl v prav\u00e9m smyslu slova klasick\u00fdm fyzikem, \u010di sp\u00ed\u0161e zavr\u0161itelem klasick\u00e9 fyziky, zvykl\u00fdm na exaktn\u00ed a jednozna\u010dn\u00e9 matematick\u00e9 vyj\u00e1d\u0159en\u00ed vztah\u016f. Nesm\u00ed\u0159il se s neur\u010dit\u00fdm, \u201crozmazan\u00fdm\u201c prost\u0159ed\u00edm kvantov\u00e9 mechaniky a sv\u016fj rezervovan\u00fd vztah k n\u00ed vyj\u00e1d\u0159il zn\u00e1m\u00fdm v\u00fdrokem:<\/p>\n

\u201cB\u016fh nehraje v kostky.\u201c<\/strong><\/p>\n

Velk\u00fd fyzik sou\u010dasnosti, p\u00e1traj\u00edc\u00ed po nejhlub\u0161\u00edch tajemstv\u00edch hmoty, prostoru a \u010dasu, Stephen Hawking, tento v\u00fdrok o n\u011bkolik des\u00edtek let pozd\u011bji trefn\u011b parafr\u00e1zoval. Ve snaze o vyj\u00e1d\u0159en\u00ed obt\u00ed\u017e\u00ed, kter\u00e9 mus\u00ed v\u011bdec p\u0159i objas\u0148ov\u00e1n\u00ed tajemstv\u00ed na\u0161eho vesm\u00edru p\u0159ekon\u00e1vat, prohl\u00e1sil:<\/p>\n

\u201c… B\u016fh nejen\u017ee v kostky hraje, ale ob\u010das je h\u00e1z\u00ed i tam, kde je nem\u016f\u017ee nikdo vid\u011bt.\u201c<\/p>\n

Ochrana tajn\u00fdch informac\u00ed?<\/strong><\/p>\n

V souladu s t\u00edmto v\u00fdrokem poukazuje \u0159ada v\u011bdc\u016f v oblasti kvantov\u00e9 fyziky na podivn\u00e9 a jakoby zlomysln\u00e9 chov\u00e1n\u00ed kvantov\u00fdch \u010d\u00e1stic, vyzna\u010duj\u00edc\u00edch se, jak v\u00edme ji\u017e ze \u0161koly, tzv. dualitou, tedy schopnost\u00ed nab\u00fdvat za jist\u00fdch okolnost\u00ed jak charakteru vln\u011bn\u00ed (z\u00e1\u0159en\u00ed), tak i charakteru hmotn\u00fdch \u010d\u00e1stic; typick\u00fd p\u0159\u00edklad p\u0159edstavuj\u00ed fotony.<\/p>\n

Mimochodem zd\u00e1 se, \u017ee dualisticky rozpolcen\u00fd pohled na \u010d\u00e1stice, pon\u011bkud mysteri\u00f3zn\u011b pova\u017eovan\u00e9, jak kdy, bu\u010f za hmotn\u00e9 objekty nebo za vln\u011bn\u00ed, by mohl b\u00fdt nakonec zase sjednocen, a to na z\u00e1klad\u011b tzv. teorie superstrun; to v\u0161ak jen na okraj.<\/p>\n

Zat\u00edm se v\u0161ak v\u011bdci museli a mus\u00ed pot\u00fdkat s pocitem, jakoby k p\u0159echod\u016fm \u010d\u00e1stic do jedn\u00e9 \u010di druh\u00e9 podoby jejich dualistick\u00e9ho charakteru doch\u00e1zelo b\u011bhem r\u016fzn\u011b uspo\u0159\u00e1dan\u00fdch experiment\u016f \u201cz\u00e1m\u011brn\u011b\u201c, a to v\u017edy tak, aby informa\u010dn\u00ed v\u00fdt\u011b\u017eek pokusu byl pro \u010dlov\u011bka co nejmen\u0161\u00ed [3].<\/p>\n

Tyto poznatky vedou n\u011bkdy k \u00favah\u00e1m, zda do na\u0161\u00ed reality nen\u00ed zabudov\u00e1n jak\u00fdsi skryt\u00fd \u201csyst\u00e9m ochrany informac\u00ed\u201c, kter\u00fd by m\u011bl \u010dlov\u011bku principi\u00e1ln\u011b znemo\u017e\u0148ovat odhalen\u00ed pr\u00e1v\u011b t\u011bch nejhlub\u0161\u00edch p\u0159\u00edrodn\u00edch tajemstv\u00ed.<\/p>\n

Uv\u011bdom\u011bl\u00e9 \u010d\u00e1stice?<\/strong><\/p>\n

Ti nejromanti\u010dt\u011bj\u0161\u00ed a nejdobrodru\u017en\u011bj\u0161\u00ed duchov\u00e9 pak dov\u00e1d\u011bj\u00ed tuto my\u0161lenku je\u0161t\u011b o kousek d\u00e1le. Nev\u00e1haj\u00ed uva\u017eovat o mo\u017en\u00e9m stupni jak\u00e9hosi v\u011bdom\u00ed \u010di vlastn\u00ed v\u016fle \u010d\u00e1stic, kter\u00e9 jsou n\u011bjak\u00fdm tajemn\u00fdm zp\u016fsobem napojeny na v\u011bdom\u00ed experiment\u00e1tora. \u010c\u00e1stice se pak v\u017edy \u201crozhodnou\u201c chovat se tak, aby informa\u010dn\u00ed v\u00fdt\u011b\u017eek experimentu byl pro \u010dlov\u011bka minim\u00e1ln\u00ed.<\/p>\n

Jak tomu tak b\u00fdv\u00e1, existuje v\u0161ak i mno\u017estv\u00ed v\u011bdc\u016f \u201coby\u010dejn\u00fdch\u201c a a\u017e suchop\u00e1rn\u011b st\u0159\u00edzliv\u00fdch. Ti jsou pak p\u0159esv\u011bd\u010deni, \u017ee podivn\u00e9 chov\u00e1n\u00ed \u010d\u00e1stic nast\u00e1v\u00e1 prost\u011b v d\u016fsledku zp\u011btn\u00e9ho ovlivn\u011bn\u00ed (a\u0165 zn\u00e1m\u00e9 \u010di dosud nezn\u00e1m\u00e9 podstaty) sledovan\u00e9ho syst\u00e9mu m\u011b\u0159ic\u00ed metodou experiment\u00e1tora.<\/p>\n

V ka\u017ed\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b je ov\u0161em jist\u00e9, \u017ee jak\u00e1si ochrana, \u010di sp\u00ed\u0161e principi\u00e1ln\u00ed nedostupnost ur\u010dit\u00fdch informac\u00ed o vlastnostech hmoty, nen\u00ed \u017e\u00e1dnou fantazi\u00ed. Alespo\u0148 jedna jej\u00ed naprosto konkr\u00e9tn\u00ed podoba byla zcela nepochybn\u011b prok\u00e1z\u00e1na a pat\u0159\u00ed ji\u017e zhruba osmdes\u00e1t let k z\u00e1kladn\u00edmu apar\u00e1tu modern\u00ed fyziky; naz\u00fdv\u00e1 se:<\/p>\n

Heisenberg\u016fv princip neur\u010ditosti<\/strong><\/p>\n

N\u011bmeck\u00fd teoretick\u00fd fyzik, jeden ze zakladatel\u016f kvantov\u00e9 mechaniky, Werner Heisenberg, dok\u00e1zal v roce 1927 princip, kter\u00fd pod jeho jm\u00e9nem ve\u0161el do d\u011bjin fyziky; vypl\u00fdv\u00e1 z n\u011bj: Je principi\u00e1ln\u011b nemo\u017en\u00e9 (nen\u00ed to tedy ot\u00e1zkou dokonalosti m\u011b\u0159\u00edc\u00edch p\u0159\u00edstroj\u016f nebo metod) doc\u00edlit p\u0159esn\u00e9ho zm\u011b\u0159en\u00ed hodnot jist\u00fdch p\u00e1r\u016f veli\u010din, typicky polohy a sou\u010dasn\u011b rychlosti (resp. hybnosti) element\u00e1rn\u00ed \u010d\u00e1stice. V\u011bt\u0161\u00ed up\u0159esn\u011bn\u00ed jedn\u00e9 veli\u010diny z\u00e1konit\u011b p\u0159in\u00e1\u0161\u00ed sn\u00ed\u017een\u00ed p\u0159esnosti veli\u010diny druh\u00e9. Hodnoty t\u011bchto veli\u010din lze tedy charakterizovat pouze s jistou principi\u00e1ln\u00ed nep\u0159esnost\u00ed pomoc\u00ed pravd\u011bpodobnosti [4]. Hle, typick\u00e1 podoba proslul\u00e9 kvantov\u00e9 rozmazanosti.<\/p>\n

Mimochodem, ji\u017e zm\u00edn\u011bn\u00ed st\u0159\u00edzliv\u00ed v\u011bdci se pr\u00e1v\u011b shoduj\u00ed v tom, \u017ee Heisenberg\u016fv princip je typick\u00fdm a exaktn\u011b popsan\u00fdm p\u0159\u00edkladem situace, kdy aktem pozorov\u00e1n\u00ed je sledovan\u00fd fyzik\u00e1ln\u00ed jev ovlivn\u011bn natolik, \u017ee nikdy nelze obdr\u017eet jak\u00e9si zcela \u010dist\u00e9 a pozorovatelem neovlivn\u011bn\u00e9 hodnoty. Mnoz\u00ed z t\u011bchto v\u011bdc\u016f dokonce pova\u017euj\u00ed tuto z\u00e1le\u017eitost za obecn\u011b platnou. Tak\u017ee jsou p\u0159esv\u011bd\u010deni, \u017ee v\u017edy existuje principi\u00e1ln\u00ed neodlu\u010ditelnost vlivu pozorovatele od objektu m\u011b\u0159en\u00ed [5]. Ta pak z\u00e1konit\u011b zabra\u0148uje z\u00edsk\u00e1n\u00ed objektivn\u00edch, \u201c\u010dist\u00fdch\u201c, lidskou aktivitou nezkreslen\u00fdch informac\u00ed.<\/p>\n

Pozorovatel a vesm\u00edr<\/strong><\/p>\n

N\u011bkte\u0159\u00ed v\u011bdci se dokonce domn\u00edvaj\u00ed, \u017ee obecn\u00fd princip spojitosti mezi pozorovatelem a pozorovan\u00fdm objektem plat\u00ed i pro cel\u00fd vesm\u00edr. Tedy \u017ee \u010dlov\u011bk v\u011bdecky pozoruj\u00edc\u00ed a zkoumaj\u00edc\u00ed vesm\u00edr s n\u00edm vytv\u00e1\u0159\u00ed jakousi spole\u010dnou soustavu, kter\u00e1 se, exaktn\u011b vzato, chov\u00e1 pon\u011bkud jinak, ne\u017e by se choval vesm\u00edr s\u00e1m o sob\u011b, pokud by nebyl pozorov\u00e1n. Tito v\u011bdci nev\u00e1haj\u00ed tvrdit, \u017ee [5]:<\/p>\n

\u201cPozorovatel je pro vznik vesm\u00edru stejn\u011b podstatn\u00fd, jako je vesm\u00edr podstatn\u00fd pro vznik pozorovatele.\u201c<\/p>\n

Jinak \u0159e\u010deno, jak k tomu na vysv\u011btlenou dod\u00e1v\u00e1 Ji\u0159\u00ed Grygar [5]:\u00a0\u201cVesm\u00edr, kter\u00fd neobsahuje pozorovatele, jakoby ani nebyl.\u201c<\/p>\n

Dle tohoto n\u00e1zoru, k tomu aby bylo s vesm\u00edrem v\u0161e v po\u0159\u00e1dku, mus\u00ed b\u00fdt vn\u00edm\u00e1n. Vesm\u00edr a pozorovatel, navzdory jejich jak\u00e9koliv vz\u00e1jemn\u00e9 nesoum\u011b\u0159itelnosti, spolu tak vlastn\u011b tvo\u0159\u00ed jakousi prapodivnou av\u0161ak nerozlu\u010dnou jednotku, jej\u00ed\u017e ob\u011b sou\u010d\u00e1sti se vz\u00e1jemn\u011b ovliv\u0148uj\u00ed a podmi\u0148uj\u00ed.<\/p>\n

Pro mnoh\u00e9 z n\u00e1s mo\u017en\u00e1 trochu siln\u00e1 k\u00e1va, nen\u00ed-li\u017e pravda?<\/p>\n

Singularita<\/strong><\/p>\n

Mo\u017en\u00e1, \u017ee jin\u00fdm p\u0159\u00edkladem jak\u00e9si \u201cautomatick\u00e9 ochrany informac\u00ed\u201c m\u016f\u017ee b\u00fdt nemo\u017enost objasn\u011bn\u00ed \u201csam\u00e9ho po\u010d\u00e1tku\u201c velk\u00e9ho t\u0159esku. Dnes se m\u00e1 zato, \u017ee k n\u011bmu, tedy ke vzniku na\u0161eho vesm\u00edru, do\u0161lo p\u0159ed 15 miliardami let. Tehdy prob\u011bhla expanze z p\u016fvodn\u00ed singularity, vedouc\u00ed ke vzniku \u010dasoprostoru, jeho\u017e chov\u00e1n\u00ed lze popsat fyzik\u00e1ln\u00edmi z\u00e1kony.<\/p>\n

Singularita sama ov\u0161em p\u0159edstavovala extr\u00e9mn\u00ed podm\u00ednky, v nich\u017e nemohl existovat \u010das ani prostor, ani neplatily fyzik\u00e1ln\u00ed z\u00e1kony. Obvykl\u00fd teoretick\u00fd apar\u00e1t (z\u00e1kony popsateln\u00e9 rovnicemi) k pozn\u00e1n\u00ed a popisu p\u0159\u00edslu\u0161n\u00fdch proces\u016f zde tak prost\u011b chyb\u00ed. M\u00e1-li v\u0161ak b\u00fdt fyzika fyzikou, necht\u011bj\u00ed se v\u011bdci spokojit s t\u00edmto stavem. Dok\u00e1\u017e\u00ed sice popsat z\u00e1konitosti d\u011bn\u00ed a\u017e v jist\u00fdch, by\u0165 nep\u0159edstaviteln\u011b nepatrn\u00fdch okam\u017eic\u00edch po velk\u00e9m t\u0159esku, ale ten nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed moment, ve kter\u00e9m a jak \u201cto vlastn\u011b za\u010dalo\u201c, jim st\u00e1le unik\u00e1.<\/p>\n

Boj o informace<\/strong><\/p>\n

Slavn\u00fd britsk\u00fd fyzik Steven Hawking p\u00ed\u0161e o sv\u00e9m \u00fasil\u00ed o \u201czpr\u016fhledn\u011bn\u00ed\u201c po\u010d\u00e1tk\u016f velk\u00e9ho t\u0159esku na z\u00e1klad\u011b kombinace teorie relativity s kvantovou mechanikou, p\u0159i\u010dem\u017e z\u00e1rove\u0148 p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1 kvantov\u00fd charakter \u010dasu i gravitace. Hovo\u0159\u00ed o dvou pravd\u011bpodobn\u00fdch cest\u00e1ch k \u0159e\u0161en\u00ed, tedy o teorii kvantov\u00e9 gravitace, a d\u00e1le o kvantov\u00e9 teorii formulovan\u00e9 jako \u201csou\u010det p\u0159es historie\u201c, jej\u00ed\u017e z\u00e1klad p\u016fvodn\u011b navrhl americk\u00fd fyzik Richard Feynman.<\/p>\n

Feynman vych\u00e1zel z p\u0159edstavy, \u017ee ka\u017ed\u00e1 \u010d\u00e1stice v kvantov\u00e9m syst\u00e9mu nem\u00e1 pouze jedinou historii v \u010dasoprostoru, jak bychom zcela samoz\u0159ejm\u011b p\u0159edpokl\u00e1dali v klasick\u00e9m pohledu na sv\u011bt, ale naopak projde v\u0161emi mo\u017en\u00fdmi historiemi, kter\u00e9 jsou pod\u0159\u00edzeny jist\u00e9mu pravd\u011bpodobnostn\u00edmu uspo\u0159\u00e1d\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

Pro matematick\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed \u201csou\u010dtu p\u0159es historie\u201c na \u00farovni vesm\u00edrn\u00e9ho \u010dasoprostoru zav\u00e1d\u00ed Hawking veli\u010dinu tzv. imagin\u00e1rn\u00edho \u010dasu, kter\u00fd by bylo mo\u017eno zn\u00e1zornit na ose kolm\u00e9 k ose re\u00e1ln\u00e9ho \u010dasu. Kone\u010dn\u00e9 v\u00fdsledky by pak m\u011bly b\u00fdt zp\u011btn\u011b transformovateln\u00e9 do soustavy \u201cna\u0161eho\u201c \u010dasoprostoru s re\u00e1ln\u00fdm \u010dasem. Velk\u00fd fyzik k tomu dod\u00e1v\u00e1, \u017ee imagin\u00e1rn\u00ed \u010das m\u00e1 sv\u00e9 fyzik\u00e1ln\u00ed opodstatn\u011bn\u00ed a nen\u00ed pouh\u00fdm trikem form\u00e1ln\u00ed matematiky [2].<\/p>\n

A\u010dkoliv bli\u017e\u0161\u00ed pochopen\u00ed t\u011bchto vztah\u016f le\u017e\u00ed zcela mimo na\u0161e mo\u017enosti i schopnosti, p\u0159esto se alespo\u0148 m\u016f\u017eeme pt\u00e1t:<\/p>\n

Poda\u0159\u00ed se t\u00edmto, nebo snad n\u011bjak\u00fdm jin\u00fdm \u201cteoretick\u00fdm trikem\u201c, jednou analyzovat nejvlastn\u011bj\u0161\u00ed po\u010d\u00e1tek na\u0161eho univerza? Anebo zde v\u011bdci op\u011bt naraz\u00ed na jakousi principi\u00e1ln\u00ed informa\u010dn\u00ed bari\u00e9ru?<\/p>\n

Experiment EPR<\/strong><\/p>\n

Tato t\u0159i p\u00edsmena poch\u00e1zej\u00ed z po\u010d\u00e1tku p\u0159\u00edjmen\u00ed t\u0159\u00ed velk\u00fdch fyzik\u016f dvac\u00e1t\u00e9ho stolet\u00ed, tedy Alberta Einsteina, Borise Podolsk\u00e9ho a Nathana Rosena. Ji\u017e v roce 1935 se zab\u00fdvali my\u0161lenkov\u00fdm experimentem, co se stane, jestli\u017ee \u010d\u00e1stice slo\u017een\u00e1 ze dvou proton\u016f se rozpadne, a od m\u00edsta rozpadu se uvoln\u011bn\u00e9 protony za\u010dnou vzdalovat v navz\u00e1jem opa\u010dn\u00fdch sm\u011brech [3].<\/p>\n

Ji\u017e tehdy ti t\u0159i slovutn\u00ed p\u00e1nov\u00e9 za\u010d\u00ednali na z\u00e1klad\u011b pravidel kvantov\u00e9 mechaniky, kter\u00e1 pr\u00e1v\u011b objevovali, tu\u0161it n\u011bco \u0161okuj\u00edc\u00edho. Toti\u017e, \u017ee a\u0165 se ony protony od sebe jakkoliv vzd\u00e1l\u00ed, v jist\u00e9m smyslu mezi nimi st\u00e1le z\u016fstane jak\u00e9si spojen\u00ed.<\/p>\n

N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed rozvoj techniky pak umo\u017enil p\u0159ej\u00edt od my\u0161lenkov\u00e9ho pokusu k re\u00e1ln\u00e9mu. Tak je ji\u017e po desetilet\u00ed v\u011bdci laboratorn\u011b ov\u011b\u0159ov\u00e1n experiment EPR s r\u016fzn\u00fdmi \u010d\u00e1sticemi a s r\u016fznou a st\u00e1le dokonalej\u0161\u00ed instrumentac\u00ed.<\/p>\n

Kvantov\u00e1 telepatie?<\/strong><\/p>\n

Ned\u00e1vno byly popul\u00e1rn\u011b nau\u010dn\u00fdm tiskem (a p\u0159iznejme si, z jin\u00fdch zdroj\u016f je sotva kdo z n\u00e1s schopen p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9 informace \u010derpat) referov\u00e1ny EPR experimenty prof. Antoina Suareze z \u017denevsk\u00e9 university (2004); mimochodem, navazuj\u00ed na d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed a samoz\u0159ejm\u011b jednodu\u0161eji instrumentovan\u00e9 pokusy francouzsk\u00e9ho fyzika Alaina Aspecta (1982) [6].<\/p>\n

Pr\u016fchodem laserov\u00e9ho paprsku krystalem generoval Suarez se sv\u00fdm t\u00fdmem dvojici foton\u016f, kter\u00e9 byly d\u00e1le odd\u011blen\u011b vedeny na dv\u011b shodn\u00e9 \u201cp\u0159ek\u00e1\u017ekov\u00e9 dr\u00e1hy\u201c, sest\u00e1vaj\u00edc\u00ed z rafinovan\u011b uspo\u0159\u00e1dan\u00fdch dal\u0161\u00edch krystal\u016f a zrcadel. Ob\u011b dr\u00e1hy umo\u017e\u0148ovaly n\u011bkolik cest, kter\u00fdmi mohl foton proch\u00e1zet. Dalo by se o\u010dek\u00e1vat, \u017ee ka\u017ed\u00fd z obou foton\u016f bude zcela n\u00e1hodn\u011b \u201cvolit\u201c n\u011bkterou z mo\u017enost\u00ed pr\u016fchodu. To se v\u0161ak nepotvrdilo. Ba pr\u00e1v\u011b naopak. Mnoh\u00e9 reprodukce pokusu dok\u00e1zaly, \u017ee fotony vliv n\u00e1hody eliminuj\u00ed. Oba zvolily v\u017edy zcela shodnou variantu pr\u016fchodu dr\u00e1hou. Jakoby se mezi sebou mohly n\u011bjak \u201cdomlouvat\u201c, jakoby mezi nimi existovalo n\u011bjak\u00e9 informa\u010dn\u00ed spojen\u00ed, prob\u00edhaj\u00edc\u00ed okam\u017eit\u011b, bez jak\u00e9hokoliv zpo\u017ed\u011bn\u00ed, tedy jakoby mimo \u010das.<\/p>\n

S\u00e1m prof. Suarez nev\u00e1h\u00e1 tento jev pracovn\u011b nazvat \u201ckvantovou telepati\u00ed\u201c.<\/p>\n

Jak se v\u0161ak v\u016fbec m\u016f\u017ee \u0161\u00ed\u0159it informace mezi dv\u011bma \u010d\u00e1sticemi \u0159\u00edt\u00edc\u00edmi se rychlost\u00ed sv\u011btla? A to dokonce i v tom p\u0159\u00edpad\u011b, pokud se od sebe vzdaluj\u00ed v navz\u00e1jem opa\u010dn\u00fdch sm\u011brech (tedy p\u0159esn\u011b podle \u201cklasick\u00e9ho sc\u00e9n\u00e1\u0159e\u201c EPR), co\u017e bylo doc\u00edleno p\u0159\u00edslu\u0161n\u00fdm uspo\u0159\u00e1d\u00e1n\u00edm jejich \u201cp\u0159ek\u00e1\u017ekov\u00fdch drah\u201c.<\/p>\n

Informace mezi fotony by se pak musela \u0161\u00ed\u0159it p\u0159inejmen\u0161\u00edm dvojn\u00e1sobkem rychlosti sv\u011btla. To v\u0161ak Suarez vylu\u010duje. Jak tedy vlastn\u011b doch\u00e1z\u00ed k p\u0159enosu informace? V\u011bdec uva\u017euje o mo\u017en\u00fdch relativistick\u00fdch efektech, z\u00e1rove\u0148 v\u0161ak nazna\u010duje i dal\u0161\u00ed domn\u011bnku [6]. Pokusme se o jej\u00ed p\u0159ibl\u00ed\u017een\u00ed, ale ponechme celou z\u00e1le\u017eitost rad\u011bji pouze ve form\u011b ot\u00e1zek.<\/p>\n

Informa\u010dn\u00ed s\u00ed\u0165?<\/strong><\/p>\n

Vyjd\u011bme p\u0159itom ze dvou fakt\u016f:<\/p>\n

Jednak je pro rozmazan\u00fd sv\u011bt kvantov\u00fdch \u010d\u00e1stic p\u0159\u00edzna\u010dn\u00e9, \u017ee ve sv\u00e9 vlnov\u00e9 podob\u011b jsou delokalizov\u00e1ny, tzn. jejich v\u00fdskyt v prostoru je v podstat\u011b neohrani\u010den\u00fd, m\u00e1 v\u0161ak pravd\u011bpodobnostn\u00ed charakter. Laicky \u0159e\u010deno, v jist\u00e9m smyslu se tak \u010d\u00e1stice m\u016f\u017ee vyskytovat z\u00e1rove\u0148 \u201cv\u0161ude a nikde\u201c. \u010ci pon\u011bkud p\u0159esn\u011bji, tam, kde se \u010d\u00e1stice projevuje jako \u00fa\u010dinn\u00e1, je jej\u00ed pravd\u011bpodobnost v\u00fdskytu (a z\u00e1rove\u0148 i jej\u00ed \u201c\u010d\u00e1sticov\u00e1 hustota\u201c [4]) nejvy\u0161\u0161\u00ed. Z\u00e1rove\u0148 v\u0161ak nic nebr\u00e1n\u00ed tomu, aby se s ni\u017e\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed (a hustotou) vyskytovala \u010d\u00e1stice i kdekoliv jinde.<\/p>\n

D\u00e1le vezm\u011bme na v\u011bdom\u00ed, \u017ee Suarezovou prozat\u00edm z\u0159ejm\u011b nejmodern\u011bj\u0161\u00ed verz\u00ed experimentu EPR byla skute\u010dn\u011b prok\u00e1z\u00e1na jak\u00e1si okam\u017eit\u00e1, jakoby bez z\u00e1vislosti na \u010dase prob\u00edhaj\u00edc\u00ed v\u00fdm\u011bna informac\u00ed, k n\u00ed\u017e za jist\u00fdch okolnost\u00ed doch\u00e1z\u00ed mezi dv\u011bma \u010d\u00e1sticemi.<\/p>\n

Nab\u00edz\u00ed se tedy ot\u00e1zka: Lze tento jev zobecnit na ve\u0161kerou hmotu na\u0161eho sv\u011bta? V\u017edy\u0165 ta kone\u010dn\u011b nesest\u00e1v\u00e1 z ni\u010deho jin\u00e9ho, ne\u017e z obrovsk\u00fdch uspo\u0159\u00e1dan\u00fdch soubor\u016f kvantov\u00fdch \u010d\u00e1stic, zrozen\u00fdch velk\u00fdm t\u0159eskem. \u010c\u00e1stice hmoty koncentrovan\u00e9 v jak\u00e9msi imagin\u00e1rn\u00edm bod\u011b vytvo\u0159ily b\u011bhem rozp\u00edn\u00e1n\u00ed vesm\u00edru jak na\u0161e t\u011blo, tak nap\u0159. vzd\u00e1len\u00e9 galaxie. D\u00edky efektu delokalizace se v\u0161ak p\u0159itom \u010d\u00e1stice mohou v jist\u00e9m smyslu vyskytovat i mimo tyto objekty, prost\u011b kdekoliv v prostoru.<\/p>\n

M\u016f\u017ee pak p\u0159ekryv informa\u010dn\u00edch pol\u00ed delokalizovan\u00fdch \u010d\u00e1stic vytv\u00e1\u0159et jakousi \u201cp\u0159enosovou vlnovou s\u00ed\u0165\u201c, rozprost\u00edraj\u00edc\u00ed se podobn\u011b jako samotn\u00e9 \u010d\u00e1stice, tedy s jist\u00fdmi v\u00fdkyvy pravd\u011bpodobnosti \u010di hustoty, v cel\u00e9m na\u0161em vesm\u00edru? Umo\u017enila by takov\u00e1to struktura za jist\u00fdch okolnost\u00ed p\u0159enos informac\u00ed mezi jakkoliv vzd\u00e1len\u00fdmi \u010d\u00e1sticemi v nulov\u00e9m \u010dase?<\/p>\n

\u0160okuj\u00edc\u00ed kvanta<\/strong><\/p>\n

A\u010d takov\u00e1 domn\u011bnka zn\u00ed fantasticky, zd\u00e1 se snad b\u00fdt p\u0159ece jen p\u0159ijateln\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e p\u0159edstavy o \u010d\u00e1stic\u00edch nadan\u00fdch v\u011bdom\u00edm. Profesor ov\u0161em p\u0159izn\u00e1v\u00e1, \u017ee skute\u010dn\u00e1 podstata shodn\u00e9ho chov\u00e1n\u00ed foton\u016f p\u0159i jeho experimentech je dosud zcela nejasn\u00e1. Nevyh\u00fdb\u00e1 se dokonce ani zm\u00ednk\u00e1m o pocitu p\u0159\u00edtomnosti \u201cmohutn\u00e9 neviditeln\u00e9 inteligence\u201c, stoj\u00edc\u00ed v pozad\u00ed.<\/p>\n

Jist\u00e9 je prozat\u00edm pouze jedno: Tyto z\u00e1le\u017eitosti jsou \u0161okuj\u00edc\u00ed. Jakoby v p\u0159edtu\u0161e toho kdysi prohl\u00e1sil slavn\u00fd d\u00e1nsky fyzik Niels Bohr [6]:<\/p>\n

\u201cKdo nen\u00ed kvantovou teori\u00ed \u0161okov\u00e1n, ten j\u00ed neporozum\u011bl.\u201c<\/p>\n

Postoj v\u011bt\u0161iny z n\u00e1s m\u00e1 bezpochyby bl\u00ed\u017ee ke \u201czdrav\u00e9mu selsk\u00e9mu rozumu\u201c, ne\u017e k v\u011bdomostem Nielse Bohra. Dovolme si proto jakousi vlastn\u00ed parafr\u00e1zi jeho v\u00fdroku:<\/p>\n

\u201cKvantov\u00e9 teorii sice nerozum\u00edme, co\u017e n\u00e1m v\u0161ak nebr\u00e1n\u00ed v tom, abychom j\u00ed p\u0159esto nebyli \u0161okov\u00e1ni.\u201c<\/p>\n

\u0160ed\u00e1 z\u00f3na pozn\u00e1n\u00ed<\/strong><\/p>\n

Co \u0159\u00edci na z\u00e1v\u011br? \u010clov\u011bk usiluje o pozn\u00e1n\u00ed p\u0159irozen\u00e9ho \u0159\u00e1du na\u0161eho univerza. V\u011bda sv\u00fdmi sou\u010dasn\u00fdmi prost\u0159edky dob\u00fdv\u00e1 pracn\u011b a tvrdo\u0161\u00edjn\u011b, krok za krokem, p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9 informace z temnoty nezn\u00e1ma, aby je pak p\u0159edlo\u017eila sv\u011btlu lidsk\u00e9ho pozn\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

Zd\u00e1 se v\u0161ak, \u017ee tyto informace \u010dlov\u011bk nebude m\u00edt nikdy zcela pod kontrolou. Pokusili jsme se to velmi zjednodu\u0161en\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017eit na n\u011bkolika p\u0159\u00edkladech, p\u0159i\u010dem\u017e by bezpochyby bylo mo\u017eno nal\u00e9zt i dal\u0161\u00ed. Vybran\u00e9 p\u0159\u00edklady ov\u0161em ukazuj\u00ed, \u017ee p\u0159i p\u00e1tr\u00e1n\u00ed po p\u0159irozen\u00e9m \u0159\u00e1du na\u0161eho sv\u011bta lze narazit na:<\/p>\n