{"id":777,"date":"2023-08-23T00:16:41","date_gmt":"2023-08-22T22:16:41","guid":{"rendered":"https:\/\/www.cestypsychotroniky.cz\/?p=777"},"modified":"2023-08-21T02:20:09","modified_gmt":"2023-08-21T00:20:09","slug":"od-duse-k-reflexu-a-zpet","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.cestypsychotroniky.cz\/index.php\/2023\/08\/23\/od-duse-k-reflexu-a-zpet\/","title":{"rendered":"Od du\u0161e k reflexu a zp\u011bt\u00a0"},"content":{"rendered":"<div><strong>Od du\u0161e k reflexu a zp\u011bt\u00a0<\/strong><\/div>\n<p><!--more--><\/p>\n<div>Dev\u011bt dn\u016f p\u0159ed svou smrt\u00ed (24. \u00fanora 1952) \u0159ekl slavn\u00fd anglick\u00fd neurofyziolog sir Ch. Sherrington, kter\u00fd se p\u0159es p\u016fl stolet\u00ed zab\u00fdval intenz\u00edvn\u00edm zkoum\u00e1n\u00edm \u010dinnosti lidsk\u00e9ho mozku, jin\u00e9mu slavn\u00e9mu neurofyziologovi, pozd\u011bj\u0161\u00edmu nositeli Nobelovy ceny, siru J. C. Ecclesovi: \u201eJedin\u00e1 realita, kter\u00e1 te\u010f pro mne existuje, je lidsk\u00e1 du\u0161e.&#8220;<\/div>\n<div><\/div>\n<div>Bylo to nedlouho potom, kdy spole\u010dn\u00e9 zased\u00e1n\u00ed Akademie v\u011bd SSSR a Akademie l\u00e9ka\u0159sk\u00fdch v\u011bd SSSR, v\u011bnovan\u00e9 u\u010den\u00ed akademika I. P. Pavlova, dalo za \u00fakol v\u011bdc\u016fm, l\u00e9ka\u0159\u016fm a pedagog\u016fm, aby \u201ePavlovsk\u00e9 u\u010den\u00ed&#8220; v\u0161estrann\u011b rozv\u00edjeli &#8211; mimo jin\u00e9, tak\u00e9 jako n\u00e1stroj boje proti idealismu v psychologii. Nastalo obdob\u00ed hore\u010dnat\u00e9 aplikace tohoto \u201eu\u010den\u00ed&#8220; na poslu\u0161n\u00e9 v\u011bdy, kdy do\u0161lo, \u017eel bohu, tak\u00e9 na psychiatrii. Nastalo obdob\u00ed pavlovsk\u00e9 reflexologie institucionalizovan\u00e9 jako st\u00e1tn\u00ed doktr\u00edna, z\u00e1vazn\u00e1 pro v\u0161echny. Cel\u00e1 situace se velmi podobala obdob\u00ed aplikace proslul\u00fdch tez\u00ed o jazykov\u011bd\u011b na rozvoj socialistick\u00e9 dopravy atd., a vy\u017e\u00e1dala si ov\u0161em tak\u00e9 zna\u010dn\u011b ob\u011bt\u00ed v \u0159ad\u00e1ch t\u011bch, kdo nebyli dost rychle a pln\u011b ochotni k rozv\u00edjen\u00ed Pavlovov\u00fdch spekulac\u00ed o tom, co se d\u011bje v mozku, kdy\u017e se vytv\u00e1\u0159ej\u00ed podm\u00edn\u011bn\u00e9 reflexy, k interpretaci my\u0161len\u00ed, vn\u00edm\u00e1n\u00ed, ale tak\u00e9 psychopatologick\u00fdch jev\u016f v term\u00ednech vzruch\u016f, \u00fatlum\u016f, prvn\u00ed a druh\u00e9 sign\u00e1ln\u00ed soustavy atd. Tehdy prohl\u00e1sil jeden z na\u0161ich novodob\u00fdch reflexolog\u016f a pozd\u011bj\u0161\u00ed prominentn\u00ed arbiter (p\u0159esn\u011bji k\u00e1drov\u00e1k) \u010desk\u00e9 psychologie v obdob\u00ed tzv. normalizace: \u201eJi\u017e slovo du\u0161e ve mn\u011b vyvol\u00e1v\u00e1 fyzick\u00fd odpor.&#8220;<\/div>\n<div><\/div>\n<div>Dva diametr\u00e1ln\u011b odli\u0161n\u00e9 v\u00fdroky dvou naprosto odli\u0161n\u00fdch osobnost\u00ed: svobodn\u011b uva\u017euj\u00edc\u00edho v\u011bdce a chytr\u00e1ck\u00e9ho exponenta institucionalizovan\u00e9 ideologie, oddan\u00e9ho totalitn\u00edmu re\u017eimu a vidin\u00e1m sv\u00e9 kari\u00e9ry. O psychologii se \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee je to mlad\u00e1 v\u011bda s prastarou histori\u00ed, nebo\u0165 jej\u00ed z\u00e1klady polo\u017eil ji\u017e Aristoteles ve 4. stol. p\u0159. n. 1. spisem \u201eO du\u0161i&#8220;, av\u0161ak ke zv\u011bde\u010dt\u011bn\u00ed psychologie do\u0161lo a\u017e v druh\u00e9 polovin\u011b 19. stol. Aristoteles ch\u00e1pal du\u0161i jako \u017eivotn\u00ed princip (entelechii), jako princip byt\u00ed a \u010dinnosti \u017eiv\u00fdch t\u011bl v\u016fbec, tj. jako psychofyziologick\u00e9ho \u010dinitele (O du\u0161i II.; l, 412 n.). O mnoho star\u0161\u00ed Plotin (Enneady IV.: 2 n.) soudil, \u017ee individu\u00e1ln\u00ed du\u0161e je \u010d\u00e1st\u00ed du\u0161e sv\u011btov\u00e9. Zat\u00edmco Platon tvrdil, \u017ee du\u0161e je uv\u011bzn\u011bna v t\u011ble, tvrdil Plotin, \u017ee t\u011blo je v du\u0161i. Cel\u00e1 stalet\u00ed se pak s pojmem du\u0161e p\u0159edev\u0161\u00edm spekulovalo: Tom\u00e1\u0161 Akvinsk\u00fd (Summa theol. L; 75) soudil, \u017ee du\u0161e je substance tvo\u0159\u00edc\u00ed s t\u011blem p\u0159irozenou jednotu, zat\u00edmco Descartes (Principia philos. I; 8, 53) pokl\u00e1dal du\u0161i, za jej\u00ed\u017e s\u00eddlo v t\u011ble pova\u017eoval epif\u00fdzu, za zvl\u00e1\u0161tn\u00ed substanci mysl\u00edc\u00ed, odli\u0161nou od materi\u00e1ln\u00ed substance t\u011bla. Teprve v \u0161edes\u00e1t\u00fdch l\u00e9tech minul\u00e9ho stolet\u00ed se pod vlivem rozkv\u011btu p\u0159\u00edrodn\u00edch v\u011bd st\u00e1v\u00e1 psychologie skute\u010dnou empirickou v\u011bdou, odd\u011bluje se od filosofie a zav\u00e1d\u00ed se v n\u00ed experiment\u00e1ln\u00ed metoda\u00a0 \u00a0v\u00fdzkumu. Za\u010d\u00edn\u00e1 se \u00e9ra experiment\u00e1ln\u00ed\u00a0 \u00a0psychologie (G. Th. Fechner 1860 &#8211; psychofyzika), kterou J. Stav\u011bl naz\u00fdval \u201emosazn\u00e1 psychologie&#8220;, proto\u017ee se omezovala na laboratorn\u00ed v\u00fdzkum jednoduch\u00fdch reakc\u00ed pomoc\u00ed jednoduch\u00fdch p\u0159\u00edstroj\u016f. W. Wundt (1879) zakl\u00e1d\u00e1 v Lipsku prvn\u00ed Institut pro experiment\u00e1ln\u00ed psychologii. To znamen\u00e1 odvrat psychologie od filosoficko-spekulativn\u00edch tendenc\u00ed, od metafyziky, a jej\u00ed p\u0159\u00edklon k modelu p\u0159\u00edrodn\u00ed experiment\u00e1ln\u00ed v\u011bdy. P\u0159\u00edrodov\u011bdecky, ale i filosoficky zalo\u017een\u00fd Wundt je\u0161t\u011b pojem du\u0161e podr\u017eel, ale ji\u017e jen pro ozna\u010den\u00ed \u201ecelkov\u00e9ho obsahu pro\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed&#8220;.<\/div>\n<div><\/div>\n<div>D\u00e1le \u0161el d\u00e1nsk\u00fd psycholog C. G. Lange (1888), kter\u00fd ji\u017e prosazuje \u201epsychologii bez du\u0161e&#8220;. Po p\u0159ekon\u00e1m psychofyzick\u00e9 \u201epo\u010ditkov\u00e9 \u00e9ry&#8220; se psychologie rychle rozviji p\u0159edev\u0161\u00edm jako v\u011bda o chov\u00e1n\u00ed organism\u016f (J. B. Watson 1912), resp. jako v\u011bda o reflexech, jako tzv. \u201eobjektivn\u00ed psychologie&#8220; (V. M. Becht\u011brev 1910). Av\u0161ak pod vlivem psychoanal\u00fdzy, i poznatku experiment\u00e1ln\u00ed laboratorn\u00ed psychologie, \u017ee na t\u00fd\u017e podn\u011bt r\u016fzn\u00ed lid\u00e9 reaguj\u00ed r\u016fzn\u011b, je nucena zav\u00e9st pojem osobnost jako hypotetick\u00fd konstrukt vyjad\u0159uj\u00edc\u00ed fakt, \u017ee psychick\u00e9 jevy nejsou jen reakc\u00ed na vn\u011bj\u0161\u00ed podn\u011bty, n\u00fdbr\u017e vypl\u00fdvaj\u00ed z interakce vnit\u0159n\u00edch dispozic jedince a situace, v n\u00ed\u017e se nach\u00e1z\u00ed.<\/div>\n<div><\/div>\n<div>Pozd\u011bji je pojem osobnosti v\u00fdznamov\u011b roz\u0161\u00ed\u0159en: osobnost\u00ed se ch\u00e1pe nejen interindividu\u00e1ln\u011b r\u016fzn\u00fd celek vnit\u0159n\u00edch dispozic, n\u00fdbr\u017e tak\u00e9 vnit\u0159n\u00ed dynamick\u00fd a zku\u0161enost organizuj\u00edc\u00ed \u010dinitel (G. W. Allport 1937), kter\u00fd vysv\u011btluje, \u017ee tento dynamick\u00fd vnit\u0159n\u00ed celek m\u00e1 povahu jednoty r\u016fznost\u00ed (W. Stern 1924). Je to v podstat\u011b pokus nahradit zavr\u017een\u00fd pojem du\u0161e, zat\u00ed\u017een\u00fd metafyzikou, konceptem, kter\u00fd by d\u00e1val lidsk\u00e9mu du\u0161evn\u00edmu \u017eivotu smysl, nebo\u0165 du\u0161evn\u00ed jevy nejsou \u201emembra disjacta&#8220;, ale smyslupln\u00e9 jevy spojen\u00e9 navz\u00e1jem ur\u010dit\u00fdm vnit\u0159n\u00edm vztahem, nejsou sumou \u010d\u00e1st\u00ed, ale uspo\u0159\u00e1dan\u00fdm celkem vz\u00e1jemn\u011b propojen\u00fdch slo\u017eek. Pozd\u011bji se v tomto smyslu bude hovo\u0159it o syst\u00e9mov\u00e9m postupu a organismu jako \u201esamo-reguluj\u00edc\u00edm se syst\u00e9mu&#8220;. Nicm\u00e9n\u011b v psychologii panuje behaviorismus (v\u011bda o chov\u00e1n\u00ed), kter\u00fd vrchol\u00ed v extr\u00e9mn\u00ed scientistick\u00e9 variant\u011b, v operacionalismu, v n\u011bm\u017e se po\u017eaduje, aby psychologie byla p\u011bstov\u00e1na po vzoru fyziky a u\u017e\u00edvala i jej\u00edho jazyka. Du\u0161evn\u00ed jevy jsou ozna\u010dov\u00e1ny za \u201eodpov\u011bdi&#8220; \u010di reakce organismu, popadne jako psychick\u00e9 procesy. V t\u00e9to dob\u011b p\u0159ich\u00e1z\u00ed se svou teori\u00ed podm\u00edn\u011bn\u00fdch reflex\u016f I. P. Pavlov, vyhla\u0161uje spl\u00fdv\u00e1n\u00ed psychologie s fyziologi\u00ed tzv. \u201evy\u0161\u0161\u00ed nervov\u00e9 \u010dinnosti&#8220; a objevuj\u00ed se pokusy identifikovat i takov\u00e9 jevy, jako je abstraktn\u00ed pojmov\u00e9 my\u0161len\u00ed a voln\u00ed jedn\u00e1n\u00ed, jako podm\u00edn\u011bn\u00e9 reflexy. Na jedn\u00e9 ze sv\u00fdch pov\u011bstn\u00fdch \u201est\u0159ed&#8220; (semin\u00e1\u0159\u016f) Pavlov \u0159\u00edk\u00e1: \u201e\u010ctu jednoho psychologa. Jak\u00e1 to tlachanice&#8230;&#8220; (Pavlovskije sredy, Sv. 2, s. 550, Moskva-Leningrad 1949.)<\/div>\n<div><\/div>\n<div>Povinn\u00fd odpor k tradi\u010dn\u00ed psychologii a zejm\u00e9na pak k jej\u00edmu \u201edu\u0161ezpytn\u00e9mu&#8220; obdob\u00ed vyjad\u0159uje D. A. Birjukov (1959) bro\u017eurou s p\u0159\u00edzna\u010dn\u00fdm n\u00e1zvem \u201eM\u00fdtus o du\u0161i&#8220; (\u010desky 1962 pod n\u00e1zvem \u201eM\u00e1 \u010dlov\u011bk du\u0161i?&#8220;, v n\u00ed\u017e se ov\u0161em odpov\u00edd\u00e1, \u017ee nem\u00e1). Popravu psychologie pak dovr\u0161uje anglick\u00fd marxista J. Bernal (1956), podle n\u011bho\u017e \u00fakolem psychologie ve sv\u011bt\u011b kapitalismu je \u201ev\u011bdeck\u00e9 ospravedl\u0148ov\u00e1n\u00ed ekonomick\u00fdch a politick\u00fdch instituc\u00ed&#8220;, p\u0159i\u010dem\u017e psychologie slou\u017e\u00ed k tomu, aby \u201eodvr\u00e1tila lidi od snahy zm\u011bnit tyto instituce.&#8220; (U n\u00e1s se nyn\u00ed zd\u00e1, \u017ee bude jej\u00edm \u00fakolem m\u00edt lidi k tomu, aby se k t\u011bmto instituc\u00edm zase co nejrychleji vr\u00e1tili.) Ideologizace psychologie koncem pades\u00e1t\u00fdch let vrchol\u00ed a jeden z nejv\u011bt\u0161\u00edch teoretik\u016f tzv. \u201emarxistick\u00e9 psychologie&#8220;, S. L. Rubin\u0161tejn (1957), ozna\u010duje v SSSR tabuizovanou soci\u00e1ln\u00ed psychologii za \u201ev\u011bdu milou srdc\u00edm reakcion\u00e1\u0159\u016f&#8220; a za \u201epokus psychologizovat sociologii, tj. zavl\u00e9kat idealismus do studia spole\u010densk\u00fdch jev\u016f&#8220;.<\/div>\n<div><\/div>\n<div>Marxistick\u00e1 psychologie zavrhla pojem du\u0161e, ale vr\u00e1tila se do obdob\u00ed spekulac\u00ed, nahradila jen teologii ideologi\u00ed a spiritualistickou metafyziku metafyzikou materialistickou, vyd\u00e1vanou za dialektick\u00fd materialismus. Psychologie, a zejm\u00e9na psychologie soci\u00e1ln\u00ed, sd\u00edl\u00ed klatbu sociologie a kybernetiky, \u201en\u00e1stroj\u016f ohlupov\u00e1n\u00ed a vyko\u0159is\u0165ov\u00e1n\u00ed pracuj\u00edc\u00edch mas&#8220;. Psychick\u00e9 je rozpou\u0161t\u011bno ve vyspekulovan\u00fdch mechanismech nervov\u00fdch proces\u016f, v psychologii vl\u00e1dnou reflexy, m\u00edsto fakt jsou citov\u00e1ni \u201eklasikov\u00e9 marxismu-leninismu&#8220;. Av\u0161ak ani na Z\u00e1pad\u011b se psychologii neda\u0159\u00ed l\u00e9pe. Rozv\u00edj\u00ed se sice obrovsk\u00fd v\u00fdzkum, zejm\u00e9na proces\u016f u\u010den\u00ed a \u201em\u011b\u0159en\u00ed individu\u00e1ln\u00edch rozd\u00edl\u016f&#8220; v psychick\u00fdch schopnostech osobnosti, ale experimentuje se t\u00e9m\u011b\u0159 v\u00fdhradn\u011b se zv\u00ed\u0159aty a hromad\u00ed se d\u00edl\u010d\u00ed fakta, \u010dasto pochybn\u00e9 hodnoty.<\/div>\n<div><\/div>\n<div>V \u0161edes\u00e1t\u00fdch l\u00e9tech vrchol\u00ed \u00e9ra psychologie \u201esvalov\u00fdch z\u00e1\u0161kub\u016f&#8220;, jak naz\u00fdvali behavioristicky orientovanou psychologii jej\u00ed kritikov\u00e9. Po pokusu o \u201esubjektivn\u00ed behaviorismus&#8220; (E. C. Tolman 1932) se p\u0159ipravuje t\u0159et\u00ed cesta v psychologii &#8211; \u201ehumanistick\u00e1 psychologie&#8220; (za dv\u011b do t\u00e9 doby p\u0159eva\u017euj\u00edc\u00ed cesty v psychologii jsou, s jist\u00fdm zjednodu\u0161en\u00edm, pokl\u00e1d\u00e1ny psychoanal\u00fdza a behaviorismus).<\/div>\n<div><\/div>\n<div>Proti \u201epsychologii bez du\u0161e&#8220; vystupovala \u0159ada v\u00fdznamn\u00fdch psycholog\u016f, zvl\u00e1\u0161t\u011b v N\u011bmecku, kde se krom\u011b pozitivismu prosazoval v psychologii i tradi\u010dn\u00ed vliv filosofie (nap\u0159. Stern\u016fv personalismus), a proti behaviorismu se udr\u017eoval tradi\u010dn\u00ed smysl pro introspektivn\u00ed, fenomenologicky orientovanou psychologii (nap\u0159. tzv. \u201erozum\u011bj\u00edc\u00ed psychologie&#8220; E. Sprangera). \u201eOutsidery&#8220; ve v\u00fdvoji psychologie byli pr\u00e1v\u011b ti, kdo se orientovali na tuto \u201erozum\u011bj\u00edc\u00ed psychologii&#8220;, jej\u00ed\u017e z\u00e1klady vytvo\u0159il filosof W. Dilthey a kterou systematicky propracov\u00e1vali A. Pf\u00e1nder (1933) a H. W. Gruhle (1956). Pf\u00e1nder rozli\u0161uje du\u0161evn\u00ed \u017eivot a du\u0161i: \u201eDu\u0161evn\u00ed \u017eivot vytv\u00e1\u0159\u00ed cestu k pozn\u00e1n\u00ed du\u0161e sam\u00e9.&#8220; Du\u0161i ch\u00e1pe Pf\u00e1nder jako seberozv\u00edjej\u00edc\u00ed se bytost, jej\u00edm\u017e \u201eprapudem&#8220; je: \u201eChci b\u00fdt t\u00edm, k\u00fdm mohu b\u00fdt.&#8220; Velmi to p\u0159ipom\u00edn\u00e1 o dvacet let pozd\u011bji vytvo\u0159en\u00fd kl\u00ed\u010dov\u00fd koncept humanistick\u00e9 psychologie, sebeaktualizaci (A. H. Maslow 1954).<\/div>\n<div><\/div>\n<div>V \u010cech\u00e1ch zvedl boj proti \u201epsychologii bez du\u0161e&#8220; ji\u017e na po\u010d\u00e1tku na\u0161eho stolet\u00ed v\u00fdznamn\u00fd fyziolog a filosof-vitalista, rektor University Karlovy P. Mare\u0161 (1912), kdy\u017e vystoupil proti pozitivistick\u00e9mu pojet\u00ed psychologie F. Krej\u010d\u00edho, kter\u00fd prosazoval \u00fapln\u00e9 osvobozen\u00ed psychologie od filosofie a jej\u00ed \u00fazkou vazbu na fyziologii. Vitalista Mare\u0161 ozna\u010dil Krej\u010d\u00edho za \u201epouh\u00e9ho materialistu&#8220; a jeho psychologii, \u201estroj\u00edc\u00ed se jako exaktn\u00ed v\u011bda p\u0159\u00edrodn\u00ed&#8220;, prohl\u00e1sil za \u201e\u017ealostnou v\u011bdu&#8220;, kter\u00e1 si zakl\u00e1d\u00e1 na tom, \u017ee \u201epod\u00e1v\u00e1 psychologii bez du\u0161e&#8220; a pokl\u00e1d\u00e1 \u201ez\u00e1hadu du\u0161e&#8220; za empiricky vysv\u011btlenou \u201enervov\u00fdmi korel\u00e1ty a jejich stopami&#8220;. Mare\u0161 to prohl\u00e1sil za \u201emetafyzick\u00e9 p\u0159eludy naturalismu, vyd\u00e1van\u00e9 za v\u011bdeck\u00e1 fakta&#8220; a zd\u016fraznil, \u017ee \u201enemo\u017enost, ba absurdnost takov\u00e9 psychologie je sama zjevn\u00e1.&#8220; Tento bojovn\u00fd \u010desk\u00fd v\u011bdec a filosof a v neposledn\u00ed \u0159ad\u011b i politik, kter\u00fd je dnes v\u00edce zn\u00e1m jako v\u00e1\u0161niv\u00fd obh\u00e1jce pravosti \u201eRukopis\u016f&#8220; a v\u016fdce pravicov\u00e9 \u201eN\u00e1rodn\u00ed fronty&#8220;, rozpoznal velmi p\u0159esn\u011b, \u017ee: \u201eNaturalismus jest meta-fyzika, vykra\u010duj\u00edc\u00ed si jako fyzika.&#8220; Tento naturalismus, j\u00edm\u017e pros\u00e1kla t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00e1 psychologie konce minul\u00e9ho stolet\u00ed a prvn\u00ed poloviny na\u0161eho stolet\u00ed, a kter\u00fd vyvrcholil v behavioristick\u00e9m scientismu a u Pavlova, m\u011bl sv\u00e9 ko\u0159eny ve snaze psycholog\u016f vytvo\u0159it z psychologie exaktn\u00ed v\u011bdu po vzoru fyziky, v\u011bdu, kter\u00e1 by operovala s m\u011b\u0159iteln\u00fdmi \u00fadaji a komunikovala je operacionalisticky definovan\u00fdmi term\u00edny. Otcem tohoto naturalismu, resp. fyzikalismu, kter\u00fd se projevil i ve fyziologii, byl J. von Helmholtz (1847), kter\u00fd ve sv\u00e9 proslul\u00e9 berl\u00ednsk\u00e9 p\u0159edn\u00e1\u0161ce po\u017eadoval, aby popis a vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed fyziologick\u00fdch jev\u016f byly prov\u00e1d\u011bny v term\u00ednech fyziky a chemie. Tomuto fyzikalismu se nevyhnul ani S. Freud se sv\u00fdm hydraulick\u00fdm pojet\u00edm dynamiky psychick\u00e9 energie.<\/div>\n<div><\/div>\n<div>V psychologii zavedl ji\u017e po\u010d\u00e1tkem 19. stol. J. P. Herbart koncepty mechaniky, statiky a dynamiky a za z\u00e1klad \u201edu\u0161evn\u00ed mechaniky&#8220; pokl\u00e1dal pohyb p\u0159edstav. V polovin\u011b 19. stol. pak J. S. Mil\u00ed, okouzlen chemi\u00ed, se pokusil o \u201echemii ducha&#8220;; v\u011b\u0159il, \u017ee p\u0159edstavy se spojuj\u00ed jako chemick\u00e9 substance.<\/div>\n<div><\/div>\n<div>Psychologov\u00e9, trp\u00edc\u00ed komplexem nev\u011bdeckosti, hledaj\u00ed po vzoru chemie a fyziky d\u00e1le nerozlo\u017eiteln\u00e9 prvky \u010di atomy du\u0161evn\u00edho \u017eivota a nach\u00e1zej\u00ed je v p\u0159edstav\u00e1ch \u010di \u201epo\u010ditc\u00edch&#8220;. Pokou\u0161ej\u00ed se pak ur\u010dit mechanismy, jimi\u017e se z t\u011bchto prvk\u016f vytv\u00e1\u0159ej\u00ed slo\u017eit\u00e9 du\u0161evn\u00ed procesy, jako nap\u0159. my\u0161len\u00ed, kter\u00e9 bylo dlouho pokl\u00e1d\u00e1no za dynamiku p\u0159edstav. Zat\u00edmco v Anglii se je\u0161t\u011b na po\u010d\u00e1tku 19. stol. psychologie p\u011bstuje jako \u201emental philosophy&#8220;, p\u0159ipravuje se v N\u011bmecku ji\u017e psychofyzika a G. Th. Fechner trp\u011bliv\u011b m\u011b\u0159\u00ed podn\u011bty a po\u010ditky, aby formuloval sv\u016fj zn\u00e1m\u00fd, pozd\u011bji zpochybn\u011bn\u00fd z\u00e1kon, kter\u00fd byl prvn\u00ed exhibic\u00ed v\u011bdeck\u00e9 psychologie: vyjad\u0159oval matematicky vztah mezi nar\u016fst\u00e1n\u00edm intenzity po\u010ditku a nar\u016fst\u00e1n\u00edm intenzity podn\u011btu.<\/div>\n<div><\/div>\n<div>Pojem po\u010ditku je dnes ji\u017e historickou z\u00e1le\u017eitost\u00ed a z\u00e1kon s\u00e1m byl o mnoho let pozd\u011bji podroben z\u00e1sadn\u00ed revizi a jeho platnost je omezen\u00e1. Av\u0161ak psychofyzik Fechner rok po vyd\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho proslul\u00e9ho d\u00edla \u201eElemente der Psychophysik&#8220; (1860) vyd\u00e1v\u00e1 bro\u017euru \u201eO ot\u00e1zk\u00e1ch du\u0161e&#8220;, kter\u00e1 nese charakteristick\u00fd podtitul: \u201eCesta viditeln\u00fdm sv\u011btem, aby bylo mo\u017eno nal\u00e9zt neviditeln\u00fd.&#8220; Vrac\u00ed se j\u00edm zp\u011bt k u\u010den\u00ed o du\u0161i a p\u0159izn\u00e1v\u00e1 j\u00edm ne\u00faplnost po\u010ditkov\u00e9 psychologie. Ale ji\u017e v\u00edce ne\u017e dvacet let p\u0159edt\u00edm napsal tento zakladatel v\u011bdeck\u00e9, matematicky orientovan\u00e9 psychologie tak\u00e9 \u201eKn\u00ed\u017ee\u010dku o \u017eivot\u011b po smrti&#8220; a potom i spis o \u201eDu\u0161evn\u00edm \u017eivot\u011b rostlin&#8220; a knihu \u201eZend-Avesta&#8220; (1851), komentuj\u00edc\u00ed starobyl\u00fd persk\u00fd text, obsahuj\u00edc\u00ed mystick\u00e9 u\u010den\u00ed zoroastrismu. Fechnerem, t\u00edmto metodologick\u00fdm materialistou a vnit\u0159n\u011b p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fdm spiritualistou, vstupuje do psychologie matematika, kter\u00e1 je podle Kanta krit\u00e9riem v\u011bdeckosti a kter\u00e1 v psychologii vrchol\u00ed zcela nepsychologickou matematickou formalizac\u00ed procesu rozhodov\u00e1n\u00ed v polovin\u011b \u0161edes\u00e1t\u00fdch let na\u0161eho stolet\u00ed. T\u00edm se v psychologii vytvo\u0159il trend, kter\u00fd vtipn\u011b komentoval zn\u00e1m\u00fd sociolog P. Lazarsfeld v\u00fdrokem: \u201eD\u0159\u00edve se psychologov\u00e9 sna\u017eili dostat do psychologie trochu matematiky, nyn\u00ed se sna\u017e\u00ed dostat do matematiky trochu psychologie.&#8220;<\/div>\n<div><\/div>\n<div>V polovin\u011b t\u0159ic\u00e1t\u00fdch let vrchol\u00ed v psychologii vliv neopozitivismu: R. Carnap (1932) prohl\u00e1sil, \u017ee: \u201eKa\u017ed\u00e1 v\u011bta psychologie m\u016f\u017ee b\u00fdt formulov\u00e1na ve fyzik\u00e1ln\u00ed \u0159e\u010di&#8230; v\u0161echny v\u011bty psychologie hovo\u0159\u00ed o fyzik\u00e1ln\u00edch procesech&#8230;&#8220;; v\u011bty o nefyzik\u00e1ln\u00edch obsaz\u00edch jsou neprov\u011b\u0159iteln\u00e9 a tak jsou beze smyslu, \u0159\u00edk\u00e1 vlastn\u011b Carnap. To je v podstat\u011b rozv\u00e1d\u011bn\u00ed teorie pozn\u00e1n\u00ed E. Macha (1905), podle n\u011bho\u017e elementy, z nich\u017e sest\u00e1vaj\u00ed v\u0161echny p\u0159edm\u011bty pozn\u00e1n\u00ed, jsou po\u010ditky, kter\u00e9 jsou tot\u00e9\u017e psychicky i fyzik\u00e1ln\u011b. Proti Carnapovi nam\u00edt\u00e1 spr\u00e1vn\u011b O. Graefe (1950), \u017ee v psychologick\u00fdch v\u00fdroc\u00edch jde o strukturn\u00ed vztahy, kde\u017eto v \u0159e\u010di fyziky o materi\u00e1ln\u00ed identitu. Av\u0161ak zat\u00edmco v.psychologii kulminuje fyzikalistick\u00fd neopozitivismus, je u\u017e obl\u00edben\u00fd vzor psychologie, fyzika, napadnut v\u00e1\u017enou kriz\u00ed, kdy\u017e v\u00fdzkum subatom\u00e1rn\u00edch \u010d\u00e1stic (kvantov\u00e1 fyzika) dosp\u00edv\u00e1 k pozn\u00e1n\u00ed o omezen\u00e9 platnosti term\u00edn\u016f klasick\u00e9 fyziky a o neudr\u017eitelnosti newtonovsk\u00e9ho mechanismu a kartezi\u00e1nsk\u00e9ho dualismu: to, co dosud platilo jako v\u011bdeck\u00fd k\u00e1non, je smyslupln\u00e9 na \u00farovni makrosv\u011bta; v mikrosv\u011bt\u011b, kter\u00fd m\u00e1 povahu sp\u00ed\u0161e \u017eiv\u00e9ho organismu, ne\u017e mechanismu, a jeho kategorizace na hmotn\u00e9 a nehmotn\u00e9 je um\u011bl\u00e1, v tomto mikrosv\u011bt\u011b se odehr\u00e1v\u00e1 n\u011bco, co vy\u017eaduje z\u00e1sadn\u00ed revizi dosavadn\u00edho v\u011bdeck\u00e9ho pojet\u00ed skute\u010dnosti. Fyzik F. Capra (1975, 1982) to vyj\u00e1d\u0159il spisem p\u0159\u00edzna\u010dn\u011b nazvan\u00fdm \u201eTao a fyzika&#8220;: sv\u011bt je inteligibiln\u011b organizovan\u00fd syst\u00e9m. Pape\u017e Pius XI. v encyklice \u201eDivini redemptoris&#8220; (1973) znovu upozor\u0148uje na to, \u017ee: \u201e\u010clov\u011bku je vlastn\u00ed duchovn\u00ed a nesmrteln\u00e1 du\u0161e.&#8220; Fyzika (D. Bohm 1985, a tak\u00e9 W. Hesenberg), biologie a ekologie (G. Bateson 1972,1979) objevuj\u00ed duchovn\u00ed podstatu sv\u011bta, astronomov\u00e9 J. Jeans a A. Eddington hovo\u0159\u00ed o tom, \u017ee \u201ehmota zmizela&#8220;, fyzik N. Bohm poukazuje na analogii sv\u011bta kvantov\u00e9 fyziky a sv\u011bta psychiky, ale nikoli ji\u017e ve smyslu scientistick\u00e9ho fyzikalismu: sv\u011bt nen\u00ed velk\u00fdm strojem, ale velkou mysl\u00ed (J. Jeans 1930).<\/div>\n<div><\/div>\n<div>Mezit\u00edm se psychologie pomalu a kaj\u00edcn\u011b vrac\u00ed k vlastn\u00ed dom\u00e9n\u011b sv\u00e9ho p\u0159edm\u011btu, k pro\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed. Anglick\u00fd psycholog J. Cohen (1957) konstatuje, \u017ee: \u201e&#8230;pozn\u00e1n\u00ed z\u00edskan\u00e9 v\u00fdzkumem vn\u011bj\u0161\u00edho lidsk\u00e9ho chov\u00e1n\u00ed nem\u016f\u017ee nikdy nahradit v\u011bd\u011bn\u00ed z\u00edskan\u00e9 z vnit\u0159n\u00ed zku\u0161enosti&#8230;&#8220; a cituje sv\u00e9ho kolegu R. Braina, kter\u00fd prohl\u00e1sil, \u017ee psychologov\u00e9 si vyd\u011bl\u00e1vaj\u00ed na \u017eivobyt\u00ed t\u00edm, \u017ee prohla\u0161uj\u00ed sv\u00e9ho vlastn\u00edho ducha za neexistuj\u00edc\u00edho. \u010clov\u011bk \u017eije ve sv\u011bt\u011b v\u00fdznam\u016f a nikoli v\u011bc\u00ed (G. H. Mead 1936) a v\u00fdznamy jsou utv\u00e1\u0159eny v pro\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed \u017eivotn\u00edho prost\u0159ed\u00ed i sebe sam\u00e9ho, chov\u00e1n\u00ed je jen vn\u011bj\u0161\u00edm v\u00fdrazem vnit\u0159n\u00edch smyslupln\u00fdch vztah\u016f, kter\u00e9 se utv\u00e1\u0159ej\u00ed v konfrontaci intrapsychick\u00e9 dynamiky s \u017eivotn\u00edmi situacemi. Klinick\u00fd psycholog A. H. Maslow (1957) a dal\u0161\u00ed zakl\u00e1daj\u00ed \u201ehumanistickou psychologii&#8220; a Maslow prohla\u0161uje, \u017ee byl nejv\u00edce inspirov\u00e1n existencialistickou filosofi\u00ed. Shora zm\u00edn\u011bn\u00fd neurofyziolog J. C. Eccles (1952, 1970, 1980) soud\u00ed, \u017ee tak\u00e9 neuorofyziologie m\u00e1 sv\u016fj mikrosv\u011bt, jeho\u017e neuralgick\u00fdm bodem je meziprostor mezi neurony, vypln\u011bn\u00fd \u201esynaptick\u00fdmi \u0161t\u011brbinami&#8220; m\u011b\u0159\u00edc\u00edmi 200\u2014300 A\u00b0 (1 A\u00b0 \u2014 angstr\u00f3m = jedna stomiliontina centimetru), v nich\u017e se rozhoduje o p\u0159enosu nervov\u00fdch vzruch\u016f prost\u0159ednictv\u00edm biochemick\u00fdch substanc\u00ed, neurotransmiter\u016f, soust\u0159ed\u011bn\u00fdch na \u201esynaptick\u00e9 blance&#8220; v jak\u00fdchsi \u201ebal\u00ed\u010dc\u00edch&#8220;, men\u0161\u00edch ne\u017e 200 A\u00b0 \u2014 to jsou \u201evelikosti&#8220; sv\u011bta kvantov\u00e9 fyziky. Eccles vyslovil hypot\u00e9zu, \u017ee se v t\u011bchto prostorech uskute\u010d\u0148uje p\u016fsoben\u00ed duchovn\u00ed s\u00edly na neurofyziologick\u00e9 mechanismy mozku. Nejprve naz\u00fdval tutu duchovn\u00ed s\u00edlu v\u016fl\u00ed a posl\u00e9ze \u201esebe sama si uv\u011bdomuj\u00edc\u00ed mysl&#8220;. Soud\u00ed, \u017ee nemo\u017enost vysv\u011btlit fenom\u00e9ny voln\u00edho pohybu, my\u0161len\u00ed a dal\u0161\u00ed neurofyziologick\u00fdmi mechanismy poukazuje na nutnost postulov\u00e1n\u00ed duchovn\u00edho \u010dinitele, jemu\u017e je mozek jen n\u00e1strojem. Do hry vch\u00e1z\u00ed op\u011bt z\u00e1\u017eitek: stimulace motorick\u00fdch bun\u011bk mozku vyvol\u00e1v\u00e1 u pokusn\u00e9 osoby, kter\u00e1 je p\u0159i pln\u00e9m v\u011bdom\u00ed, ur\u010dit\u00e9 pohyby, ale tato osoba je pro\u017e\u00edv\u00e1 zcela jinak, ne\u017e kdy\u017e chce u\u010dinit voln\u00ed pohyb spont\u00e1nn\u011b (Eccles 1953). Spolu s v\u00fdznamn\u00fdm anglick\u00fdm filosofem K. R. Popperem rozli\u0161uje Eccles (1977) t\u0159i sv\u011bty: (1) fyzick\u00e9 objekty a stavy (anorganick\u00e1 hmota a energie, ale tak\u00e9 lidsk\u00fd mozek a artefakty jako jsou stroje, knihy apod.); (2) stavy v\u011bdom\u00ed (subjektivn\u00ed zku\u0161enosti, poznatky, fantazie, my\u0161len\u00ed, city a cht\u011bn\u00ed); (3) v\u011bd\u011bn\u00ed v objektivn\u00edm smyslu (v\u011bdeck\u00e9, filosofick\u00e9 a um\u011bleck\u00e9 v\u00fdtvory, teoretick\u00e9 syst\u00e9my v obsahov\u00e9m smyslu). Du\u0161e, kterou Eccles naz\u00fdv\u00e1 \u201ev\u011bdom\u00e9 j\u00e1stv\u00ed&#8220;, pozd\u011bji \u201esebe-sama si uv\u011bdomuj\u00edc\u00ed mysl&#8220; (\u201eself-consciousmind&#8220;), n\u00e1le\u017e\u00ed druh\u00e9mu z t\u011bchto t\u0159\u00ed sv\u011bt\u016f a jako takov\u00e1 je nehmotn\u00e1 a autonomn\u00ed a nepodl\u00e9h\u00e1 ve smrti zni\u010den\u00ed, jako komponenty sv\u011bta prvn\u00edho (t\u011blo, mozek). Aristotelem a tomisty zast\u00e1van\u00fd n\u00e1zor, \u017ee \u201edu\u0161e je formou t\u011bla&#8220;, Eccles (1970) odm\u00edt\u00e1 a soud\u00ed, \u017ee jeho pojet\u00ed je bli\u017e\u0161\u00ed Descartovi. Ve sv\u00fdch edingbursk\u00fdch\u00a0 \u00a0p\u0159edn\u00e1\u0161k\u00e1ch\u00a0 \u00a0(Gifford-Lectures\u00a0 \u00a01977-1978;\u00a0 \u00a0kni\u017en\u011b 1982) Eccles znovu prob\u00edr\u00e1 klasick\u00e9 metafyzick\u00e9 probl\u00e9my vztahu du\u0161e a t\u011bla, v\u010detn\u011b t\u00e9matu mo\u017en\u00e9 inkarnace du\u0161e, a kon\u010d\u00ed je steskem, \u017ee: \u201eHlubokou tragikou na\u0161eho stolet\u00ed je, \u017ee religi\u00f3zn\u00ed vize se stala nev\u00fdznamnou, nebo byla odm\u00edtnuta&#8230;&#8220;, co\u017e vedlo k materialismu a k determinismu, uzav\u0159en\u00fdm ve sv\u011bt\u011b fyzick\u00fdch objekt\u016f a stav\u016f. Z\u00e1v\u011brem odm\u00edt\u00e1 filosofie a politick\u00e9 syst\u00e9my, pro n\u011b\u017e je \u010dlov\u011bk jen v\u011bc\u00ed a jeho existence jen kole\u010dkem ve \u201evelk\u00e9m byrokratick\u00e9m stroji st\u00e1tu&#8220;, a v\u00e9n, \u017ee je je\u0161t\u011b \u010das vybudovat na \u201evelk\u00e9m dobrodru\u017estv\u00ed&#8220; \u010dlov\u011bka novou filosofii a n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed, kter\u00e9 by n\u00e1m p\u0159inesly novou v\u00edru v toto velk\u00e9 dobrodru\u017estv\u00ed pozn\u00e1v\u00e1n\u00ed. Nepochybn\u011b to mnoz\u00ed ozna\u010d\u00ed za n\u00e1vrat do doby \u201est\u0159edov\u011bk\u00e9ho temna&#8220;, av\u0161ak Eccles nen\u00ed ve sv\u00fdch n\u00e1zorech na skute\u010dnost duchovn\u00ed dimenze \u010dlov\u011bka osamocen, a jeho z\u00e1v\u011bry jsou jen pon\u011bkud odv\u00e1\u017en\u011b dom\u00fd\u0161len\u00e1 fakta. O nutnosti zav\u00e9st do v\u00fdkladu psychiky \u010dlov\u011bka duchovn\u00edho \u010dinitele, kter\u00fd se v podstat\u011b podob\u00e1 Aristotelovu pojet\u00ed du\u0161e, jsou stejn\u011b tak p\u0159esv\u011bd\u010deni i jin\u00ed v\u00fdznamn\u00ed neurofyzikov\u00e9, jako W. Penfield, R. W. Sperry, A. Fassard a jin\u00ed. Dosp\u011bje-li sv\u011bt k totalit\u00e1rn\u00edmu syst\u00e9mu, spo\u010d\u00edvaj\u00edc\u00edmu na fale\u0161n\u00e9 materialistick\u00e9 filosofii, v n\u00ed\u017e je \u010dlov\u011bk degradov\u00e1n na \u201echytr\u00e9 zv\u00ed\u0159e&#8220;, pak, jak to p\u0159edv\u00eddal G. Orwell (1949) ve sv\u00e9 proslul\u00e9 knize \u201e1984&#8243;, i jak uv\u00e1d\u00ed Eccles: \u201e&#8230;zotro\u010den\u00e9 lidstvo by ztratilo svou du\u0161i v dlouh\u00e9 temn\u00e9 noci kulturn\u00edho a intelektu\u00e1ln\u00edho barbarstv\u00ed&#8230; Mus\u00edme ocenit velikost \u010dlov\u011bka, mus\u00edme znovu z\u00edskat na\u0161i v\u00edru a na\u0161i nad\u011bji v \u010dlov\u011bka a jeho osud &#8211; jinak je v\u0161e ztraceno.&#8220; (Eccles 1970) O Pavlov\u011b podm\u00edn\u011bn\u00e9m reflexu soud\u00ed Popper (1977), \u017ee je to \u201ehypot\u00e9za u\u010din\u011bn\u00e1 o psu&#8220;, kter\u00e1 jde zp\u011bt k Lockeov\u011b asocia\u010dn\u00ed psychologii: \u201e&#8230;podm\u00edn\u011bn\u00fd reflex byl zam\u00fd\u0161len jako fyziologick\u00e1 str\u00e1nka asociace,&#8230; av\u0161ak mysl\u00edm si&#8220;, \u0159\u00edk\u00e1 d\u00e1le Popper, \u201e\u017ee asocia\u010dn\u00ed psychologie je zcela zav\u00e1d\u011bj\u00edc\u00ed&#8230;, ob\u011b slova, podm\u00edn\u011bn\u00fd a reflex, jsou aktu\u00e1ln\u011b chybn\u00e1 ozna\u010den\u00ed a sou\u010dasn\u011b vedou k behavioristick\u00e9mu p\u0159\u00edstupu, kter\u00fd pova\u017euji za tot\u00e1ln\u011b myln\u00fd.&#8220; Asociace, na n\u00ed\u017e je zalo\u017eena i modern\u00ed psychologie u\u010den\u00ed, kter\u00e1 se sna\u017e\u00ed u\u010den\u00edm vysv\u011btlit zku\u0161enost\u00ed determinovan\u00e9 zm\u011bny v chov\u00e1n\u00ed zv\u00ed\u0159at i lid\u00ed, nen\u00ed, podle Poppera, pro lidskou mysl charakteristick\u00e1, proto\u017ee \u201easocianismus m\u00e1 znak pasivn\u00edho div\u00e1ka&#8220;. Popper soud\u00ed, \u017ee psychick\u00e1 \u010dinnost \u010dlov\u011bka je endogenn\u00ed a s vn\u011bj\u0161\u00edmi podm\u00ednkami se jen konfrontuje. Ve skute\u010dnosti je to v\u0161ak dosti jednostrann\u00fd pohled, v n\u011bm\u017e je interak\u010dn\u00ed povaha psychiky p\u0159evedena na jej\u00ed prim\u00e1rn\u00ed funkci vnit\u0159n\u00ed, na \u0159\u00edzen\u00ed chov\u00e1n\u00ed podle vnit\u0159n\u00edho programu, av\u0161ak to se uskute\u010d\u0148uje jen v interakci psychiky a organismu na jedn\u00e9 a v interakci psychiky a \u017eivotn\u00edho prost\u0159ed\u00ed na druh\u00e9 stran\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e tento vnit\u0159n\u00ed program nen\u00ed trvalou dannost\u00ed, i kdy\u017e je variac\u00ed na motiv udr\u017eov\u00e1n\u00ed, zvy\u0161ov\u00e1n\u00ed a restaurace hodnoty j\u00e1.<\/div>\n<div><\/div>\n<div>Jeden z nejv\u0161estrann\u011bj\u0161\u00edch v\u011bdc\u016f a filosofu na\u0161\u00ed doby, C. Bateson (1979) soud\u00ed, \u017ee \u201educh je podstatou v\u0161eho \u017eiv\u00e9ho&#8220; a \u017ee duch, \u201emind&#8220; a p\u0159\u00edroda vytv\u00e1\u0159ej\u00ed dokonalou jednotu, v n\u00ed\u017e to, co ozna\u010dujeme jako \u017eivou hmotu, se vyzna\u010duje organizac\u00ed: \u201eNev\u00edm nic o neorganizovan\u00e9 hmot\u011b, pokud v\u016fbec n\u011bco takov\u00e9ho existuje.&#8220; &#8211; napsal Bateson ve sv\u00e9m st\u011b\u017eejn\u00edm d\u00edle \u201eEkologie ducha&#8220;. Tuto organizaci nelze vylo\u017eit mechanick\u00fdmi procesy a jako mechanick\u00fd line\u00e1rn\u00ed v\u00fdvoj, ale jako realizaci ur\u010dit\u00e9ho pl\u00e1nu, co\u017e poukazuje na vliv \u201educhovn\u00edho \u010dinitele&#8220;. Vyjad\u0159uje t\u00edm to, co se naz\u00fdv\u00e1 \u201esyst\u00e9mov\u00fd obraz \u017eivota&#8220;, co A. Young (1976) ozna\u010duje za \u201ekreativn\u00ed kosmos&#8220;, a co jin\u00fd kosmolog E. Jantsch (1976) naz\u00fdv\u00e1 \u201erozum vesm\u00edru&#8220;. G. E. Coghill (1949) rozezn\u00e1v\u00e1 u organism\u016f t\u0159i druhy organizace: strukturu, funkci a \u201ementaci&#8220;: struktura je organizace v prostoru, funkce je organizace v \u010dase a \u201ementace&#8220; je organizace v\u00e1zan\u00e1 na strukturu a funkci, ale sou\u010dasn\u011b jako inteligentn\u00ed samoorganizace je jakousi metafunkc\u00ed, kter\u00e1 se uplat\u0148uje nejen v \u010dinnosti organism\u016f, ale i ekologick\u00fdch a spole\u010densk\u00fdch syst\u00e9m\u016f. V tomto smyslu existuj\u00ed r\u016fzn\u00e9 \u00farovn\u011b mutace a jej\u00ed specifick\u00e9 druhy, kter\u00e9 tvo\u0159\u00ed vz\u00e1jemn\u011b propojen\u00e9 celky, jako je nap\u0159. \u201emoudrost&#8220; t\u011bla, ale i bu\u0148ky apod. Tak\u00e9 Pavlov p\u0159ipou\u0161t\u011bl, \u017ee \u010dlov\u011bk je autoreguluj\u00edc\u00ed se soustava s \u201edokonalou schopnost\u00ed sebe\u0159\u00edzen\u00ed&#8220;. Av\u0161ak pojem autoregulace je jen jin\u00e9 slovo pro pojem du\u0161e; \u201ementace&#8220; je jen jin\u00e9 slovo pro pojem ducha.<\/div>\n<div><\/div>\n<div>Katolick\u00fd filosof C. Tresmontant (1971) se pokusil domyslet v\u011bdeck\u00e9 koncepty syst\u00e9mu a samoregulace, kter\u00e9 jen zast\u00edraj\u00ed fakt duchovn\u00ed organizace sv\u011bta a \u017eivota. To, co se naz\u00fdv\u00e1 struktura, p\u00ed\u0161e Tresmontant, je vlastn\u011b t\u00edm, co Aristoteles naz\u00fdval du\u0161\u00ed: kdy\u017e mluv\u00edme o struktu\u0159e, j\u00ed\u017e se vyzna\u010duj\u00ed samoreguluj\u00edc\u00ed se \u017eiv\u00e9 syst\u00e9my, nem\u00e1me ji\u017e co \u010dinit s fyzick\u00fdm \u010di chemick\u00fdm elementem; struktura je t\u00edm, co \u201eintegruje mno\u017estv\u00ed materi\u00e1ln\u00edch element\u016f v jednotu \u017eiv\u00e9 a setrv\u00e1vaj\u00edc\u00ed formy&#8230; struktura nen\u00ed hmotou&#8230;&#8220;. Biologov\u00e9 se t\u00edmto pojmem struktury vracej\u00ed k Aristotelovu spisu \u201eO du\u0161i&#8220;, poznamen\u00e1v\u00e1 Tresmontant, ale objevili n\u011bco v\u00edc, ne\u017e Aristoteles, toti\u017e to, \u017ee princip informace a struktury existuje i mimo t\u011bla, nebo\u0165 Aristoteles nepost\u0159ehl, \u017ee hmota se st\u00e1le m\u011bn\u00ed, zat\u00edmco forma z\u016fst\u00e1v\u00e1: v organismu osmdes\u00e1tilet\u00e9ho starce nen\u00ed ji\u017e \u017e\u00e1dn\u00fd z atom\u016f, kter\u00e9 byly integrov\u00e1ny ve strukturu v dob\u011b, kdy\u017e mu bylo deset let, a p\u0159esto je to t\u00fd\u017e \u010dlov\u011bk, kter\u00fd je si toho v\u011bdom. \u201eStruktura je t\u00edm \u010dinitelem, kter\u00fd integruje&#8230;&#8220; \u2014 je to jin\u00fd n\u00e1zev pro Aristotel\u016fv pojem formy. \u201eStruktura nen\u00ed elementem, nen\u00ed n\u011b\u010d\u00edm materi\u00e1ln\u00edm&#8230; integruje materi\u00e1ln\u00ed mnohost a setrv\u00e1v\u00e1 cel\u00fd \u017eivot, zat\u00edmco integrovan\u00e1 hmota podl\u00e9h\u00e1 zm\u011bn\u00e1m.&#8220; (Tresmontant) Uveden\u00fd filosof cituje v\u00fdznamn\u00e9ho biologa P. Wintrebreta (1962): \u201eDuch \u017eiv\u00e9 hmoty nen\u00ed evolu\u010dn\u00ed vymo\u017eenost\u00ed, ale prvotn\u00ed a podstatnou vlastnost\u00ed \u017eivota.&#8220; Struktura nen\u00ed pasivn\u00ed entita, je j\u00ed vlastn\u00ed program, a ten se vykazuje jako zp\u016fsob byt\u00ed, je to psychismus: \u201eKa\u017ed\u00e1 \u017eiv\u00e1 bytost, ka\u017ed\u00fd organismus je psychismem&#8230;&#8220;, p\u00ed\u0161e Tresmontant a cituje zoologa P. P. Grass\u00e9: \u201ePsychismus a \u017eiv\u00e1 hmota jsou spolu hluboko, nerozlu\u010dn\u011b spojeny. Ka\u017ed\u00e1 \u017eiv\u00e1 hmota, vytv\u00e1\u0159ej\u00edc\u00ed ur\u010ditou jednotku, individuum, m\u00e1 sv\u016fj vlastn\u00ed psychismus. Je t\u0159eba p\u0159ijmout tuto z\u0159ejmost bez ohledu na jej\u00ed filosofick\u00e9 konsekvence.&#8220; Tresmonantant spat\u0159uje ur\u010dit\u00fd paradox v tom, \u017ee je v n\u00e1s \u201enev\u011bdom\u00e1, tv\u016fr\u010d\u00ed biologick\u00e1 moudrost&#8220;, \u201eorganizuj\u00edc\u00ed rozum&#8220;, kter\u00fd si neuv\u011bdomujeme. \u017div\u00e9 t\u011blo je informace plus integrovan\u00e1 hmota, co\u017e je vyjad\u0159ov\u00e1no dvojic\u00ed term\u00edn\u016f du\u0161e a t\u011blo, to je du\u0161e informuj\u00edc\u00ed \u201ehmotu&#8220;: t\u011blo bez informace, kter\u00e1 jej o\u017eivuje, nem\u016f\u017ee existovat, a tak mluv\u00edce o spojen\u00ed \u201edu\u0161e&#8220; a \u201et\u011bla&#8220;, mluv\u00edme o \u201espojen\u00ed du\u0161e s du\u0161\u00ed&#8230; o spojen\u00ed du\u0161e s n\u00ed samou&#8220;, p\u00ed\u0161e Tresmontant a dod\u00e1v\u00e1, \u017ee du\u0161e je patrn\u00e1 z toho, \u017ee organizuje hmotu, aby vytvo\u0159ila \u017eiv\u00e9 t\u011blo. A komentuje v\u00fdrok jist\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e-materialisty z minul\u00e9ho stolet\u00ed, kter\u00fd \u0159ekl, \u017ee pod skalpelem nena\u0161el \u017e\u00e1dnou du\u0161i: jestli\u017ee jej vlo\u017eil do trupu, nemohl ji naj\u00edt, \u0159\u00edk\u00e1 Tresmontant a dod\u00e1v\u00e1, \u017ee kdyby jej pou\u017eil u \u017eiv\u00e9ho \u010dlov\u011bka, pak je to zbyte\u010dn\u00e1 n\u00e1maha, hledat du\u0161i pomoc\u00ed skalpelu, sta\u010dilo pohled\u011bt na tohoto \u010dlov\u011bka, on s\u00e1m je \u017eivou du\u0161\u00ed. \u201eOrganizuj\u00edc\u00ed rozum \u010din\u00ed ve mn\u011b to, co s\u00e1m nejsem schopen u\u010dinit&#8220;, pokra\u010duje Tresmontant a soud\u00ed, \u017ee k vysv\u011btlen\u00ed t\u00e9to skute\u010dnosti lze nab\u00eddnout dv\u011b hypot\u00e9zy: (1) je v n\u00e1s \u010dinn\u00fd tv\u016fr\u010d\u00ed rozum, kter\u00fd od doby oplozen\u00ed \u0159\u00edd\u00ed biochemick\u00e9 a biologick\u00e9 procesy a p\u0159edt\u00edm to \u010dinil ve v\u0161ech organismech v\u0161ech druh\u016f \u017eiv\u00fdch bytost\u00ed; (2) jsem-li j\u00e1 s\u00e1m schopen \u0159\u00eddit biochemick\u00e9 a biologick\u00e9 procesy od okam\u017eiku sv\u00e9ho po\u010det\u00ed, pak j\u00e1 a se mnou v\u0161echny \u017eiv\u00e9 bytosti, a\u017e po jednobun\u011b\u010dn\u00e9 organismy, jsme vybaveni nev\u011bdom\u00fdm geni\u00e1ln\u00edm rozumem. Podle Tresmontanta je mo\u017eno p\u0159ijmout v\u00fdrok, \u017ee: \u201eVe mn\u011b spo\u010d\u00edv\u00e1 jak\u00e1si moudrost, kter\u00e1 je n\u011b\u010d\u00edm jin\u00fdm, ne\u017e j\u00e1, moudrost, j\u00ed\u017e jsem, nebo nejsem poslu\u0161en.&#8220;<\/div>\n<div><\/div>\n<div>Pokusil jsem se zde nast\u00ednit paradoxn\u00ed v\u00fdvoj psychologie od metafyzick\u00e9ho pojmu du\u0161e k reflexologii a odtud k v\u011bdeck\u00e9mu postul\u00e1tu du\u0161e jako \u201eorganizuj\u00edc\u00ed se duchovn\u00ed s\u00edly&#8220;, \u010di \u201educhovn\u00edho \u010dinitele&#8220;, tj. v\u00fdvoj od du\u0161e k du\u0161i, kter\u00fd v\u0161ak nicm\u00e9n\u011b dosp\u011bl ke konceptu du\u0161e, jen\u017e je p\u0159ij\u00edm\u00e1n jako nutn\u00fd explana\u010dn\u00ed koncept mnoha v\u00fdznamn\u00fdmi p\u0159edstaviteli nejen sou\u010dasn\u00e9 psychologie, ale i neurofyziologie a dokonce i biologie a jin\u00fdch v\u011bd. Tento v\u00fdvoj od du\u0161e k du\u0161i by bylo mo\u017eno v onom kritick\u00e9m bod\u011b, v obdob\u00ed krize fyziky, kdy padl stalet\u00ed udr\u017eovan\u00fd dualistick\u00fd a mechanistick\u00fd obraz sv\u011bta, nazvat v\u011bdeckou kontrarevoluc\u00ed. V souhlase s v\u00fdznamn\u00fdm teoretikem v\u00fdvoje v\u011bd T. S. Kuhnem (1962, slovensky 1981) m\u011bl v\u00fdvoj psychologick\u00e9ho pozn\u00e1n\u00ed od obdob\u00ed zv\u011bde\u010dt\u011bn\u00ed psychologie jednostrann\u011b kumulativn\u00ed povahu a vytvo\u0159en\u00e9 paradigma tohoto pozn\u00e1n\u00ed ji\u017e nesta\u010dilo d\u00e1le nahrazovat chyb\u011bj\u00edc\u00ed \u201evertik\u00e1ln\u00ed&#8220;, tj. filosofick\u00fd aspekt, kter\u00fd se vnucoval se st\u00e1le v\u011bt\u0161\u00ed nal\u00e9havost\u00ed. V\u011bda objevuje star\u00fd filosofick\u00fd koncept ducha jako smyslupln\u00fd explana\u010dn\u00ed koncept nejen pro syst\u00e9movou povahu psychick\u00fdch jev\u016f, ale pro pochopen\u00ed sv\u011bta jako syst\u00e9mu fenom\u00e9n\u016f v\u016fbec. Duchovn\u00ed podstata sv\u011bta p\u0159itom nen\u00ed bl\u00ed\u017ee specifikov\u00e1 na, av\u0161ak ji\u017e renesan\u010dn\u00ed myslitel G. Bruno a nov\u011bji pak C. G. Jung (1928 a pozd\u011bji) ch\u00e1pou psychiku sp\u00ed\u0161e jako pole, ne\u017e jen jako na individu\u00e1ln\u00ed mon\u00e1dy v\u00e1zan\u00fd fenom\u00e9n (\u201eanima mundi&#8220;).<\/div>\n<div><\/div>\n<div>Psychologie se po mnoha l\u00e9tech t\u00e1p\u00e1n\u00ed a metodologick\u00fdch i teoretick\u00fdch schizmat vrac\u00ed ke sv\u00e9 antropocentristick\u00e9 orientaci a p\u0159ej\u00edm\u00e1 od neurofyziologie koncept du\u0161e jako nezbytn\u00fd explana\u010dn\u00ed postul\u00e1t pro hromad\u00edc\u00ed se fakta, z\u00edskan\u00e1 p\u0159edev\u0161\u00edm netradi\u010dn\u00edmi metodami transperson\u00e1ln\u00ed psychologie, co\u017e, jak ji\u017e bylo poznamen\u00e1no, neznamen\u00e1 obecn\u00e9 p\u0159ijet\u00ed, ale p\u0159ece jen ji\u017e v\u00fdrazn\u00fd pr\u016flom v psychologick\u00e9m my\u0161len\u00ed, v n\u011bm\u017e ji\u017e mnoz\u00ed jsou ochotni p\u0159ekro\u010dit explana\u010dn\u00ed r\u00e1mec takov\u00fdch konstrukt\u016f, jako jsou osobnost nebo j\u00e1stv\u00ed, a p\u0159ipustit mo\u017enost transcendentn\u00edho aspektu. Se zm\u011bnou v\u011bdeck\u00e9ho paradigmatu se ov\u0161em m\u011bn\u00ed i metody a jazyk dan\u00e9 v\u011bdy, co\u017e je patrn\u00e9 ze srovn\u00e1n\u00ed behaviorismu a humanistick\u00e9 psychologie. \u201eKrize jsou nevyhnuteln\u00fdm p\u0159edpokladem vzniku nov\u00fdch teori\u00ed.&#8220; p\u00ed\u0161e T. S. Kuhn, lze pouze dodat, \u017ee tu rozhoduj\u00edc\u00ed krizi psychologie teprve o\u010dek\u00e1v\u00e1. Krize behaviorismu vytvo\u0159ila sice psychologickou psychologii, krize fyziky umo\u017enila pr\u016fnik spiritualismu i do psychologie, av\u0161ak na cest\u011b ke skryt\u00fdm pramen\u016fm lidsk\u00e9ho duchovn\u00edho \u017eivota byly u\u010din\u011bny teprve prvn\u00ed kroky. Homeostat H. Ashbyho a po\u010d\u00edta\u010dov\u00fd model lidsk\u00e9ho chov\u00e1n\u00ed, v n\u011bm\u017e city hraj\u00ed \u00falohu destruktivn\u00edch \u0161um\u016f, pat\u0159\u00ed ji\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 minulosti, av\u0161ak t\u00e9\u017ee, \u017ee \u201ep\u0159edm\u011bt psychologie je vysloviteln\u011b lidsk\u00fd&#8220; \u2014 a \u017ee tedy mus\u00ed vych\u00e1zet z toho, co je charakteristicky lidsk\u00e9, a to je \u201efenom\u00e9n vnit\u0159n\u00ed zku\u0161enosti&#8220; (J. Cohen, 1957), jako\u017e i postul\u00e1t ducha (G. Bateson 1979) se teprve prosazuj\u00ed, ale v psychologii se dosud v \u017e\u00e1douc\u00ed m\u00ed\u0159e neprojevily. Podle S. Feigla (1973) \u201e&#8230;z\u016fst\u00e1v\u00e1 pro filosofy je\u0161t\u011b mnoho pr\u00e1ce s logickou anal\u00fdzou komplikovan\u00fdch vztah\u016f mezi fenomenologistick\u00fdmi a fyzikalistick\u00fdmi pojmy&#8230;&#8220;.<\/div>\n<div><\/div>\n<div>Nicm\u00e9n\u011b se v\u0161ak zd\u00e1, \u017ee hypot\u00e9za du\u0161e \u010di duchovn\u00edho \u010dinitele m\u00e1 v sou\u010dasn\u00e9 psychologii a dokonce i neurofyziologii a jin\u00fdch v\u011bd\u00e1ch ji\u017e pevn\u00e9 m\u00edsto a nelze ji sprovodit ze sv\u011bta t\u00edm, \u017ee bude ozna\u010dena za projev n\u00e1bo\u017eensk\u00e9ho tm\u00e1\u0159stv\u00ed, nebo\u0165 je to v\u00e1\u017en\u00fd, p\u0159\u00edrodn\u00edmi v\u011bdami inspirovan\u00fd pokus u\u010dinit dal\u0161\u00ed krok v syst\u00e9mov\u00e9m pojet\u00ed skute\u010dnosti, resp. \u201esamoreguluj\u00edc\u00edch se syst\u00e9m\u016f&#8220;.<\/div>\n<div><\/div>\n<div>Dal\u0161\u00ed podporu pro spiritualismus v psychologii je mo\u017eno o\u010dek\u00e1vat z oblasti rychle se rozv\u00edjej\u00edc\u00ed tzv. transperson\u00e1ln\u00ed psychologie, kter\u00e1 se zam\u011b\u0159uje p\u0159edev\u0161\u00edm na studium \u201emystick\u00fdch zku\u0161enost\u00ed&#8220; a psychologick\u00fdch pojet\u00ed r\u016fzn\u00fdch esotern\u00edch syst\u00e9m\u016f (zejm\u00e9na buddhismu, zen-buddhismu, taoismu a suffismu). Pr\u016fkopnickou pr\u00e1ci v tomto sm\u011bru vykonal C. G. Jung (1944), kdy\u017e zjistil, \u017ee symbolika st\u0159edov\u011bk\u00e9 alchymie poskytuje kl\u00ed\u010de ke studiu dynamiky tzv. kolektivn\u00edho nev\u011bdom\u00ed, zejm\u00e9na smyslu n\u011bkter\u00fdch archetyp\u016f, a v neposledn\u00ed \u0159ad\u011b i parapsychologie, p\u0159in\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed poznatky o existenci paranorm\u00e1ln\u00edch schopnost\u00ed a form\u00e1ch \u201eroz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9ho v\u011bdom\u00ed&#8220;. Z\u00e1rove\u0148 se v\u0161ak v\u011bdeck\u00e1 psychologie dost\u00e1v\u00e1 z t\u011bchto stran do stavu ohro\u017een\u00ed, co\u017e je signalizov\u00e1no \u010dinnost\u00ed t\u011bch nekritick\u00fdch trend\u016f ve hnut\u00ed \u201eNew Age&#8220;, kter\u00e9 do psychologie pasuj\u00ed n\u011bkter\u00e9 hrub\u011b pov\u011bre\u010dn\u00e9 formy zprofanovan\u00e9 magie.<\/div>\n<div><\/div>\n<div>Nicm\u00e9n\u011b ti, kdo\u017e sleduj\u00ed sou\u010dasn\u00fd v\u00fdvoj, jsou plni o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, co p\u0159inese objektivn\u00ed v\u00fdzkum <em>\u201epoltergeist\u016f&#8220;,<\/em> \u0161amansk\u00fdch technik, tzv. alternativn\u00ed medic\u00edny a dal\u0161\u00edch zaj\u00edmav\u00fdch fenom\u00e9n\u016f, kter\u00e9 poukazuj\u00ed na mo\u017enost, \u017ee \u201en\u011b\u017en\u00e1 revoluce&#8220; v sou\u010dasn\u00e9 psychologii se \u010dasem zm\u011bn\u00ed ve skute\u010dnou revoluci, osvobozuj\u00edc\u00ed tuto peripetiemi st\u00edhanou v\u011bdu od zastaral\u00fdch \u0161ablon a floskul\u00ed.<\/div>\n<div><\/div>\n<div style=\"text-align: right;\"><em>Milan Nakone\u010dn\u00fd<\/em><\/div>\n<div style=\"text-align: right;\"><\/div>\n<div style=\"text-align: right;\"><em>Gemma \u010d.3, 4, ro\u010d. 1992<\/em><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"<p>Od du\u0161e k reflexu a zp\u011bt\u00a0<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":373,"comment_status":"closed","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[7,5],"tags":[39],"class_list":["post-777","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-nazory","category-souvislosti","tag-psychologie"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.cestypsychotroniky.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/777","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.cestypsychotroniky.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.cestypsychotroniky.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.cestypsychotroniky.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.cestypsychotroniky.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=777"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/www.cestypsychotroniky.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/777\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":778,"href":"https:\/\/www.cestypsychotroniky.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/777\/revisions\/778"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.cestypsychotroniky.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/media\/373"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.cestypsychotroniky.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=777"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.cestypsychotroniky.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=777"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.cestypsychotroniky.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=777"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}