Vliv astronomických jevů na dějiny

Rehabilitace astrologie? – Mysterydogs reagují na článek: Svoboda Jiří: Co se stalo s počasím? Astronomie dala za pravdu astrologii! Fantastická fakta, 6/1997.

Komentář (1)

V úvodu svého článku se autor odvolává na výsledky české badatelky Ivany Charvátové. Takže není zřejmé, kdo z obou jmenovaných je (spíše) původcem kterého z obou propojených témat, která článek zahrnuje.

Prvním tématem je totiž rozbor slunečních cyklů, kdežto druhým je vliv těchto cyklů a potažmo dalších planet, na lidské dějiny, resp. na sociálně politickou stabilitu v průběhu historie.

Velmi stručný výtah článku

Slunce podléhá celé řadě různých cyklů, tj. periodicky vykazuje jisté poměrně komplikované pohybové charakteristiky, zejména v důsledku gravitačního působení velkých planet (Jupiter, Saturn, Neptun). Tímto způsobem periodicky dochází i k rozkmitání sluneční hmoty a tedy i magnetického pole Slunce, ale i planet, pokud magnetické pole mají. Tím je samozřejmě ovlivněno pozemské podnebí, které je významným faktorem působícím na vývoj lidských dějin.

Jinak řečeno, jde o jisté potvrzení platnosti astrologie, neboť je tak vlastně objasněna spojnice mezi astronomickými jevy a dějinami lidstva.

Popsané astrofyzikální vlivy v podstatě vyúsťují v existenci slunečních cyklů o délce 30 až 50 let. Tyto cykly vykazují střídavě maxima a minima, která se v pozemském podnebí projevují jako teplá či chladná klimatická období. Přitom teplá období odpovídají obdobím sociální a politické stability či rozvoje, zatímco u chladných je tomu naopak. Období globálního ochlazení, v některých případech lze hovořit dokonce o tzv. “malých dobách ledových“, s sebou přinášela hladomory, zimy, povodně, neúrody, příp. morové epidemie či pandemie. Například v roce 1330 (konec období Ch1) zahynulo v Číně v důsledku obrovských záplav 5 až 6 milionů lidí. Nemožnost pohřbít v krátké době všechna těla vyvolala epidemii, která během nastávajícího období oteplení přerostla ve vlnu šířící se morové nákazy, zachvacující během dalších 20 let zdrcujícím způsobem i Evropu (odhaduje se úmrtí jedné třetiny lidské populace v tehdy známém světě). Během dalších dvaceti let (období S2) se stav začal konsolidovat; atd., atd.

Použité zkratky (období Ch, S) pocházejí z následující tabulky, která znázorňuje výše zmíněné cykly o délce 30 až 50 let, a přiřazuje jim aktuální dějinnou situaci, tedy stabilitu nebo nestabilitu, resp. chaos:

Pátrání

Pro větší názornost jsme z tabulky uváděné v článku zpracovali následující graf:

Jistá, i když ne zrovna ideální periodicita, je z něj bezpochyby zřejmá. Ale co vlastně znamená?

Nemáme nic proti Slunci, planetám a jejich pohybům. Dokonce jsme ochotni věřit, že sluneční cykly fungují tak, jak je v článku popsáno. V podstatě nemáme nic ani proti astrologii. Sice v ni nevěříme, ale respektujeme, že někdo bez asistence svého osobního astrologa, jak se říká, nedá ani ránu.

Nepochybujeme ani o hrůzách morových epidemií, husitských válek, války třicetileté, či válek napoleonských, uváděných v článku.

Avšak pochybujeme o tom, že lidským dějinám lze jednoznačně připsat jakési intervaly stability či nestability. Tak například z hlediska výskytu válek je zřejmé, že na Zemi se v podstatě válčí stále, od dob, kdy se to člověk naučil. Záleží kam se zrovna díváme, co vezmeme v úvahu a co zanedbáme. O čem víme, či chceme vědět, o čem raději ne.

Osobní subjektivita a celková pochybnost pokusů o takové hodnocení jasně vyplyne především ze způsobu, jakým je v článku charakterizováno 20. století, reprezentované dle tabulky obdobím S5, 1906-1965, které jsme označili červeně. V článku se praví:

“Evropa 20. století zůstává od nástupu dlouhodobého maxima s vysokými desetiletými cykly až téměř do dnešní současnosti prakticky v nezměněné podobě …“

Odhlédněme od nejasnosti, proč se zde najednou mluví o desetiletých cyklech, když pro tabulku byly uvažovány cykly 30 až 50 let, ovšem ani to pro všechny v tabulce uváděné intervaly přesně neplatí.

A připusťme, že je-li stabilita 20. století, nepochybně vyplývající z výše uvedeného výroku, míněna klimaticky, pak je to nejspíše pravda. Avšak bylo by to tvrzení zcela zcestné ve smyslu dějinném. Evropou (i mimo ni) se v daném období přehnaly s krátkým odstupem dvaceti let dvě světové války, které dle různých zdrojů a odhadů lze charakterizovat celkem asi 180 miliony bojujících vojáků, 50 miliony padlých a snad též asi 50 miliony raněných. Ničivost těchto válek, jak z hlediska situace na frontách, tak z hlediska dopadů na civilní obyvatelstvo (to především za druhé světové války), dosud neměla v dějinách obdoby.

Mimoto během první světové války nastala v Rusku revoluce, v jejímž důsledku byla nastolena přibližně sedmdesát let trvající diktatura decimující postupně celé sociální vrstvy, ba i národy, a to nikoliv na území nepřítele, ale ve vlastní zemi.

Naproti tomu německý nacismus trval jen po zlomek tohoto období, tím více však byly jeho nelidské ničivé projevy intenzivnější.

Po skončení druhé světové války se vzápětí rozvinula tzv. válka studená, opět zcela nový dosud neznámý fenomén v dějinách, během které byly vyvinuty ty nejničivější zbraně, jejichž faktický účinek je mimo jakékoliv naše představy.

Mnohé konflikty 20. století byly spojeny s rozpadem existujících státních celků. Po pádu komunismu byl průběh tohoto procesu v Evropě paradoxně a překvapivě krvavý (bývalá Jugoslávie).

Historici se spíše shodují na tom, že 20. století bylo dosud nejhroznější ze všech předchozích. Označuje snad článek tuto situaci úsekem stability S5?

Výsledek

Ať je to již v článku míněno jakkoliv, jedno je z něj zcela zřejmé: Přinejmenším právě 20. století vykazuje zcela zásadní rozpor mezi (snad) stabilitou klimatickou či astrofyzikální a dějinnými otřesy dosud zcela mimořádného rozsahu, které se v něm odehrávaly.

A jak známo, sebemenší vnitřní rozpor každou teorii vyvrací.

Závěr

Byť se článek snaží vycházet (snad) z racionálních úvah o astrofyzikálních vlivech na podnebí, jeho snaha dokázat spojitost mezi těmito vlivy a dějinnou situací, je zcela zcestná.

Komentář (2)

Zdá se, že však i přesvědčené vyznavače astrologie pálí v koutku duše nedostatek uznání “oficiální“ vědou. Zřejmě z tohoto důvodu se v časopise hned za tímto článkem ocitlo výrazně vytištěné zvolání:

“Vítej zpátky mezi vědami, astrologie, povětrná dcero astronomie!“

Ovšem po prostudování článku je zřejmé, že toto zvolání nemůže být ničím jiným, než jakýmsi nesplnitelným toužebným přáním, oním příslovečným výkřikem do tmy. Nebo že by to byl v tomto případě spíše výkřik ze tmy?

Tomáš Dosoudil, Mysterydogs.cz, 10/2003