Psychotronika v ČR

Most mezi vědou a náboženstvím?

J.A. Purkyně byl přesvědčen o existenci jasnovidnosti

Přírodovědec Jan Evangelista Purkyně testoval parapsychologické jevy na osobách uvedených do hypnotického spánku (tehdy magnetický spánek) a vybíral si k tomu především lidi náměsíčné. Předpokládal, že jsou k projevu těchto schopností mnohem náchylnější.

• „Magnetizovaná přečte zapečetěný list, položí-li si jej na srdeční důlek, anebo pozná přicházející příbuzné neb s ní v sympatickém raportu stojící osoby a oznámí jejich příchod, třeba by tlustá zeď v cestě stála,“ napsal Purkyně.

Za první republiky se v rubrice Metapsychologie v časopise Pestrý týden se uváděly reference o pokusech na tomto poli, které kupodivu prováděl nositel Nobelovy ceny za fyziologii, francouzský vědec Charles Richet, a informovalo se i o dalším dění v tomto oboru ve světě.

Vědecká metapsychologická společnost byla ustavena v Praze v roce 1922. Její členové prosazovali přísně kritický přístup ke zmíněné problematice. Společnost experimentovala, např. zkoumala schopnosti majitele záhadné branické vilky – a udržovala kontakt s obdobnými sdruženími v zahraničí.

Mezi stoupence parapsychologie v té době patřil mimo jiné fyziolog Eduard Babák, jenž se nerozpakoval ve své inaugurační řeči do funkce rektora Masarykovy univerzity v Brně vyjádřit svou víru v telepatii, což je řeč při obdobné příležitosti v současnosti těžko představitelná. Babák navázal na experimenty J. E. Purkyně a není bez zajímavosti, že při výzkumu telepatie spolupracoval se známým pediatrem Josefem Švejcarem. Než však mohl Babák vyvodit ze svých experimentů obecnější závěry, předčasně zemřel.

SOCHAŘ A JEHO SPÍCÍ RÁDCI

Koncem 40. let minulého století si komunistický ministr kultury a školství Václav Kopecký přečetl knihu Břetislava Kafky Nové základy experimentální psychologie. I poslal za autorem svého tajemníka, aby zjistil, zda jasnovidnost, o níž kniha mimo jiné pojednává, může vůbec existovat. Kafka před tajemníkem zhypnotizoval jednu ze svých pokusných osob a řekl tajemníkovi, ať vezme z knihovny libovolnou knihu a vybere si stránku. Uspaná osoba mu tu stránku z knihy, kterou držel za jejími zády, přečetla. Ohromený ministr následně zařídil, aby Kafkova kniha vyšla v celkovém nákladu 500 tisíc výtisků, třebaže po válce nebyl papír ani na reedice díla Karla Čapka. Tolik vzpomínka Zdeňka Rejdáka na jeho přítele Kafku.

Břetislav Kafka, sochař a restaurátor, se s nemalou intenzitou věnoval hypnologii. Na svou moc hypnotizovat přišel náhodně: při hospodském incidentu, ve snaze předejít rvačce, rázně poručil dvěma rozvášněným mladíkům, aby si sedli. Nejenže ihned uposlechli, ale dokonce upadli do hypnotického stavu.

„Kafka zhypnotizoval celkem asi 15 000 lidí a z nich si vybral sedm, u nichž dlouhodobě testoval telepatické, jasnovidecké, psychokinetické či léčitelské schopnosti a pomocí tréninku je rozvíjel,“ vypravuje Zdeněk Rejdák.

V hypnóze se, jak věděl již Purkyně, paranormální schopnosti projevují mnohem snáz než při plném vědomí. Kafkovy pokusné osoby bývaly uspané až 14 hodin denně. Sochař se nakonec pohyboval po světě už jen v jejich doprovodu a v závažnějších rozhodováních se vždy řídil odpovědí některé z nich, neboť byl přesvědčen o jejich jasnovidnosti.

Podle svědectví Zdeňka Rejdáka dokázaly pokusné osoby mimo jiné určovat diagnózy nemocných shodné s lékařskými a také poradit správnou terapii. Vzpomíná si třeba na onemocnění samotného Kafky.

Lékař určil jako příčinu sochařových potíží močový měchýř, Kafkův uspaný „subjekt“ mu ale řekl, že jde o ledviny. Z testů na klinice následně vyplynulo, že obě ledviny jsou skutečně těžce poškozené. Pokusná osoba sochaři poradila, aby si ledviny omýval studenou vodou z hadice. Prudká změna teploty měla vyvolat spazmatické stahy a orgán tak zregenerovat. Po půl roce této zvláštní léčby lékaři s údivem konstatovali, že Kafka má ledviny zdravé.

Počátkem 50. let kontaktovali Břetislava Kafku pracovníci ministerstva vnitra a požadovali pomoc jeho jasnovidců při sovětských pokusech s atomovou bombou. Uspaný „subjekt“ Kafkovi řekl, že tajná služba je tak či tak rozhodnuta sochaře i jeho pokusné osoby zlikvidovat. A poradil, aby se vymluvil na nemocné srdce. „Vojenští doktoři zjišťovali, zda Kafka nelže. Vnitro se nastěhovalo do fary naproti jeho vile v Červeném Kostelci a odtud ho celé dny hlídalo. Šestkrát mu poslali provokatéra, jehož on za pomoci uspané osoby vždy odhalil. S jakýmikoli experimenty ovšem musel skončit,“ vzpomíná Zdeněk Rejdák.

POŽÁR V LEDNIČCE

Fascinující příhody, které mohl jako mladík vidět u sochaře Kafky, přiměly Zdeňka Rejdáka navázat na sochařův výzkum paranormálních jevů. Letos osmašedesátiletý dr. Rejdák se jimi zabývá už přes padesát let, od roku 1973 dokonce profesionálně. Původně hanlivý termín parapsychologie, stanovený koncem 19. století Němcem Maxem Desoirem, nahradil označením psychotronika, převzatým od francouzského vědce F. Clerka, a se spolupracovníky především stanovil koncepci psychotroniky jako interdisciplinárního oboru. Převzala ji pak mnohá výzkumná pracoviště ve světě.

Jeden z nejzajímavějších případů, které dr. Rejdák během své kariéru badatele v psychotronice zažil, se odehrál v polovině 80. let v moravské obci B. V jednom ze zdejších stavení se nejprve začaly na různých místech odlupovat tapety – rolovaly se do ruliček, ovšem spodní vrstva s lepidlem zůstávala na zdi. Nástěnné hodiny, třikrát pečlivě zavěšené, vždy znovu spadly. Pak už je obyvatelé domku nechali na podlaze, kde se podle jejich svědectví několikrát samovolně přemístily. Sám od sebe se posunul i příborník, prádelník či stůl a opadávaly kachlíky zpoza kamen. Obyvatelé s hrůzou zpozorovali, že na jednom z vnitřních oken se objevil kulatý otvor jako po průstřelu, okno se ovšem nerozsypalo. Navíc vnější okno zůstalo neporušené, přestože bylo také zavřené. Kulatý otvor měl ve dně i porcelánový hrnek vytažený z kredence. Mosazný tác ležící na stole před činovníky MNV, kteří byli k záhadám přivoláni, s řinčením zmizel a objevil se za jejich zády. Letět jej ale neviděli.

Bylo zjištěno, že v době těchto úkazů nedošlo na místě k seismickým otřesům a neprobíhaly ani odstřely ve vzdáleném lomu, které by snad mohly některé jevy vysvětlit. Situace vyvrcholila, když na dvaceti místech v domě během půl hodiny spontánně hořelo.

• „Když jsme přijeli, na dvorku doutnal otoman právě vynesený z domu. Byl propálen takovým způsobem, že případný žhář by musel škrtnout sirkou uvnitř,“ vzpomíná dr. Rejdák. „Z ohořelého prádelníku jsme vytáhli složený ubrus, jenž vypadal nepoškozeně, ale po jeho rozložení jsme zjistili, že je uprostřed propálený. Dubový stůl měl rovnoměrně opálený jeden roh, jako by ho někdo obešel s autogenem. Během deseti minut mezi dvěma otevřeními dvířek ledničky hořelo i v ní. Otec rodiny chtěl nabídnout kriminalistům, kteří na místo dorazili, pohoštění. Z lednice však vyndal ohořelý salám.“

Kriminalisté případ vyřešili v duchu socialistického materialismu – za původce prapodivných jevů označili jedenáctiletého chlapce, jenž v domě s rodiči a dědečkem bydlel. Dítě, které na sebe tak údajně chtělo upozornit, bylo internováno na psychiatrii. Podle Zdeňka Rejdáka však způsobit něco podobného nebylo v silách dospělého, natož dítěte. Co například hodiny posunující se po podlaze před zraky rodiny? A zmizelý tác, jenž se hned zase objevil?

Chlapec by musel být Harry Potter.

Krajský tajemník KSČ měl tehdy prohlásit, že před sjezdem strany nedovolí ve svém kraji strašení, a případ se ututlal. A vysvětlení psychotroniků? Podle nich jevy způsobovala matka, jež měla kvůli mnoha příkořím, domnělým i skutečným, nevyslovený, ale stále narůstající vztek na svého tchána, aniž si to uvědomila. (Ke všem jevům také došlo v místnostech, které obýval on.) Psychický přetlak byl – podobně jako v případě deště kamenů na branickou vilu – příčinou spontánní psychokineze…

MOST MEZI VĚDOU A NÁBOŽENSTVÍM?

V moderní civilizaci je za správné či platné obecně považováno jenom to, co za takové uzná věda. Psychotronické jevy mají zatím nálepku pavědeckých bludů. Odborníci, kteří se těmito jevy vážně zabývají, u nás či ve světě, byli a jsou samozřejmě většinou také vědci. Ovšem podle mnoha současných představitelů české vědy jde o vědce »nepravé«, zbloudilé, ne-li snad přímo potrhlé.

Podle Zdeňka Rejdáka se, kromě jiných experimentátorů, především Břetislavu Kafkovi podařilo existenci psychotronických jevů významně statisticky doložit.

• „Otázka, zda je prokázal z vědeckého hlediska, není úplně na místě, neboť věda má často metody neslučitelné s přirozenou psychickou činností člověka. Zvonek zazvoní – pes zaslintá. To je možné u psa, lidská duše se však nedá redukovat na fyziologické projevy,“ tvrdí. „Při výkladu psychotroniky jsme se sice občas nechali strhnout k mechanickým přístupům diktovaným vědou, což ale nic nemění na faktu, že psychotronické schopnosti jsou vázány na duši člověka. Osobně psychotroniku chápu jako most mezi vědou a náboženstvím.“

Podle Zdeňka Rejdáka je správné, že věda je skeptická, ale nesmí být skeptická a priori a šmahem shodit pod stůl fenomény, jejichž mechanismus fungování se ani nenamáhala prostudovat, jak se prý mnohdy děje. Jak tvrdí, tyto jevy provázejí obyvatele všech kontinentů odnepaměti, ovšem rozhodně ne proto, aby o jejich existenci přesvědčovali vědce.

V médiích obvykle zaznívá jen hlas odpůrců psychotroniky, až vzniká dojem, že česká vědecká obec si o ní myslí totéž jako jeden muž. Pravda to ovšem není. K výjimkám patří například fyzioložka prof. Anna Strunecká, jež za svou vědeckou práci obdržela mimo jiné titul Žena roku 1995 od Amerického biografického ústavu.

• „Takzvané paranormální jevy jsou v podstatě projevy spirituality člověka. A výchova ke spiritualitě je výchova k nejvyšším etickým a morálním vlastnostem,“ domnívá se Anna Strunecká. „Každý druhý student vám potvrdí, že když se před zkouškou bál nějaké otázky, a usilovně na ni proto myslel, examinátor mu ji určitě položil. To jsou projevy telepatie na takové nižší úrovni. Na té vyšší ji zkoumala třeba NASA z kosmických sond i armády mnoha států. Přesto si nemyslím, že je třeba o existenci těchto jevů někoho přesvědčovat. Je to otázka času. Vývoj civilizace přinese tu potřebu a paranormální jevy budou zahrnuty do výchovy. A s nimi spirituální poznání jako takové. Je to totiž podmínka přežití lidstva.“

Článek z tisku, neznámý zdroj, 2002