Telepatie

Přenos či čtení myšlenek jako lidskou schopnost řadí jedni k vysloveným mýtům…

… a oblíbeným trikům početné skupiny spisovatelů sci-fi, jiní jej naopak považují za vývojem společnosti a výchovou jednotlivce potlačenou, ale reálně existující vlastnost lidského mozku a psychiky.

Jaká je pravda? Pokusme se společně hledat odpověď.

Zvykli jsme si v souvislosti s bezprostředním dorozumíváním lidí uvažovat především o slovní komunikaci. A zvykli jsme si tento způsob i poněkud přeceňovat. Co není vysloveno, jako by ani neexistovalo. Realita je ale zcela jiná. Při rozhovoru zdaleka nečerpáme jen ze slov, až osmdesát procent informací získáváme mimoslovní cestou. Pochopitelně to nejsou informace o věcném obsahu rozhovoru, ale spíše o osobnosti toho, s kým hovoříme. A právě tyto mimoslovní informace ovlivňují to, jak přijímáme jeho slova.

Řečeno jinak – vnímáme nejen to, co nám člověk říká, jak se tváří, jakými gesty řeč doprovází, jestli se nám dívá do očí, atd. Jistá mimika a gesta důvěryhodnost zdroje slovně poskytované informace posilují, jiná ji naopak mohou úplně zpochybnit. Svoji roli zde hraje osobní zkušenost.

I mimoslovní komunikace má však své zákonitosti. Když lidé záměrně lžou, mají tendenci uhýbat pohledem, a pokud se naopak dívají přitom zpříma prozradí je držení těla a rukou.

Řeč obličejové mimiky je natolik výrazná, že byl vyprojektován i nový druh detektoru lži, který pracuje na principu počítačového scanování celého obličeje zkoušené osoby. Prý je mnohem spolehlivější než dosavadní typy, pracující s kožním tónem a změnami krevního tlaku. Mimoslovní komunikace existuje, ale ke čtení myšlenek má hodně daleko. Zdá se však, že každý z nás zažil alespoň jednou v životě situaci, kdy jakoby četl v mysli blízkého, ba nejbližšího člověka, sdílel s ním jeho pocity, bolest, žal i radost. Intuitivně chápeme na základě osobní zkušenosti, že možnost sdílet myšlenky a pocity existuje reálně. Ovšem dokud ji nedokážeme vysvětlit, nevíme, jak funguje mechanismus čtení v mysli, nedokážeme ji rozvíjet ani plodně využít.

Výzkum a odhalování tajemství lidského mozku pokračuje a přináší první plody i v otázce telepatie, tedy přenosu myšlenek, i empatie – schopnost vnímat cizí myšlenky a pocity.

Při plnění nějakého úkolu se v mozku aktivuje určitá skupina neuronů. Italští badatelé zjistili, že stejná skupina neuronů se aktivuje i v mozku člověka, který sám činnost nevykonává, ale pozoruje při ní jiného člověka. Pak se ovšem nemůžeme divit, že sledování fotbalového zápasu v televizi dokáže vyčerpat fanouška stejně, jako kdyby zápas sám odehrál. Aktivace skupiny neuronů vyvolává zároveň u pozorovatele i emoční odpověď. Může se projevit jako strach, smutek, radost, ale může i vyvolat agresi nebo dotyčného rozesmát. Zde záleží především na osobních zkušenostech a prožitcích.

Základní lidské emoce rozeznáváme v zásadě všichni, pokud je rozeznat chceme.

Poznáme, je-li člověk smutný, veselý, soustředěný, kdy se zlobí nebo raduje. Jsme ovšem schopni rozeznat i složitější stavy mysli.

Poznáme stud, vnímáme soucit a rozlišíme soucit skutečný od formálního slovního vyjádření, shovívavě odhadneme pocity zamilovaných.

Mnohé z toho můžeme samozřejmě připsat výše zmíněné mimoslovní komunikaci, ale rozhodně ne veškerou schopnost spoluprožívání emočních stavů jiného člověka. Zvláště pevné pouto sdílených psychických stavů se vytváří mezi lidmi nejbližšími. Zvláštní kapitolou v tomto směru je sdílení myšlenek mezi jednovaječnými dvojčaty. Ovšem i vy jste možná zažili situaci, kdy jste měli naléhavou potřebu kontaktovat fyzicky vzdáleného příbuzného nebo přítele, protože jste najednou měli pocit, že vás potřebuje, nebo se s ním něco vážného stalo.

Schopnost vcítit se od druhého a sdílet jeho myšlenky není u všech lidí stejná.

Je známkou profesionality u lékařů, zvláště pak psychiatrů. Jsou jedinci, kteří to dokáží snadněji, jsou i tací, kteří podobného stavu nikdy nedosáhnou. Zatím se podařilo prokázat existenci tzv. zrcadlových neuronů; tedy neuronů, které se aktivují u pozorovatele určité činnosti. Svoji roli může také hrát změna elektrické aktivity mozku.

Mozek duševně zdravého člověka vyzařuje elektroencefalografem registrovatelné vlnění zvané »mjú«. Tento typ vlnění mizí ve chvíli, kdy se člověk začne hýbat. Nebo když pozoruje pohyb jiného člověka. Tehdy se emise mjú vln mozku zablokuje. Je zřejmé, že tento typ elektrické aktivity mozku s možností telepatie a empatie nějakým způsobem souvisí. Zatím ale nevíme jak.

Ovšem jisté je jedno. Výzkumy činnosti mozku pokračují a přinášejí stále nové poznatky. Je tedy jen otázkou času; zda definitivně odložíme telepatii a empatii do říše mýtů, nebo zda se tuto svoji schopnost naučíme rozvíjet a využívat.

 Taťjana Lankašová, Haló noviny, 2001