Záhady řeči

Jak oznámily tiskové agentury, třináctiletá dívka z jihochorvatského města Knin po probuzení z jednodenního komatu začala mluvit plynně německy.

I když se německy před touto událostí učila, tento jazyk ještě plně neovládala.

Obdobný zážitek prožil český plochodrážní jezdec Matěj Kůs roku 2007. Tehdy mu ve Skotsku jeden ze soupeřů přejel hlavu a on utrpěl vážná zranění. Jakmile se probral z bezvědomí, mluvil několik hodin dokonale anglicky bez cizího přízvuku. Sám přitom přiznal, že jsou chvíle, kdy je rád, že vůbec anglicky rozumí.

Také padesátiletá Kanaďanka Rosemarie Dortová po mozkové příhodě začala mluvit jako kanadský námořník. Mluví pomaleji, vyslovovala s přízvukem typickým pro východní pobřeží Kanady, ačkoli tuto oblast prý nikdy nenavštívila a nikdy se nesetkala s nikým, kdo by měl podobný přízvuk. Její rodina pochází z Irska a Dánska a nikdo z jejích rodičů nikdy nežil jinde než jižně od Ontaria. Případ se stal v roce 2008.

Případ Doreové lékaři popsali v časopisu Canadian Journal of Neurological Sciences.

V roce 2004 se odehrál příběh šedesátileté Britky Lyndy Walkerové, která po mrtvici začala mluvit s jamajským přízvukem.

V roce 1999 se u Američanky Tiffany Robertsové objevil silný anglický přízvuk, které podle britských novin nejvíc ze všeho připomínal Lízu Doolittleovou, hlavní postavu muzikálu My Fair Lady.

Irská cestovatelka a humanitární pracovnice D. Murphyová ve své knize Panenská země (česky, Praha, 1970) popisuje léčebné procedury tibetského mnicha v uprchlickém táboře v západním Nepálu. Mnich léčil své pacienty v mimořádně intenzívním transu. V jednom stadii hovořil vybranou spisovnou tibetštinou, kterou ve stavu normálního vědomí vůbec nepoužíval – neměl totiž žádné vzdělání a běžně hovořil pouze svým rodným dialektem.

Tereza Neumannová z Konnersreutu (1898 – 1962) známá svými stigmatizacemi, prý v transu několikrát pronesla slova v aramejštině (v jazyce, jímž mluvil Ježíš). Vysvětlovala, že tato slova slyšela, když jasnovidně pozorovala scénu ukřižování.

Jev, který se označuje jako xenoglosie, je definována jako schopnost rozumět a nebo mluvit, respektive psát neznámou řečí. Je uváděna už v nejstarších písemných památkách. Hérodotos ji např. dokládá v řeckých věštírnách.

V Bibli se popisuje záhadná schopnost mluvit cizími jazyky jako seslání Ducha Svatého ve Skutcích apoštolů (Sk, 2,4-11). Zajímavé je, že tomu předcházel hukot z nebe, prudký vichr a ohnivé jazyky. (Sk, 2, 2-3)

Jak je možné, že člověk, který cizím jazykem neumí, najednou dokáže tímto jazykem hovořit? Proč se to stává po úrazech hlavy? Proč si někdy svůj „výkon“ nepamatuje? Proč mívá pak postižený psychické (či schizofrenní) potíže? Nebo má okolí pocit, že je od nehody prostě nějaký jiný?

Podle názorů zastánců reinkarnace člověk v minulém životě v oné vzdálené oblasti žil a onou řečí mluvil. Úrazem došlo k jistému „rozpomenutí“.

Podle spiritistů se do těla člověka v době, kdy byla jeho vlastní duše oslabena (právě např. po těžkém úrazu) se na určitou dobu (či trvale) nastěhuje část duše cizí, a ta pak provede onen proslov a nebo způsobí jiné psychické problémy.

V jednom britském spiritistickém kroužku se ve 20. letech 20. století údajně projevil duch staroegyptské princezny z r. asi 1400 př. n.l. Duch promluvil ústy média, přítomní slova zaznamenali foneticky (tehdy ještě nebyly magnetofony) a předložili nápis egyptologovi, který potvrdil dobu kolem roku 1400 př. n.l. a připravil ve staroegyptštině několik otázek. Ty byly zase foneticky přepsány a přečteny „duchovi“. Princezna rozuměla, odpověděla ve staroegyptštině a dokonce upozornila na chybu, které se egyptolog v otázkách dopustil. Profesor později chybu připustil.

Jestliže vše proběhlo tak, jak je popsáno, máme zde případ aktivní znalosti cizího, a to dokonce mrtvého jazyka.

Vysvětlení by mohlo spočívat v ponoření do hlubin podvědomí, které podle C. G. Junga v nejhlubších vrstvách splývá s ostatními individuálními podvědomími v jediný celek – do kolektivní a genetické paměti. Za zvláštních podmínek, daných fyzickými a psychickými procesy člověka, tak lze do tohoto rezervoáru informací vejít a využít ho. Většinou se tak však děje naprosto spontánně, což dokládají i tyto případy.