Záhady telekineze
Někteří jedinci mají schopnost přenášet a hýbat předměty bez dotyku, jen silou vůle
Jaké jsou ony tajemné jevy, které se označují termínem parapsychologie?
Ve Velké sovětské encyklopedii se toho o parapsychologii mnoho nedočtete. Jsou v ní vysvětleny jen ty nejdůležitější pojmy týkající se nejpočetnější skupiny těch fenoménů, které jsou spojeny s přenosem informací po dosud neznámých kanálech.
V první řadě se tu uvádí telepatie — přenos myšlenek a pocitů na dálku (například, když jste měli předtuchu neštěstí, které se skutečně přihodilo vám nebo blízké osobě). Potom následuje retroskopie — získání autentických poznatků o událostech dávno minulých a též předpovídání budoucnosti. Často se tyto zvláštní schopnosti označují jediným slovem — jasnovidectví. Jelikož tento výraz mystici a idealisté už dávno zdiskreditovali, používají se dnes termíny vědečtější. Nejčastěji se hovoří o mimosmyslovém (extrasenzorickém) vnímání. Tento výraz používají běžně i psychologové.
Je dokázáno, že existují lidé, kteří dovedou zjistit a lokalizovat zásoby podzemních vod, ložiska rud nebo určit prázdné prostory nacházející se hluboko v zemi.
Někteří mají schopnost „kožního vidění“ a mohou číst zapečetěné dopisy, uhádnou, jaké věci jsou v zavřených skříních či trezorech…
Podobnými schopnostmi disponují i mnohá zvířata. Biologové například znají ptáky, kteří s jistotou nacházejí potravu pod závějemi sněhu nebo hromadami kamení. V poslední době se objevily i zprávy o lidech s rentgenovým zrakem, kteří vidí vnitřní orgány. Dnes už není pochyb o tom, že existuje i paramedicína — léčení hypnózou, soustředěnou energií biopole mozku. Víme, že i k tomuto se přidržuje mnoho šarlatánství, ale zdá se, že tyto mystifikační obřady pomáhají věci. Psychopole může mít i negativní náboj, což značí, že může škodit zdraví. Projevuje se to např. uhrančivým pohledem. To, že mozek, který má vlastní bioelektrický potenciál, vysílá do okolí různé druhy mozkového záření — počínaje elektromagnetickými vlnami a konče unikátními speciálními druhy vln — dnes už víme. Tyto vlny jsou schopné zachycovat jemné fyzikální přístroje. Jejich původ však neznáme, proto je obrazně nazýváme psychickou energií.
O každém zde uvedeném, ale i neuvedeném, parapsychologickém efektu by se dalo hovořit samostatně. Řekněme si však více o telekinezi. Je to schopnost některých jedinců přenášet a hýbat předměty na dálku bez dotyku, jen silou vůle, jak se říká.
Tento jev je velmi zřídkavý a o to udivující. I když se s telepatií setkal téměř každý (jejím základním projevem je pocit pohledů do zad), pak telekinezi vidělo ve skutečnosti jen velmi málo lidí.
Její projevy v té nejsilnější formě ovládají jen někteří jedinci.
O mnoho více je rozšířena schopnost — proutkařství. Jeho biofyzikální efekt spočívá v tom, že se vrbový proutek v rukách některých lidí začne v místech výskytu podzemních vod a jiných ložisek „zdvihat“‘ a vibrovat.
Pokud jde o vlastní telekinezi, pak už se mnoho let hovoří v Sovětském svazu o tomto tajemném fenoménu; obyčejně však jen v souvislosti s experimenty Ninel Kulaginové (1926-1990) z Leningradu.
A to přesto, že tyto objevy byly pozorovány i v o mnoho výraznější formě už dříve. Takový jev popsal i Konstantin Paustovskij (1892-1968) ve své autobiografické novele „Počátek neznámého věku.“
Spísovatel v době občanské války v Oděse poznal jistého Jašu Lifšice, který měl fenomenální telekinetické schopnosti. Autor o něm píše: „Když se objevil, velká láhev s vodou se začala naklánět, několik sekund postála jako šikmá věž v Pise, a potom se s hřmotem zřítila na dlážku a rozletěla se na tisíc úlomků. Drahocenná voda se se žblunknutím rozlila po schodech.“
Pochybovat o pravdivosti tohoto svědectví bychom neměli.
Pokud si však někdo přesto myslí, že spisovatel fantazíruje, uvedu ještě jedno svědectví, tentokrát dokumentární. V novinách Proletářská pravda č. 123 z druhého června 1927 je popsána následující příhoda, která se stala v Kyjevě. „Bylo to večer 20. listopadu 1926. V domě č. 24 v Děmejevce se začaly dít podivné věci. Do místnosti, kde si spolu povídaly tři ženy, začaly létat z kuchyně různé věci. Nejprve vypadlo na dlážku z kamen poleno. Potom vylétávaly z místnosti rozličné předměty: láhve s naloženou červenou řepou, kalamář, hliněná mísa, pánev. „Nejtvrdohlavější“ bylo pouzdro na mýdlo. Několikrát ho ženy postavily v kuchyni na polici, ale ono jim stále padalo k nohám. Ještě dřive, než se odehrála tato příhoda, bylo nejednou slyšet v kuchyni jakési cizí zvuky…“
V článku Kyjevský zázrak (Izvěstija 27. 5. 1987) se psalo o chlapci Alexandrovi K., který podpaloval jakýmsi zářením předměty. Někteří lidé jsou dodnes přesvědčeni, že chlapec trpěl duševní nemocí — pyrománií. Na zakládání požárů prý používal zvláštní hořlavý prášek, který získával z havířské plynové masky svého otce.
Nebudu komentovat toto vysvětlení, protože je zajímavější následující odstavec z dopisu, který přišel do redakce Izvěstijí. Napsal ho hornik A. Markov, který pracuje společně s chlapcovým otcem. Píše:
„Některé požáry vznikaly za přítomnosti požárníků a milice. Jejich příčinu však nikdo nedokázal vysvětlit. V poslední době se dějí ještě neuvěřitelnější věci. Minule se například v jedné místnosti rozsvítily všechny žárovky, i ty, které nebyly v objímkách. Zdvihla se sama od sebe otevřená láhev s octem a rozbila okno. Viděl jsem to na vlastní oči. Také se mi zula z nohy pravá bačkora, proletěla chodbou, kuchyní a vypadla z okna… Občas poskakuje a kácí se vysoká skříň, či se převrací dnem vzhůru pračka.“
K případu Alexandra K. se vyjádřila i komise psychiatrů z Akademie lékařských věd. Žádné psychické poruchy u něho nenašla.
Původ podobných událostí, kterých není málo, objasňuje s největší pravděpodobností hypotéza, která předpokládá, že právě v těch místech, kde se podobné věci udály, se vyskytují i nějaká pole vycházející z hloubek Země. V kombinaci s mozkovými biopotenciálními parapsychologicky obdařenými jedinci vytvářejí fenomény telekineze.
Biopole člověka může v různých případech vstupovat do vzájemné součinnosti s čistě fyzikálními poli okolní přírody. Nejde tedy o nic mystického, ani o žádné „vyšší“ síly.
U Nine! Kulaginové jde zřejmě o výjimku, protože své experimenty může dělat na libovolném místě. Stojí ji to ale vždy obrovské vypětí. Právě na základě poznatků získaných v průběhu těchto pokusů, jakož i pokusů Džuny Davitašviliové (1949-2015) a díky iniciativě nynějšího prezidenta AV SSSR Gurije I. Marčuka (1925-2013), byla v Ústavu radiotechniky AV SSSR v roce 1981 vytvořena laboratoř radioelektronických metod sledování a měření elektromagnetických a jiných polí kolem živých organismů. V průběhu těchto experimentů N. Kulaginová přenášela pohledem předměty, roztáčela magnetku kompasu, odkláněla laserový paprsek. Samozřejmě, že tyto pokusy probíhaly v duchu vědecké serióznosti. Obvinění N. Kulaginové z klamání a podvodů se ukázalo jako nesmyslné a neopodstatněné. Žádné magnety ani nitky nepoužívala. A přesto jako by pohybovala magnetem zápalkami, pohárem či papírem. A pokud se týká nití, pak byla oddělena od předmětu skleněnou „přehradou’“. Zároveň bylo zachyceno silné záření vycházející z ní.
Kdybyste se podívali na její ruce přes světelný filtr, viděli byste mohutný světelný tok.
Akademik J. Kobzarev zaznamenal při pokusech s použitím světelného filtru jeden zajímavý moment: sklo se po určitém čase zakalilo. Znamená to, že z rukou Kulaginové skutečně něco vylétávalo a zachycovalo se na něm. Pravděpodobně šlo o částice, které ionizovaly okolní prostředí, čímž vznikaly elektrické impulsy, které zachytily měřicí přístroje. Fenomén N. Kulaginové je tedy zcela materiální. Její schopnost telekineze je neoddiskutovatelná.
A.GUBKO, kandidát psychologických věd
Čtení, 1988
Archiv CP
