Rukojmí spánku

V klidu si jdeme odpočinout, vyspat se a nabrat síly.

Ale jsou i lidé, kteří se strachem jdou spát, nevědí, kde se probudí příště, jak a zda se vůbec probudí. Zemřít při bloudění ve snu nebo se sám stát vrahem – to je riziko, které čeká mnoho lidí.

Sny, které zabíjejí

Náměsíčnost (nebo, jak se tomu dříve říkalo, somnambulismus) inspiruje básníky a umělce: obraz krásné polonahé dívky, která se ve spánku prochází po střeše nebo úzké římse, si přímo říká o malbu na plátno. Bohužel realita bývá prozaičtější a horší než takové romantické procházky.

Obr. Obraz S. Kievského: „Lunatička“ (1901).

Noční toulky

Když se somnambul probudí na nečekaném místě, někdy si ani neuvědomí, že tam přišel sám. Je ochoten uvěřit čemukoli, dokonce i tomu, že ho v noci unesli zelení mužíčci, a po pokusech ho kamkoli hodili.

Pokud však do bytu umístíte kamery, vše zapadne na své místo: člověk sám v noci vstává a chodí po domě, provádí řadu úkonů a pak se buď vrátí do postele, nebo usne kdekoli, až v koupelně. Pokud je náměsíčnost delší (může trvat i několik hodin), může osoba vyjít ven, udělat nepořádek a upadnout do hlubšího spánku nebo přijít spát někam doprostřed.

Náměsíčníkům se tak říká proto, že se dříve věřilo, že se vydávají na noční procházky v závislosti na fázi Měsíce. Pak se ukázalo, že somnambulismus nemá s Měsícem nic společného – jen pozorovat takové procházky za měsíčního svitu je snazší než za tmy.

Náměsíčníci bývají zobrazováni s nataženýma rukama a zavřenýma očima, ačkoli ve skutečnosti chodí jako obvykle a jen „strnulý“ nebo „nepřítomný“ pohled prozrazuje – něco není v pořádku. Ve vzácných případech, kdy mají oči zavřené, objevili lékaři zajímavý jev: náměsíčníci se vyhýbají srážkám s nábytkem a zdmi nikoli díky „šestému smyslu“. Na chvíli otevře oči a jako by si vytvořil mapu polohy předmětů, a pak jde v souladu s ní. Po přechodu do jiné místnosti si pacient udělá další „snímek“ a tak dále. Pokud je v místnosti tma, může snadno zakopnout nebo do něčeho narazit. Ve studii 54 náměsíčných lékařů zjistili, že každý druhý se v noci zranil nárazem do zdi nebo nábytku. Dvacet procent z nich se dopouštělo ještě bizarnějších činů – skákali z oken, bloudili po ulicích, lezli na střechy apod. Právě oni dali vzniknout romantickému pohledu na náměsíčnost.

Slavný biolog Ilja Mečnikov ve svém díle „Etudy optimismu“ popsal příhodu, která se odehrála v pařížské nemocnici Laennec.

„Čtyřiadvacetiletá zdravotní sestra vstala v jednu hodinu ráno. Nedbajíc na službu konajícího lékaře a ostatní lidi, „otevře okno s výhledem na střechu, vyjde z okna, projde se po střeše před jinou sestrou, která ji zděšeně pozoruje a neodvažuje se na ni promluvit, vstoupí zpět do jiného okna a sejde po schodech….. Jde bezhlučně, její pohyby jsou automatické, ruce jí visí podél poněkud nakloněného trupu; hlavu drží rovně a klidně, vlasy má rozpuštěné, oči doširoka otevřené. Naprosto připomíná fantastického ducha.“

Dne 6. června 2005 vylezla patnáctiletá anglická dívka v somnambulním stavu na výložník stavebního jeřábu, prošla se po něm až dolů a lehla si na jeho okraj, aby usnula. Kolemjdoucí, který to viděl, okamžitě zavolal policii a nahlásil pokus o sebevraždu. Záchranářům trvalo dvě a půl hodiny, než dívku ze čtyřicetimetrové výšky sundali. Probudilo ji až v nemocnici zvonění telefonu – její rodiče měli strach, kam se jejich dcera poděla.

Ani silná bolest nemusí náměsíčného člověka probudit ze spánku. V roce 2010 žena z amerického města Lakemoor „vyšla“ z okna ve třetím patře a zřítila se na auto stojící pod oknem. Svezla se na zem a jako by se nic nestalo, šla zpět nahoru, ale spletla si dveře. Dveře sousedovy garáže byly odemčené a třicetiletá náměsíčná po vstupu do bytu jimi usnula na pohovce. Když sousedka našla cizince zraněného doma, zavolala záchrannou službu. Žena naštěstí utrpěla jen lehká zranění.

Činy, kterých se náměsíčníci dopouštějí, se mohou pohybovat od primitivních až po extrémně složité. Někdy dělají absurdní činy – přemisťují věci, dávají je na nesprávné místo, něco schovávají. Ráno si nešťastník nic nepamatuje a ztrácí čas snahou najít ztracené. Pokud náměsíčný nežije sám, může se k němu dostat jeho rodina a přátelé: ty, říkají, mi kradeš věci, chceš mě přežít. Náměsíčný často v noci jde k ledničce a začne jíst jakékoli jídlo v jakékoli kombinaci. Tady se nelze divit příbuzným: zamazaná ústa, ruce a drobky v posteli ukazují, že zásoby snědl sám.

Chutě lidí, kteří jedí ve spánku, se mohou velmi lišit od běžných chutí. Byly zaznamenány případy pojídání kočičího žrádla, sendvičů s máslem, solí a cigaretou nebo slunečnicového oleje po skleničkách.

Lékaři se domnívají, že náměsíčníky žene do kuchyně snížená hladina hormonu leptinu, který ve spánku potlačuje hlad. Jamie White a Neil Cavey publikovali v časopise International Journal of Eating Disorders (Vol. 9, No. 5, 1990) svá pozorování tří pacientů, kteří chodili jíst několikrát za noc – někdy i každou hodinu!

V lékařské literatuře je popsán případ skupinové náměsíčnosti pozorovaný koncem 80. let 20. století v Německu. Rodina Breichtových, kterou tvořili otec, matka, dvě děti a babička, začala zažívat záhadné události. Někdy ráno zjišťovali, že věci a nábytek nejsou uspořádány stejně jako předchozí noc. Rodina byla připravena uvěřit na mimozemšťany. Ale náhle byla záhada vyřešena. Breichtovy probudil strašlivý rachot – nejmladší syn ve tmě narazil na stůl. Rodina ho našla sedět v obývacím pokoji při nočním jídle.

Somnambulismus se může dědit, jako tomu bylo v rodině Konstantina Ciolkovského. „Měl jsem sklon k náměsíčnosti,“ zaznamenal ve svých pamětech. – „Někdy jsem v noci vstával a dlouho jsem si něco mumlal (v bezvědomí). Někdy jsem vstával z postele, bloudil po pokojích a schovával se někde pod pohovkou. Jednou rodiče v noci odněkud přišli a nenašli mě v posteli. Zjistil jsem, že spím na podlaze v jiném pokoji. Můj bratr Míťa to měl ještě horší.“ Cjolkovského děti trpěly také somnambulismem a dalšími duševními poruchami.

Ne všechny činy náměsíčných jsou škodlivé nebo bezcenné. Někdy opakují užitečné věci, které dělali během dne. Ilja Mečnikov si všiml, že lidé často „opakují běžné činnosti svého řemesla a každodenního života“ – švadleny šijí, sluhové prostírají stůl, leští boty a lidé vyšší kultury se mohou věnovat duševní práci, například připravovat kázání nebo přednášky. Z toho vznikla víra v dobré skřítky, jakési „domácí duchy“. Podle této víry v nočních hodinách, kdy všichni v domě spí, vykonávají různé domácí práce, které majitelé nestihli dokončit během dne. Ve skutečnosti samozřejmě pracuje jeden z členů rodiny nebo celá rodina.

V roce 2008 se celý svět dozvěděl o případu, kdy náměsíčný ve snu projevil nadání, které v bdělém stavu neměl. Zdravotní bratr Lee Hadwin kreslil ve snech vynikající černobílé obrázky, přestože malířství nestudoval, a ve skutečnosti se o umění nezajímal. Často byl po probuzení překvapen tím, co se vynořilo zpod jeho tužky. Nejdřív počmáral tapety a všechny předměty s rovnou plochou, a pak, aby ušetřil byt, si začal vedle postele stavět stojan s papírem. Lékaři z Centra pro poruchy spánku v Edinburghu se domnívají, že příběh 33letého Leeho je jedinečný. Poté, co se o něm dozvěděli novináři, našli se i tací, kteří byli ochotni obrazy za velké peníze koupit. Nechtěný umělec však z nečekaného příjmu velkou radost neměl.

„Je to hrozné,“ přiznal. – Ráno se cítím úplně vyčerpaný, je mi špatně, musím si lehnout do tmavé místnosti, dokud nepřijdu k sobě. (…) Spojení s podvědomím ve spánku představuje pro tělo obrovskou zátěž. Teprve potom se mohu podívat na to, co jsem nakreslil, a ocenit to. Teď jsem na terapii a snažím se zjistit, co vede mé podvědomí k malování. Je jasné, že obrazy vycházejí z hloubi psychiky. Mám pocit, že by měly odhalovat mou temnou stránku, ale já jsem měla to nejšťastnější dětství. I kdybych si prošla traumatickým zážitkem, dokázala bych pochopit, co se se mnou děje.“

Obr. Lee Hadwin pózuje novinářům (Daily Mail, 7. března 2008).

Nakonec však zvítězila chamtivost. Hadwin dal výpověď a dodnes žije z výdělků za své obrazy a vychutnává si nečekanou slávu. Koneckonců nevolnost a ranní vyčerpání je malá cena za bohatství, které přišlo z ničeho nic. V minulosti za to umělci, kteří se pro inspiraci uchylovali k absintu a drogám, platili ještě dráž, až přišli o život a o rozum.

Bloudící smrt

V lednu 2009 odešel Timothy Brueggemann z amerického města Hayward (Wisconsin) z domova a už se nevrátil. Vyšel ven ve spánku, když bylo venku -26 stupňů. Tělo 51letého elektrikáře bylo nalezeno 200 metrů od domu: byl oblečen pouze do spodního prádla a zemřel na podchlazení. Timothy byl často náměsíčný, dokonce seděl v takovém stavu za volantem a narazil do zdi garáže, ale tak směšnou smrt nikdo nečekal.

Náměsíčný člověk za volantem riskuje nejen svůj život, ale i životy ostatních. Reflexy ve spánku jsou opožděné a snadno se může stát, že dojde k nehodě. Neumí správně řídit: v dubnu 2010 ujel starší Maďar ve spánku 50 kilometrů v protisměrném pruhu rušné dálnice!

Jednašedesátiletý Zsolt Nagy se probudil, když na okénko jeho auta zaklepala policie. Ti muže v pyžamu dlouho sledovali, ale rozhodli se ho nezastavovat – náměsíčný člověk, který se probudí, může udělat ostrý manévr a havarovat. Teprve když Zsolt zastavil auto na břehu jezera a upadl do hlubšího spánku, přešli policisté k akci.

„Táta je opravdový náměsíčník, nemůže si pomoct,“ řekla policii Zsoltova dcera Judith Nagyová. – ‚Snažíme se ho samozřejmě zamknout v domě, ale on je schopen najít klíče a sám ve spánku vyjít ven. Tehdy pravděpodobně jeho otec našel i klíče od auta.“

Obr. Třicetiletá Anna Bogdanoffová z Los Angeles vyšla ve spánku na silnici, ale včas ji zachránili policisté („Mechanix Illustrated“, březen 1949).

Angličan Stephen Hearn měl o něco méně štěstí: přišel o auto. V listopadu 2001 sjel ze silnice a narazil do stromu. Policie, která přijela na místo, našla řidiče ve zničeném autě nezraněného a tvrdě spícího.

Probuzený Hearn policii vysvětlil, že seděl doma, díval se na televizi, a na nic dalšího si nepamatoval. Jak se později ukázalo, Stephen ve spánku zašel do baru, vypil čtyři půllitry piva a usedl za volant. Barmanovi se jeho chování nezdálo nijak neobvyklé.

Profesor Jean-Martin Charcot, učitel Sigmunda Freuda, opakovaně pozoroval u svých pacientů ještě nebezpečnější případy somnambulismu. Jedna žena s malým dítětem se ve spánku vrhla do vody a teprve tam se probudila. Dítě se nepodařilo zachránit. Mladý lokaj se pokusil ve spánku zabít svou paní nožem, ale naštěstí jí způsobil jen lehké zranění. Pak vzal revolver a zastřelil služebnou, která přiběhla na hluk. Lokaj se probudil s kouřícím revolverem, a když si uvědomil, co udělal, pokusil se utéct. Ženy, které jako zázrakem přežily, potvrdily, že pachatel měl oči dokořán a jeho pohled byl zcela klidný. Profesor vyšetřovatelům potvrdil, že pokus o atentát provedl v nepříčetnosti.

Dne 23. května 1987 si Kenneth Parks z Toronta splnil sen mnoha mužů – zabít svou tchyni tak, aby se za to nic nestalo. Vstal ve stavu somnambulismu, nasedl do auta, odjel k příbuzným a tchyni mlátil železem na pneumatiky tak dlouho, dokud neodjela na druhý konec světa. Parks svého tchána, který se ho snažil zadržet, pořezal kuchyňským nožem a uškrtil ho do bezvědomí. Po spáchání masakru se šílenec vydal na policii, aby se udal. „Myslím, že jsem někoho zabil,“ řekl Parks policistům. – „Ach, moje ruce!“ Teprve když se probral ze snu, uvědomil si, že má ruce od krve: vrah během náměsíčnosti necítil žádnou bolest.

Parksův obhájce během procesu prohlásil, že obžalovaný je nevinný, protože je náměsíčný od dětství, a v době vraždy si nebyl vědom toho, co dělá. K brutální vraždě neměl žádný motiv – Kenneth neměl s tchyní žádný spor a nemohl z její smrti získat finanční prospěch. Znalci potvrdili, že trpěl náměsíčností a nedokázal své jednání během spánku ovládat.

Kenneth byl zproštěn viny, protože soudce i porota byli s podobnými případy obeznámeni. Již v roce 1846 porota osvobodila Alberta Tyrrella, který podřízl hrdlo prostitutce Mary Ann Bickfordové, zapálil nevěstinec a utekl. Obhájce tvrdil, že Tyrrell byl chronický náměsíčník a zločin spáchal ve spánku. První tvrzení se během vyšetřování potvrdilo, o druhém však mnozí pochybovali, ale Albert byl přesto propuštěn.

Obr. „Bostonská tragédie. Tyrrell zabil Mary Ann Bickfordovou.“

Nejméně 30 % náměsíčných, kteří se dostali do rukou lékařů, se dokázalo zranit, něco rozbít nebo někoho napadnout. Medicína je ušetřila rizika, že budou čelit mnohem horším následkům.

Láska jako sen

Stres moderního života a nové technologie vedly k novým typům náměsíčnosti. Kanadští vědci identifikovali samostatný druh náměsíčnosti, kdy lidé ve spánku souloží, a ráno si nic nepamatují. Brzy byly noviny plné titulků s novým módním slovem – „sexsomnie“.

Dříve se samozřejmě stávalo, že náměsíčnost končila milostnými dobrodružstvími, ale nyní se frekvence sexuálních styků během somnambulismu dramaticky zvýšila. Je dobré, když manžel uprostřed noci náhle začne obtěžovat svou ženu nebo naopak, ale pokud osoba ve snu obtěžuje děti, ostatní příbuzné a cizí lidi, může případ skončit u soudu. Stává se také, že dívka přijde ve snu k někomu do postele a ráno, když si uvědomí, co se stalo, obviní svého partnera ze znásilnění – prý byl vzhůru a využil její bezbrannosti!

Nejpřekvapivější případ „sexsomnie“ popsal v roce 2004 časopis New Scientist: žena odešla v noci z domova, měla sex s cizími lidmi, a ráno si nic nepamatovala. Její jméno není uvedeno „z důvodu lékařské etiky“. Manžel nebo milenec chlípné ženy (v článku označovaný jako „partner“) začal mít podezření, že něco není v pořádku, našel kondomy rozházené po křoví a jednoho dne ji přistihl v jednoznačné poloze s cizím mužem.

„Uvědomuji si, že to zní neuvěřitelně,“ řekl Peter Buchanan, specialista na spánek z Woolcockova institutu pro lékařský výzkum v Sydney. Testy však prokázaly, že jeho pacientka skutečně je náměsíčná, a daří se jí nepřirozeným chováním neodradit milence! Peterovi se podařilo ženu zbavit stresu bez použití léků, načež náměsíčnost ustala.

Ani zde však nejde o nic nového. Předrevoluční „Modrý deník“ (1916, č. 19) vyprávěl o známé „hraběnce N.“ v Moskvě. „Jakmile nad městem vyšel úplněk“, opouštěla zámek, bloudila ulicemi a oslovovala kolemjdoucí muže s neskromnými návrhy.

„Takové případy ‚sexuální náměsíčnosti‘ byly pozorovány a jsou i nyní pozorovány poměrně často,“ píše se dále v časopise. – „Zajímavý je příběh z roku 1884 o šílenci, jistém právníkovi, muži nepochybně posedlém sexualitou, který však své bludy projevoval výhradně za měsíčních nocí, při záchvatech „náměsíčnosti“. Tento pán vedl v běžném životě poustevnickou existenci. Téměř s nikým se nestýkal, kromě pracovních záležitostí a z nutnosti, vyhýbal se shromážděním v davu a dokonce i hlučným ulicím a k ženám se choval s takovou bázlivostí, až strachem, přesně jako patnáctiletý chlapec. Byl si jistý, že ženy nezná, a během svých měsíčních období tento „mnich“ hýřil jako nějaký pasák. Za měsíčních nocí se v jeho bytě v tehdejším Petrohradě na Mochovské ulici pořádaly orgie, o nichž současníci nemohli mluvit bez pocitu znechucení a odporu.

Francouzský profesor Dr. Ruval vypráví, že v roce 1897 ho jeden novomanželský pár požádal o radu a pomoc. On byl náměsíčný a díky podivnému rozmaru nemocného člověka si na manželské povinnosti vzpomněl až během „transu“. Oba byli zoufalí, ale nedokázali si pomoci společným trápením.

V dnešní době psychologové potvrdili, že stres může vyvolat „sexsomnii“ u náměsíčných nebo lidí se sklonem k somnambulismu. Každý pátý chronicky vystresovaný muž je „ohrožen“.

V roce 2005 byl poprvé objeven další typ náměsíčnosti: lidé, kteří jí trpí, posílají ve spánku e-mailové nebo SMS zprávy.

Jako první se do povědomí lékařů dostala 44letá Španělka, která během noci odeslala tři e-maily: „Přijďte zítra vyzkoušet mou krvavou díru. Dáme si drink a ve čtyři hodiny večeři. Vezměte si s sebou jen víno a kaviár.“ Ráno si na nic nepamatovala a byla překvapená, když dostala od mužů odpovědi. Když zkontrolovala poštu, zjistila, že ty hravé, špatně napsané a náhodně napsané dopisy s velkými písmeny poslala dvě hodiny poté, co šla spát! (Muži se samozřejmě za chyby nestyděli – mnoho žen takto píše, když jsou vzhůru).

Lékaři byli ohromeni: aby mohla dopis odeslat, musela zadat správné heslo. Od té doby byl nejednou zaznamenán nový fenomén, kterému se říká „zzz-komunikace“: lidé obvykle posílají dopisy a SMS sexuálního charakteru ve spánku, kvůli čemuž riskují, že se ocitnou v nepříjemné situaci.

Co říká věda

Náměsíčnost není příznakem šílenství, i když duševně nemocní jsou k somnambulismu náchylnější než normální lidé. Podle různých odhadů jsou aktivně náměsíční 2-3 % dospělých a 10-15 % dětí. Rosalind Cartwrightová z Rush University Medical Centre (USA) uvádí, že pokud vezmeme v úvahu děti s ojedinělými případy náměsíčnosti, lze počet náměsíčných bezpečně zdvojnásobit.

Náměsíčnost dětí je velmi častá a je považována za jev související s věkem – pokud je dítě zdravé, náměsíčnost vrcholí na počátku puberty a odeznívá ve věku 15-16 let. Rodiče by však neměli nečinně přihlížet – tyto poruchy spánku mohou být ovlivněny nenápadnými faktory, jako jsou například dýchací potíže způsobené mandlemi nebo nosními mandlemi. Po jejich odstranění jsou noční procházky jakoby ručně odstraněny. Existují také léky, které snižují riziko spavosti u dětí.

U zdravého člověka ihned po usnutí začíná fáze pomalých vln spánku, která trvá 60-90 minut. Během této doby spánek prochází 4 stadii – od povrchového po nejhlubší. Tonus jeho svalů je zachován, člověk často mění polohu, ale nesní. Pro fázi rychlého spánku, která nahrazuje pomalý spánek, je charakteristické uvolnění všech svalů, kromě těch, které pohybují očima a podporují dýchání. Tehdy vidíme sny, ale nemůžeme se hýbat, reagovat na ně a ubližovat si. Tyto fáze se během noci několikrát střídají.

Somnambulní záchvaty se vždy objevují během spánku s pomalými vlnami, v okamžiku, kdy je spánek nejhlubší. Pokud jsou k hlavě náměsíčného člověka připojeny senzory zaznamenávající elektrickou aktivitu mozku, přístroje ukazují zvláštní směs spánku a bdění. Náměsíčný má zapnuté všechny smysly. Oči má otevřené, všechno slyší, vidí, cítí, udržuje rovnováhu těla ne hůře a někdy lépe než ve dne. Jeho smysl pro strach a nebezpečí je otupený, takže může provést závratný kousek, kterého by se v reálném životě neodvážil. Šílencova mysl však dřímá spolu s mozkovou kůrou: chodí ve stavu soumraku bez snů a není schopen si vzpomenout, co se mu stalo.

U lidí geneticky predisponovaných k somnambulismu, zejména u těch, kteří už náměsíčnost zažili v dětství, může záchvat vyvolat nedostatek spánku kvůli práci a studiu, hlasité zvuky nebo jasná světla během pomalovlnné fáze spánku, stres, užívání některých léků, zejména v kombinaci s alkoholem nebo kávou. Pokud vyloučíte vyvolávající faktory a vrátíte se k běžnému dennímu režimu, náměsíčnost u většiny lidí brzy skončí. Pokud to vše nepomáhá, je třeba zajít k lékaři – i když nechápe, co náměsíčnost způsobuje, předepíše vám lék, který uvolňuje svaly a zkracuje fáze pomalovlnného spánku (klonazepam nebo diazepam). Po užití tohoto léku se riziko vstávání během noci výrazně sníží.

Během léčby by se měli příbuzní a blízcí přátelé o náměsíčného postarat – odkládat nebezpečné předměty, zamykat dveře a okna. Někteří dávají před jeho postel raději umyvadlo s vodou nebo mokrý hadr: člověk, který se dostane do vody, se obvykle probudí. Pokud „minu“ obejde, vyplatí se koupit pohybové čidlo, které vás upozorní, že je dotyčný vzhůru. Náměsíčného není nutné budit, stačí, když si s ním v klidu promluvíte a pomůžete mu vrátit se zpět do postele (tato dovednost je součástí vzdělávacího programu pro hotelové zaměstnance).

Somnambulismus u dospělých je porucha, kterou lze a je třeba léčit nebo minimalizovat. Jen tak budou moci postižení klidně spát s vědomím, že se neprobudí pod oknem se zlomenými kostmi nebo ve vyrabovaném domě se zakrváceným nožem v ruce.

Jste si jistí, že v noci nechodíte ven?!

Michail Gerštejn, • 04.11.2023

UFO-COM Bělorusko