Kdo a jak může chytit ducha?

Existují Krotitelé duchů, nebo jsou to jen postavy ze stejnojmenného filmu? (1)

Pojďme prozkoumat, zda je možné chytit ducha, a co je nejdůležitější – jak na to?

Podle průzkumu, provedeného v roce 2013 Nadací Harris Poll, 43% Američanů věří na duchy. V Rusku na podobnou otázku odpovědělo asi 46% dotázaných. Bez ohledu na zemi původu tedy téměř polovina lidí buď věří na duchy, nebo jsou přesvědčeni, že se s nimi setkali.

Společnost pro průzkum psychických jevů (Society for Psychical Research) byla založena v roce 1882 ve Spojeném království (2) a stále se těší zasloužené reputaci po celém světě pro svou vědeckou poctivost.

V roce 1894 tato společnost rozeslala memorandum, kde udávala, že 673 ze 17 000 respondentů v té či oné podobě vidělo ducha. Nicméně, většina dotázaných nedokázala pochopit, koho a co viděli.

Duchové se objevili nečekaně a nikdo neví proč. Bylo konstatováno, že do honu na duchy se zapojilo mnoho nadšenců, včetně podvodníků, kteří nemají zájem o objektivní zkoumání, ale senzaci za účelem zisku. Bohužel, bez šarlatánů se neobešla ani jedna sféra lidské činnosti.

Byly doby, kdy duchové byli velice v módě. Dámy z vyšší společnosti ve viktoriánské Anglii po celá desetiletí zvaly hosty na seance, což se zřetelně odrazilo v literatuře té doby. Módě spiritismu, blouznících médií a vyvolání duchů propadl i věřící katolík, spisovatel Gilbert Chesterton (3), i původně lékař Sir Arthur Conan Doyle. (4) I mnoho prestižních vzdělávacích institucí, včetně Oxfordu a Cambridge, zavedlo téma studie duchů do své výuky. Módní výstřelek se přenesl na evropský kontinent – do staré Evropy, ale i za oceán – do Nového světa, kde spiritismus vznikl z aprílového žertu Foxových dcer. (5)

Z celého rozmanitého světa duchů a přízraků, se velmi často pod tímto pojmem chápou duchové mrtvých. Celý svět literatury se tím inspiroval a knihy jsou plné popisů setkání a dokonce i rozhovory s duchy. Například konverzace Hamleta se stínem svého otce, odhalující mu tajemství své smrti. Existuje mnoho typů duchů: poltergeist, lidské stíny, zářící koule, blikající světýlka na hřbitovech … Někdy se pod duchem nemusí chápat jeho obraz, ale, například, i hluk, zvuk a pach…

Podle moderní klasifikace existují tyto hlavní skupiny duchů: vázáné na konkrétní místo (pozorované různými lidmi na stejném místě ve stejnou dobu); pozorované kolektivně (pozorované několika osobami, nezávisle na sobě, sledující ten samý fantom); krizové (projevující se v důsledku nehody, vážného onemocnění, úmrtí); informativní (předávající pozorovateli jemu dosud neznámé informace, ke kterým se nemohl dostat jiným způsobem) a posmrtné (objeví se nějaký čas po smrti, a nejsou spojeny s konkrétním místem a událostí).

Když se lidé setkají s přízraky, nemohou pochopit, co to bylo. Lidé pociťují hrůzu při setkání s něčím nevysvětlitelným. Nicméně, k některým změnám ve vědomí, zdá se, dochází.

Jedna z prvních lovců duchů se stala i prezidentkou společnosti pro okultní výzkum – madam Eleanor Mildred Sidgwick. (6)

Ve své fascinující knize „Anglické přízraky“, (English Ghost, 2010) Peter Ackroyd (7) píše o původu tohoto „povolání“ v Anglii: „Chcete-li určit akce zaměřené na uklidnění nebo odstranění ducha, naši předkové nepoužil slovo „vykázat“. Říkali „uložit“, a prosili ducha, aby odtamtud neodcházel, ale prostě jen usnul. Tento postup se prováděl v 19. i 20. století v souladu s přísně stanovenými pravidly.

Kněze, přizvaného k zažehnání ducha, prosili, aby při svitu svíček četl pasáže z Bible. Během této procedury se přízrak prý zmenšoval tak dlouho, až mohl být uzavřen do láhve nebo krabice. Dalším způsobem, jak se zbavit ducha, bylo nepřetržitým modlením, což někdy trvalo několik dní a nocí. Existují zprávy o přízracích, které „odmítli vstoupit do láhve vzhledem k tomu, že nějaký člověk v blízkosti jedl chléb a sýr,“ nebo že „hubený kněz byl tak vyčerpaný úkolem, že zemřel.“ Láhev s duchem byla pak hozená do rybníka, nebo se duch poslal do stromu nebo do komína. Totéž se pak mělo opakovat po 66 nebo 99 letech…“

Když věda vytlačila víru, místo kněží zaujali muži, vyzbrojení rozličnými technickými přístroji – Geigerovým počítačem, senzory elektromagnetického pole, iontovými senzory, infračervenými kamerami a citlivými mikrofony. Je neuvěřitelné, že tajemná zjevení nebo objekty jsou zaznamenány nic netušícími lidmi a to běžnou technikou. Vzpomeňte na staré statické snímky a videozáběry z doby před vznikem a rozšířením digitálních fotoaparátů a mobilů. (8) Ovšem je otázkou, proč by se měli dát duchové nechat chytit právě těmito přístroji. (9)

Pravděpodobně Krotitelé duchů více věří v neznámo, než ve schopnosti vědy. Ovšem je také známo, že Albert Einstein navrhl vědecký základ samotné existence duchů – na základě prvního termodynamického zákona. V případě, že energie nemůže být vytvořena nebo zničena, ale pouze změní formu, energie těla po smrti přejde do našeho prostředí. V důsledku toho fyzickou energii mrtvých nelze nalézt ani všemi mastmi mazanými přístroji Krotitelů duchů. To dokonale dokládá fakt, že dosud nikdo neposkytl jediný vědecký důkaz o existenci duchů.

Odkazy

(1) Krotitelé duchů. USA, 1984. ČSFD. Internet: https://www.csfd.cz/film/10360-krotitele-duchu/prehled/
(2) Society for Psychical Research. Wikipedia. Internet: https://en.wikipedia.org/wiki/Society_for_Psychical_Research
(3) Gilbert Keith Chesterton. Wikipedia. Internet: https://cs.wikipedia.org/wiki/Gilbert_Keith_Chesterton
(4) Arthur Conan Doyle. Wikipedia. Internet: https://cs.wikipedia.org/wiki/Arthur_Conan_Doyle
(5) –r-:Spiritismus začal jako aprílový žert. Cesty psychotroniky, online
(6) Eleanor Mildred Sidgwick. Wikipedia, Internet: https://en.wikipedia.org/wiki/Eleanor_Mildred_Sidgwick
(7) Peter Ackroyd. Wikipedia, Internet: https://cs.wikipedia.org/wiki/Peter_Ackroyd
(8) –r-: Je možné fotografovat duchy? Záhady ve fotografii. KPUFO.CZ, 16.4.2015. Internet: 
(9) –r-: Dají se duchové chytat jako ryby? Cesty psychotroniky, 5.1. 2017. In: