Osobnost: Jaroslav Stuchlík

Profesor Stuchlík se narodil 22. dubna 1890 v Uhlířích v Podkrkonoší.

V roce 1914 získává doktorát v Curychu jako asistent u Bleulera a ve Vídni byl v proslulém působišti Wagnera-Jauregga, později se tu seznámil s Freudem.

Po první světové válce zahájil prof. Stuchlík vpravdě průkopnickou práci v Košicích. Z ničeno, bez předchůdců, nedostatečně vybaven kádrově i materiálně vybudoval ve starém a zanedbaném stavení bývalé městské nemocnice na tehdejším Legionářském náměstí, psychiatrickoneurofyziologické oddělení státní nemocnice.

Záhy zahájil J. Stuchlík v Košicích také činnost, kterou bychom dnes nazvali doškolování, seminární školení lékařů. Zorganizoval “Spolek československých lekárov” v Košicích, který se zabýval intenzívní vědeckopopulární činností, jak o tom svědčilo množství jeho přednášek v Robotnícké akademii, Červeném kříži, Matici slovenské atd.

Koncem třicátých let byl povolán na ministerstvo zdravotnictví, aby pomohl organizovat česko-slovenské zdravotnictví. Tuto jeho činnosti přerušila okupace. V roce 1945 se habilituje, stává se nejprve přednostou psychiatrické kliniky v Bratislavě, pak v Plzni a nakonec profesorem psychiatrie na Komenského universitě v Bratislavě.

Pracoval v celé oblasti psychiatrie a neurofyziologie, v diagnostice i v terapii. Nebylo snad žádné nové metody, kterou by sám nebo se svými spolupracovníky nevyzkoušel. Svým žákům a spolupracovníkům byl dobrým učitelem a rádcem, nikdy iniciativu svých spolupracovníků neomezoval a své osobní stanovisko nikomu nevnucoval. Jen za poměrně nedlouhou dobu svého košického působení měl za své asistenty oddělení mezi jinými např. dr. Dez. Julius, profesor psychiatrie na universitě v Záhřebu, zakladatel chorvatské psychiatrie, dr. Alex. Lorda, nynější profesor brooklynské university, dr. Ján Franek, docent na téže universitě, dr. Rmanuel Windholz, docent psychoanalytického institutu v San Francisku.

Prof. J. Stuchlík se však nezajímal pouze o psychiatrii, nýbrž i biologii a celé lékařství. Stejnou pozornost věnoval studiu filosofie, psychologie, sociologie a rovněž styčným oborům: neurologie, fyziologie, patologické anatomii aj.

Nelze také opomenout, že bylo posledním starostou Ústřední jednoty československých lékařů.

Prof. J. Stuchlík patřil k těm vzácným vědeckým pracovníkům, kteří jsou schopni přerůstat úzkou specializaci a stávají se syntetiky vědy, a je zejména dnešní rozatomizovaný výzkum tak postrádá. Do posledních okamžiků života si dovedl zachovat duševní svěžest a aktivitu. Mladí vědečtí pracovníci se k němu obraceli o radu nejen jako zkušeného vědce, ale o radu zkušeného organizá-tora vědeckého života a vědeckých výzkumů. Jeho poslední vědeckoorganizátorskou činností bylo řízení nejmladší vědní disciplíny psychotroniky.

Prof. Stuchlík zanechal za sebou velký kus práce nejen jako vědec – 250 odborných studií, 5000 odborných referátů, ale i jako člověk , který neznal odpočinku a vždy byl ochoten ve všech odpočinku a vždy byl ochoten pomoci ve všech úsecích vědeckého i společenského života.

Dne 8. prosince 1967 zemřel ve věku 77 let.

Podle nekrologu pana doktora Zdeněka Rejdáka

Redakce