Poltergeist v Rosicích

– okr. Chrudim
„Eště tady v Rosicích se to stalo. (…) Petružálkovi …von byl na vojně… a měli starou ba-bičku a vostávali v Hejdukovic chaloupce. A teď z ničeho nic takovej rámus v noci. Pokličky hrkaly u plotny, lopatka taky, takovej neklid. Tak voni rozžehli, nikde nic, žádný myši nikde necejtili. No tak zhasli a vono zas. A když už to trvalo kolikátej den, tak šli do Chrastí na děkan-tví a tam to ohlásili panu farářovi, že co maj za neklid. Tak von tam vzal kropeničku a toho kostelníka a šli to tam jako vysvětit. A vono to bylo málo platný. Přišla noc a vono zas.

Teď prej najednou dítě, jako když spadne najednou dítě z lavice a naříkalo, tolik plakalo.

Tak voni rozžehli a modlili se, co by to bylo. Druhej den zas povídá babička stará: „Ty Rudo, pojď se mnou na půdu,“ staršímu hochovi, bylo mu asi 10 roků. „Lehneme si na půdu, budeme mít pokoj.“ Tak si tam lehli. Pod schodama měli nasazenou husu na vejcích. Teď babička povídá: „Copak ta husa tam tak syčí.“ Probudilo ji to. Schody vrzaly, byly dřevěný, jak to šlapalo až nahoru. Najednou Ruda povídá : „Babi, mě něco studenýho drží za nohu.“ A měli tam starej stůl, vytáhlo to šuplík, hrklo tím. Vona povídá: „Nic platno, Rudolfku, jdeme dolů.“

Nebyl tomu konec, lidi se tam chodili přesvědčovat. Někdo tomu nevěřil, tak se tam chodili přesvědčit k nim, že je to pravda, že se to děje, že nejsou sami vystrašený, že je to skutečnost. Tak se tam chodili přesvědčovat. Teď povídali: „Inýho nezbejvá, abysme se votaď vystěhovali.“

In: Šalanda, B.: České pověsti ze současného sběru. UK SPN Praha 1989, s. 52-53