Záhady ohně bez řešení

Díky technickým vynálezům se náš svět neustále zmenšuje – hlas i obraz dokáží obletět svět během několika minut, cesta moderním letadlem i do nevzdálenějších míst je otázkou hodin.
Přesto se ještě na různých místech zeměkoule nachází nekonečná řada zajímavostí, záhad a neobjasněných tajemství.

Každému normálnímu smrtelníkovi naskákají po dotyku ohně puchýře a spáleniny, ale jsou lidé, pro které jako by běžné fyzikální zákony neplatily. Například tanečnici s hořícími pochodněmi, s nimiž se můžeme setkat na ostrovech Samoa a Tanga. V závěrečné fázi tance jsou doslova uprostřed plamenů, a přesto i tohoto ohnivého deště vycházejí bez jediného puchýřku. Obdobní účastníci rituálu chůze přes rozžhavené kameny, což je k vidění například na Fidži a na indonéském Biaku, ale také na ostrově Mauritius, kde se chůze po žhavém dnu ohnivé jámy v hinduistických chrámech během slavností zasvěcených bohu Amanovi účastní desítky lidí. Teplota silné vrstvy žhavých uhlíků se pohybuje přes 600 stupňů Celsia, a přesto odvážlivci zůstávají nezraněni. Je to zásluhou transu, do kterého se tanečníci anebo účastníci podobných rituálů dostávají díky monotónnímu zpěvu a hudbě či neustálému opakování slovních formulí? Dokáže taková extáze vyřadit normální tělesné funkce a donutí organismus, aby se izoloval od okolního prostředí a dokonale je ignoroval?

Tradiční rituální tance však mohou být také vyjádřením strachu z duchů a fungoval jako zbraň proti jejich působení.

Například na Bali věří v celou armádu duchů a démonů, ale k nejobávanějším patří tzv. lejakové, což jsou buď lidé zabývající se černou magií, ale také to mohou být nespokojení mrtví. Mají schopnosti, které jim smrtelní musí závidět – létají vzduchem, mohou beze stopy mizet anebo se zjevovat, ale také způsobují nemoci a smrt. Chrání proti nim nespočet zázračných amuletů anebo rituálů, ale někdy postačí i kolečko cibule na hlavě dítěte.

Řadu otázek pak vzbuzuje i socha v chrámu Kabo Edan v Pejarsu, rovněž na ostrově Bali, k níž přinášejí místní obyvatelé různé obětiny. Je víc než tři a půl metru vysoká, a představuje gigantickou postavu s maskou na obličeji šlapající po ležícím člověku.

Hypotézu, že jde o zpodobnění boha Šivy, střídá tvrzení o démonických obřích panovnících nebo polobozích vládnoucích kdysi na Bali. Jejich původ byl obestřen záhadou, měli obrovskou sílu a měli řadu neobyčejných vlastností, například schopnost ovládat a využívat psychickou energii.

Podle starých mýtů prý o své božské výsady přišli proto, že zneuctili spousty pozemských dívek a žen. Možná do toho dobře zapadá i to, že maska na obličeji sochy až příliš připomíná kosmonautický skafandr.

Archiv CP