Telepatická komunikace

Uskutečnilo se telepatické spojení z ponorky Nautilus?
Fenomén přenosu myšlenek na dálku testovali vědci v mnoha zemích světa, a to jak na zvířatech, tak na lidech, a výsledky byly vždy ohromující.

Nejznámějším experimentem byl ten, který provedlo americké námořnictvo na ponorce Nautilus. Později byly podobné experimenty provedeny ještě mnohokrát. Prokázal se telepatický přenos informací, ale zároveň se zavrhla elektromagnetická hypotéza o podstatě tohoto jevu.

Záhadný pasažér

„Záhadný pasažér nastoupil na palubu americké jaderné ponorky 25. července 1959 a okamžitě se zamkl v oddělené kajutě,“ – říká prezident Národní veřejné organizace „Zdraví“, doktor lékařských věd, profesor, kandidát technických věd, Andrej Li. – „Měl zvláštní příkaz vyhýbat se jakémukoli kontaktu s posádkou. Setkat se s ním směl pouze číšník a velitel lodi Paul Anderson.“

„Nautilus“ se vydal na širé moře a 16 dní se plavil pod vodou v Atlantském oceánu. Každý den během této doby cestující, jehož pseudonym byl poručík Jones, dvakrát denně předával veliteli lodi list papíru s pěti mystickými symboly nakreslenými v různém pořadí: kruh, rovnítko, trojúhelník, plus, čtverec. Jedná se o takzvané Zenerovy karty. Je na nich vyobrazeno 25 různých obrázků a používají se při experimentech ke zjištění psychických schopností.

Poručík Jones a kapitán tyto zprávy každý den podepisovali datem a časem. A 2 000 kilometrů od tohoto místa se nacházela ponorka Nautilus, kde se ve stejnou dobu, dvakrát denně posadil před automatickým míchacím zařízením na karty jasnovidec, přezdívaný Smith. Automat mu ukazoval pět náhodně vytažených Zenerových karet s různými symboly. Podle experimentu musel Smith soustředit svůj pohled střídavě na jednu z karet vydaných automatem a mentálně tak poručíku Jonesovi vsugerovat, aby uhodl a zaznamenal zprávu, zatímco se nachází v hlubinách oceánu.

Odhalování zpráv

10. srpna Nautilus připlul do přístavu Croton, odkud byl poručík Jones převezen do speciálního výzkumného střediska společnosti Westinghouse. Tam byly listy s nakreslenými sekvencemi karet předány majoru Paulu Bowersovi, který ze svého sejfu vyzvedl stejný počet zapečetěných obálek se Smithovými nahranými zprávami. Během experimentu Smith také zaznamenával na samostatné listy s datem a časem pořadí karet vydaných strojem. Po otevření obálek způsobila srovnávací analýza záznamů poručíka Jonese a Smithe celosvětovou senzaci: ve více než 90 procentech všech případů byly znaky na listech se stejným datem a časem umístěny ve stejném pořadí!

„Pouze 20 procent karet bylo možné správně uhodnout podle zákonů teorie pravděpodobnosti čistě náhodným odhadem,“ vysvětlil profesor. – „Podvádění bylo v tomto experimentu zcela vyloučeno.“

KOMENTÁŘE ODBORNÍKŮ

Akademička RAV Natalija BECHTĚREVOVÁ:

• – Telepatie není v současné době prokázaným jevem. Jak však naznačuji, může být jednou ze superschopností lidského mozku. Tyto mechanismy mohou a měly by být studovány.

Americký neurofyziolog Dr. Alexander POLIN, University of Pennsylvania:

• – Telepat se od běžného člověka liší tím, že mnohem více využívá rezervy vlastního mozku. Snadněji se učí nové informace, pamatuje si neznámé jazyky a lépe rozumí druhým lidem. Jsem si jist, že během tohoto století bude mnoho lidí myslet telepaticky.

NÁZOR SKEPTIKA

Michail BOJANOV, prezident Moskevské psychoterapeutické akademie:

• – O experimentech na ponorce Nautilus si francouzští novináři Louis Pauvela a Jacques Bergier sprostě vymýšleli. Tito podvodníci přisoudili skutečně existující lodi něco, co nikdy neexistovalo. Kapitán Nautilu a téměř celá posádka o tom opakovaně s rozhořčením hovořili. Díky těmto darebákům se o problém telepatie začal zajímat SSSR. Ministerstvo obrany se dokonce rozhodlo zřídit speciální laboratoř. Ale hlas rozumu převážil a armáda se omezila na shromažďování informací. Sbírala telepatické „povídky“ až do roku 1990 a pak to vzdala: žádné seriózní důkazy o dálkovém přenosu myšlenek se nenašly.

Vzdálený pozdrav

V letech 2002 a 2005 uskutečnili ruští vědci telepatické spojení mezi Moskvou a Mount Everestem a mezi Moskvou a džunglí řeky Orinoko ve Venezuele. Účastníky experimentu byli dva solidní vědci: Vjačeslav Zvonikov, plukovník záložní lékařské služby, doktor medicíny, profesor, vedoucí Centra regenerační medicíny Ústředního výboru ministerstva železnic, a Konstantin Korotkov, doktor technických věd, profesor Petrohradské technické univerzity, prezident Mezinárodní unie lékařské a aplikované bioelektrografie. Výsledky byly ohromující: procento zásahů bylo téměř 95 procent. Jenže vědci své experimenty široce nezveřejňují, protože na jejich práci dohlížejí bezpečnostní služby.