Rady pro blízké členů sekt

Setkali jste se se sektáři ?

Pokud byste měli tu smůlu, že by to postihlo i některé Vaše blízké, zde jsou rady, jak si počínat:

1. Všímat si změn

Pro to, abychom člověku mohli pomoci v první fázi, kdy je pomoc ještě možná, je třeba si všímat změn. V jeho chování, myšlení, názorech, toho, že často není doma, jeho nových přátel. A také s ním o nich mluvit, zajímat se, ptát se.

2. Nepropadnout emocím

Často je první spontánní reakcí hněv, hádka, agresivní přesvědčování. Takové reakce jsou naprosto neúčinné a mají spíše opačný efekt. Rodiče mají také často pocit viny a hanby za to, že nedokázali ochránit své dítě. Takové pocity v této situaci také příliš nepomohou a navíc je důležité opět mít na paměti, že nikdo není vůči působení sekt imunní. I člověk z dobré rodiny, vyrovnaný a šťastný, je sektou oslovitelný.

3. Nechovat se nepřátelsky

Nepřátelské je pro člena jakékoli přemlouvání, citové vydírání, označování skupiny za sektu, kritizování, zesměšňování. Ani rozumová argumentace a konfrontační přesvědčování nemají význam.

4. Udržet kontakt

Pokud chceme být člověku v sektě opravdu nápomocni, je nutné s ním udržet kontakt. I když odejde od rodiny, měl by stále vědět, že ta o něho neztratila zájem, že je stále milován. Velký význam má snaha pochopit motivy, které ho vedly do sekty, a pokusit se odstranit příčiny. S. Hassan doporučuje psát často krátké dopisy, občas zavolat, podporovat ho v tom, aby kdykoli zavolal i na náš účet. Dát mu najevo, že může kdykoliv přijít. To je důležité hlavně kvůli jeho případnému odchodu ze sekty. Ruší to také obraz světa, který skupina členovi podává.

5. Projevovat respekt

I když se nám zdá víra našeho blízkého a skupina, do níž patří, sebebizarnější a hloupější, měli bychom respektovat jeho rozhodnutí. Člen by měl vědět, že náš postoj ke skupině je negativní a kritický. Ale také by si měl být jist, že postoj k němu je vstřícný, že respektujeme jeho svobodu a zodpovědnost za vlastní život. V úctě bychom měli mít také jeho potřebu duchovního života a nepovažovat ho za hlupáka jen proto, že si vybral neobvyklou víru či způsob života.

6. Dobře se informovat

O skupině bychom se měli dobře informovat, zjistit, jestli jsou naše obavy oprávněné. Dobré je přečíst si kritické články, sledovat pořady v televizi, informovat se u odborníků, kteří se touto problematikou zabývají. Vhodné je si také přečíst něco ze sektářské literatury (která nám bude jistě nabídnuta), také proto, aby člen viděl náš zájem o něho. Nejlepším zdrojem informací jsou bývalí členové sekty, kteří nám také mohou dobře poradit.

7. Dbát na vlastní potřeby

Zapomenout bychom neměli také na svoje vlastní potřeby a problémy. Nejlépe můžeme pomoci, pokud jsme vyrovnaní sami se sebou. Zbytečně riskovat bychom také neměli účastí na aktivitách skupiny.

Cecilie Militká

Metodika informací a rad pro blízké členů sekt, Absolventská práce, Caritas – vyšší odborná škola sociální, Olomouc 1999, str. 29-31

Z časopisu Dingir, 4/1999, internet: http://www.dingir.cz