Pojednání o metapsychice
Metody a výsledky vědeckého výzkumu parapsychologických jevů.
Pod tímto názvem vyšel v polovině roku 2005 v pražském nakladatelství Volvox Globator český překlad francouzského díla Traité de Métapsychique, jehož autorem je významný francouzský vědec a nositel Nobelovy ceny Charles Richet.
Předmluva Dr.Huberta Larchera, ředitele Mezinárodního metapsychického ústavu v Paříži
Toto obsáhlé, více než sedmisetstránkové dílo, bylo napsáno v první polovině dvacátého století. A i když se od té doby objevil velký počet různých knižních titulů zabývající se podobnou problematikou, zůstává toto dílo podle slov Dr.Huberta Larchera, ředitele Mezinárodního metapsychického institutu v Paříži i nadále základním dílem francouzské parapsychologie. To bylo jistě i důvodem k tomu, že v r. 1994 vyšlo ve třetím vydání.
Charles Richet byl lékařem, profesorem na Pařížské lékařské fakultě (Faculté de Médecine de Paris), členem Lékařské akademie (l’Académie de Médecine), Akademie přírodních věd (l’Académie des Sciences), vedoucím fysiologické laboratoře, autorem řady objevů v oboru medicíny a nositelem Nobelovy ceny za významný lékařský objev alergického působení škodlivin na živý organismus. Byl to tedy zkušený vědec a experimentátor, který spolupracoval s mnoha známými francouzskými i zahraničními přírodovědci, fyziky, lékaři, psychology a jinými významnými osobami, s jejichž jmény se setkáme na stránkách jeho díla. Možná s překvapením zjistímě, že právě tito vědci, známí významnými objevy ve fyzice, medicíně a dalších vědách, usilovně zkoumali metapsychické jevy za použití exaktních vědeckých metod, aby nakonec potvrdili jejich realitu.
Na charakteru díla se výrazně projevila autorova vědecká erudice a jeho působení universitního profesora. Dílo je celým svým pojetím vědecké, nikoli spekulativní, založené především na experimentu a pozorování za podmínek často až neuvěřitelně přísných. Autor klade důraz na přesné zjištění faktů, ověření jejich reality, kritické hodnocení a přesnou dokumentaci výsledků, aniž by v této fázi výzkumu usiloval o vytváření hypotéz za každou cenu. Často v případě určitého jevu zdůrazňuje, že jeho realita byla dostatečně prokázána a i když nejsou známé jeho příčiny, lze se prozatím spokojit pouhým konstatováním, že jev vzniká dosud neznámým způsobem. Po stránce struktury, logického vyvozování důsledků ze zjištěných skutečností i z hlediska formulace myšlenek lze na dílo pohlížet jako na příkladně didaktické. Kniha je bohatě dokumentovaná literárními odkazy a poznámkovým aparátem jak je běžné u jiných vědeckých děl.
Při překladu bylo především nutné překonat určité terminologické potíže. Charles Richet používal sice přesně definované názvy, ale názvosloví od té doby zaznamenalo jistý vývoj. A navíc, česká terminologie dosud není zcela ustálená.
V českém překladu je ponechán ne zcela běžný termín metapsychika včetně jeho odvozenin, a to v prvé řadě z úcty k autorovi a jeho dílu. Charles Richet toto označení sám zavedl pro novou vědu s přesně vymezeným předmětem zkoumání a založenou na přesném experimentu a pozorování. Snažil se ji tak jasně oddělit od některých spekulativních přístupů okultismu. Metapsychiku definuje jako vědu, jejímž předmětem zkoumání jsou mechanické nebo psychické jevy vyvolávané zdánlivě inteligentními silami nebo neznámou schopností skrytou v lidské psychice.
Takto chápaný obsah pojmu metapsychika se tedy do značné míry kryje s termínem parapsychologie, který je běžný v současné české, anglické, německé ale i francouzské literatuře.
Podobný obsah má i výraz psychotronika, který prof.M.Nakonečný ve svém díle Lexikon magie vymezuje takto: V podstatě nový název pro parapsychologii, který zavedla skupina vědců snažících se distancovat od některých nevědeckých parapsychologických metod… V podstatě se předmět psychotroniky neliší od předmětu současné parapsychologie… Oba vědní obory jsou rozdílné… pouze základní metodologickou koncepcí (v psychotronice je kladen důraz na objektivní studium paranormálních fenoménů a stranou je ponechán výzkum médijních jevů, „poltergeistů“…)… filosofickou základnou psychotroniky byl původně dialektický materialismus.
A to je druhý důvod proč byl v překladu ponechán výraz metapsychika. Autor totiž ve stejné míře jako ostatní paranormální jevy experimentálně zkoumá právě tyto jevy vyvolávané médii, tj. telekinetické působení na okolní předměty a zejména výrony tzv.ektoplasmy a její formování ve fantomy.
Samozřejmě tolik nezáleží na zvoleném názvu, jestliže je přesně definován. A tak tomu v této knize vždy je. Přesto, aby nemohlo dojít k omylu, je v překladu zpravidla uveden i originální francouzský termín a jsou doplněny vysvětlující poznámky překladatele týkající se terminologie.
V knize je obsáhlá předmluva ředitele Mezinárodního metapsychického institutu v Paříži Dr.H. Larchera, ve které se úspěšně pokusil zařadit metapsychiku a dílo Ch.Richeta do kontextu vývoje vědeckého poznání. V příloze je text slavné přednášky Ch.Richeta před odchodem na odpočinek o metapsychice a dále biografický nástin Ch.Richeta.
Dílo je doplněno množstvím fotografických snímků, z nichž některé však pocházejí z dob počátků fotografie a jejich kvalita je nízká. Proto byla do českého vydání zařazena příloha s vybranými fotografiemi z výborného díla Materialisationsphaenomene, které je citováno na mnoha místech „Traité“ a jehož autor Dr.Freiherr von Schrenck-Notzing byl známým mnichovským praktickým lékařem, badatelem v této oblasti a blízkým spolupracovníkem Ch.Richeta.
Autor rozlišuje metapsychiku subjektivní a metapsychiku objektivní.
Do subjektivní metapsychiky řadí jevy, které označuje jako jevy kryptestetické a zahrnuje sem jednak telegnosi, poznání jevů prostorově vzdálených, jasnozření, telepatii a jednak prekognici (proskopii), poznání jevů budoucích, předtuchy, předvídání. Věnuje pozornost i poznání jevů minulých, tedy retroskopii. Všechny tyto jevy mohou být buď spontánní nebo chtěné, vyvolané experimentálně a to buď v normálním bdělém stavu nebo ve změněném stavu vědomí, při meditaci, při usínání, ve spánku, v hypnose, v transu. Zabývá se podrobně zkoumáním jevů, které vyvolávala tzv. média. Pozornost věnuje i otázkám tzv. xenoglosie (mluvení neznámými cizími jazyky) a různým spiritistickým jevům, a dále zření do křišťálové koule, práci s virgulí, telegnosi a prekognici smrti nebo jiných tragických událostí apod. Jedna kapitola je věnována zajímavému tématu metapsychiky zvířat. Obsáhle vysvětluje použití počtu pravděpodobnosti při vyhodnocování metapsychických jevů.
Do objektivní metapsychiky zahrnuje telekinesi, tj. pohyby předmětů bez doteku, různé zvukové projevy vyvolávané médii při experimentech, levitaci (vznášení se osob), bilokaci (pozorovaný výskyt osob na dvou místech současně), jevy probíhající v tzv. strašidelných domech a zejména tzv. materializaci, výron ektoplasmatické látky a vytváření různých objektů, které obvykle zdánlivě vycházející z lidského těla a nabývají vzezření hmotné skutečnosti (závoje, šaty, živá těla).
Zejména zajímavý je přesný popis experimentů s materializacemi vyvolávanými médii, které probíhaly pod přísným dohledem (často skeptických) vědců a za experimentálních podmínek až přehnaně přísných, kdy byl jakýkoliv omyl nebo dokonce podvod vyloučen. Autor experimentoval s mnoha slavnými médii, mezi nimi byla např. Italka Eusapia Paladino. Uvádí, že spolu s ostatními badateli byl po desítky let opakovaně svědkem jevů, které se naprosto vymykaly jejich vědeckému chápání, odporovaly všem dosavadním lékařským a přírodovědeckým zkušenostem jeho i jeho učených kolegů. Podle jeho slov tyto jevy nelze nazvat jinak, než jako zázraky, a přesto nemůže být nejmenších pochyb, že to byla skutečnost, pro kterou však chybí jakékoliv racionální vysvětlení.
Charles Richet experimentálně potvrdil realitu mnoha jevů, o nichž se zmiňují spiritisté. Avšak odmítá jako krajně nepravděpodobnou spiritistickou hypotézu o tom, že duch zemřelého kdesi přežívá a navrací se na zavolání, aby sděloval nějaké banality, někdy však zcela nové, dosud neznámé informace. Kriticky tuto hypotézu analyzuje a nabízí jiná možná racionální vysvětlení. Dodává však, že v mnoha zkoumaných případech by zcela paradoxně právě tato nepravděpodobná spiritistická hypotéza mohla být tím nejjednodušším vysvětlením pozorovaných jevů.
Po přečtení této knihy si možná uvědomíme myšlenkovou hloubku motta, které uvedl Charles Richet v úvodu:
Vše to, o čem jsem si myslel, že je nemožné existuje.
Přeložil: JUDr. Jiří Kult
Čtěte:
