Situace ve vědecké parapsychologii

Bilance a perspektivy

Tento článek byl původně publikován v „La Gazette Fortéenne“ v r. 2002 a jeho cílem bylo jednak podat celkovou bilanci v oblasti vědecké parapsychologie, zahrnující prozkoumání její historie, výsledků a sporných míst a jednak pokusit se o jasnou formulaci jejího postavení a zvláštností v oblasti „paranormálna“. Zvláštní pozornost je přitom věnována situaci ve Francii.

I. Definice a přínosy parapsychologie

Parapsychologie je mladý obor, jehož počátky lze klást do r. 1882 (založení Society for Psychical Research, Společnost pro psychický výzkum), případně kolem r. 1930 (vstup do výzkumných laboratoří), který se pokusil vynořit se z „mlhavého paranormálna“ s odkazem na své vědecké metody a vymezením definice předmětu zkoumání. Oblast paranormálních jevů tradičně zahrnuje vědecké záhady vztahující se k vzácně se vyskytujícím a udivujícím jevům, jejíž pouhou podskupinou jsou parapsychologické jevy.

Dosud neexistuje absolutní souhlas o způsobu vyjádření specifičností parapsychologie, lze však vyslovit následující velice obecnou definici:

Parapsychologie je racionální, důkladný, mezioborový výzkum jevů zdánlivě nevysvětlitelných za stavu našich současných vědeckých znalostí, při nichž se projevuje psychika a její interakce s prostředím.

Během doby vzniklo postupně více názvů a definic, které klady důraz na to které hledisko jevu a jež často implicitně obsahovaly hypotézy. Na prvém místě je třeba uvést název „metapsychika“, který navrhl Charles Richet pro označení „výzkumu mechanických nebo psychologických jevů vyvolávaných zdánlivě inteligentními silami nebo neznámými skrytými silami lidské inteligence.“

V r. 1889 vytvořil Max Dessoir termín „parapsychologie“ pro označení celé dosud neznámé hraniční oblasti, která odděluje obvyklé psychologické stavy od stavů patologických“. J.B.Rhine, který jako první uvedl parapsychologii na universitní půdu, považuje parapsychologii jednoduše za „ výzkum paranormálních jevů“, totiž telepatie, jasnovidnosti, prekognice a psychokinese (viz dále příslušné definice). Tuto definici, která ve skutečnosti výslovně uvádí výčet zkoumaných jevů, dosud obvykle používá americká škola a většina laboratoří ve světě, ačkoli některé (v Edinburghu) zdůrazňují spíše hledisko komunikace: „Zkoumání takových způsobů komunikace mezi organismy a jejich prostředím, které současné vědecké společenství nedokáže vysvětlit.“
Thouless a Wiesner zavedli v r.1942 výraz „jev PSI“ (nikoli „psy“) podle řeckého písmene Psi, který měl být neutrálním termínem určeným k prostému vyjádření „neznámého faktoru“ při parapsychologických experimentech, a to na rozdíl od obvyklé sensomotorické komunikace.

Québecká škola poté zavedla označení „psilogie“, které oproti výrazu „parapsychologie“ považuje za více neutrální. Po jistou dobu byl také v platnosti název „psychotronika“, zejména ve Východních zemích, který kladl důraz na předpokládané energetické hledisko.

V sedmdesátých letech vedly filosofické úvahy badatele ve Francii k navržení definice: „Jevy PSI lze za současného stavu znalostí definovat jako objektivně nevysvětlitelné (fyzikálně řečeno zdánlivě nemožné), avšak subjektivně pochopitelné (mají na vědomé nebo častěji na nevědomé úrovni smysl pro osobu nebo osoby, jichž se týkají)“.

Někteří badatelé toto pojetí rozšířili tak, že jevy psi jsou takové jevy, které jsou v rozporu s kauzalitou (příčinností), a jiní, že tyto jevy mají zvláštní schopnost přivádět nás k víře v transcendentno.

Vidíme tedy, že hranice oblasti zkoumání psi se mohou měnit podle jednotlivých posuzovaných hledisek: normální x patologický, energetický, komunikační, kauzální x transgresivní (příčinný x porušující příčinnost – pozn.překl.), týkající se chování atd. Nicméně základní jevy (ESP a PK) uznávají všichni jako ústřední jádro parapsychologie. Pojetí vlivu psychiky je rovněž zásadní, ať jsou přístupy jakékoli. Parapsychologie, podobně jako většina jiných věd, nedosáhla souhlasu všech badatelů co do předmětu zkoumání a tím se podobně jako každé lidské počínání řadí k sociálně orientovanému přístupu.

II. Jevy

Přestože bylo během vývoje navrženo velké množství typologií, lze říci, že v současné době se jevy zkoumané parapsychologií dělí do dvou velkých kategorií: ESP a PK.
ESP – Extra Sensory Perception, Mimosmyslové vnímání: Tento termín znamená, že poznatky lze získat mimo obvyklé smyslové kontakty.

Telepatie

Přímá komunikace jedné psychiky s druhou nebo „přenos myšlenek“.

Jasnovidnost

Přímé poznání nějakého jevu, předmětu… mimo obvyklé smyslové kontakty. K jasnovidnosti se vztahují různé jevy:

► Psychometrie: jasnovidnost za pomoci nějakého předmětu (např. hodinky patřící jisté osobě).
► Autoskopie: vizualizace / jasnozření nitra svého vlastního těla.
► Vidění na dálku (nebo Remote Viewing): jasnozření vzdáleného místa (subjekt dokáže popisovat dané místo jako kdyby se tam přesunul).
►Radiestesie: získání informace o události nebo předmětu pomocí pendlu nebo virgule (nalezení vody nebo zmizelých osob). Radiestesie může probíhat přímo na zkoumaném místě nebo na jeho plánu.
► Xenoglosie: Schopnost mluvit (nebo rozumět) jazykem bez jeho učení se.
► A samozřejmě všechny další „mantie“, tj. jasnozření pomocí různých prostředků (křišťálová koule, karty atd.).

Prekognice / Retrokognice

Poznání událostí, míst, předmětů… v budoucnu (prekognice) nebo v minulosti (retrokognice). Prekognice je zřejmě jev, který zjevně nejvíce vzdoruje našemu zdravému rozumu, jelikož v době, kdy subjekt získává o daných událostech informace k nim dosud nedošlo.

PK – Psychokinese nebo telekinese:
Přímé působení psychiky na hmotu, bez kontaktu a bez zjevných fyzických prostředků.
► Makro-PK: Psychokinese vyvolávající účinky přímo pozorovatelné pouhým okem (zkroucení kovu, přemisťování předmětů…)
►Mikro-PK: Psychokinese, která působí na mikročástice (např. v Generátorech náhodných události) nebo na vyvíjející se systémy a vyvolává účinky zjistitelné pouze statistickou analýzou, jež ukazuje, že náhodné události neodpovídají pouhé náhodě. Poznámka: experimenty s vrháním kostek spadají do obou kategorií (makro/mikro).
►Bio-PK: Psychokinese působící na živou hmotu (nemocné orgány, bakterie, rostliny, živočišné nebo rostlinné buňky atd.), paranormální léčení.
►RSPK (Recurrent Spontaneous PK, Opakující se spontánní PK) nebo Poltergeist: jev k němuž dochází spontánně a opakovaně v okolí nějaké osoby: rapsy (nevysvětlitelné zvuky), přemisťování nebo rozbíjení předmětů, deště kamení, údery atd.
►Ektoplasmie: materializace zvláštní substance vycházející z těla subjektu, která může nabýt různých tvarů: úplné lidské tělo nebo jeho části, předměty nebo zvířata…
►Psychofotografie: záznam na fotografickém filmu psychickým působením.
Další jevy
ESP a PK jsou oblasti parapsychology nejvíce prozkoumané. Nicméně do této oblasti může spadat i mnoho dalších paranormálních jevů. Většinu z nich lze vysvětlit pomocí termínů ESP a PK, i když toto vysvětlení často vyžaduje složité intelektuální konstrukce. Je nutno mít na zřeteli, že uvedené roztřídění je pouze schématem jakožto výsledek analýzy, stanoveným kvůli pohodlí. Některé z dále uvedených jevů byly v průběhu doby vysvětlovány buď v kontextu náboženství nebo jako projevy přežívání duše.
►Zjevení: vnímání osob, zvířat, entit nebo předmětů… na určitém místě, přestože jejich přítomnost na daném místě je nemožná (např.: zjevení Pany Marie, zemřelých osob, tj. „fantomy“, světelných koulí…)
►Strašení: jevy spojené s určitým místem (často zámky nebo staré domy), kde dochází ke zjevování se fantomů a často k jevům RSPK (Poltergeist).
►Mediumita: „posedlost“ subjektu-media nějakým „duchem“, levitace stolků, slyšitelné údery, získání paranormálních informací, přijetí poselství „automatickým písmem“ atd. (což se považuje za projev nehmotných duchů).
►TCI (Transcommunication Instrumentale, Přístrojový přenos): záznam paranormálních obrazů, poselství nebo zvuků na nosič audio/video/foto atd., přisuzovaný těmi kdož tuto metodu provozují duchům zemřelých.
►Levitace: zvedání se těžkých předmětů nebo lidských těl (často u mystiků).
►Psychosomatické anomálie: fakirismus, chození po ohni, stigmatizace (paranormální objevení se znamení na těle), inedie (přežívání bez potravy), thanatosa (uchování těla po smrti) atd.: jevy při nichž jsou fysiologické hranice zdánlivě posunuty.
►OBE (Out of Body Experience, Zážitek vymístění z těla): Stav vědomí, kdy má subjekt dojem, že jeho vědomí je odděleno od fyzického těla, které pozoruje z povzdálí. Při tomto zážitku může docházet k paranormálnímu přijímání informací.
►NDE (Near Death Experience, Zážitky při blízkosti smrti): Zážitek, k němuž dochází zejména ve stavu „blížící se smrti“, kdy subjekt pociťuje nejdřív OBE, potom různé pocity (průchod tunelem, pohyb ke světlu atd.) a který vyvolává trvalé změny psychiky.
►Hypnosa (dříve nazývaná somnambulismem): Stav vysoké sugestibility, kdy se mohou projevovat různé jevy (auto/heteroskopie, jasnovidnost, hyperestesie, anestesie atd.)
►Sychronicity: časová shoda dvou nebo více fyzických nebo psychických jevů, které nesouvisí příčinně, ale smyslem.
►Prorokování (astrologie, pomocí run, Yi-YKing atd.) založená na vztazích synchronicity.

Tento seznam není vyčerpávající a lze poznamenat, že každý historicko psychologicko sociologický kontext vytváří své vlastní jevy, jejich společným bodem je neobvyklý vztah duch x hmota.

III. Historie
I když od úsvitu lidských dějin se setkáváme se svědectvími o událostech vztahujících se k paranormálním jevům (v šamanismu, v magii, v čarodějnictví, v zázracích atd.), jejichž racionální hodnocení umožnil teprve všeobecný rozvoj vědy. Řekové jako první si začali klást otázky o původu těchto jevů když vytvářeli výchozí předpoklady filosofického a vědeckého výzkumu.
V době renesance docházelo postupně k vědeckým a technickým objevům, a to na úkor „pověr a staré náboženské víry“. Hony na čarodějnice byly v podstatě známkou antimagického hnutí, v němž byla paranormální fenomenologie zcela odmítnuta.
A přesto už v 17.století Francis Bacon, autor induktivní metody ve vědě, jako první připadl na myšlenku použít karty a kostky pro vědecký výzkum parapsychologických jevů. V 18.století zavedli Mesmer a Puységur „magnetický somnambulismus“ (terapeutická metoda spočívající na tom co dnes nazýváme hypnosou), který vyvolával množství podivných jevů, které bychom dnes označili jako jevy parapsychologické. Mesmerismus doznal neomezené popularity, což vyvolalo akademické debaty a to až do poloviny 19.století kdy došlo k oficielním zákazu magnetismu ve Francii Lékařskou akademií. Německo bylo vůči „somnambulismu“ mnohem vstřícnější, na universitě se objevily katedry „magnetismu“ a není snad od věci připomenout, že i mnozí němečtí vědci a filosofové se blíže zajímali o parapsychologii (Schopenhauer, Hegel, Goethe, Schrenck-Notzing…).

Kolem r.1848 uvedly sestry Foxovy do módy spiritismus, který se stal postupně jakýmsi náboženským hnutím, ale jehož jevy silně přitahovaly zájem velkého počtu intelektuálů. Silný vzestup „logického positivismu“ v 19.století vedl k tomu, že pozorování reality bylo považováno za jedinou nezvratnou cestu k získání vědeckých poznatků a to přes zásadní opozici „romantického“ nazírání.

V těchto souvislostech byla v r.1882 založena v Anglii SPR (Society for Psychical Research, Společnost pro psychický výzkum), jejímž cílem bylo „zkoumat bez předsudků, bez ovlivnění a ve vědeckém duchu skutečné nebo předpokládané schopnosti člověka, které se jeví jako nevysvětlitelné jakoukoliv všeobecně uznávanou hypotézou“. Mezi zakládající členy SPR lze počítat významné nositele jmen vědeckého nebo filosofického výzkumu, z nichž někteří veřejně vyhlašovali „spiritualistické“ tendence, zatímco jiní se stavěli k „hypotéze o přežívání duše“ velice odmítavě . Všichni měli snahu ověřovat a zkoumat metapsychické jevy na základě rozumového přístupu, a to zejména jevy, které vyvolávala média při spiritistických seancích.

Mezi nejslavnější členy SPR se řadí zejména: F. Myers, H.Sidgwick, E.Gurney, nositel Nobelovy ceny Ch.Richet, filosof H.Bergson, astronom C.Flammarion a … Sigmund Freud! Hlavním přínosem SPR v této době bylo shromáždění obrovského množství svědectví o případech telepatie, zjevení atd., přičemž ankety byly vedeny tak, aby bylo možné ověřit hodnověrnost těchto svědectví.

Úspěch SPR nasměroval americké university, kde filosof a psycholog Wiliam James založil v r.1885 ASPR (American Society for Psychical Research, Americkou společnost pro psychický výzkum) . SPR a ASPR poté uskutečnily v laboratorních podmínkách velký počet experimentů, které umožnily dosáhnout spolehlivých výsledků. Není téměř významné evropské země, která by si nebyla nepřála založit svoji vlastní výzkumnou instituci.

Jako důkaz vezměme ve Francii Institut Métapsychiqe International (Mezinárodní metapsychický ústav) založený v r.1919 jako veřejně prospěšná nadace, který se stal slavným mimo jiné svými výzkumy skupinové telepatie (R.Warcollier) a experimenty se subjekty nadanými schopnostmi. Tak Dr. Geley uskutečnil řadu experimentů s médii F.Kluski a J.Guzik, s nimiž získal udivující „ektoplasmatické otisky“, Dr. Osty provedl důkladné výzkumy jasnovidných subjektů, spiritistických kreseb atd. Kromě toho IMI už po mnoho let vydává vysoce kvalitní časopis „Revue Métapsychique“.

V r. 1920 započal parapsychologický výzkum v Nizozemsku, který vedl profesor Tenhaeff, jenž se později proslavil svými výzkumy spontánních případů jasnozření, jmenovitě se slavným jasnovidcem G.Croisetem, jehož specialitou bylo nacházet ztracené osoby.

V Německu se stal známým renomovaný „Das Institut für Grenzgebiete der Psychologie und Psychohygiene“ (Institut pro hraniční oblasti psychologie a psychohygieny), který založil Hans Bender v r.1930. Tento ústav se kromě jiného zabýval výzkumem předzvěstných snů a zejména uspořádal velice seriosní anketu o jevu poltergeist. Bender se stal velkým průkopníkem psychologicko psychoanalytického přístupu k jevům psi.
Italská metapsychická společnosti vznikla v r.1937 „v oficielním rámci národní kultury“ a distancovala se od spiritismu prohlášením hypotézy o přežití „za nevědeckou“. Historik De Martino bojoval za „ethno-metapsychický“ výzkum.
Na parapsychologickém výzkumu se podílelo mnoho zemí, jako např. Polsko nebo Rusko.
Třicátá léta vykázala velký obrat v historii parapsychologie: v r.1934 byla založena prvá universitní parapsychologická laboratoř na Durhamově Duke University v Severní Carolině, kterou vedl J.B. Rhine. Přístup jaký měl on a jeho žena Louisa nutně radikálně ovlivnil veškerý budoucí americký výzkum v parapsychologii. Vklad, který přinesl Rhine lze shrnout do 5 základních principů:
► použití metod experimentální psychologie ke standardizování postupů a k dosažení větší objektivity experimentů;
► vyloučení spiritismu (i když na začátku se Rhine zajímal zejména o výzkum „duše“) a omezením se na výzkum jevů ESP a PK pod označením „parapsychologie“;
► využití statistické metody, kterou zavedl Ch. Richet ke stanovení „experimentálních důkazů“;
► výzkum schopností jež mají všichni lidé a nikoli zaměření se pouze na pozoruhodné případy slavných médií (přístup spíš „univerzalistický“ než „elitářský“);
► hledání zákonů, principů a optimálních podmínek k dosažení jevů psi.
Po této zakladatelské etapě následovalo v USA v rhineovské linii mnoho experimentálních výzkumů prováděných většinou v soukromých výzkumných ústavech.
Ve Francii zesílila opozice vůči metapsychice vlivem vzpoury na straně materialistických skeptických autorů, bádání se stalo obtížnějším a omezilo se na rozptýlené a neoficiální výzkumy, zatímco vývoj psychiatrie a psychoanalýzy vnucoval schéma vysvětlení a pro jevy psi ponechával málo místa (jak ukázal B. Melheust, obzvláště somnambulismus byl zcenzurovaný a jakoby nahrazený „lékařskou hypnosou“).
V r.1957 vznikla mezinárodní organizace PA (Parapsychological Association, Parapsychologická asociace), která získala vzápětí členy na celém světě. V r. 1959 uznala velice akademická AAAS (American Association for the Advancement of Science, Americká asociace pro vědecký pokrok), avšak nikoli bez vyvolání mnoha polemik, že Parapsychological Association „používá účinně metody vědeckého výzkumu“.
Počínaje r. 1975 se v Québecu začalo rozvíjet vyučování psilogie na úrovni institucí, na Université a potom na Collèges d´Enseignement Supérieur et Professionne, Ústav vyšších a profesionálních studii).
V USA vytvořilo mnoho universitních oddělení sekce parapsychologie. Léta sedmdesátá byla plodná co do úrovně výzkumu, zejména v USA, kde se rozvíjela v rámci laboratoří a ústavů. Z té doby lze uvést experimenty, které prováděli M.Ullmann a S. Krippner v Maimonides Hospital v Brooklynu (telepatie ve snu) a R. Targ a H. Puthoff na Standford Research Institute (Remote viewing, vidění na dálku) a jejichž výsledky byly publikovány v časopise „Nature“ a byly zopakovány v programu „Stargate“ financovaném CIA. Došlo k mnoha inovacím: H. Schmidt zavedl kolem r.1970 do parapsychologie používání generátorů náhodných událostí (PK a prekognice), Honorton zavedl používání metody smyslové izolace, tzv. „ganzfeld“ a v 80.letech použití metody statistické meta-analysy k vyhodnocení minulých experimentů.
Ve Francii, kde se výzkum stal mnohem důvěrnějším, lze uvést experimenty s PK za pomocí přístroje „tychoscope“ (P. Janin a R. Chauvin…), zejména v rámci GERP (Groupe d´Etudes et de Recherches en Parapsychologie, Skupina pro výzkum v parapsychologii), vydavatele časopisu „La revue de Parapsychologie“; uveďme rovněž experimenty se skupinovou ESP (H. Marcotte, D. Si Ahmed) opakované za přísných experimentálních podmínek, projekt AGAPE B.Auriola.

V r.1997 vznikla ORPPP (Organisation pour la Recherche en Parapsychologie et sur les Phénomènes dit Paranormaux, Organizace pro výzkum v parapsychologii a jevů nazývaných paranormální), kterou řídí Y. Lignon s cílem podporovat a sdružit výzkum a který vydává „Revue Française de Parapsychologie“. Ke konci 90.let byla pod záštitou M. Varvoglise znovuobnovena činnost ústavu Institut Métapsychique, který předtím musel z finančních důvodů omezit své aktivity, a jenž byl až do 80.let významným střediskem úvah a šíření informací.

V Německu poté co institut ve Freiburgu získal v r.1992 velmi šťastně velice významný vklad ze soukromých fondů se začalo konstituovat výzkumné středisko IGPP (Internationale Gesellschaft für Philosophische Praxi, Mezinárodní společnost pro filosofickou praxi) zaměstnávající na plný úvazek profesionály (hlavně psychology specializované na paranormální jevy). Lze doufat, že toto středisko se stane evropským centrem výzkumu v parapsychologii a dosáhne konečně pro tuto oblast oficiálního statutu vědeckého oboru.

Další velká výzkumná universitní střediska v Evropě jsou v tuto dobu v Edinburgu a v Amsterodamu. A konečně také v Německu lze uvést veřejně prospěšnou organizaci WGFP (Wissenschaftliche Gesellschaft zur Förderung der Parapsychologie, Vědecká společnost pro podporu parapsychologie), která zajišťuje psychologickou pomoc osobám rozrušeným paranormálními vlivy a vypracovává teoretické vysvětlující modely.

Všimněme si, že většina výzkumných aktivit psi se mohla uskutečnit jedině díky odkazům bohatých dárců (A. Koestler, J. Meyer, F.P. Bolton atd.) a díky motivovaným a nadšeným osobnostem, které neměly potřebu bránit svou kariéru a neváhaly investovat veškerý svůj volný čas do tohoto výzkumu.

Dnes je parapsychologie předmětem universitního studia, avšak pouze v některých zemích (viz § 7.1). Ve Francii se vyskytly osamocené iniciativy (Paříž V, velké školy…), ale v současné době jedině P.L. Rabeyron na Institut Catolique (Katolický institut) v Lyonu pořádá kurs paranormálních jevů.

IV. Místo parapsychologie mezi ostatními paranormálními jevy

Oblast paranormálních jevů je svými projevy v naší společnosti všudypřítomná, a to nikoli pouze ve své literární podobě. Je třeba přesně vymezit místo vědecké parapsychologie mezi různými sociálními proudy, které mají vztah k oblasti paranormálních jevů, a to značně rozdílnými proudy o různém původu a s různými cíli.

4.1 Praktici / široká veřejnost

Pro širokou veřejnost znamená označení „parapsycholog“ nejčastěji totéž co praktik, který věští (jasnovidec, astrolog, marabut…), osoba s jistou přitažlivostí pro svou předpokládanou schopnost uplatnit svou „magickou“ moc při řešení životních problémů. Z výsledků vědecké parapsychologie si veřejnost zachovala pouze myšlenku, že jevy psi jsou možné a vyvozuje z toho tedy, že není důvod je nevyužívat, zejména když jsou lidé ve stavu velkých nesnází. Podle různých průzkumů zveřejněných v tisku 30 % až 60 % Francouzů (podle zdroje a let) „věří“ na telepatii, jasnovidectví nebo předvídání. Erik Pigani ve své knize „Psi: anketa o paranormálních jevech“ vyjevil na základě svých mnoha interview se známými osobnostmi, že většina z nich se domnívá, že jevy psi sice existují, ale že musí být trochu náhodné, nejisté, kolísavé, aby tak uchránily část tajemství života. Zatímco většina zainteresovaných vědců považuje parapsychologické jevy za oprávněnou oblast výzkumu, sama široká veřejnost dává přednost spíše romantickému postoji okouzlení, obdivu, snu, než aby dokázala oddělit „zrno od plev“, odlišit zdání od skutečných jevů.

4.2 Sekty

Příliš mnoho osob zklamaných společností, životním během nebo materialistickými rysy každodenních činností se nechá naverbovat do sekt, které slibují lepší svět a často velkoryse využívají okouzlení paranormálními jevy k indoktrinování adeptů. Jevy psi tam nejsou nikdy představovány ve své skutečné podobě, ale zabudované do dogmatických konstrukcí guru.

4.3 Esoterismus

Tento proud se projevuje hlavně příslušností k tajným společnostem považovaným za uchovavatele „tradičních“ znalostí, zájmem o okultní vědění nebo potřebu specializovaných předmětů (alchymistická díla, „magické“ kameny nebo talismany, symbolické předměty atd.). Pohnutkou tohoto sociálního proudu je vyhledávání moci, elitářství nebo spíše zájem o skryté věci, tajnou historii a také smysl pro posvátnost a tradiční rituály… Vědecký postup v současném smyslu toho slova znamená nepřítomnost těchto „tradičních“ praktik. Jedná se spíše o individuální postup „získání zasvěcení“ založený na znalostech předávaných z generace na generaci.

4.4. Spiritismus

Spiritismus, hnutí uvedené v život v r.1848 sestrami Foxovými, spočívá ve vyvolávání „duchů mrtvých“, kteří se mají projevit paranormálními projevy (zvuky, přemisťování předmětů, zvedání stolku) a poselstvími („vtělení“ do média, údery, odpovědi ano-ne, automatické písmo, spiritistická fotografie…).

Spiritismus se stal záhy novým náboženstvím, které na jedné straně hlásá přetrvávání duše po smrti tělesné schránky a na druhé straně možnost zesnulých kontaktovat z „onoho světa“ živé např. prostřednictvím „média“. Spiritismus rovněž snadno vysvětluje jevy „strašení“. Nejvíce uchvacujícím na spiritismu se stalo to, že poselství představuje zdánlivě rozumové “důkazy“ této víry, zejména když tato poselství obsahují informace, které mohly být známé pouze samotnému mrtvému (stejným způsobem jako „zázrak“ dokazuje věrným, že jejich náboženství nemůže být jiné než pravdivé).

I když u mnoha vědců, kteří se věnovali metapsychice stál na počátku zájmu z velké části spiritismus, odlišila se metapsychika postupně od spiritistického přístupu tím, že odmítá považovat hypotézu o přežívání za hypotézu vědeckou (ověřitelnou) a dává přednost zaměření svých výzkumů na schopnosti psi psychiky živých lidí (jasnovidnost, PK atd.). Někteří vědci, jako Rhine, úmyslně ponechávali spiritistickou hypotézu stranou, poněvadž se domnívali, že opět vstoupí do popředí zájmu až výzkum pokročí dál.

Naproti tomu spiritisté většinou nemají zájem o vědecký výzkum a především praktikují náboženství s jeho rituály, s jeho psychologickým účinkem při utěšování osob ponořených do smutku atd. Nesmírný zájem výzkumu psi o spiritismus je dán tím, že tato víra zahrnuje obrovské bohatství jevů: např. nelze zapomenout, že slavné materializace se objevily v souvislosti se spiritismem. Bohužel, spiritistické seance probíhají za nesnadno kontrolovatelných podmínek a parapsychologové v přílišné snaze odlišit se od spiritického přístupu toto pojetí opustili, čímž dokonce omezili bohatství jevů. Moderní forma spiritismu, TCI, využívá k zaznamenání poselství technické prostředky jako je video nebo audio kazety. Spiritismus si ještě dnes zachovává nesmírnou přitažlivost: pro mladé představuje uchvacující hru, osobám ve smutku poskytuje útěchu. Nicméně na veškeré spekulace spiritistického učení nelze pohlížet jinak než jako na pseudovědecké, jelikož vycházejí z nedostatečně odůvodněného základního požadavku (informace psi jako „důkaz“ přežívání, absolutní důvěra v poselství mrtvých).

4.5 Sdělovací prostředky / senzace / film / sci-fi

Kino, sci-fi a zejména televizní seriály (Akta X, Poltergeist…) se inspirují jevy psi, o nichž podávají velice deformovaný obraz. Tyto jevy jsou většinou představovány nadneseně a mají prudké a agresivní účinky. „Síly psi“ se zde stávají řízenými a přesnými schopnostmi, které jsou stále k dispozici. Scénáře často míchají historky parapsychologických případů s „entitami“ jako jsou démoni, příšery, upíři, mimozemšťané atd. Jevy psi jsou velkým zdrojem inspirace pro literární, uměleckou nebo filmovou fikci a to pro svůj fascinující charakter a možné metafyzické zápletky. Ve Francii se sdělovací prostředky většinou staví do pozice „Věřte x Nevěřte?“, „Informace nebo podfuk“ atd. a objektivní prezentace vědeckých prací je ojedinělá nebo se ztrácí v galimatyáši interview s málo důvěryhodnými osobami nebo těžko ověřitelných sensačních historek. Média často využívají výsledky vědecké parapsychologie k vytváření „sensačních“ námětů, které jsou přitažlivé pro posluchačstvo. Proto ti kdo si chtějí vytvořit objektivní názor na vědeckou parapsychologii nesmějí věřit televiznímu vysílání nebo bulvárním časopisům. K získání informací je třeba číst díla nebo články samotných badatelů a případně písemná vyjádření „skeptiků“.

4.6 Alternativní medicína / Léčitelství

V naší „přemedikalizované“ společnosti je mnoho jednotlivců, kteří stále trpí aniž by nalezli odpověď u ortodoxních lékařských praktiků. A tak se tyto bytosti v zoufalství obracejí na alternativní léčitele: akupunkturisty, homeopaty, magnetizéry… a jiné léčitele všech druhů. Tito praktici používají vesměs jako fasádu jisté „techniky“, ale k vyléčení dochází ve skutečnosti způsobem paranormálním, tj. vědecky řečeno nevysvětlitelným. Tito léčitelé většinou neusilují o hodnocení svých praktik vědci a francouzské výzkumy v této oblasti jsou vzácné a špatně přijímané (viz J. Benveniste s homeopatií). Někteří parapsychologové nicméně prováděli šetření a experimenty v oblasti paranormálního léčení a použití placeba. Souběžně s tím stále více a více věřících činí kroky spočívající v modlitbě (charismatická hnutí…) nebo se vydávají na pouť (Lourdy…). Jelikož je pro dosažení terapeutické účinnosti zcela prvořadé zachovat si víru a i přes existenci Bureau Médical (Lékařský úřad) v Lourdech, je málo těch kdo jsou motivováni k rozumovému zkoumání tohoto druhu vyléčení nazývaného „zázračným“. Naproti tomu v USA se výzkum alternativního léčení plně rozvíjí za pomoci velmi významných veřejných a soukromých fondů.

4.7 Anomálie (UFO)

Některé zvídavé duše se věnují horlivě zaznamenávání vědeckých anomálií (atmosférické jevy, legendární zvířata, UFO, upíři atd.). Různé výzkumy zjistily, a to často s nejvyšší mírou serióznosti při šetření a porovnávání informací a záznamů, velký počet různých a mnohotvárných jevů, které jsou stejně udivující jako záhadné. Ufologické kroužky pořizují velmi podrobné a dokumentované záznamy o každém ohlášeném případu neidentifikovaného objektu na obloze. Anomální jevy mohou spočívat rovněž ve vědeckých záhadách zjištěných už dávno, ale dosud nerozluštěných (např. v astrofyzice), jež nevyjadřují žádný úmysl nebo to mohu být problémy nastolené způsobem nerozluštitelným vědeckou metodou (např. Bůh). Ačkoli někteří parapsychologové se také zabývají anomálními jevy nebo zahrnují UFO do rubriky „zjevení“, liší se výzkum v oblasti „paranormální jevy obecně“ od vědecké parapsychologie, která se omezuje na výzkum jevů ve vztahu k lidské psychice a je spíš posedlá postupy experimentálními a teoretickými než pouhým zaznamenáváním anomálií.

4.8 New-Age

Ideologie New-Age (Nový věk – pozn.překl.) je v podstatě optimistická a ponechává parapsychologickým schopnostem místo na výběr, poněvadž ohlašuje transformaci v hloubi lidské bytosti, k níž dochází rozšířením vědomí o ovládnutím spirituality. Základními tématy tohoto socio-kulturního hnutí jsou chiliasmus (jsme na úsvitu zlatého věku), změna vědeckého paradigmatu (věda brzy uzná úlohu ducha), metapsychika jednoty (globální Universum, holismus, hypotéza Gaia) a možnost člověka transformovat se spirituálně (yoga, transpersonální psychologie, cvičení psi…). Myšlenka NewAge se úžasně rozvinula v USA a zasáhla Francii z polic knihkupectví (díla z vědecké parapsychologie už nelze téměř nalézt, zatímco díla věnovaná tématům osobního rozvoje se vyskytují ve velkém množství).

Postoj New-ageistů k vědě je dvojaký: na jedné straně je to odmítání „přísného racionalismu“ jehož materialismus se asimiloval do konsumní společnosti, na druhé straně je to kvazimystické uchvácení „novými“ teoriemi, které nechávají tušit (předpokládaný) zásah vědomí do materiálního světa: kvantová mechanika, systematika, komplexnost, teorie chaosu, holografie atd. Nový-Věk velebí oddělení se od současného positivismu a determinismu za účelem dosažení smíru vědy s tradičním věděním (buddhismus, taoismus, transcendentalismus). New-agisté postrádají ve velké většině vědeckou přísnost a jsou spíše praktikujícími věřícími a pragmatiky. Využívají výsledky výzkumu psi pro podporu svých tezí o transformaci Člověka nebo o universální komunikaci mezi bytostmi. Nicméně je třeba si uvědomit, že většina teorií psi je hnutím New-Age inspirována a naopak tuto ideologii živí postupem feed-back (zpětná vazba – pozn.překl.), jelikož kulturní prosycení je dnes významné. Pro sociologa je toto kulturní hnutí odpovědí na ztrátu hodnot, vyústění v ideologie a vystupňovaný materialismus 19. a 20. století.

4.9 Sociologie

Sociologie, antropologie a zvláště etnologie se také zajímají o oblast paranormálních jevů a o to, zda v ně lidé věří, v tisku se pravidelně publikují opakované sondáže o vírách populace a množství děl o přitažlivosti jasnovidců pro davy. Kromě vzácných výjimek tyto obory většinou pohlížejí na parapsychologické jevy jako na iluzorní víru, tedy bez jakéhokoliv reálného účinku. Lépe řečeno prohlašují, že se nemá jevům psi „stranit“ a „zajímat se“ o ně. Zřídka se snaží ověřovat následky paranormálních činů, jako např. šamanismu, ale pokoušejí se spíše pochopit kulturní systém v němž se projevují tyto různé lidské skupiny. Takovýto „neutrální“ přístup mi připadá adekvátní těmto sociálním oborům, nicméně důkladný základní výzkum je nezbytný: bez jakékoli předpojatosti o účinnosti nebo neúčinnosti schopností psi nebo magických rituálů by nicméně bylo třeba seriosně ověřit, alespoň v etnologických šetřeních, výsledky těch kdo psi praktikují. Příklad: nastává déšť po obřadu Tance Deště? To by kromě jiného umožnilo poskytnout solidní základ k úvahám parapsychologů, kteří se sami snaží zjistit „jak to probíhá“.

4.10 Skepticismus

Skeptici tvoří v dynamice oblasti paranormálních jevů nezanedbatelnou skupinu nikoli svým počtem (skoro všechny jejich publikace v USA jsou dílem přibližně patnácti jedinců), ale jedovatostí svých útoků proti „věřícím na paranormálno“ (nazývají je „pro-psi“). Někteří iluzionisté nebo universitní profesoři si vytvořili obor „denunciantů (udavačů) paranormálních podvodů“ a také se tím živí. V táboře skeptiků lze nalézt všechny druhy jedinců, od nejfanatičtějších jedinců „anti-psi“ až po umírněné opatrníky, kteří uplatňují „systematickou pochybnost“ při pozorném a seriozním zkoumání faktů. Některé podrobné skeptické kritiky experimentů psi byly velmi užitečné při vývoji a zdokonalení protokolů. Nadále je žádoucí, aby experimentátoři umožnili skeptikům podílet se na výzkumech.

Základní skeptické organizace jsou v USA CSICOP (Committee for the Scientific Investigation of Claims of the Paranormal, Výbor pro vědecké vyšetřování tvrzení o paranormálním jevu ), ve Francii kroužek Zététique (Skeptik) a AFIS (Association Française pour l´Information Scienfitique, Francouzská společnost pro vědeckou informaci). Jejich činnost je dokumentovaná a mezi své členy počítají vědce. Nicméně většina skeptiků se řídí implicitními (nevyřčenými) nebo explicitními (výslovnými) předsudky, které nejsou schopni změnit ať jsou fakta s nimiž jsou konfrontováni jakákoli. Tato základní východiska jsou následující:

► psi neexistuje, protože to není možné, porušily by se tím všechny vědecké zákony, proto tedy nemůže být předmětem oprávněného zkoumání.
► Pro skutečnost, jež se zdá být paranormální je třeba vnutit jakékoliv alternativní vysvětlení, které převede problém na známý jev, a to i když je to mimořádně nepravděpodobné (např. vysvětlení jevu poltergeist jako zemětřesení). Poznamenejme zde, že skeptici, i když se často nazývají racionalisty, neprosazují pozorné kritické zkoumání bez předpokladů, ale zkoumání jevů zaměřené tak, aby bylo povinně dokázáno, že tyto jevy nejsou paranormální.
► Neexistuje ani náznak experimentálního důkazu, že psi existuje (souhrn výzkumů psi po dobu více než sedmdesát let skeptici smetou pod záminkou podvodů, omylů a iluzí experimentátorů).
► Parapsychologie nemá reprodukovatelné experimenty jako je např. experiment fyzikální.
► Stačí prokázat, že pozitivního výsledku experimentu lze dosáhnout pomocí eskamotérských prostředků nebo podvodu, aby se z toho odvodilo, že všechny experimenty toho druhu jsou bezcenné a od počátku neplatné (dokonce i když podmínky „podvodného napodobení“ vůbec nejsou shodné s podmínkami laboratorními).
► Termín „paranormální“ není synonymem nevysvětleného, ale nadpřirozeného, magického, okultního, iracionálního atd. a je tedy třeba bojovat proti možnému návratu magického a tmářského způsobu myšlení.

Tato tvrzení samozřejmě potírají ti kdo jsou „pro-psi“, ale odpovědi zde nebudou výslovně uvedené (viz knihu D. Radina citovanou v odkazech). Podle obecného pravidla skeptici sami neprovádějí žádné experimenty (protože existenci psi považují za nemožnou) a spokojí se s kritikou experimentů parapsychologů. Je třeba přiznat, že dějiny parapsychologie jsou posety příběhy podvodů, jichž se dopustila média, ale tyto podvody byly vesměs objeveny samými parapsychology díky zavedení přísných kontrolních prostředků. Kromě toho opravdu důkladnou gnoseologickou kritiku (z hlediska lidského poznání, jeho vzniku, procesu a předmětu – pozn. překl.) provádějí sami parapsychologové, přinejmenším ti, kdo zkoumají svou vlastní činnost. Z hlediska socio-atropologického je skepticismus spřízněn s nátlakovou skupinou využívající široce zdroje sdělovacích prostředků a v případě potřeby neváhající šířit desinformaci.

4.11 Vědecká parapsychologie

Jak uvidíme, liší se vědecká parapsychologie od všech uvedených proudů v mnoha směrech, neboť i když s některými z těchto témat (telepatie, působení ducha na hmotu…) se lze setkat v každém z výše uvedených sociálních hnutí, přístupy se velmi liší a nemají stejné cíle a stejný přínos. Základní charakteristiky parapsychologie jsou následující:

► vědecký (viz dále), rozumový a přísný přístup k jevům psi, který se snaží oddělit pravdivé od nepravdivého, autentický jev od jeho falsifikátu a odlišit to co je skutečné od prosté nepodložené víry
► žádný výzkum za účelem finančního zisku
► používání metody spočívající na pracovních hypotézách a nikoli na víře nebo materialistických či spiritualistických požadavcích
► využití metod jiných věd, zejména sociologie a antropologie (viz dále), ale s větším úsilím o vysvětlení fakt, o kritické zhodnocení jevů a nikoli pouhý přepis víry
► neklade si za cíl vytvořit novou víru nebo utvrdit víry staré, ale zkoumat skutečnost a vyvolat všeobecné gnozeologické a filosofické šetření.

V. Výzkum ve světě

5.1 Metody

Parapsychologové používají vědecké metody ostatních věd (přírodních věd s matematikou a logikou a humanitních věd), avšak ve snaze prokázat mezioborový charakter musejí při laboratorním experimentování vytvářet původní kontrolní metody. Je třeba uznat, že fondy pro výzkum psi jsou velmi omezené a proto mnoho výzkumů probíhá na amatérské úrovni, což dává prostor kritikům a navíc jsou někteří badatelé nadšenými věřícími, jimž lze vyčítat nedostatek přísnosti. Avšak nelze zevšeobecňovat: mnoho výzkumů konají uznávaní vědci na oficiálních ústavech za stejně seriozních podmínek jako je tomu při provádění každého jiného výzkumu. V časopisech a dílech publikujících výzkumy v parapsychologii se články většinou dělí do šesti kategorií, jak ilustruje několik příkladů:

Výzkum spontánních jevů

Spontánní jevy psi se důkladně zkoumají šetřením v terénu, sbíráním svědectví, klinických rozhovorů atd. Jsou mimořádně přesvědčivé, existuje však málo nezpochybnitelných případů (s více dostatečně důvěryhodnými svědky) a často se bohužel zůstává pouze na úrovni zajímavého příběhu. Hlavní zájem o výzkum spontánních jevů, u nichž jsou významné shody minimální, nespočívá tedy ve stanovení „důkazu“, ale spíš ve vyšetření psycho-dynamiky psi. Příklady seriosních prací v této oblasti mohou být Guerney, Myers, Podmore: „Phantasms of the Living“(„Fantomy živých“) a F.Laplantine a spol.: „Un voyant dans la ville“ („Jasnovidec ve městě“.

Sociologická nebo antropologická šetření

Někteří parapsychologové jsou zároveň sociology a etnology nebo se podílejí na sociologických pracích jiných universit. Pomocí obvyklých statistických nástrojů lze např. zkoumat procento osob v populaci, kteří se domnívají, že se u nich vyskytly jevy psi nebo na psi věří atd. a přiřazovat je k sociologickým proměnným (věk, kulturní úroveň, pohlaví atd.). Například F. Favre: „Les mains du temps“ („Ruce času“), Revue de parapsychologie (Parapsychologická revue). Méně častá jsou antropologická šetření, která však podávají přesné informace o velkých proměnách projevů psi v různých kulturách a umožňují pozdější vzrušující mezikulturní srovnávání. Např. Martine: „Le monde magique“ („Magický svět“), a B. Bertin: „Apparitions/disparitions“ („Objevování se / mizení“).

Analytické studie

Statistické zpracování velkých databází, zejména metodou meta-analysy, umožňuje dospět ke spolehlivým závěrům o existenci psi. Podstatou meta-analysy je výpočet globálních výsledků značně velkého počtu experimentů, jak pozitivních tak negativních, a to vyčerpávajícím způsobem. Např. Meta-analysa Honorton/Hyman.

Syntézy a úvahy filosofické, historické, psychologické

Samotné experimentování nestačí a často je nutné zařadit přestávky, aby mohla být získaná data uspořádána, utříděna a analyzována, pokud možno vyloučeny invarianty a získána socio-historická perspektiva. Jedině za tuto cenu bude zachován nezbytný kritický odstup vylučující možné vydání se na cesty bez východiska. Např. R.Sudre: „Traité de parapsychologie“, („Pojednání o parapsychologii“) a B. Mélheust: „Somnambulisme et médiumité“, („Somnambulismus a mediumita“).

Teoretický výzkum

Proti možnému očekávání bylo navrženo mnoho teoretických modelů psi. Tyto modely většinou kladou důraz na nějaké specifické hledisko psi (fyzikální, symbolické, psychologické atd.) a používají komplexní pojmové konstrukce. Pro většinu jsou však obtížně ověřitelné a nepřitahují zájem kolegů. Některé však umožňují experimentovat v rámci nějakého specifického „paradigmatu“. Např. kvantový mode H.Schidta, F. Favre: „Animisme et espace-temps“ („Animismus a prostoročas“).

Laboratorní experimentování

Většina laboratorních experimentů používá metody experimentální psychologie. Typické schéma experimentu psi sestává ze čtyř prvků:

► jeden subjekt (nebo více), u něhož se testuje schopnost psi
► cíl: přenášená informace (v případě ESP) nebo ovlivňované zařízení (v případě PK)
► experimentátor, iniciátor výzkumu a garant seriosnosti experimentu
► překážka, která znemožňuje obvyklý sensomotorický kontakt subjektu s cílem

K závěru o působení psi se dopěje v případě, že vztah subjekt-cíl je „statisticky významný“, tzn. když se pozorování podle měřítek matematické statistiky liší od toho co lze podle zákona pravděpodobnosti očekávat jako náhodu, a to při existenci překážky zamezující kontakt mezi subjektem a cílem. Výskyt psi je tedy definován negací, která představuje „úspěch bez obvyklého sensomotorického kontaktu“. Přitom ale nelze říci, jaký faktor působil, kromě toho, že pozorování statisticky neodpovídá náhodě. Podle obvyklého pravidla statistického rozhodování se domněnka náhody odmítne, když pozorování dosáhne méně než p = 5/100 shody jíž by se dosáhlo, kdyby působila pouze samotná náhoda (záznam: p<0,05). To odpovídá poměru 20 ku 1, u něhož vědecká praxe (od biologie k psychologii) prokázala, že se jedná o „rozumný“ postoj. Nicméně náročnější práh p = 1/100 používaný příležitostně jinde je v parapsychologii mnohem častější a parapsychologům se dost často daří dosáhnout mnohem nižších prahů.
Příklady experimentu: subjekt má uhodnout pořadí karet vyložených strojem; subjekt má nakreslit to co nakreslila jiná osoba v jiné místnosti; subjekt má ovlivnit generátor náhodných čísel tak, aby vyšlo více jedniček než nul atd.

Problémy s použitím experimentální metody v parapsychologii

Pokud jde o to prokázat existenci psi a její schopnost překonat překážky (vzdálenost, čas, osoby, Faradayova klec atd.), je tato metoda dokonale průkazná. Použití statistiky však může být vždy sporné, protože i tedy když sama pravděpodobnost pouhé náhody je nepatrná, není nikdy nulová, takže vždy zůstává určitá malá nejistota vyplývající z naší neznalosti povahy náhody.

Naproti tomu pro určení korelátů a charakteristik psi je tento druh experimentování málo způsobilý. Klasická experimentální metoda totiž předpokládá nezávislé faktory s možností jejich změny jednoho po druhém. V našem případě schopnost psi překonávat překážky (podle definice) neumožňuje isolovat jednotlivé faktory a nelze zjistit, co je odpovědné za efekt psi. Například: v blízkosti klece se zvířetem se pohybuje pomocný zdroj světla. Jestliže výsledky ukazují, že zdroj se významně přibližuje ke kleci, co nebo kdo je odpovědný za PK? Zvířata, experimentátor, lidé v laboratoři, osoba financující experiment atd. (potenciálně celý svět).

V případě psi nelze vytvořit uzavřený systém, tedy přísný experimentální rámec. Pozitivní experimenty ostatně působily i na vliv kolektivního a světového vědomí na generátor náhodných událostí (Global Consciousness Project), což vede k paradoxům a otázkám.

Před třiceti lety byl v parapsychologii zjištěn „efekt experimentátora“, který vede subjekty k tomu, aby v souladu s přáním, předpoklady nebo náladou experimentátora uspěli lépe než jiní a to dokonce i když se subjekt a experimentátor neznají. K překonání tohoto problému je tedy třeba nalézt dokonale sofistikované metody, které mohou být skutečně průkazné jen při dosažení dobré úrovně reprodukovatelnosti (např. experiment Ganzfeldův, který by fungoval bez ohledu na experimentátora a laboratoř). Většina experimentátorů v parapsychologii tento otázku zcela pomíjí, nebo to alespoň předstírá, a ani skeptici tento problém nepropagují, protože je pro ně stejně neuvěřitelný jako sama psi a ohrožuje ostatně experimentální metodu v jiných vědách. Lze vyslovit domněnku, že v praxi lze tento efekt experimentátora zanedbat, bylo by však třeba vykonat výzkumy za jakých podmínek je to možné.

5.2 Současná situace ve výzkumu

V USA je v současné době výzkum v podstatě experimentální. Vojenské programy byly opuštěny kvůli snížení rozpočtů, neposkytovaly totiž výsledky dostatečně reprodukovatelné nebo alespoň snadno použitelné.

V Německu je nyní přístup spíše klinický a založený na vyšetřování a rozhovorech.

Ve Francii je úsilí přesně zaměřené a práce nebude možné provádět na institucionální úrovni pokud IMI (Mezinárodní ústav pro metapsychiku v Paříži – pozn.překl.) nevytvoří operační strukturu národního výzkumu.

Na mezinárodní úrovni se v současné době věnuje parapsychologickému výzkumu na plný úvazek pouze několik desítek osob. V USA se v posledních desetiletích značně snížily výzkumné úvěry a mnohé laboratoře musely být uzavřené kvůli rentabilitě. I v severní Americe zůstává parapsychologie stále „kontroversní vědou“. Ve Francii vydává poněkud pravidelně publikace s tématickou vědecké parapsychologie nanejvýš dvacítka osob.

Nicméně všude na světě je každoročně obhajováno mnoho disertačních prací týkajících se předmětů, jež mají blízký vztah k parapsychologii, z velké části v rámci tradičních oborů jako je medicína, biologie, sociologie atd.

Experimentální metody se během posledních 30 let značně rozvinuly: vše je nyní automatizované, systematicky se využívá informatika k záznamu a vyhodnocování výsledků, což minimalizuje vliv lidských chyb, protokoly byly zdokonaleny tak, aby se zcela vyloučila jakákoliv možnost kontaktu subjektu s cílem a v neposlední řadě se používají sofistikovaná zařízení jako generátory náhodných čísel, polygrafy, klece smyslové izolace atd. Těmto druhům experimentů tedy už nelze vyčítat nedostatek seriosnosti. Dnes už není potřebné opakovat experimenty dokazující existenci psi, jichž byly provedeny stovky. Je nezbytné orientovat experimentální výzkum na podmínky projevu psi (za pomoci metodologických opatření zmíněných výše) a dát přednost klinickému výzkumu k dosažení lepšího pochopení fungování a dynamiky psi.

VI. Výsledky

6.1 Důkazy existence psi

U každého z jevů jsou uvedeny nejpřesvědčivější experimenty.

ESP

► Telepatie
Telepatie je nejlépe dokázaná schopnost. J. B. Rhine se svou skupina vykonal stovky experimentů, mezi nimiž je nejpůsobivější experiment „Pearce-Pratt“, který měl velmi výrazný pozitivní výsledek (p<10-27). Experimenty s telepatií ve snu v laboratoři Maimonides Hospital v Brooklynu jsou rovněž velmi pozoruhodné (při 450 sezeních p<1 / 75.106). Rovněž experimenty Honortonovy se smyslovou deprivací poskytly pozitivní výsledky. V r. 1982 předložil C. Honorton první meta-analysu provedenou u úplného souboru telepatických experimentů se smyslovou deprivací. Výpočty byly opakovány se skeptikem Hymanem, ale bylo dosaženo p < 1 / 1010.
► Jasnovidnost
V letech 1880 až 1940 bylo vykonáno nejméně 185 experimentálních výzkumů s kartami, u nichž prokázala meta-analysa, že globální výsledky byly velmi pozitivní.
R. Targ /H.Puthof/E.May prováděli experimenty s Remote Viewing (vidění na dálku – pozn. překl.) na Stanford Research Institute, které financovala CIA, NASA… a jejichž výsledky byly publikovány v „Nature“ s p< 1 / 75.1020.
► Prekognice
Honorton a Ferrari vykonali meta-analysu 309 výzkumů s testy prekognice s posíleným výběrem. Bylo dosaženo p<1 / 1024. D. Radin experimentoval s podvědomými výpověďmi nervového systému o budoucích událostech, byly získány statisticky významné výsledky s tendencí k opakování. Je třeba poznamenat, že s některými subjekty byly získávány pravidelně se opakující pozitivní výsledky ESP v rozmezí několika měsíců nebo několika let: H. Pearce, P. Štěpánek, B. Dellmore, L. Harribance, M Bessent…

PK

Seance „s ektoplasmou“ se subjektem E.Carrière, které řídil Schrenck-Notzing a A. Bisson na začátku 20. století vedly k mimořádně udivujícím jevům, jež bylo možné fotografovat za obzvláště přísných podmínek (medium svlečené, kontrolované atd.). Podobně seance s R. Schneiderem a F. Kluskim, které řídil G. Geley v Metapsychickém institutu zanechaly ve formě odlitků objektivní stopy pozorované ektoplasmy. U jevu poltergeistu byly zjištěny stovky případů včetně policejních protokolů; z nich nejslavnější a nejdůkladněji šetřený je případ Rosenheim (výzkum prováděla skupina H. Bendera). Mezi jevy Makro-PK byly pozitivní některé experimenty se subjekty U. Keller a J.P.Girard, zejména experimenty, které prováděl Crussard / Bouvaist v laboratoři Péchiney v r. 1976, avšak iluzionistické schopnosti subjektů vedou k jisté opatrnosti. Meta-analysa experimentů s vrháním kostek vedla k p<1 / 109 . Helmut Schmidt, který jako první zavedl metodu GNA (generátor náhodných čísel – pozn.překl.), se v 90.letech snažil odpovědět na kritiku skeptiků tím, že jim umožnil účast na sérii experimentů; tyto výzkumy byly 5x opakovány se souhrnným výsledkem p<1 / 12000. Ve Francii umožnily experimenty s přístrojem tychoskop „sestoupit“ až na p<1 / 10.1018 (A. Roux). A konečně uveďme,že o bio-PK bylo publikováno nejméně 130 prací, z nichž v 56 bylo dosaženo výsledku 100 shod ku 1.

6. 2 Koreláty psi

Ačkoli je z metodologických důvodů velmi obtížné dospět k přesným závěrům o korelátech psi (viz § 5.1), přesto výzkum psi přinesl jisté informace o způsobu jímž psi funguje:

► ESP neprobíhá pomocí nějakého fyzikálního kanálu jako jsou vlny elektromagnetické, ultrazvukové atd. Pozitivní výsledky přinesly experimenty ve Faradayou kleci stejně jako na vzdálenost tisíců kilometrů.
► Psi nezávisí na vzdálenosti ani na čase.
► Výsledky se mění od jednoho subjektu ke druhému a od jednonoho testu ke druhému, což má za následek nereprodukovatelnost v přísném smyslu slova. Přesto jako v každé humanitní vědě existuje statistická reprodukovatelnost, kterou lze jasně prokázat pomocí meta-analysy. Při experimentech se smyslovou deprivací nebo s podvědomými reakcemi se rovněž dospělo k jisté reprodukovatelnosti.
► Většina experimentů psi vykazuje jistý efekt poklesu: úspěchy jsou výraznější na začátku než uprostřed testu a někdy stoupají ke konci (známá křivka U).
► Někdy nastává „psi-missing“, tj. výsledky v testech jsou značně výrazně nižší oproti náhodě (jakoby subjekty vědomě chybovaly).
► I když to termín nevyjadřuje, ESP působí po většinu doby na smyslové dráhy (vizualizace, slyšení hlasů, vůně, chuti, dotykové pocity…) aniž by samotné smyslové orgány byly ovlivněny (oči „nevidí“, uši „neslyší“).
► Jevy poltergeist se zdánlivě soustřeďují kolem nějakého jedince (často mladého, trpícího psychologickými problémy) a/nebo kolem určitých objektů.
►Jevy PK se projevují snadnější ve skupině, kde jsou jedinci ve stavu pasivní pozornosti.
► Bohatost účinků PK nezávisí na složitosti experimentálního zařízení, ale zdá se být vedena pouhým konečným účelem.
► Při experimentech nelze určit příčinné vztahy mezi jednáním subjektu a výsledky psi, naproti tomu však lze vždy pozorovat konečný úmysl. Determinismus se zdá být účelový a nikoli příčinný.
► Často se projeví efekt tzv. „koza/skopec“: subjekty (a experimentátoři) pohlížející na psi příznivě mají výsledky mnohem vyšší než subjekty, kteří na psi nevěří.
► V některých rodinách jsou jevy psi mnohem častější než v jiných a odtud pochází hypotéza o jisté dědičné složce.

Je třeba zdrženlivosti vůči faktorům, které v některých výzkumech zdánlivě „usnadňovaly“ psi: přesvědčení o úspěchu, extroverse, pozitivní nálada, citový vztah mezi subjekty při experimentech s telepatií, pasivní pozornost vůči PK, motivace, uvolnění, meditace, vlny alfa, hypnosa a obecně EMC; ale také faktory negativní: únava, nemoc, stresující nebo negativní nálada, různé psychotropní látky. Vliv těchto faktorů při různých vykonaných experimentech může odrážet pouze předsudky experimentátorů (viz § 5.1).

Zde je několik závěrů, k nimž dospěli jistí teoretici psi. Psi je zdroj mýtů a parapsychologové je musí analyzovat v psycho-sociologické rovině. Každý jev psi je přinejmenším význačnou koincidencí, která zčásti vyúsťuje v libovolnou konstrukci, jež ji dává smysl. Psi ukazujíce vliv záměru psychiky na materiální svět. Jestliže považují existenci psi za prokázanou, zdá se být nemožným zavést metody dokazující přežívání duše (indeterminismus). Jevy psi jsou „vyhýbavé“, totiž často se vytratí při pokusech o objektivaci.

VII. Hlavní učební a výzkumná střediska

7.1 Studium

Nizozemí: Université d’Amsterdam et Université d’Utrecht
Skotsko: Université d’Edimbourg
Francie: Université Catholique de Lyon
Anglie: Université de Northampton (et Université de Hertfordshire)
Německo: Institute für Grenzgebiete der Psychologie und Psychohygiene, Freiburg
Québec: Université de Montréal
USA: Rhine Research Center, Durham ; Bigelow Chair, Universita v Nevadě
Akademické učební plány, které vedou k oficiálnímu diplomu parapsachologie neexistujínebo jen v malé míře.

7.2 Výzkum

Německo : Institute für Grenzgebiete der Psychologie und Psychohygiene (nejdůležitější parapsychologické centrum v Evropě, Freiburg ; Wissenschaftlichen Gesellschaft zur Förderung des Parapsychologie (WGFP), Freiburg
Skotsko : Koestler Parapsychology Unit, Université d’Edimbourg
Nizozemí : Département de Parapsychologie, Université d’Amsterdam
Francie : Institut Métapsychique International (IMI), Paris
Anglie : Perrott-Warrick Research Unit, Universita v Hertfordshire ; Society for Psychical Research (SPR) , Londres
Itálie : Centro Studi Parapsicologici (CSP) de Bologne
Švýcarsko : Fondation Odier de Psycho-Physique de Genève
Norsko : Norsk Parapsykologisk Selskap, Oslo
Dánsko : Selskabet for Psykisk Forsking, Copenhaguen
Švédsko : SPR švédská (Universita ve Stockolmu a v Gothenburgu)
USA : Consciousness Research Laboratory, Université du Nevada ; Princeton Engineering Anomalies Research (PEAR), Université de Princeton ; Society for Scientific Exploration (SSE), Université de Stanford ; American Society for Psychical Research (ASPR), New-York ; Parapsychological Association (PA) ; Rhine Research Center, Caroline du Nord
Japonsko : International Society of Life Information Science, NIRS, Chiba-shi
Další francouzské institutce zabývající se parapsychologií :
OR3P, Organisation pour la Recherche en Parapsychologie et sur les Phénomènes dit Paranormaux , Toulouse
GEEPP, Groupe d’Etudes des Phénomènes Paranormaux, Toulouse
GERP, Groupe d’Etudes et de Recherches en Parapsychologie, site internet uniquement

VIII. Základní publikace

8.1 Knihy

Existuje poměrně málo seriosních knih věnovaných vědecké prapsychologii. Bibliografický výběr francouzských děl lze najít internetové adrese :
http://gerp.free.fr/bibliographie.htm

8.2 Časopisy

European Journal of Parapsychology
Journal of the Society for Psychical Research
Journal of the American Society for Psychical Research
Journal of Scientific Exploration
Parapsychology Foundation Review
Australian Journal of Parapsychology
Zeitschrift für Parapsychologie und Grenzgebiete des Psychologie
Quaderni di Parapsicologia
Ve Francii :
Revue Métapsychique
Revue de Parapsychologie
Revue Française de Parapsychologie
Články o parapsychologii se případně čas od času objevují v různých vědeckých publikacích (Proceedings of the IEEE, Nature, Science, etc…)

8.3 Internet

Prakticky všechny organizace mají nyní své internetové stránky, kde lze nalézt množství informací a někdy také resumé článků (viz zejména stránky IMI, Institut Métapsychique International de Paris, Mezinárldní metapsychický institut v Paříži). Ve Francii oznamujeme existenci „Anneau français de parapsychologie scientifique“ (Francouzská ročenka vědecké parapsychologie », soubor webových stránek shromážděný pod jménem „Psiring“

IX. Setkání

Po celém světě se pořádají četné kongresy, setkání, kolokvia atd. Každoročně se koná kongres Parapsychologické asociace (Parapsychological Association). Ve Francii bylo posledním významným projevem symposium na téma „Les mythes et le paranormal“ (Mýty a paranormálno) v r. 2000 v Paříži, organisované asociací CENCES.

X. Perspektivy

10.1 Implikace (logické úvahy)

Existence psi ukazujíce, že současná věda je neúplná a nemůže správně pojmově vyjádřit vztah duch x hmota. Nejrozšířenější metafysický postoj v naší společnosti je „materialistický monismus“, tj. že „duch je průvodním jevem těla“. Existence psi nás vede k úvahám o jiných hypotézách, jak dualistických tak monistických a vede vědu k nutnosti vzít v úvahu psychiku nebo vědomí, pojmy odstraněné v 19. století.

Psi nám rovněž ukazují, že naše intuitivní pojetí času je nedostatečné, neboť prekognice nám dovoluje, i když v omezené míře, poznat jevy, které dosud nenastaly. Psi vyzdvihujíce zásadním způsobem základní filosofické problémy: svobodná vůle, vztah objektivita x subjektivita, determinismus a kauzalita, dynamismus vědomí x nevědomí, náhoda, dynamika skupin a kolektivní vědomí, epistemologie (teorie poznání – pozn. překl.) atd. Nelze ztrácet ze zřetele, k čemuž mají tendenci někteří mladí američtí experimentální parapsychologové, že systém idejí, kolem nichž se implicitně vytvořila parapsychologie jako dotazování se na lidstvo a kosmos, se podobá „magické mentalitě“:

► působení na dálku bez kontaktu
► globalita universa, vzájemný vztah všech jeho prvků (teorie korespondence)
► existence osob, které mají „moc“
► vzájemná vazba prvků prostřednictvím jejich symbolismu nebo zdravého úsudku
► existence supranormálních a kvaziautonomních sil a energií

Neudivuje tedy, že tento systém se dostává do konfliktu s experimentální pozitivistickou vědou a vede často k paradoxům. Je také zcela pochopitelné, že opoziční reakce „racionalistických“ skeptiků je tak prudká. Neplyne z toho nic menšího, než že opravdovým bohatstvím parapsychologie zůstává její heuristická hodnota, její schopnost vyzdvihovat základní otázky.

10.2 Cesty přístupu

Ze souboru informací uvedených výše bychom mohli usuzovat, že pokrok parapsychologie za uplynulých sto let je malý. Důvodem může být nedostatečná výše úvěrů na výzkum stejně jako metodologické překážky vlastní výzkumu tak zvláštního objektu, jehož jevy jsou z velké části konstruovány v závislosti na kultuře. Dnes se však zdá, že pokrok v jiných vědeckých oborech by mohl vést k lepšímu porozumění pro psi, nebo přinejmenším poskytnout cesty pro plodný výzkum.

Vědy o vědomí, neurovědy

Vynořuje se nový vědní obor, výzkum vědomí. Obor zdánlivě mimořádně složitý proto, že vědomí je současně subjektem i objektem, nicméně vyvolává velké naděje. Rychlý pokrok lékařského zobrazování v neuro-vědách dovoluje předvídat mnoho nových objevů, ale zejména objevení se nových otázek. Výzkum modifikovaných stavů vědomí jistě rovněž přinese parapsychologii množství informací, které jí snad umožní překonat některé z těchto epistemiologických (týkajících se teorie poznání – pozn. překl.) blokád.

Kvantová fyzika

Kvantová fyzika vyzdvihuje problémy metafysiky obtížně uchopitelné způsobem našeho obyčejného a „makroskopického“ myšlení. Mnozí vědci i ne-vědci se nechávají opájet nevyzpytatelným tajemstvím její hloubky a domnívají se, že příští objevy v kvantové mechanice umožní, nebo už umožňují, vysvětlit psi. Zejména tři principy vyvolávají většinu extrapolací:

► základní indeterminismus v kvantové úrovni
► vědomí pozorovatele „ovlivňující“ měření částice
► nelokálnost a neoddělitelnost

Výzkum NDE (Near Death Experience, zážitek blízkosti smrti – pozn. překl.)
Zevšeobecnění výzkumů subjektů ve stavu blízkém smrti na střediscích intenzívní péče by nám mohlo přinést vysvětlení vztahu mozek x psychika.

10.3 Využití

Někteří američtí parapsychologové doufají, že dospějí na takovou úroveň znalosti psi, která jim umožní jisté ovládání těchto jevů ze současného technicistního pohledu. Předpokládaná hlavní použití by byla:

► paranormální léčení (nové terapeutické metody prostřednictvím „mysli“)
► hledání zmizelých osob, pomoc policejnímu vyšetřování
► špionáž a průzkum neznámých míst
► konstrukce přístrojů řiditelných myšlenkou, např. pro handicapované
► využití prekognice v nejistých situacích (politika, obchod…)

Jiní teoretici zdůrazňují, že tato naděje na využití je vnadidlo a že psi, které není ovladatelná a reprodukovatelná podle vůle, z toho vždy unikne. V každém případě jedna věc je jistá: telepatie se už nyní stala zdánlivě neužitečnou vlivem expanse mobilních telefonů!

ZDROJE – ODKAZY

BENEY G., Indétermination et finalité en psilogie, Revue „Parapsychologie“, n° 10, 1980.
BROUGHTON R., Parapsychologie: une science controversée, Editions du Rocher, 1995.
KRIPPNER S., ROUX A., SOLFVIN G., La science et les pouvoirs psychiques de
l’homme, Sand, 1986.
MELHEUST B., Somnambulisme et médiumnité, Synthélabo, 1999.
MICHEL P., B-A- BA de la parapsychologie, Gerp, 1984.
PIGANI E., Psi : enquête sur les phénomènes paranormaux, Presses du Châtelet, 1999.
RADIN D., La conscience invisible, Presses du Châtelet, 2000.
RHINE L., Initiation à la parapsychologie, Presses de la Renaissance, 1977.
ROGO D. SCOTT, La parapsychologie dévoilée, Tchou, 1976.
SUDRE R., Traité de parapsychologie, Payot, 1978.
SI AHMED D., Parapsychologie et psychanalyse, Dunod, 1990.

• Zdroj: l´Institut Métapsychique International de Paris (Mezinárodní metapsychický ústav v Paříži), přeložil JUDr. Jiří Kult