Jasnovidnost v praxi
Jasnovidnost, schopnost pohlížet do budoucnosti,
si zcela prozaicky vyložit i jako vyhodnocení skutečnosti, kdy správný odhad situace, která má nastat a nastane, řadově převyšuje pouhý počet pravděpodobností tohoto odhadu.
Jasnovidnost je velice rozšířený fenomén; neboť nepochybně každý nejméně v životě předpověděl nějakou důležitou událost, a potom se holedbal, že se jeho předpověď do písmene naplnila, prorocky až zázračně. Člověk ovšem předvídá paramentálně. Neustále se na základě svých zkušeností a akcí připravuje na očekávanou reakci nebo samozřejmě naopak. Vzhledem k tomu, že v lidské povaze je zaznamenávat pozitiva a vytěsňovat v sebeobranném pudu veškerá negativa, celkový výsledek, vždy subjektivní, převyšuje ve prospěch jasnovidnosti. Přesto tento jev skutečně existuje, je mnohokrát zdokumentovaný a doložený a proto jej můžeme bez pochybností zařadit mezi dosud nevysvětlitelné záhady.
Americký spisovatel, scénárista a režisér George Wilson připravil televizní dokumentární pořad o nejrůznějších záhadných fenoménech, které vstupují do životů lidí. Jedním z témat pořadu byla právě jasnovidnost. Wilson před kamerou hovořil se seržantem Royem Coagenem o příhodě, která se odehrála za vietnamské války. Speciální jednotka, ke které Coagen patřil, byla vysazena navečer z vrtulníku a přes noc pročesávala rozsáhlou oblast, přes níž nepřítel za tmy přepravoval munici a zásoby. Byla to nesmírně těžká akce se značnými ztrátami, vysilující noc. Ráno pak vojáci dosáhli dohodnuté seřadiště, kde na ně čekali obrněné transportéry a přesun na základnu. Do transportérů nastupovali sice po družstvech, ale bez nějaké zvláštní organizace, vlastně se každý snažil být už co nejdřív ve vozidle a odpočívat.
Z Coagenova družstva zbyli jen tři vojáci a on. Čtyři muži padli nebo byli těžce zraněni. Nastupovali mlčky se svěšenými hlavami, odevzdání. První do obrněné kabiny vstoupil radista, Coagen mu pomáhal, když náhle jeho mozkem projel prudký impulz, signál věštící bezprostřední nebezpečí, něco jako by na transportér mířila dopadající střela. Exploze nenastala, ale pocit nebezpečí už zůstal a v Coagenově mysli byl pevně svázán zcela konkrétně s vozem, u něhož stál. Pojednou věděl, že do něj nemůže, nesmí nastoupit, že to znamená smrt. Přikázal svým vojákům, aby ho následovali k vedlejšímu transportéru, ale ti jen neochotně poslechli, kromě radisty, ten prostě odmítl vystoupit, ale nebyl čas na dlouhé vysvětlování a hlavně nebylo ani co vysvětlovat, protože pocitem neustálého nebezpečí tu vlastně trpěli všichni, jen v různých návalech a v různé intenzitě.
Na základnu se vraceli v koloně s asi stometrovými odstupy pro případ přepadení, ale by klid, zdecimovaný protivník se z prostoru vytratil. A potom, v náhlé téměř idylické jízdě, znenadání transportér před nimi vybočil z vyjetých kolejí a zvolna, jako ve zpomaleném filmu se zřítil z mnohametrového srázu do řeky. Vojáci uvnitř utonuli. Všichni. Z vozidla vyprostili už pouze těla bez života. Dva svědkové, kteří tuto nepochopitelnou nehodu sledovali ze zadního transportéru, Coagenovo vyprávění potvrdili. Jeden z nich patřil do Coagenova družstva a vděčil seržantovi za svůj život. Wilsonův televizní pořad vzbudil obrovskou odezvu. Tisíce diváků posílaly dopisy se svými parapsychologickými prožitky a příběhy, další pisatelé se nabízely, že své mimořádné schopnosti předvedou třeba i před kamerou.
Prostřednictvím televizní obrazovky miliony lidí vyslechlo svědectví o Pino Billovi, požárníkovi z Bostonu a velkém příznivci místního hokejového klubu, který v průběhu své noční služby v únoru 1976 bez jakéhokoliv spojení zvenčí uhádl naprosto přesně výsledky šesti zápasů kanadskoamerické NHL a vyhrál hlavní sázku celé pohotovostní směny 250$. Pokud odhlédneme od možností extrémních výsledků a budeme se pohybovat v průměrných relacích, je pravděpodobnost takového správného tipu v rozptylech již miliardových, takže jakékoliv tvrzení o náhodě nebo naopak o erudici a bystrém úsudku v dané oblasti nemůže obstát.
