Kdo byl Erik Hanussen

Rakouský cirkusák, hypnotizér a „jasnovidec“…

…Erik Jan Hanussen byl poctěn, že byl zmíněn v románu klasika německé literatury Liona Feuchtwangera (1884-1958) „Bratři Lautensackové“ (1943), a ve vzpomínkách sovětského mentalisty Wolfa Messinga.

Bylo o něm natočeno také několik filmů. (1) (2) (3)

Erik Jan Hanussen se narodil 2. června 1889 ve Vídni-Ottakringu.

Podle pasu se jmenoval Hermann Chajm Steinschneider a narodil se v chudé židovské rodině. Hermann ztratil matku, když mu bylo deset let. Jeho otec Siegfried (1858-1910) pocházel z Moravy, z města Prossnitz, nyní českého Prostějova. Pocházel z rodiny praktikujícího židovského lékaře, živil se však jako obchodní cestující a majitel cestovní společnosti. Krátce po smrti matky se jeho otec oženil s vdovou se dvěma dětmi.

O tři roky později Steinschneider opustil školu a odešel z domova. Jak sám přiznal, Herman pocítil dar předvídavosti ve třech letech.

Vzpomínal:

• „Bydleli jsme vedle hřbitova. Od časného rána do pozdního večera jsem se musel dívat na pohřební průvody. Prvním dojmem byly proto vozy s rakvemi a pohřební hudba. Jedné noci jsem se náhle probudil. Bylo to, jako by něčí ruka zvedl mě z postele, vyvedl ji ven a nasměroval k lékárníkovi. Tam jsem zvedl jeho dceru Ernu z postele, vzal jsem ji za ruku a beze slova jsem ji odvedl na hřbitov. Tam jsme si sedli za velkou kamenný náhrobek. V té době došlo k výbuchu a dům lékárníka pohltil jasný plamen. To byla moje první spásná prozíravost.“

Herman účinkoval v Grand Zirkus Oriental – („Velký orientální cirkus“) – jako akrobat na hrazdě.

V cirkuse vytvořil atrakci „první elektrický řetízkový kolotoč na světě“, který ve skutečnosti řídily děti, ukryté uvnitř.

Není divu, že se nejednou musel vypořádat s různými druhy hypnotizérů, věštců a léčitelů.

Jako velmi zvídavý mladý muž se Herman naučil mnoho triků a nakonec vyvinul svůj vlastní trik založený na čtení myšlenek a hypnóze.

Pro svá vystoupení umělec začal používat pseudonymy, například Siegfried Kracauer nebo Saul Avšalom Herschwitter, stále naznačující jeho židovský původ.

Zároveň se snažil pracovat jako novinář, spolupracuje na skandální vídeňské publikaci „Der Blitz“ („Blesk“).

Časopis se specializoval na skandální příběhy, jejichž hrdinové by nejraději nebyli zveřejněni. Tam se dobrodruh zřejmě naučil zjišťovat cizí tajemství, která lze vydávat za vlastní předpovědi.

Sovětský mentalista Wolf Messing (1899-1974) tvrdil, že Hanussen skutečně uměl číst myšlenky, ale během svých projevů se uchýlil k používání podvodů, nastrčených lidí, a kódových slov.

• „Potřeboval nadšení, větší sílu, potřeboval obdiv a potěšení veřejnosti. Vím to od sebe: když si publikum získáte, je nesrovnatelně snazší práce,“ připustil Messing. „Proto na začátku projevu Hanussen se uchýlil k nečestné technice: první předváděl dvě čísla s podstrčenými lidmi. Sotva vstoupil na pódium, pozdraven slabým potleskem a pronesl pár úvodních slov, z hlubin sálu se ozval výkřik: „Šarlatáne!“ Hanussen „zahrál“ čistě uměleckou urážku nevinnosti a pozval svého oponenta na pódium. Tím ukázal první číslo. Netřeba dodávat, že „pachatel“ byl okamžitě „převychován“, uvěřil v telepatii. Ve skutečnosti tento muž cestoval z města do města v Hanussenově družině. To jsem pochopil okamžitě. Publikum to ale všechno bralo jako nominální hodnotu a potlesk byl přátelštější.“

Jak napsal Wolf Messing, Hanussen začal pracovat „poctivě, s jakoukoli osobou z publika“ až od třetího čísla.

• „V letech 1933–1934 Hitler Hanusena kontaktoval, ačkoli Hanusen byl čistokrevný Žid, jeho dědeček pracoval jako ředitel synagogy,“ napsal Messing. „Mělo to být. Některé kruhy ho využívaly k tomu, aby Führerovi dával tu či onu radu pod rouškou „astrálních odhalení.“ A když se ukázalo, že je příliš riskantní postavou velké politické hry, byl prostě odstraněn.“

Messing se zde zmýlil, když psal o blízkosti svého kolegy Hanussena k Hitlerovi v letech 1933-34, protože ten byl v roce 1933 zavražděn.

 

Hanussen se často uchyloval k podvodným trikům. Ve své autobiografii „Meine Lebenslinie“ se Hanussen odhaluje jako dobrodruh a podvodník, který se údajně vzdal podvádění v roce 1910, když si konečně uvědomil, že je opravdový telepat a jasnovidec, ale po nějaké době se vrátil ke svému řemeslu. Ve své knize mluví o tom, jak v zrcadle špehoval tarotové karty, které prý uhodl.

Vydával se za slavného zpěváka a vůbec nevěděl, jak zpívat. Během show porazil prediktora Eugena de Rubiniho, který údajně četl myšlenky. Křestní jméno a příjmení tohoto fiktivního telepata bylo tvořeno jmény dvou slavných operních pěvců 19. století – německého barytonisty Eugena Gury a italského tenoristy Giovanniho Rubiniho. S tímto vymyšleným Eugenem de Rubini, kterému prý dělal Hanussen asistenta, se po vypuknutí první světové války prý vydal na velké evropské turné.

Ale ve skutečnosti Steinschneider jako voják rakouské armády sloužil na ruské frontě, ale brzy byl zraněn a po uzdravení byl jmenován zástupcem velitele pohřebního oddílu. Jednoho dne přišel před velení s návrhem zorganizovat charitativní telepatické představení. Vystoupení mělo obrovský úspěch. Velitel posádky se od telepata a „jasnovidce“ dozvěděl, že má syna. O několik dní později přišel z domova dopis s touto zprávou. Přešťastný otec udělil Steinschneiderovi hodnost mladšího kaprála a daroval mu peněžní prémii, o kterou se podvodník podělil s vojenským cenzorem, který ve službě otevřel veškerou korespondenci a informoval o přírůstku do vojevůdcovy rodiny.

V dubnu 1918 se Chaim Steinschneider – který zcela nelegálně opustil řady bojující armády dunajské monarchie – proměnil v Dána Erika Jana Hanussena, aby se rakouská veřejnost nemusela divit, proč tento obyvatel Vídně nebyl na frontě, jako jejich otcové, bratři a synové.

V roce 1919 dokonce hrál v německém filmu „Hypnóza“, kde hrál hypnotizéra, bojujícího s temnými silami.

V reálném životě působil i jako detektiv. Když z Rakouské státní banky zmizelo několik stohů nově vytištěných bankovek, Hanussen pomohl najít viníka. Policie k němu má přitom rozporný postoj. Někteří mají podezření, že médium využívá k řešení zločinů své kontakty v kriminálních kruzích, jiní, jako například šéf psychologického oddělení vídeňské policie, Dr. Leopold Thoma, s Hanussenem upřímně sympatizují.

Herman se zároveň snaží uplatnit své schopnosti v podnikání. Společně s magnátem Hansem Hauserem se snaží prodat vojenskou techniku ​​Řecku, které v té době válčí s Tureckem. Telepat je přizván k účasti na vyjednávání a spoléhá se na jeho hypnotický talent.

V roce 1924 Hanussen překročil Atlantik, aby vystoupil ve Spojených státech, ale setkal se s poněkud chladným přijetím. Po návratu do Evropy se usadí v Německu, kde to jde mnohem lépe.

Rozšiřuje svůj repertoár o čtení z dlaní, grafologii a astrologii, ale jeho hlavním zaměřením zůstává čtení myšlenek jiných lidí. Diváci z publika psali poznámky, které shromáždil pozorovací asistent a předal je Hanussenovi, pomocí konvenčních znaků, aby sdělili informace, které špehovali a zaslechli. Odpovědi telepata byly velmi přesné.

Hanussen se nadále podílí na policejním vyšetřování, například při dopadení „Düsseldorfského škrtiče“, který terorizoval město ve druhé polovině 20. let.

Soukromě radí bohatým a slavným – zástupy klientů nemají konce.

Dochází také k problémům. V roce 1928 byl kouzelník při návštěvě Československa zadržen a obviněn z podvodu. Soud trval několik měsíců, ale Hanussen předvedl soudci své schopnosti tak obratně, že byl zproštěn viny, a jen posílil svou autoritu.

V květnu 1930 se Hanussen zúčastnil vážného vědeckého experimentu, který měl otestovat své „paranormální“ schopnosti. Experiment proběhl pod patronací vedoucího berlínského Institutu pro metafyzický výzkum Dr. Christopha Schrödera. Tato hlavní autorita ve svém oboru pozvala své kolegy k účasti na experimentu. Každý z účastníků napsal na papír datum a geografickou polohu, kde došlo k nějaké události, která byla důležitá pro osobu, která ji napsala. Před Hanussenem bylo osm stejných obálek, které si kouzelník správně se ctí připsal. Také správně pojmenoval pět akcí a udělal dvě chyby. Poslední byla Schröderova obálka. Na kusu papíru bylo napsáno: „3. dubna 1916. Govem Street. Persie.“ Toho roku byl Dr. Schröder v Šírazu na tajné misi, a nikdy o tom nikomu neřekl. Tam ho přepadli bandité, a on jim jako zázrakem unikl. Erik Hanussen podrobně popsal, co se parapsychologovi tehdy stalo. Schröder přiznal, že Hanussen má psychické schopnosti.

Skeptici se domnívají, že Hanussen mohl dobře financovat výzkum Schrödera, který byl přesvědčeným parapsychologem, a upřímně věřil ve schopnosti jasnovidce.

Při tomto experimentu se údajně dopustil podvodu.

Zhruba v této době, navzdory svému židovskému původu, se Hanussen sblížil s lidmi ze SA a začal podporovat jejich bojůvky. Už je docela bohatý a může si dovolit vzít vysoce postavené nacisty na luxusní jachtu, vozit je v luxusním Mercedesu, a přijmout je ve svém pompézním „Paláci okultismu“ v Berlíně. Některým svým novým přátelům také finančně pomáhá, předpovídá nástup nacistů k moci a lichotivě mluví o NSDAP.

Hanussen se s Hitlerem setkává v restauraci hotelu Kaiserhof, kde sídlí ústředí strany, a předpovídá svému partnerovi slibnou budoucnost.

Telepat je přijímán jako Dán, který sympatizuje s nacisty – vůdci NSDAP těží z toho, že mají na své straně populární osobnost.

Počátkem třicátých let se jeho spojení s nacisty upevňuje, dobrodruh studuje boule na Hitlerově lebce, jeho dlaně, a informuje Führera, že jistě dosáhne vrcholů moci.

Kromě toho Hanussen učí budoucího vůdce řečnickým dovednostem, efektivním gestům a pauzám, které zapůsobí na posluchače.

Tato doba je vrcholem slávy hlavního okultisty Berlína.

Hanussen získává tiskárnu, a začíná dvakrát měsíčně vydávat „Hanussenův barevný týdeník“, který rychle dosáhl nejvyššího nákladu v německém hlavním městě. Jeho „astrologické rady obchodníkům s cennými papíry“ měly skutečný dopad na ceny akcií, a dvakrát denně se konala vystoupení na slavné berlínské varieté „Scala“, která byla vždy vyprodána.

Bohaté publikum se hrne do sídla bývalého cirkusového umělce, kde se konají záhadně uspořádané věštecké seance. Dobrodruhovu ochranu poskytují jeho přátelé z NSDAP, zejména hrabě Wolf-Heinrich von Helldorff (pozdější šéf berlínské policie), kterému Hanussen neustále půjčoval peníze.

Wolf-Heinrich Graf von Helldorf byl notorický antisemita, který podle Goebbelse snil o vybudování ghetta v Berlíně pro děti Sionu za peníze bohatých Židů.

Hrabě von Helldorf dokonce poskytl Hanussenovi oddíl SA manů, aby porazil jeho největší konkurenty, slavnou berlínskou „Romanesches Café“ – jejíž stálicemi byla řada známých osobností: spisovatelé Bertolt Brecht (1898-1956), Erich Maria Remarque (1898-1970), Stefan Zweig (1881-1942), esoterik a zakladatel antroposofie Rudolf Steiner (1861-1925), režisér hollywoodské komedie „Some Like It Hot“ (Někdo to rád horké, 1959) Billy Wilder (1906-2002), a mnoho dalších.

V roce 1931 hrabě zorganizoval první židovský pogrom ve Výmarské republice. Byl to však on, kdo Hanussenovi poskytl oddíl SA, aby porazil svého hlavního konkurenta.

V lednu 1933, kdy se nacisté konečně dostali k moci, byl Hanussen již váženým členem NSDAP, nazývaným „prorokem Třetí říše“, „nacistickým Rasputinem“ a „Hitlerovým Nostradamem“. Nyní můžete přimhouřit oči před obviněními novinářů, že dobrodruh jen šálí důvěřivé návštěvníky svých představení.

A pak přichází rána pod pás. Jedna z levicových tiskovin publikuje článek, kde se tvrdí, že slavný telepat je ve skutečnosti Žid. Hanussen se snaží bránit, ospravedlňuje se tím, že byl pouze adoptován židovským párem. Podezření však zůstává a židovský původ se stává nesmazatelnou skvrnou na pověsti vládce myšlenek.

26. února 1933, měsíc před svou smrtí, Hanussen otevřel pompézní „Palác okultismu“ v Berlíně.

Nový říšský kancléř mezitím hledá důvod, jak se vypořádat s politickými oponenty.

A brzy ho najde. 27. února 1933 hoří německý parlament, Reichstag. Nizozemský komunista Marinus van der Lubbe (1909-1934) je obviněn ze žhářství, načež prezident Hindenburg (1847-1934) vydává mimořádný výnos, který ruší svobodu osob, shromažďování, projevu a tisku, a dává Hitlerovi téměř diktátorské pravomoci.

Hanussenovy noviny psaly o požáru Reichstagu tři dny před incidentem. Historici nevědí, jak a přes koho přesně se Hanussen o chystaném žhářství dozvěděl. Není pochyb o tom, že informace unikla přes jeho četné „přátele“ a klienty z nejvyšších kruhů SA.

 

Nacionálně socialistický politik Otto Strasser, autor memoárů „Hitler a já“, dosvědčuje:

• „Jedním z nejkurióznějších jevů poválečné doby byl bezpochyby slavný jasnovidec Hanussen, který poskytoval služby dalšímu jasnovidci Adolfu Hitlerovi.
• Obecně se uznává, že Hitler jednal s Hanussenem, stejně jako jednal se zbytkem svých přátel.
• Ve skutečnosti tomu tak vůbec není.
• Hanussen byl Žid a dobře chápal, že dříve nebo později budou Hitlerovy rasistické názory hrát roli ve vztahu mezi nimi. Aby se tomu vyhnul, pokusil se získat podporu hraběte Helldorfa, nacisty oddaného odpadlíka, který neustále potřeboval peníze, a půjčil mu významnou částku. Hanussen vždy nosil v peněžence potvrzení o předání těchto peněz. Ale Helldorf neměl v úmyslu vyplatit svého otravného věřitele. Krátce po nástupu Hitlera k moci se stal šéfem policie v Berlíně a nařídil Hanussenovu smrt. Jasnovidec předvídal všechno, kromě tohoto obratu událostí. Helldorfova potvrzení o dluhu nebyla nikdy nalezena.“

NSDAP už takovému „spolubojovníkovi“, který byl navíc podezřelého původu, nemohla věřit, a z jejich řad byl potupně vyloučen.

24. března 1933 byl unesen skupinou tří SA manů, odvezen do lesa a tam zastřelen.

Tělo bylo nalezeno o dva týdny později.

Sebevědomí tohoto nepochybně mimořádného muže selhalo. Věřil, že dokáže vodit nacisty za nos, jak se mu to nejednou dařilo se svými diváky. Ale tentokrát si špatně vyložil myšlenky jiných lidí…

Odkazy

(1) Hanussen. NSR, 1955
(2) Hanussen. Maďarsko, NSR, Rakousko, 1988
(3) Prípad jasnovidca Hanussena. ČSSR, 1969