Jasmuheen nehladoví

Propagátorka pránické výživy přednášela v roce 2012 v Praze
Usměvavá, elegantní, vitální a devatenáct let nic nejedla. Jasmuheen navštívila na Den dětí Prahu, aby nejen svým následovníkům a obdivovatelům, ale i zvědavcům, vyprávěla svůj životní příběh a osvětlila podstatu breathariánství.

„Breatharián je ten, kdo dýchá Boha.“ Jasmuheen

Život bez jídla u nás v médiích již déle popularizuje herec Jaroslav Dušek. V poslední době se tato problematika dostala do popředí zájmu především díky loňské podzimní návštěvě „živého“ breathariána – francouzského šamana a spisovatele Henriho Monforta, který přijel právě na pozvání Duška a podnikl přednáškové turné po republice.

Není proto divu, že o vystoupení inspirátorky Monforta, v současnosti asi nejznámější breathariánky Australanky Jasmu heen (vlastním jménem Ellen Greve, *1957), byl značný zájem.

Snažil jsem se přistupovat k Jasmuheen bez předsudků. Ohlodaný salám, který omylem vypadne z její cestovní brašny, jsem rozhodně nevyhlížel. Vždyť jídlaprostý život není historicky ničím novým. Po svém odchodu do poustevny po devatenáct let nepotřeboval potraviny švýcarský národní světec Niklaus z Flüe, nejznámější stigmatizovaná žena 20. století Němka Terezie Neumannová rovněž vůbec nejedla.

Podobná svědectví o úkazu „inedia“ (mnohaletém půstu) máme i u několika dalších svatých – jejich jediným pokrmem byla eucharistie. A dále, kolik tajemnem obestřených zvěstí můžeme slyšet o výjimečných schopnostech jóginů… Z indických tradic vychází například Hira Ratan Manek, který se údajně už od devadesátých let „živí Sluncem“.

Samozřejmě, klasická medicína se jen usmívá, ba směje se, až se za najedené břicho popadá. Zdravý člověk vydrží sotva několik málo týdnů, snad měsíců bez jídla a pouze pár dní bez vody, pak na dveře neodvratně zaklepe sestra Smrt. Život bez potravy je z vědeckého hlediska natolik absurdní, že ani neexistují žádné medicínsky a hodnověrné výzkumy, které by se snažily vypořádat s touto anomálií.

Nejvědečtějším přístupem, jemuž byli nejedlíci (například i zmíněná Terezie Neumannová) podrobeni, bylo dlouhodobé hlídání a sledování, zdali „nepodvádějí“. Skeptičtí kontroloři sice mnohdy nemohli prokázat, že by sledovaný přijímal potravu, postupně však byla jejich pozorování vždy prohlášena za nepotvrditelná…

Současné breathariánství (z anglického „breath“ – „dech“) přesto přináší zcela nový rozměr fenoménu života bez přísunu potravy. Zatímco u zmíněných postav historie byla nepotřeba hmotné výživy organismu pouhým sekundárním a neakcentovaným aspektem jejich duchovní cesty, u moderních nejedlíků se z ní stává záležitost primární. Bez ohledu na duchovní kvality Monforta či Jasmuheen, ano, ve vší úctě, kdo by je znal, kdyby se nezviditelnili svým breathariánstvím?

Praha práně přeje

Kulturní centrum Vltavská je 1. června 2012 vyprodáno, v sále dychtivě čeká přibližně 400 posluchačů, kteří neváhali zaplatit poměrně vysoké vstupné 600 korun.

Než vystoupí hlavní hvězda večera, budí mezi usazujícím se auditoriem asi největší pozornost alternativní režisér a kameraman Viliam Poltikovič. Ani on si nenechal uniknout příležitost zvěčnit návštěvu slavné breathariánky.

Jasmuheen na sebe nenechává zbytečně čekat a těsně po avizované šesté hodině přichází za ohlušujícího potlesku na pódium. Nesedá si, s publikem komunikuje ve stoje, pohrává si s náladou v sále, mění polohy hlasu, napodobuje cizí přízvuk, žertuje, dojímá, volá k usebrání, medituje. Jasmuheen je zkušenou řečnicí, chtělo by se říci herečkou. Její energické vystupování rozhodně nenudí a budí dojem upřímnosti a otevřenosti. Projev ve srozumitelné angličtině, poměrně spolehlivě simultánně tlumočí česká překladatelka.

Curriculum pranae

Na úvod je slušné představit se, tak činí i Jasmuheen. Její rodiče pocházeli z Norska a byli členy luteránské církve. Ellen tedy byla vychována v křesťanském duchu. Zatímco její náctiletí vrstevníci křepčili na diskotékách a bavili se, hledala poznání na duchovní cestě. Rozhodující pokrok učinila ve svých šestnácti, kdy, jak vypráví, do Austrálie přicestovali „indičtí mahátmové“. Hned prvního dne, kdy Ellen meditovala podle jejich návodu, pocítila skrze své třetí oko „příliv světla, vnitřní explozi kosmického šampaňského, vzestup božské lásky…“, uvědomila si, že toto je „království Boží“, o němž tak často slýchávala v křesťanské tradici. Po dvacet let se věnovala cestě jóginů, žila ale i civilní život, pracovala jako programátorka, vdala se, má dvě děti a tři vnoučata.

V roce 1993 podstoupila „jednadvacetidenní proces iniciace“, který byl přijat od světelných bytostí pomocí channelingu. Očekávala osvícení, dostala však ještě jiný dar, zjistila, že je absolutně zbavena hladu a žízně, jak fyzicky, tak emočně. Napojila se, jak líčí, na „Energii“. Její tělo náleží „Esenci“. Nejprve byla z daru zmatená, její váha kolísala, ale pak „jsem se odevzdala své Esenci, svému božskému Já – ´ať jsem tak, jak chceš´ – a přibrala jsem bez jídla 8 kilo a má váha se stabilizovala“.

Jasmuheen se prý ze sta procent vyživuje pránou (tento pojem ze sanskrtu opět znamená „dech“), nebo jak říká „kosmickou mikrostravou“ či „andělskou stravou“. V rozvolněné terminologii přednášející lze ovšem vysledovat i rovnítko mezi pojmy prána, čchi, Bůh a Vesmírná energie.

Jasmuheen tvrdí, že pránou se živí všichni lidé, každý ovšem v jiné míře. Každopádně ovšem všichni jíme příliš, tedy více než potřebujeme, a tak můžeme „dát Matce Zemi dárek a jíst méně“.

Kývací test

Abychom zjistili naše „pránické procento“, nabízí Jasmuheen všem jednoduchý test, který se naučila od starých australských aboridžinců. Na její výzvu všichni v místnosti vstávají, uvolní se, zavírají oči a ochotně se poddávají svému vnitřnímu rádci, guruovi, Esenci.

Jasmuheen pak pomalu předříkává: „Mé pránické procento činí padesát procent…“. A sál se podobá obilnéhu poli ve větru, lidská stébla se klátí tam a zpět. Pokud se tázajicí se nakloní vpřed, vnitřní rádce dí ANO, vzad značí NE. „Mé pránické procento činí šedesát procent…“, testuje Jasmuheen dále a pokračuje tak až do stovky.

Globální pomocnice

Když všichni zjistí, nakolik se mohou spolehnout na andělskou stravu, pokračuje Jasmuheen ve výkladu. Líčí, jak svou knihu Využití prány věnovala Spojeným národům a nabídla, že nasytí kosmickým chlebem hladovějící v Africe. Byla ovšem odmítnuta.

Ve svých knihách, které si návštěvníci přednášky mohou v češtině zakoupit v předsálí, stále zdokonaluje zmíněný jedenadvacetidenní proces, po němž by měl být člověk postupně uschopněn živit se pouze pránou. Jasmuheen připouští, že čtyři lidé „nepřešli“ (rozuměj: zemřeli), zdůrazňuje ovšem úspěchy a hovoří o mnoha tisících nových breathariánů. Politováníhodné nehody jsou výsledkem zastaralých metod, nebo nezodpovědné, překotné osobní snahy…

Jasmuheen vidí zdroje svého naturelu – neumdlévající hledačky Pravdy – už ve svých minulých životech, byla například pronásledovaným katarem ve Francii, žila rovněž v duchovní Indii. Nyní usiluje o vyřešení neutěšené situace ve světě. Během meditací komunikuje se světelnými přáteli, své myšlenky probírá i s Matkou Marií (Mother Mary – panna Maria). Před časem Marii vyzvala, aby na onom světě zprostředkovala jednání Buddhy, Ježíše a Kršny a společně aby vytvořili recept na konec utrpení ve světě. Marie pak v resumé tlumočila tyto body:

1. Meditace
2. Modlitba
3. Ovládnutí mysli
4. Vegetariánství (Jasmuheen později upravila na „lehká jídla“)
5. Starat se o tělo jako o chrám
6. (Nesobecká) Služba
7. Čas v tichu, v přírodě
8. Pochopení síly Božské hudby

Jasmuheen by dále chtěla každému zaručit práci a svobodu, omezit vliv peněz a nerozdělovat náboženství.

Nad dotazy diváků

Po krátké přestávce, kterou věnuje malé autogramiádě, Jasmuheen zodpovídá dotazy. „Mohla bych být závislá na nejedení, jako jsou lidé na jídle,“ konstatuje a bez dalšího vysvětlení pak líčí, že bytosti z páté dimenze jedí pouze pro potěšení.

Pak přiznává, že ani ona sama není stoprocentní breathariánkou, ale občas si dá kapucino, ne ovšem kvůli hladu, ale pro chuť (a to před započetím svého období bez potravin kávu nepila).

Také svému vnukovi neodepře radost a dá si s ním ke svačině mango. (To už z osazenstva za všeobecného veselí přikvačí pohotový posluchač a obdaruje ji mangem.)

Jasmuheen ovšem spatřuje i jistou nevýhodu breathariánství, v posledních letech jí prý už nikdo nezve na večeři…

Jasmuheen se nevyhýbá ani nepříjemné zkušenosti z pořadu australské televize „60 minut“.

Za kontrolovaných podmínek měla týden žít zcela bez potravy. Po několika dnech ale lékař test přerušil, protože jí prý hrozily vážné zdravotní komplikace. Jasmuheen si postěžuje na otřesné podmínky – dálnici pod oknem, stále kouřící strážné, nemožnost spánku. Přesto cítí výsledek jako osobní výhru – získala pokoru, většina z hlasujících diváků jí věřila a doktor při soukromém rozhovoru přiznal, že jí nemohl nechat projít.

Kdyby se jí někdo rozhodl napodobovat a zemřel, vina by padla na australskou televizi.
Není správné naslouchat negativním médiím, zní poučení. Jasmuheen naopak cítí, že se v posledních letech mění vědomí a energie naší Planety a se stávají se optimističtějšími.

Věda se vyvíjí, je ekologičtější a díky „biokybernetice“, kterou blíže nespecifikuje, dokáže „rebalancovat“ nemocné lidské organismy.

„My (breathariáni) jsme museli změnit marketing. Dříve jsme říkali: „Nemusíte jíst, ale Evropan se rád nají. Nyní tedy říkáme: „Máte volbu“. Jasmuheen uzavírá blok dotazů a pro zájemce o hlubší poznání nabízí o víkendu navazující dvoudenní seminář v prostorách Břevnovského kláštera. (Až 200 účastníků, v předprodeji za 4 444 Kč na osobu.)

Kosmická večeře

Na závěr více než tříhodinového programu je připravena Vesmírná večeře. Hosté se pohodlně usazují, zavírají oči. I Jasmuheen usedá a servíruje pránu. Vyzařuje z ní nelíčená snaha, aby, byť v krátké, přibližně dvacetiminutové seanci, předala ostatním, čím sama překypuje. Zaplaví nitra přítomných sluneční energií. Vyživuje pránou celou jejich buněčnou strukturu, láskou plní buněčný systém. Dlouho opakuje mantru „Já jsem láska“. „Všichni jsme mistry“; „získáváme světlo ze Slunce, získáváme všechny minerály a zdraví prospěšné prvky, (…) v sále vzniká skupinové božství, sděluje, – největší dar Matce Zemi Gaie“.

Meditace končí, Jasmuheen tklivě předzpěvuje pět tónů mantry „HÚ“, lid opakuje. Domů se trousí všichni spokojeni, nasyceni slovem i pránou.

Mgr. Martin Kořínek (*1971) je publicista.

Z časopisu Dingir č. 3/2012, internet: http://www.dingir.cz