Poltergeist v roce 1899 v Jakutsku

Mezi starými folklórními materiály lze najít řadu pozoruhodných svědectví. Nejen pověsti, slovesnou tvorbu, ale i zprávy o jevech a událostech, provázejících život rozličných národů, někdy i velmi vzdálených v čase i prostoru.

Právě jev, dnes známý a zvaný „poltergeist“, neboli „neklidný“, nebo „hlučný“ duch, provázel lidstvo od nepaměti. Jsou zaznamenány úkazy tohoto typu už ve starém Římě, ze středověku je známa zpráva o podivných úkazech v jednom staroměstském domě, kterých byli svědci mladý král Karel IV. a jeho přítel Bušek z Velhartic.

Nejčastější a nejlépe zdokumentované zprávy jsou z evropské a americké oblasti. Staly se předmětem nejen zkoumání parapsychologů a psychotroniků, ale i odborníků mnoha dotčených oblastí – elektrotechniky, fyziky i chemie. Přesto však stále chybí výzkum poltergeistu z hlediska historického vývoje a kulturního prostředí, ve kterém se vyskytl.

Právě z tohoto pohledu jsou významné zprávy o tomto jevu z neobvyklého etnického a kulturního prostředí, ve kterém se záhadný fenomén projevoval.

Podívejme se tedy na případ, který se odehrál na konci 19. století na území Jakutska, tedy ruské Sibiře, dnes Republika Sacha.

Tyto události se odehrály v prosinci 1899 v Nemjuginské oblasti, venkovském prostředí s administrativním centrem v obci Oi, nacházejícím se na území Changalassského okresu Republiky Sacha.

Zvěsti, které odtud přicházely, přitáhly pozornost etnografů, kteří nejen že šli na místo, aby zde získali informace, ale také se stali přímými očitými svědky poltergeistu a současně se pokusili o řešení. Tento příběh byl zveřejněn na stránkách vědeckého časopisu „Etnografičeskoje obozrenije“ („Etnografický obzor“):

O nečisté síle, která postihla mladou dívku

„V Západo – Kangalaském újezdu, Nemjuginské oblasti, se rozšířily pověsti, že v jurtě Jakuta Kučaraje se usídlil čert, a poté se přestěhoval k jeho sousedovi Dmitriji Esja. Třetí den poté se zlý duch projevil a zranil poleny osm Jakutů, kteří to přišli potvrdit. Tato pověst vyvolala zájem etnografů. Vzhledem k tomu, že krátce předtím jeden šaman v extázi řekl, že vidí sestupovat z nebe na Nemjuginskou oblast ďáblova syna a dceru, rozhodli jsme se osobně prověřit tuto neuvěřitelnou zprávu.
Když jsme přijeli k jurtě Esja, zimní krátký den skončil a byl už soumrak; hospodář se s námi setkal na dvorku a na otázku, jak žije, řekl: „Abasy bulan kyzida.“ („Zuřivý démon nás přepadl!“) V jurtě bylo šero; kromě hospodáře tu byl stařík Kučaraj, několik malých nahých chlapců a ženy – slepá stará žena Kučaraje a jeho vnučka byly ve stáji a dojily krávy.
Řekli nám, že se v jurtě objevila nedávno nečistá síla, před 10 dny; svou přítomnost projevuje tím, že neznámá síla rozbíjí nádobí, převrátila březovou nádobu s mlékem a udeřila slepou stařenu Kučaraje. Stejné jevy se opakovaly večer, 21. prosince; proto byli všichni nuceni uprchnout ze svých domovů, strávili noc u sousedů, dali o tom vědět svým příbuzným, kteří poslali pro kněze. Očekával ho i jejich starosta, kmenoví starší, a lidé shromáždění u sousedů, aniž by se odvážili vejít do jurty.
Co se týče případu napadení 8 Jakutů poleny, stalo se to tak, že tito lidé přišli, ale nevstoupili do jurty, stáli na dvorku. Jen jeden z nich, silný Kurťjala, otevřel dveře, a zeptal se něco Kučaraje. V tu chvíli od ohně přiletělo k němu jedno poleno; tohle vyděsilo silného muže tak, že vykřikl, utekl a jeho ostatní druhové ho následovali.
Zatímco jsme o těchto detailech byli informováni, najednou spadlo jedno poleno uprostřed jurty; podle směru jeho letu jsme dospěli k závěru, že bylo vyhozeno z temné části jurty, kde ženy pokračovaly v dojení krávy. Přikázal jsem odstranit odtamtud všechno, co by mohlo sloužit jako nástroj pro házení, ale můj kolega tam položil dvě polena, s cílem nenechat nečistou sílu beze zbraně. Sám pak začal pozorně sledovat tuto tmavší část jurty, odkud všechny ženy odešly po podojení krav. Po čtvrt hodině letělo na nás jedno poleno, a můj kolega spěchal ke krbu, a tam našel vnučku Kučaraje. Samozřejmě, nepřiznala, že by ona hodila poleno, ale řekla, že se šla napít vody za krbem, a poleno samo vyletělo.
V tomto okamžiku přijel kněz, vešel starosta, a předák s davem lidí. I když jsme za pomoci kněze přesvědčovali Jakuty, že jde zřejmě o žert, který tropí malé děvče, přesto věřili, že dívku posedl démon, který způsobuje strašení lidí, a děje se tak pravděpodobně proto, že se z ní později stane šamanka, protože i její dědeček Kučaraj trochu šamanil. Proto se předáci obce rozhodli: Kučaraj se musí dát na církevní pokání, jít k svatému přijímání, a ve svém domě musí sloužit veřejnou modlitbu, a svou vnučku musí dát pod dozor důvěryhodné osoby.
Od té doby démon své dovádění ukončil, ale zato předtím postižený silák Kurťjala se při jakémkoli klepnutí a bouchnutí lekal, a byl velmi nervózní.“
Vesnice Ulach-Anskoje, 31. prosince 1899.

Zdroj: Pripuzov, N.O.: O nečistoj sile, vselivšejsja v děvočku. Etnografičeskoje obozrenije. 1900. № 1. str. 186.

Velmi poučný příběh nám ukazuje, že i v XIX. století, kdy slovo „poltergeist“ nebylo dosud známo v obrovské ruské říši, je schéma jevu totožné s každým případem tohoto typu. „Poltergeist“ se projevoval stejně i v tak vzdálených oblastech od vyspělé civilizace – je zde zřejmě dospívající děvče, o jejíž stav a prožívání se badatelé nijak nestarali, a v jejíž přítomnosti se dějí zvláštní úkazy, které na Západě pojmenují jako telekinese (nebo psychokinese), tedy pohyb předmětů bez klasické příčiny. Tehdejší badatelé se spokojili s tím, že jeden úkaz se udál v přítomnosti dívky. Nijak už nebylo řešeno, zda všechny úkazy s rozbíjením nádobí měly stejnou příčinu a také, jak se jev „přestěhoval“ k sousedovi.

Je samo o sobě podivné, že všude na světě se problém s dospívajícími dětmi projevuje stejně – vtipálci a nijak zvlášť vzdělaní výrostkové napodobují účinky „neklidných duchů“, a dospělé osoby klamou tak dovedně, že ti svolávají rozličné autority, kněze a odborníky.

Je pozoruhodné, že se tak dělo i opět stejnými pochody a projevy, jako v jiných případech předtím i potom, i všude jinde na světě.

Samozřejmě, že na základě předložených údajů, je těžké dnes přijít na to, kdo měl pravdu, a kdo byl opravdu na vině, a kde byla ve skutečnosti pravá příčina tohoto jevu typu „poltergeist.“ Ale fakt ukončení „ďábelského“ dovádění po odvedení děvčete „pod dohled důvěryhodné osoby“, je sám o sobě výmluvný.

Poznámka – zatímco v letním období Jakuti žili v „Uras“ – kuželovité konstrukci, pokryté březovou kůrou, v zimě žili v „jurtě“ zvané „balagan“. Šlo o dřevěnou stavbu s plochou střechou a hliněnou podlahou. Vchod byl z východní strany, stěny byly pokryty hlínou a střechu tvořila kůra, pokrytá zeminou. Dům byl rozdělen krbem na pravou (mužskou) a levou (ženskou) polovinu. V té žily s ženami i domácí zvířata, i krávy.

Obr.1 Článek v Etnografickém obzoru.

Obr.2 Jakutské zimní obydlí, „balagan“, s krbem.

Podle: UFOKOM Bělorusko