Stigmatizace

O co se jedná?

Někteří muži – a mnohem častěji ženy — v době údajného ukřižování Krista, tedy buď o velikonočním pátku, někdy téměř každý pátek, začínají krvácet z některých míst, na nichž byl při ukřižování raněn údajný Kristus. Jsou to místa na rukou i nohou, boky (do nichž měl být raněn kopím) a čelo (stopy po trnové koruně); někdy stigmati pláčou i krvavé slzy…

Prvním stigmatizovaným byl sv. František z Assisi, který 14. září 1224 údajně uviděl sestupovat i nebe cherubína, který mu vtisknul pět stigmat. Sám sice nic neřekl, ale jeho spolubratři odhalili pravdu, když našli krvavé stopy na oděvu. A najednou – jak se v dějinách zázraků tak často stává, ač nikdo po 12 století trváni křesťanství stigmatizován nebyl — najednou je touto milosti vyznamenána řada věřících.

Ve 13. století církev uznala ze spousty stigmatizovaných za zázračně případy jedenatřicet případů, ve 14. století dvaadvacet, v 15. století pětadvacet a do současnosti 327 případů, z toho 47 mužů a 280 žen.

Podivuhodná je ovšem u stigmatizovaných jedna věc: kdyby šlo o opakování Kristových ran, musela by se stigmata vyskytovat vždy na stejném místě, na kterých měl mít Kristus rány. Ovšem tak tomu není. Rány se objevují jednou na různých místech dlaně (méně často na zápěstí, kam ve starověku při skutečném ukřižování zatloukali hřeby), jednou na jednom, podruhé na druhém boku atd. Velmi charakteristická je zde výpověď pacientky M. psychiatra profesora Janeta, jak o tom francouzský lékař píše v knize „De l’angoisse a l’extase“. Tato pacientka jednou týdně stigmaticky krvácela z pravého boku. Janet ji upozornil, že Kristova rána je znázorněna na všech sochách a obrázcích vlevo. Nemocná však odvětila: „Vím, že tomu tak obvykle je. Ale veliký Kristus v kostele Salpetriére (psychiatrického ústavu, kde se nemocná nacházela), má ránu na pravé straně!“

Ve většině případů byly stigmatizace podvodné a vznikaly záměrným poškozováním těla. Někdy samotná církev musela proti stigmatizovaným vystupovat. V novější dobé, zejména kolem osoby otce Pia a pak zvlášť kolem Terezy Neumannové z Konnensreuthu v NSR došlo k boji v samotných církevních kruzích, a to mezi směrem tzv. nadnaturalistů (majících sklon hned všude uznávat zázraky — patřil k nim např. kardinál Faulhaber nebo československý arcibiskup Kašpar aj.) a mezi některými přírodovědecky vzdělanějšími kněžími, jako je např. františkán P. Augustin Gemelli, který mimochodem vystudoval i psychiatrii. Sám P. Gemelli prohlásil:

„Osobně jsem měl možnost provádět pozorování třiceti stigmatiků a stigmatiček. Nesetkal jsem se se žádným takovým případem, kdy bych mohl naprosto a rozhodně vyloučit jakoukoli eventualitu umělého zásahu.“

Tolik kněz.

Ale jsou opravdu všechny stigmatizace uměle vyvolané a podvodné? Rozhodně nikoli. Velký vliv tu v jednotlivých případech mohou hrát síly autosugesce. Dnes je totiž jasné, že nervové vlivy mohou velmi výrazně působit na různé tělesné orgány včetně cévního systému. Silná představa krvácení může vést ke skutečným, tzv. trofickým změnám a ke vzniku krvácení. Možnost podobných krvácení (nebo např. spálenin vyvolaných uměle sugescí) byla prokázána v četných pokusech s hypnózou. Mimořádně náchylní k takovýmto projevům jsou zvláště hysteričtí jedinci.

Proto je také mezi stigmatizovanými veliká převaha žen, u nichž jsou hysterické projevy častější. A to je zcela přirozené vysvětlení i takových stigmat, kde se opravdu o žádné podvodné praktiky nejedná.

Docent dr. I. Horvai,CSc. (1926-1970) 

Archiv CP