Lenost se dědí

Byly nalezeny geny, které dělají z člověka lenocha
Lenost je jedním ze sedmi smrtelných hříchů. Nicméně, vztah k této „matce všech neřestí“ je shovívaný a je v něm i trochu závisti a někdy i obdivu. Také v pohádkách se daří lenochům – hloupý Honza, ležící celý den na peci, nakonec získá princeznu a půl království.

Kde se bere to nutkání k nečinnosti?

Ukazuje se, že lenost může být způsobena genetickou predispozicí, jak ukazuje studie výzkumníků z University v Missouri, zveřejněná v časopise American Journal of Physiology. Aby prokázal vliv genů na stav lenosti, profesor Frank Booth a jeho kolega Michael Roberts rozmnožili potkany, jež vykazovali výjimečnou dispozici k extrémní lenosti.

Vědci do jejich klecí umístili otáčivá kola a průběhu šesti dní měřili, kolik a jak každý potkan v kole pobíhal.

Poté vědci zkřížili 26 nejpracovitějších jedinců, a totéž udělali s 26 nejlínějšími hlodavci.

Po deseti generacích vědci experiment zopakovali a zjistili, že populace pracovitých potkanů běží v kole téměř desetkrát déle než jejich líné protějšky.

Pak Booth i Roberts srovnali úroveň buněčných mitochondrií v buňkách zvířat a provedli sekvenování jejich ribonukleové kyseliny (RNA).

„Z více než 17.000 různých genů v jedné části mozku jsme zjistili 36, které mohou hrát roli v predispozici motivovat fyzickou aktivitu,“ řekl Roberts.

Lenošení nevadí v kariéře

Lenošení není užitečné jen pro zdraví, ale také paradoxně i pro kariéru. Poté, co se oddáváme lenosti, šetříme sílu a energii.

Například Charles Darwin (1809-1882) byl mimořádný líný. Ve škole byl nucen se pod nátlakem učit gramatiku, často usnul přímo na lavici, ve sportu upřednostňoval rybolov a střelbu na vrány, s pistolí v ruce, kdy nemusel vstát z postele a na univerzitě většinu času strávil v hospodách. Ani při vědecké činnosti Darwin nijak nespěchal. Svá slavná díla psal mnoho let. Ale i tak ho jeho práce učinila světoznámým.

Dalším příkladem je Sir Winston Churchill (1874-1965). Ve škole byl poslední, a tak nemohl jít na univerzitu. Ke sportu byl naprosto lhostejný, a jeho oblíbenou kratochvílí bylo houpat se v houpacím křesle. Přesto se stal velkým politikem.

Karel Marx (1818-1883) žil nejprve na úkor staré matky, po celé měsíce hýřil, a nechtěl si sám vydělávat na živobytí. Od roku 1869 ho podporoval přítel Bedřich Engels. Jeho učení však převrátilo půlku světa.

Albert Einstein (1879-1955) byl považován učiteli za notorického loudala. Přesto se stal laureátem Nobelovy ceny.

Za lenochy byli považováni Newton, Archimedes, Mendělejev, Picasso. Neexistuje žádný příklad, který by potvrzoval, že hyperaktivní životní styl přispívá k vynikajícím objevům.

Obr. v titulku: Pieter Brueghel: V zemi lenochů. Olej na dřevě z roku 1567.