Výpovědi zelených svědků

V 19. století přišel indický vědec Džagatčandra Bose s převratnou teorií.

Sestrojil citlivé přístroje, jež zaznamenaly elektromagnetické vyzařování rostlin, reakci na dráždění kofeinem, alkoholem, strychininem a elektřinou, jejich znecitlivění chloroformem a probuzení na čerstvém vzduchu, proudění roztoku v těle rostlin a jiné pokusy. Na základě toho dospěl k závěrům, že rostliny mají elektrickou pulzaci, srdce a nervový systém. Většina vědců tyto názory odmítla nebo přehlížela.

Boseovým pokračovatelem se stal newyorský kriminalista Cleve Backster. Dne 2. února roku 1966 napadlo tohoto odborníka v oblasti detektorů lži zapojit svůj přístroj na listy dracény. Byl zvědav, zda zaregistruje postup vody v právě zalité květině. Zažil velké překvapení: diagram vypadal jako diagram trochu rozčileného člověka. Zmatený Backster se rozhodl podrobit rostlinu dalším zkouškám. Co se stane, když vystaví dracénu silnější vjemové zátěži, když připálí jeho list zápalkou? Ještě dřív, než se rostliny dotkl ohněm, jehla detektoru prudce poskočila. Zdálo se, že dracéna uhádla záměry škůdce. Backster odešel z místnosti a po chvíli se vrátil s krabičkou zápalek. Jehla se opět divoce rozkmitala.

Kriminalista pokračoval v pokusech. Nechal šest mužů losovat, který z nich zničí jednu ze dvou rostlin. Losování bylo tajné, kromě „vraha“ nikdo nevěděl, na koho los připadl. Po „zločinu“ napojil Backster na nepoškozenou rostlinu elektrody detektoru a nechal procházet místností postupně všech šest mužů. Když vešel pachatel, rostlina jeho přítomnost prudce zaznamenala.

Při jednom pokusu se Backster řízl do prstu. Při jódování rány detektor zapojený na rostlinu zaregistroval cosi mimořádného. Zapůsobila na rostlinu bolest raněného? Zapůsobila tekoucí krev? Později našel jiné vysvětlení. Když konzervoval jogurt kvasinky ničícím přípravkem, měla rostlina podobnou reakci. Backster došel k přesvědčení, že rostliny mají jakési buněčné vědomí, citlivost na to, co se v okolních živých buňkách děje. Sestrojil automat, který v náhodných intervalech vhazoval do vřelé vody malé krevety. Detektory na nedaleko umístěných rostlinách shodně zaznamenávaly okamžiky zahynutí krevet. Ale rostliny si časem na tragédii krevet zvykly, zřejmě proto, že se necítily samy ohroženy.

Cleve Backster zveřejnil v roce 1969 výsledky svých pokusů v dokumentárním spisu „Zjištění primární schopnosti vnímání v životě rostlin“. Publikace s málo přitažlivým názvem vyvolala rozruch. Vědci nepřijímali Becksterovy názory bez výhrad, a nepochybně měli v mnohém pravdu. Kriminalista se prý dostal k rostlinné fyziologii jako slepý k houslím. Backster však dal ke zkoumání života rostlin nové podněty. Někdejší instruktor v používání detektoru lži v kriminalistice sám říká: „Pozorování může mít rozhodující vliv na naši představu o smyslovém vnímání a inteligenci… Přišli jsme na zachycování dálkových signálů rostlinami. Ještě neznáme, jaké mají při tom rostliny pocity. Je to ulehčení? Radost? Strach? V mnohém nemáme jistotu.“

V moskevském ústavu fyziologie rostlin Akademie zemědělských rostlin probíhají už delší dobu obdobné pokusy. Vedoucí ústavu profesor Ivan Gunar, který těmto experimentům věnuje velkou pozornost, v rozhovoru pro Pravdu uvedl, že nervový systém rostlin pracuje podobně, byť primitivněji, jako nervový systém zvířat. Mnohaleté pokusy potvrzují domněnku, že rostliny mají schopnost vnímat dění v jejich okolí, i když jen velmi jednoduše. Umějí se třeba „psychologicky“ přizpůsobit nenadálým a prudkým změnám počasí. „Rostliny přijímají signály“, soudí Ivan Gunar, „které zvláštními kanály postupují do nervového centra. Tam se informace třídí, zpracovávají a využívají k reakci organismu. Nervové centrum je snad v kořenovém vlásení.“

Profesor Gunar zkoumal reakci nejrozmanitějších rostlin na změny jejich životního prostředí. „Zelná hlávka přímo křičela, když jsme její košťál ponořili do vřelé vody.“ Křik však neberme doslova. Navenek se s košťálovinou nic nestalo, ale elektronika výrazně zaznamenala agónii rostliny. Podobnou reakci měl i vzklíčený ječmen.

Rostliny mají přesný životní rytmus. Prodlouží-li se jejích světelný den, projevují „únavu“. Tak dobře vnímají světlo, že pomocí elektrod mohou působit jako živé relé k zapínání a vypínání elektrického světla ve skleníku. Dlouhodobá paměť rostlin se projevuje i v reakcích na temperaturu, vlhkost a jiné jevy ovlivňující život.

Překvapující jsou poznatky o krátkodobé paměti rostlin. Moskevský fyziologický ústav rostlin zjistil, že okurky, fazole, květák, pšenice, brambory a pryskyřník si znamenitě pamatují záblesky xenonové lampy. Po sérii světelných záblesků neobyčejně přesně reprodukovaly tyto rostliny rytmus impulsů. Nejlépe si vedl pryskyřník, který si pamatoval rytmus záblesků osmnáct hodin. Vědci se pokusili vytvořit podmíněné reflexy rostlin. V blízkosti filodendronu umístili minerál a rostlina dostala současně elektrický úder. Potom kámen odstranili a nechali filodendron v klidu. Lekci několikrát opakovali. Záhy se pokusná rostlina vzrušovala, i když se nepříjemný minerál objevil blízko ní a k elektrickým úderům nedocházelo. Filodendron se naučil rozeznávat domnělého trapiče od jiných kamenů.

Pokusy na kazašské státní univerzitě zase objevily citlivost rostlin na psychické stavy člověka. Domácí rostliny jsou prý vnímavé na nemoc ošetřovatele i na změny jeho nálady. Rostliny jsou sice němé, hluché a slepé, ale rozhodně nejsou ke svému okolí netečné. Měli bychom s odhalenými skutečnostmi jejich života počítat. I tichá květina mívá trápení.

Obr. 1. Cleve Backster při pokusu s detektorem

Obr. 2,3. Část grafu „vyšetřované“ rostliny detektorem lži při prvním Backsterově pokusu dne 2. února 1966. Křivka připomínala obdobné zápisy emocionálních vznětů lidí Vpravo: Část grafu, který ukazuje emocionální vzrušení u člověka, zaznamenané detektorem lži

Jaroslav Maršálek

Z časopisu VTM 2/1985