Dovednosti mnicha Care

V publikaci Superzáhady a zázraky je popsána událost s názvem Astrální putování. Je citována z knihy Tvář Indie, vydané v Londýně v roce 1876, jejímž autorem byl Rakušan Wilhelm Negrelli, synovec Aloise von Mold-Elbe Negrelliho, který zreguloval Rýn a navrhl projekt Korintského a Suezského průplavu. 

Tvář Indie obsahuje třicet sedm stran dokumentů věnovaných buddhistickému mnichovi, jenž si nechal říkat Care. Care ovládal umění levitace a vznášel se nad hlavy udivených diváků, jako by byl balon naplněný horkým vzduchem. Care dokázal teplem svého těla rozpustit sníh, když si v třeskutých mrazech sedl na sněhové pole a soustředil proti mrazu svoji mysl. Care uměl rovněž svoji mysl odpoutat a vyslat ji vstříc mysli libovolného člověka na zeměkouli, což také mnohokrát učinil. Ovlivňoval na dálku mnohé osoby a vnukával jim nápady či svoje myšlenky. Care četl budoucnost tak snadno, jako jiní čtou o nedávné minulosti v novinách. Stačil mu například pohled na větev stromu a už dokázal odpovědět jakoukoli otázku týkající se budoucnosti. O této své schopnosti říkal, že je nejsnadnější z duchovního umění, jemuž se v buddhistickém klášteře naučil.

„Budoucnost leží na zcela obyčejné přímce, pokračuje na ose procházející skrze minulost a přítomnost, tedy časovými rovinami, které každý člověk zná, pokud se o ně detailně zajímá,“ říkal Care.

Care však ovládal i umění stát se neviditelným. Toto umění ale před Rakušanem Negrellim nikdy neodhalil, i když mu sdělil, že je mocen převtělit se v nic – tedy stát se neviditelným. Odmítal totiž „předvádět“ svoje schopnosti jen tak, protože vnější efekty svých zázračných dovedností považoval za zavádějící. Nemyslel, že je vhodné ukazovat vnější projevy zázraku, jehož skrytému významu diváci nerozuměli.

Slavný spisovatel H. G. Wells napsal román The Invisible Man (Neviditelný). Jde v něm o příběh lidského zloducha, který svou schopnosti učinit se neviditelným zneužívá a zázrak spočívající v převtělení se v nic zaměřuje proti svým bližním.  Podstatou neviditelnosti hrdiny Wellsova románu je účinek chemické látky, která zbaví organickou hmotu všech jejích vnějších projevů, tedy i schopnosti odrážet světlo a být vnímána. Wellsův Neviditelný pak ovšem stále existoval a byl fyzicky přítomen, oblékal se a přijímal potravu, jež v jeho žaludku paradoxně nebyla skryta, ale mohla být vnímána jako nevábně vyhlížející kašovitá hmota. Žaludek Neviditelného nebyl vidět, jeho obsah však ano. Stejné to bylo i s jeho dalšími orgány a tkáněmi.

Podstatou neviditelnosti buddhistického mnicha, který přijal jméno Care, však bylo skutečné odhmotnění a skutečná fyzická neexistence. Tento zázrak, jehož byl Care mocen, je vlastně opakem materializace, popsané v jedné z předcházejících kapitol.

V roce 1961 proběhlo představení ve varieté The Gold Ring v Las Vegas. Jakýsi pan Fartolli předváděl na jevišti pozoruhodný účinek masových psychických procesů. Fartolli byl zdatným hypnotizérem a dokázal celé publikum, čítající více jak dvě stě padesát osob, zhypnotizovat, takže jsme zcela jasně viděli na jevišti to, co tam samozřejmě nebylo a být nemohlo, a naopak jsme neviděli to, co tam nepochybně existovalo.

Jednalo se o tzv. negativní a pozitivní halucinace, které jsou projevem hlubokého hypnotického transu. Diváci si vzájemně indukovali svůj úžas nad skvělým představením pana Fartolliho, který si s nimi hrál. Viděli například souboj dvou indických tygrů, na vlastní oči spatřili živého Buddhu, stali se svědky bitvy Napoleona s Wellingtonem. Zahlédli neuvěřitelnou scenérii bitvy u Jeny. Sál varieté posléze zaplnily tisíce ptáků, kteří lidi zasypávali trusem, jejž však už po pěti minutách na šatech neviděli, ač se předtím zuřivě oprašovali a ošklíbali se hnusem.

Fartolli byl nepochybně skvělým mágem a donutil lidi, aby vnímali jeho skvělou fantazii, jako by šlo o skutečnost. na jeho straně hrála roli vysoká sugestivita, na divácké straně sugestibilita.

Fartolliho asistentka byla chvíli viditelná a chvíli naopak neviditelná. Fartolli obloudil mysl diváků hypnotickými fenomény. Nebyl však schopen učinit neviditelným to, co skutečně existovalo, pouze ošálil zrak zablokováním lidské mysli hypnotickou sugescí.

Care byl jediným člověkem na světě, který učinil sám sebe neviditelným před svědky. Stalo se to v roce 1862 v Dháce. Care ve městě pobýval od května do listopadu a pověst o jeho neslýchaných schopnostech a moudrosti se mezi lidmi rychle šířila. V červenci se v Dháce rozkmotřily dvě rodiny, shodou okolností byla jedna z nich muslimská, druhá hinduistická. Nastala krvavá řež, hrozící přerůst do občanské války. Britský místodržící v Dháce plukovník Hamilton zmobilizoval armádu, aby sjednal pořádek, ale protože byl moudrý, obrátil se s prosbou o radu buddhistického mnicha. Care se uvolil, že obě soupeřící strany shromáždí a nepochybně zažehná volání po krvi, jež se nesmlouvavě ozývalo z obou stran.

Dne 15. července 1862 se na největším dháckém tržišti shromáždil třicetitisícový dav muslimů a hinduistů, všem se v žilách vařila krev. Mnozí schovávali v rukávech nože, jiní byli vyzbrojeni břitvami, ale i škrtidly a okovanými holemi. Stačilo jedna špatné zvolené slovo a nastala by krvavá řež.

Care zahájil svoji produkci s Hamiltonovými vojáky za zády, ale pokynul jim, aby se stáhli. Chtěl být sám. Ukázal zkusmo na několik mužů v davu a nazval je provokatéry, kteří chtějí rozpoutat peklo. Muži vystoupili z davu jako hypnotizovaní a vykročili ke Caremu, jenž stál na provizorní dřevěné tribunce. Odevzdali mu pistole a on jim dovolil odejít. Řekl jim, že jsou pošetilci.

Dav se utišil a naslouchal. Care hovořil o bratrství lidí a o míru v duši, o nenásilí, o neomylném směřování k bohu a dobru. Lidé se zklidňovali a usedali. Care měl dar řeči a magicky působily i jeho pomalé pohyby, gesta a mimika.

Už bylo jisté, že se lidé záhy pokojně rozejdou a začnou přemýšlet o tom, co jim Care řekl. Vtom však zdáli zazněly výstřely. Nejprve to byly ojedinělé rány, ale potom se začaly ozývat celé salvy. Care se napřímil a pozorně naslouchal.

V tu chvíli přicválal osobně plukovník Hamilton a zastavil až před Carem. Pošeptal mu do ucha zprávu, že na předměstí se sešikoval asi tisícihlavý dav muslimů s úmyslem vyvražďovat hinduistické rodiny.

Sedící lidé se začali zvedat a neklidně se rozhlíželi. Někteří tasili zbraně.

„Zůstaňte bez hnutí!“ zvolal Care. „Já se na chvíli vzdálím a zklidním naše bratry!“

Rozpřáhl ruce a poklekl. Lidé k němu nevěřícně vzhlíželi. Co chce dělat? říkali si.

Po třiceti vteřinách začal Care světlat či spíše řídnout. Mizel i se svým červenohnědým hábitem. Mizel, a za třicet vteřin se vytratil úplně.

Po třech nebo čtyřech minutách utichly vzdálené výstřely. Za dalších pět minut se zjevil Care opět na své tribunce. Vrátil se nazpět z místa vzdáleného dvě a půl míle a získával postupně svojí podobu. Nejprve se ukázal jeho šat, pak jakoby skelnatý odlesk jeho obličeje a za několik vteřin se zjevil ve své předchozí lidské podobě.

Dav se ani nepohnul. Lidé stáli a čekali, co jim Care řekne.

„Z nenávisti mají prospěch jen lidé nehodní,“ řekl. „Usmiřte se, jako se i vaši bratři usmířili…“ Ukázal paží kamsi do dáli, odkud se před chvíli vrátil.

Masakr byl zažehnán. Mnich způsobil nevídaný zázrak. Učinil neviditelným svoje tělo a pak je přemístil do vzdáleného místa, kde se ukázal zuřícím muslimům a nalezl slova, která je odzbrojila. Po krátké chvíli se vrátil na dhácké tržiště, požehnal shromážděným a usmířil je. hinduisté a muslimové žili pod dojmem tohoto zázraku v míru více jak dvacet dalších let.

Svědkové události na předměstí vypověděli, že spatřili Careho na střeše jednoho z nízkých domků. Odtud zastavil rozzuřený dav a několika větami zuřivce přesvědčil, aby se vrátili do svých domovů. Pak se stejně jako na tržišti učinil neviditelným, čímž diváky zcela ohromil, a zmizel.

Plukovník Hamilton celou událost podrobně popsal a zprávu poslal do Londýna. Britská královna Viktorie z tehdy panující hannoverské dynastie nařídila indickému místokráli, aby mnicha Careho vyznamenal nejvyšším britským řádem. Care však už v Dháce nebyl a ocenění britské královny tedy přijmout nemohl.

Z archivu KPUFO


***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 027

error: Kopírování zakázáno!