Hledání antigravitace

Provádíme levitaci, aniž o tom víme? Je pravda, že vážíme o něco víc než normálně, když řekneme, že se cítíme těžko, a naopak — vážíme o něco méně, když se cítíme volně a lehce?

Někteří vědci si začínají klást podobné otázky a znám jednoho anglického lékaře, který tvrdí, že je s to zjistit rozdíl ve váze, když se někdo cítí těžko nebo lehce. Ten rozdíl je samozřejmě nepatrný a je třeba vážit nesmírné přesně, aby se dal určit v desetinách či dokonce setinách miligramů.

Vím také o jedné zvláštní laboratoři na jižním předměstí Londýna a o jiné v blízkosti jednoho velkého města v jižní Francii, kde se v současné době. dvě skupiny badatelů zcela nezávisle na sobě snaží vypátrat tajemství „antigravitace“, tedy takříkajíc způsobu, jak částečně nebo snad úplně anulovat na delší či kratší dobu zákony přitažlivosti hmoty, či chcete-li gravitace.

Ať si o tom myslíme cokoli, čas od času se objevují případy levitace, o kterých je věru těžké pochybovat. Existuje při nich spousta svědků, mezi nimiž nechybějí ani známí a „vážní“ vědci. Právě tak dochází samozřejmě k podvodům, o tom rovněž nemůže být pochyb.

Po  marném pátrání, pomocí jakých mechanických prostředků dokázali Egypťané postavit své pyramidy, začínají si znalci zcela vážně klást otázku, zda tehdejší učenci neobjevili antigravitaci? Ve výzkumné laboratoři společnosti General Electric v USA nechali v roce 1948 po několik týdnů „viset“ ve vzduchu čtverhranný kámen o váze padesáti kilogramů.

Byl ve volném prostoru metr nad podlahou. Kamenné bloky pyramid sice váží několik tun, ale jak snadno mohly být uloženy na místa, jestli se podařilo „zavěsit“ je podobným způsobem do vzduchu!

Snad nejpřekvapivější a zároveň nejúplnější svědectví o levitaci je bezpochyby svědectví učenců, které koncem minulého století v Londýně shromáždil časopis Quarterly Journal of Science, aby podrobně prověřil neuvěřitelný případ mladého Skota Daniela Dunglase Homa (obr. 1). Home měl nejen schopnost podle libosti přemisťovat předměty, aniž se jich dotkl, ale i sám se dovedl vznášet vzduchem z místa na místo. Zatímco většina „médií“ vyhledává k seanci místa co nejtemnější, Home demonstroval svou schopnost na jakémkoli místě a při plném světle. Při četných příležitostech dokonce za bílého dne.

home1

Redakce vědecké revue navrhla Homeovi, aby předvedl svou schopnost před vědci a na místě podle jejího vlastního výběru. Home okamžitě souhlasil. A tak bylo bez jeho vědomí rezervováno k pokusu rozlehlé apartmá v předním londýnském hotelu, kam ho zavedli až krátce před prvním pokusem. Konalo se jich tam denně tři až pět, celkem 78. Svědkové se střídali, vcházeli a odcházeli často během seance, aby se odstranila možnost skupinové halucinace či jiného ovlivnění. Mezi svědky, kteří nakonec podepsali obsáhlé prohlášení, byli kupříkladu tehdy známý fyzik sir William Crookes, dr. Jencken, spisovatel Scott Russel, hrabě Dunraven a jeho syn lord Adare, novináři a další osobnosti. Konečný závěr, stvrzený všemi a uveřejněný společně s podrobnou zprávou o pokusech v časopise Quarterly Journal of Science, říkal doslova: „… Je naprosto zřejmé, že Mr. Home je s to způsobem, o kterém nic nevíme, opouštět pevnou půdu a pohybovat se podle libosti prostorem.“

Básník Robert Browning prohlásil, že při jedně seanci dokázal Daniel Home silou své vůle zvednout do výše těžký třínohý stůl, přemístit ho — aniž se ho dotkl — na druhý konec rozlehlého pokoje a tam ho znovu měkce postavit na podlahu.

Hned  při prvním pokusu vzal Home holou rukou z krbu rezavé uhlí a ukázal je divákům… Lord Brougham, vynálezce kočáru nesoucího jeho jméno, se chtěl přesvědčit, zda přítomní nepodlehli skupinové psychóze, sáhl si na rezavé uhlí ! — a těžce si popálil prsty. Na Homeově ruce nebyla nejmenší spálenina.

Při druhé seanci, které předsedal sir William Crookes, se Home vznesl ze země třikrát a zůstal ve vzduchu tak dlouho, jak si svědkové přáli, aby mohli protáhnout ruce pod jeho nohama, jež byly asi šedesát centimetrů nad podlahou, a dokonce i vystoupit na stůl a „prohmatat“ prostor nad jeho hlavou.

home

„Mr. Home se zdál být v transu, ale jinak byl zcela normální. Ačkoli tedy mohl být v transu, slyšel a rozuměl naprosto všemu, co jsme říkali, a obracel se doprava nebo doleva podle našich přání. Jakýkoli mechanický trik je naprosto vyloučený …“ praví se ve zprávě podepsané všemi očitými svědky.

K nejfantastičtější události došlo po několika dnech pokusů. Mr. Home, stále ve stavu jakéhosi transu, se zvedl pozvolna do prostoru, až byl nohama ve výši prsou okolostojících pozorovatelů. Pak se pomalu jako plavec natáhl vodorovně — a prudce se vymrštil do otevřeného okna. Sir William Crookes a dr. Jencken se honem vrhli k oknu, ale Home se již s úsměvem vznášel v prostoru ve výši čtvrtého poschodí, potom se ještě o něco vznesl a zmizel v okně pátého patra. Za chvíli vstoupil klidně do pokoje dveřmi z chodby.

„Kdyby mi by! někdo podobný příběh vyprávěl,“ prohlásil lord Dunraven, „prohlásil bych ho za blázna či opilce. Od chvíle, kdy jsem tento pokus viděl na vlastní oči, nemohu než věřit, že je opravdu všechno možné …“

Archiv CP

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 061

error: Kopírování zakázáno!