Kořeny parazitárního šarlatánství

V každém odvětví bádání se objevili čas od času rozliční podvodníci nebo jen taškáři. 

Co do množství skandálů však má bezesporu svůj nezáviděníhodný primát právě medicína. Snad je to tak proto, že skoro každý z nás má větší či menší sklon k hypochondru a víc než čehokoliv jiného si všímá sám sebe. A právě s touto skutečností kalkulují šarlatáni, nabízejí své léčitelské služby, léky či lékařské přístroje důvěřivcům a tahají z nich peníze.

O těchto případech bylo popsáno již mnohé. Připomeňme si jeden případ z historie, který je svým způsobem aktuální, zvláště pro ty, co hledají a přísahají na existenci rozličných parazitů v našem těle, které však žádná, ani nejvyspělejší laboratoř, nenachází…

O zvířatech v žaludku a nekrvavé operaci Dr. Motta

V červnu roku 1834 se svět dověděl o případu, kterému byli ochotni uvěřit lidé i bez doktorských titulů. Překvapivě skálopevně mu věřila po několik měsíců především Amerika, kde se příběh odehrál, a s určitými výhradami i Evropa. Na náš kontinent se dostala tato historka zásluhou francouzského časopisu JOURNAL DES DÉBATS, který otiskl pod titulkem NEKRVAVÁ OPERACE DR. MOTTA tento článek:

„Dovídáme se z amerického hlavního města o podivuhodné nekrvavé operaci, kterou provedl dr. Mott na jistém krejčím. Tento muž, jménem Williams, byl půldruhého roku na Jamajce. Jednoho dne se tam napil z lesního pramene a teprve po napití si všiml, že se voda hemžila jakýmisi drobnými háďaty. Williams za nějaký čas na tuto příhodu zapomněl, avšak když asi po půl roce začal cítit v žaludku jakési podivné šelesty, znova si tuto osobní událost připomněl. Přitom zároveň pozoroval, že jeho chuť k jídlu nápadně vzrůstá. Williams jedl čtyřikrát až pětkrát více než dříve. Postupně nabyl přesvědčení, že má v žaludku hada. Proto se jednoho dne obrátil na newyorského lékaře Motta, který byl toho názoru, že mu může pomoci jedině operací. Avšak ještě předtím, než se k ní tento lékař odhodlal, rozhodl se učinit zvláštní dosud neprováděný pokus; vylákat netvora z Williamsova žaludku lstí.

Lékař tedy krejčímu nařídil, aby se nejdříve pět dnů postil. Had v jeho žaludku bude nucen hladovět a žíznit a bude se snažit dostat z těla ven. Williams začal hladovou kůru, při níž byl lékař neustále v jeho blízkosti. Když se pak z pohybů v žaludeční krajině dalo soudit, že se had chystá opustit pacientovo tělo, musel si Williams lehnout na břicho, otevřít ústa a zároveň lékař přistrčil k otevřeným ústům hrnek horkého mléka. Šestého dne postu se stala skutečně fantastická událost. Pacient dostal strašlivý záchvat. Zmodral a zdálo se, že se dusí.

V tom okamžiku však již vystrkoval had hlavu z otevřených Williamsových úst a natahoval se dychtivě po teplém mléku.

V té chvíli dal dr. Mott pokyn svému asistentovi, který hada pevně zachytil a vytáhl z pacientova těla.

Tím byla skvělá operace skončena, had byl dán do lihu a je uložen v pracovně dr. Motta jako neobvyklá kuriozita. Na závěr lze říci, že se tomuto netvoru muselo dařit ve Williamsově žaludku velmi dobře, neboť zde dorostl z mláděte na dvoumetrového hada.“

Tehdy v první polovině 19. století se o tomto zákroku zcela vážně dohadovali doktoři a profesoři na universitách v Itálii, Francii a možná i jinde. A jak o tom svědčí další zprávy z té doby, dostali se při této příležitosti do jistých sporů. K našemu překvapení však nikoliv pro naivně primitivní způsob vypuzení netvora z pacientova těla, ale z docela jiného důvodu. Dohadovali se, zda byl had skutečně z Jamajky či byl-li to parazit, kterému se lidově říká tasemnice.

Zbývá jen dodat, jak vlastně podvod dr. Motta skončil. Trvalo to jen pár týdnů, než vyšla skutečná pravda najevo. Než se jiný newyorský lékař, jemuž začala škodit Mottova náhlá popularita, rozzlobil a začal jednat. Ne, nešel se podívat na jamajského hada v lihu ke svému kolegovi, ale získal si pro sebe jeho pacienta krejčího Williamse. Od něho postupně vytáhl, jak to vlastně s celou nekrvavou operací bylo. A neostýchal se tuto pravdu ihned zveřejnit. Tak vyšlo najevo, že na celé záležitosti bylo pravdivé jen to, že byl Williams na Jamajce. Všechno ostatní byl podvod, který si dr. Mott vymyslel, aby získal popularitu a pacienty. Což se mu podařilo, ovšem jen na krátký čas.

Stejně to dopadne i s dnešními šarlatány s různými zaručenými protiparazitárními přípravky.

Ty mají kořeny v činnosti Američana Royal Raymond Rife (1888-1971). Ten prohlašoval, že rakovina je způsobena bakteriemi. V roce 1920 tvrdil, že vyvinul výkonný mikroskop, který by mohl odhalit živé mikroby barvou aury emitovanou jejich vibracemi. Jeho frekvenční generátor údajně generuje rádiové vlny s přesně stejnou frekvencí, což způsobí, že špatné bakterie rozbije stejně, jako když se rozbije sklo hlasem operního pěvce. Americká společnost pro rakovinu (American Cancer Society) poukázala na to, že i když zvukové vlny mohou produkovat vibrace, které způsobí rozbití skla, radiové vlny na úrovni výkonu vyzařovaného generátor R.R. Rife nemají dostatek energie ke zničení bakterií. Tyto nesmysly byly vědeckou komunitou odmítnuty a Rife byl odsouzen k trestu vězení za zbytečné „léčení“, které vedlo ke smrti pacientů a v roce 1971 zemřel v bídě a zapomnění.

O vzkříšení jeho teorie se v roce 1980 postaral Barry Lynes, který napsal knihu „The Cancer Cure That Worked,“ plné konspiračních obvinění, že fungující přístroje byly zákeřně potlačeny. Kniha vyvolala vlnu zájmu a další prodej jeho zázračného přístroje. Na R.R. Rife se od té doby odvolávají šarlatáni všech odstínů, jako na zakladatele svých zázračných přístrojů a teorií. (2)

Odkazy

(1)    Royal Raymond Rife. Wikipedie. Internet: https://en.wikipedia.org/wiki/Royal_Rife
(2)    Royal Raymond Rife.  Zapper. Internet: http://www.zapper.cz/cs/vyzkum/royal-raymond-rife 

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 448

error: Kopírování zakázáno!