Vampýři existovali i v Německu

Po celá staletí lidé upřímně věřili, že mrtví mohou vstávat ze svých hrobů.

Nejslavnější nemrtvý – románový upír Dracula – se zrodil z řady mýtů a pověr, rozšířených po celém světě.

Legendy o upírech, vampýrech a zombie doprovází celou historii lidstva.

Zatímco o východoevropských zvycích a pověrách, spojených s upíry víme poměrně dost (1), zvyky z Německa a Západní Evropy nejsou u nás tak známé.

Nedávno v oblasti města Stade (hanzovního města v Německu, které se nachází v Dolním Sasku, západně od Hamburku) byly nalezeny pozůstatky, který přinesly archeologům další důkazy víry v nemrtvé.

Ještě před 150 lety v severní části Německa se lidé snažili udělat vše pro to, aby mrtví nemohli opustit své místo věčného odpočinku.

Podle sbírky pověr a legend Ludwiga Strackerjana (2), shromážděné ve vévodství Oldenburg, mrtvý měl být plně vybaven oblečením, do rakve se měly dát dřevěné hobliny na zahřátí, stejně jako jehla, pomocí které by tak mohl opravit svůj oděv. Oheň v krbu, kde člověk zemřel, se musel okamžitě uhasit vodou. Mrtví byli pohřbeni do poměrně hlubokých jam. Samozřejmě, že v žádném případě nebylo přípustné, aby se nad mrtvolou dělaly jakékoli žerty.

Co by se stalo, pokud by se zapomněl uhasit oheň v krbu, nebo se nedala jehla do rakve? Vzniklo by nebezpečí, že by mrtvý vstal z hrobu a šel by věc napravit – stal by se nemrtvým, přízrakem, strašidlem…

V blízkosti města Stade našel místní archeolog Daniel Nösler (3), během vykopávek v ambitu bývalého kláštera Harsefeld, podivný kámen vedle jedné lebky. Obrovský balvan rozdrtil lebku zemřelého a pomíchal ostatní kosti.

Sám o sobě tento obrovský balvan nemohl spadnout do hrobu. Bylo potřeba alespoň dvou silných mužů, aby ho odstranili z hrobu. Je nepravděpodobné, že by se tam vyskytl náhodou.

„Půda na hřbitově byla jakoby prosetá, nebyly zde ani drobné oblázky a štěrk,“ – řekl archeolog v rozhovoru pro spiegel.de (4). A současně konstatoval, že místní půda má mírně odlišný odstín než půda uvnitř hrobu. Balvan se nemohl dostat do hromu náhodou, ale až po určité době, kdy byl hrob znovu otevřen.

Tak jako v jiných oblastech světa, víra v nemrtvé má svůj odraz ve folklóru severního Německa. Je známý příběh o chudé ženě z Brake, která slíbila jiné ženě, že se za 15 tolarů postará o její pohřeb. Ale poté, co nemocná zemřela, utratila peníze pro sebe.

Mrtvá žena každou noc hledala svoje peníze. Na konci, lakomá žena byla potrestána podle zákona a mrtvá dosáhla konečně klidu. Tak končí mnoho takových příběhů. Ale, bohužel, ne vždy se uvádí, jakým způsobem byl mrtvý zahnán zpět do hrobu.

Dietrich Alsdorf (5) našel také neobvyklý hrob. Před dvaatřiceti lety v západní části ambitu kláštera v Harsefeldu byla vykopána rakev, převrácená víkem dolů.

Kromě toho na hrobu ležely cihly, a rakev byla uložena daleko hlouběji, než jiné rakve. „Někdo určitě chtěl skutečně a definitivně pohřbít tuto mrtvého muže,“ – řekl Alsdorf.

Oba tajemné hroby se datují do XIV. nebo XV. století. „Byla to doba velkých epidemií,“ – vysvětluje Nösler. „Pokud někdo zemřel, byl často následován dalšími členy rodiny. Vzniklo tak rozšířené přesvědčení, že mrtví si chodili pro živé. První mrtvý si jde pro další.“

Ve středověkých německých legendách se často objevují i další nemrtví – tzv. Nachzehrer (odvozeno od slovesa zániku, ztráty, vyčerpání člověka) (6).

Nahzehrer se podobá svým charakterem upíru, ale má některé odlišnosti.

Pokud se kus oblečení nechtěně ocitl v blízkosti úst mrtvého, pak ten sál vitalitu všech těch, kteří se dříve tohoto kusu látky dotkli.

V obci Oldendorf, která se nachází na dolním toku Labe, Nösler a jeho kolegové objevili hrob nahzehrera: „V hrobě z XI. nebo XII. století byla přes krk mrtvého položena pažní kost patřící jinému mrtvému.“ Tato kost měla zabránit, aby pohřbený nemohl sát energii živých svými ústy.“

Nösler a Alsdorf věří, že v těchto končinách najdou více podobných pohřbů. „Víme, že v těchto místech lidé opravdu věřili v nemrtvé, a budeme hledat pravidla, která byla v této oblasti používána v pohřebních rituálech.“

Odkazy

(1) Maiello, Giuseppe: Vampyrismus v kulturních dějinách Evropy. Nakl. LN, Praha 2005. http://www.databazeknih.cz/knihy/vampyrismus-v-kulturnich-dejinach-evropy-28728
(2) http://de.wikipedia.org/wiki/Ludwig_Strackerjan
(3) http://landkreis-stade.academia.edu/DanielN%C3%B6sler
(4) http://www.spiegel.de/
(5) http://www.dietrich-alsdorf.de/
(6) http://de.wikipedia.org/wiki/Nachzehrer