Má zrcadlo paměť ? (1)

Ve Francii se nedávno, v roce 1997, stal podivný příběh. Před 500 lety, v dobách čarodějnic a boje s démony by snad byl tento příběh normální, ovšem nikoli na konci 20. století. 

Jeden obchodník s antikvárním zbožím uveřejnil v tisku inzerát s nabídkou na odprodej zrcadla, na kterém je napsáno: „Luis Arpo, rok 1743.“

Prodej má však háček – toto zrcadlo se stalo příčinou smrti 38 lidí. Jak řekl vedoucí pařížské asociace antikvárních obchodníků Emil Frene, bylo uschováno v policejním skladu od té doby, co se stalo příčinou smrti dvou lidí v roce 1910. Ale před třemi lety někdo pronikl do skladu a ukradl řadu věcí, včetně zrcadla. A tak se dostalo k překupníkům.

Svého času se vyslovovaly rozličné hypotézy o možných příčinách záhadných úmrtí.

Kdosi se domníval, že zrcadlo Luis Arpo způsobuje krevní výron v mozku, který vznikne zvláštním odrazem paprsku světla. Jiní říkají, že zrcadlo soustřeďuje zápornou energii. Další, že jde o magické zrcadlo – bránu, která zachvátí duši do podsvětí.

Podle jiných názorů je zrcadlo podobno magnetu, které je schopno na svůj povrch soustředit rozličné jedy.

zrcadlo1

O tom byl přesvědčen středověký lékař a učenec Paracelsus (1493 – 1541). A autor utopického díla „Sluneční stát“, Thomas Campanella (1568 – 1639), napsal, že „staré ženy, chudokrevné, a z jejichž rtů a očí vychází ošklivý a páchnoucí dech, jakmile pohlédnou do zrcadla, toto zešedne, zakalí se, a od jejich těžkého dechu se páry kondenzují na chladném povrchu zrcadla, a vznikají kapičky vlhkosti. A tkáň, na kterou padá jejich sliny, začíná hnít. Pokud s takovou stařenou bude spát dítě, jeho dni se budou krátit, její zase prodlužovat, až dítě zemře.“ (Campanella, T.: Del senso delle cose e della magia, IV., 14)

Za 100 let tuto otázku znovu otevřeli francouzští učenci. Tak se v jednom dokumentu francouzské akademie věd z roku 1739 píše:

„Když se jedna stará žena přiblížila k vyrobenému, čistému zrcadlu a zůstala před ním určitou delší dobu, zrcadlo nasáklo velkým množstvím jejích ošklivých šťáv. Ty byly odebrány a analyzovány. Ukázalo se, že byly velmi jedovaté.“

Tímto způsobem se objasňovaly i různé lidové pověry, podle kterých se nedoporučuje přicházet k zrcadlu v době nevolnosti a nemoci. Vycházelo se z toho, že v době nemoci, ale i při nevolnosti lidská kůže, a jím vydechnutý vzduch obsahují jedovaté příměsi, které se soustřeďují na povrchu skla. A ty pak mohou přinést neštěstí tomu, kdo se zrcadlem přijde do styku.

Ovšem to vše nemůže být příčinou mnohonásobných úmrtí majitelů zrcadla Luis Arpo, a už v žádném případě se nemůže jednat soustředění nějakých chemických sloučenin a jedů na jeho povrchu. Vždyť je lehce omyvatelné vodou. Není možné, aby jej někdo za dvě a půl století neumyl.

Pokračování

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 225

error: Kopírování zakázáno!