Proč lidé vidí mimozemšťany jen v noci

V posledních letech tisíce lidí vypovídají o svých zkušenostech ze setkání s mimozemšťany.

Dosud neexistuje jediný vědecký důkaz o existenci mimozemšťanů, a vědci se snaží pochopit psychologické pochody lidí, kteří tvrdí, že se s mimozemšťany setkali.

Zelení mužíčkové za nic nemohou

Nedávná studie profesora Chrise Frenche, který stojí v čele katedry psychologie na University v Londýně (1), úplně vylučuje mimozemšťany ze zážitků pozemšťanů.

„Zelení mužíčci jsou nevinní,“ říká. „Lidé, kteří věří, že komunikovali s mimozemšťany, prostě sami prochází určitými rysy vlastními mechanismy spánku.“

French a jeho kolegové srovnali psychologické charakteristiky 19 lidí, kteří tvrdili, že komunikovali s mimozemšťany, a 19 dobrovolníků, kteří takové zkušenosti neměli. Všichni účastníci výzkumu byli podrobeni testování, ve kterém se zjišťovala jejich víra v existenci nadpřirozených jevů, tendence k halucinacím, snadnost, jak hluboko mohou proniknout do své vlastní zkušenosti, atd. Ve všech ukazatelích skupina osob, která uvádí, že má zkušenost z kontaktů s mimozemšťany, získal vyšší skóre ve srovnání s kontrolní skupinou. Ale nejzajímavější se ukázalo něco úplně jiného.

Záhadné spánkové ochrnutí

„Všech 19 lidí, kteří, jak oni byli přesvědčeni, že komunikovali s mimozemšťany, alespoň jednou v životě prožili stav označovanému jako spánková paralýza,“ říká Dr. French. „Při tom před usnutím nebo po probuzení dochází k ochrnutí svalů. Pravděpodobná příčina spánkového ochrnutí spočívá v tom, že mysl pracuje, zatímco tělo zůstává nečinným, což je charakteristické pro REM fázi (fáze spánku, vyznačují se rychlým pohyby očí).

Spánková paralýza obvykle trvá od několika sekund až po 2 minuty. Je doprovázena pocity hrůzy, pocitem tlaku na hrudníku, dýchacími potížemi, pocitem přítomnosti cizí bytostí, pocitem pohybu těla, sluchovými i zrakovými halucinacemi. Typické sluchové halucinace – hlasy, kroky, nebo pulzující zvuky, vizuální – lidé, nebo přízraky v pokoji.

Spánkovou paralýzu prožívá alespoň jednou za život 20-40% populace. Je to nepříjemné, ale podle současných poznatků, neškodné. Strach z upadnutí do letargie, ze smrti nebo zešílení, které často přepadá nemocné, je neopodstatněný. „Většina lidí,“ říká psycholožka z Harvardu Susan Clancy (2), „na to brzy zapomene, ale někteří, hluboce citliví, se sklonem k plnému prožívání, začnou spojovat tuto zkušenost s existencí mimozemských bytostí.“

Uneseni

Ve své knize „Unesení: jak lidé přijdou k přesvědčení, že viděli mimozemšťany“, (3) vypráví příběh Jamese, 50 let starého dermatologa z Londýna, který se „probudil náhle v noci hrůzou, a našel podivné stvoření, které stálo vedle jeho postele.“ Řekl, že byl zcela paralyzován, neschopen pohybu ani prstem, ale jen cítil jakoby elektrický proud, který prostupuje celé jeho tělo.“

Pro výzkumné pracovníky, jako Clancy a Franch, není v tomto příběhu vůbec nic překvapujícího. Jsou to zážitky muže, který prožil spánkovou paralýzu. „Všichni jsme sledovali televizní seriál „X-Files“, my všichni víme, jak vypadají mimozemšťané, a co se stane „uneseným“ lidem.“

„Někteří lidé, kteří zažili nejnepříjemnější spánkovou paralýzu, mají sklony vložit své znalosti z oblasti UFO, do této vlastní zkušenosti, a pokud se dostanou do rukou vyšetřovatelů paranormálních jevů, prostě se jim snaží pomáhat, „vzpomenout“ si na „zkušenosti z únosu,“ – říká Clancy. Vžít se do role „uneseného“ je pro určité psychologické typy velice snadné.

Odkazy

(1) Chris French. Wikipedie. Internet: https://en.wikipedia.org/wiki/Chris_French

(2) Susan Clancy. Wikipedia. Internet: https://en.wikipedia.org/wiki/Susan_Clancy 

(3) Susan A. Clancy: Abducted: How People Come to Believe They Were Kidnapped by Aliens. (2007). ISBN 9780674024014 

ZaZ 1/2010

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 2295

error: Kopírování zakázáno!