Výzkum mimosmyslových schopností člověka pomocí EEG (7)

Vědecký výzkum mimosmyslových schopností člověka je cesta, jak najít důkazy pro existenci různých jevů a jak nalézt způsob jejich fungování. Ověření schopností osob se zvláštními schopnostmi umožní vyhnout se podvodníkům.

Spánkové laloky – vliv EMG vln

Řídící centrum PSI v mozku

Organismus neustále reaguje na přírodní elektromagnetické vlivy. Německému týmu badatelů na univerzitě v Giessenu se podařilo uměle vyvolat velmi slabé elektromagnetické impulzy, které jsou obvykle generovány elektrickými výboji v atmosféře (blesky). Impulzy ovlivňovaly elektrické proudy v mozku a tento stav trval i potom, co stimulace ustala. Zajímavým poznatkem tohoto výzkumu je skutečnost, že lidský mozek reaguje již na minimální magnetické podráždění. O možné souvislosti těchto reakcí s PSI se nyní vášnivě debatuje a tato skutečnost se už stala předmětem empirického bádání.

Michael Persinger (1) je výsostně přesvědčen o tom, že geomagnetické aktivity jsou klíčem k PSI. Snaží se reprodukovat v lidském mozku elektrické aktivity, které by dokázaly uměle vyvolat zážitky PSI. Slabá elektrická pole, kterých při tom využívá, nejsou pro pokusné osoby pochopitelně nijak nebezpečná. Vlastním problémem je „překlad“ informace v nich obsažené do řeči mozku. Persinger se při tom snaží kopírovat přírodu, která přes geomagnetickou aktivitu řídí četné způsoby chování živých organismů.

Mnohé druhy ryb mezi sebou komunikují pomocí elektromagnetického pole, tažní ptáci se řídí geomagnetickým polem, včely využívají k shromažďování informací o svém okolí elektrická pole. Persinger je přesvědčen, že rovněž k telepatickým jevům dochází prostřednictvím geomagnetického pole, které propojuje všechny mozky.

Z neurologického hlediska se zdá být jedno místo mozku přímo předurčené k tomu, aby selektivně reagovalo na geomagnetické impulzy: spánkové laloky. Persinger prokázal, že elektrické aktivity v hlubších vrstvách těchto laloků korespondují s globálními geomagnetickými podmínkami. Zvýšení geomagnetické aktivity potlačuje produkci melatoninu v epifýze. Je známo, že melatonin hraje důležitou roli při poruchách souvisejících se spánkovými laloky, tedy při depresích a záchvatech. Zdá se, že s těmito biochemickými procesy v mozku souvisí – zatím neobjasněným způsobem – také vznik halucinací v krizových situacích a psychokinetické jevy. I náboženské či mystické zážitky by mohly souviset s elektrickými pochody odehrávajícími se v této části mozku. Persingerovi se podařilo ovlivňováním magnetických polí napodobit mozkové elektrické proudy natolik, že tím u pokusných osob vyvolal halucinace, velmi živé dojmy dotyků a pohybu, dokonce zjevení zemřelých osob. Tento objev má dalekosáhlý význam, protože nyní víme, že zážitky tohoto typu vznikají v určité části mozku.

Otázkou ovšem je, jakou funkci ve spánkových lalocích vlastně mají elektrické jevy, které takovéto zážitky navozují. Veškeré impulzy z vnějšího světa jsou mozkem přepracovávány do podoby, ve které je potom vnímáme. I když to víme, není tím pro nás naše okolí méně reálné. Možná je ale třeba chápat geomagnetickou aktivitu jako usměrňující veličinu, která řídí schopnost mozku zpřístupnit paranormální informace našemu vědomí.

Spánkový lalok člověka se dělí na tři části: horní, střední a spodní závit. Elektrické podráždění zvláště horní a střední části laloku vyvolává sluchové halucinace, zážitky dejavu a snové stavy. Při pokusech s opicemi se zjistilo, že střední a spodní závit se podílejí na zpracování vizuálních dojmů. Vizuální vjemy jsou z takzvané oblasti primární projekce v mozkové kůře předávány dál do střední a spodní části spánkového laloku. Tato místa jsou proto v novější době nazývána také „druhá oblast vizuální asociace“. Dnes je již známo, že spánkovým lalokem procházejí všechny smyslové vjemy.

Z klinického hlediska se spánkové laloky staly známými především díky takzvanému syndromu spánkových laloků. Poprvé byl tento syndrom popsán Normanem Geschwindem (2), působícím na Harward Medical School. Syndrom se vyvíjí jako následek poškození laloků a projevuje se prohloubením náboženského přesvědčení, potřebou psát (hypergrafíe) a provozováním bizarních sexuálních praktik. Konkrétní náboženské vyznání přitom nehraje žádnou roli, syndromu může podlehnout osoba jakékoli víry (navíc pak své přesvědčení často impulzivně mění).
Poruchy funkce spánkových laloků často poukazují na specifickou formu epilepsie, takzvanou psychomotorickou epilepsii. Do této kategorie spadá zhruba 20-30 % všech epileptických onemocnění.

Už koncem šedesátých let minulého století pořizoval jihoafrický neurolog Gordon Nelson (4) EEG médií v tranzu. Zaznamenal přitom specifické poruchy v oblasti spánkových laloků. Psychiatr Vernon Neppe (5), rovněž z Jihoafrické republiky, zjistil podobné anomálie v činnosti spánkových laloků také u osob, které měly zážitky PSI a jiné neobvyklé zkušenosti. U jedinců s dysfunkcí spánkových laloků dochází nejčastěji k čichovým halucinacím a k pocitům dejavu. Čichové halucinace u nich ovšem bývají zpravidla nepříjemné, je to pach něčeho spáleného nebo hnijícího, zatímco čichové halucinace osob, s nimiž pracoval Neppe, byly spíše příjemné.

Paměť místa

Skotský psychiatr James McHarg (6) popsal halucinační vjemy jedné pacientky, jež se vnějškově podobaly paranormálním zážitkům, byly ale vyvolány psychomotorickou epilepsií. Tato žena navštívila svého známého v jeho novém domě. Zaznamenala symptomy, které normálně ohlašovaly blížící se záchvat: ve vzduchu ucítila jakýsi „mléčný“ zápach a okolí nabývalo stále více charakter čehosi neskutečného. V takovémto stavu se u pacientky obvykle dostavovaly vizuální halucinace. Také nyní spatřila hnědovlasou ženu stojící u kamen. Žena se na epileptičku překvapeně podívala a zmizela. Jak se později ukázalo, kdysi stála na daném místě skutečně kamna. McHargova pacientka identifikovala ženu ze své vize jako jednu ze sester, které dům kdysi obývaly. Informace PSI se tedy možná dostávají do spánkových laloků stejnou cestou jako běžné smyslové vjemy. Tam jsou filtrovány a jenom ve výjimečných případech předávány dál, do kognitivních oblastí mozku. Je možné, že slabé elektrické výboje tuto „cenzuru“ ruší a umožňují tím zesílený tok anomálních informací do vědomí.

Dvě struktury úzce související se spánkovými laloky by snad mohly sehrát jedinečnou roli zprostředkovatele zážitků PSI. Jedná se jednak o mandlové jádro (amygdalu), a také o hypocampus (záhyb mozkové kůry, nacházející se v nitru spánkového laloku). Amygdala je centrální jednotkou takzvaného limbického systému, který je odpovědný za vegetativní a emocionální reakce. Limbický systém řídí naše emoce. To je zřejmě příčinou toho, že do našeho vědomí se dostávají především takové paranormální informace, které mají emocionální náboj.

Prokrvení mozku

Činnost mozku lze měřit nejenom podle elektrických aktivit probíhajících v mozkové kůře, ale také podle prokrvování jeho jednotlivých částí. Průtok krve se zvyšuje v těch oblastech, kde dochází k metabolismu, aby byly příslušné buňky zásobeny dostatkem kyslíku. Intenzitu a změny tohoto průtoku v jednotlivých částech mozku lze velmi dobře sledovat pomocí snímků PET (Positron-Emission-Tomographie). Vyhodnocení snímků poskytuje informace o tom, které mozkové oblasti byly v určitých časových úsecích aktivní.

EEG i snímky PET, pořízené v průběhu experimentů s mistry čchi-kungu, ukázaly zvýšenou aktivitu spánkových laloků a hypocampu během aktivace čchi-kungu. Velký mozek v této době žádnou zvýšenou aktivitu neprojevil. Hlubší struktury limbického systému přitom souvisejí s pomalými mozkovými vlnami (vlny alfa, theta a delta). Badatelé zaregistrovali také zvýšenou aktivitu ve formě vln alfa v jedné specifické oblasti pravého spánkového laloku, kde dochází k elektrickému výboji (který způsobuje halucinace) v případech onemocnění psychomotorickou epilepsií.

Buňky CA3 v hypocampu a stres a trvalé změny v mozku

Nové výzkumy funkce limbického systému podtrhávají jeho význam pro zpracovávání signálů PSI. Jedna skupina buněk v hypocampu (buňky CA3) má speciální úkol při propojování vnějších smyslových vjemů s vnitřními asociacemi. Funkce těchto buněk se mění v závislosti na stresu.

Paranormálně nadané osoby vypovídají, že se jejich schopnosti objevily po zážitcích spojených s extrémním fyzickým nebo mentálním stresem, například po smrtelně nebezpečných nehodách nebo onemocněních. Změny v buňkách CA3, způsobené prodělaným stresem, mohou mít za následek eliminaci cenzury, a tím zvýšený „průtok“ anomálních informací do vědomí.

Z hlediska PSI je zvlášť zajímavá schopnost hypocampu budovat dlouhodobé potenciály. To je první krok směrem k paměti. Elektrické podráždění frekvencí 400 Hz po dobu jediné sekundy může vést k téměř permanentním změnám v elektrické aktivitě. Vyvolává také během deseti minut růst dendrických výběžků nervových buněk. To je znamením toho, že byla vytvořena nová pevná spojení.

Taková rychlá přizpůsobivost by mohla znamenat, že přiměřený několikasekundový paranormální podnět bude generovat nové pevné spojení. A když je nový typ informace zakotven a konsolidován, stává se pro dotyčnou osobu stejně reálným a běžným jako normálním způsobem získané každodenní vjemy.

Již jsem se zmínil o tom, že paranormální informace se podobají spíše vzpomínkám než smyslovým vjemům a jejich vyzvednutí do vědomí probíhá podobným způsobem jako u subliminálních vjemů.

Nové výzkumy nyní prokázaly, že spánkové laloky sehrávají důležitou roli i při zpracování právě těchto subliminálních podnětů.

Tým japonských badatelů na univerzitě Tohoku ve městě Sendai zjistil, že při subliminálních vizuálních podnětech dochází nejdříve ke zvýšenému průtoku krve v zadním mozkovém laloku. Poté dochází k intenzivnějšímu prokrvování horního a středního závitu spánkového laloku. Zde jsou zpracovávány ty informace, které nepřekročí práh vědomí.

Automatické psaní

Při výzkumu psychických automatismů, především automatického psaní, se zjistilo, že lidé někdy dokáží informovat o věcech, které by vlastně vůbec neměli vědět. Hansi Benderovi (7) se například stala při pokusech s automatickým hláskováním, které prováděl s prostou služkou, zvláštní příhoda.

Při experimentu s posouváním sklenice je tato otočena dnem vzhůru a pokusná osoba na ni položí ukazovák. Okolo jsou seřazena písmena abecedy. Sklenice se bez vědomého úsilí pokusné osoby pohybuje od jednoho písmena k druhému, často velmi rychle. Výsledkem jsou smysluplné věty. Při zmíněném Benderově pokusu nedával sled písmenek stanovený děvčetem zprvu žádný smysl. Pak si ale Bender s úžasem uvědomil, že se jedná o anglická slova! Služka ovšem anglicky neuměla. Text byl nakonec identifikován jako počáteční věty novely D. H. Lawrence „The Woman Who Rode Away.“ Řešení hádanky bylo právě tak jednoduché jako překvapivé. Paní domu, v němž služebná vykonávala svoji práci, měla na svém nočním stolku položen svazek s povídkami zmíněného autora. Děvče otevřenou knihu vidělo a slova se jí fotograficky otiskla do paměti. V takovýchto případech, kdy jsou oživeny vzpomínky na obsahy, které byly vnímány, ale dosud nikdy nepřekročily práh vědomí, se mluví o kryptomnezii (z řeckého „skrytá paměť“). Na tomto příkladu vidíme, jak obrovskou kapacitu náš mozek má, jak velké množství vjemů neustále registrujeme a jak nepatrnou část z toho vědomě vnímáme.

Shrnutí

Při těchto historických experimentech s automatickým hláskováním se často ukázalo, že ve výsledném textu je zabudována mimosmyslová informace. Zdá se tedy, že během tohoto procesu jsou zpřístupněny anomální informace, které byly kdysi v minulosti ve spánkovém laloku uloženy jako podprahové. Takto je vlastně obcházen práh vědomí, protože pokusné osoby nevědí, co automaticky hláskují. Výzkum anomálního přenosu informací ve snu tuto domněnku potvrzuje. Mimosmyslové vjemy, které ve dne nepronikly bariérou cenzury, jsou v příznivějším spánkovém režimu zpřístupněny.

Vše nasvědčuje tomu, že způsob, kterým se PSI spontánně projevuje, je ovládán funkcí spánkových laloků: často se dostavuje ve snech nebo ve fantaziích za bdělého stavu a tento proces je doprovázen silnými afekty, které těmto projevům zpětně propůjčují trvalý osobní význam.

Elektrická nestabilita spánkových laloků vede k tomu, že některá podráždění mohou stimulovat zážitky, jež se paranormálním zážitkům jen podobají. Psychomotorická epilepsie je jediný stav mozku, při němž jsou takovéto zdánlivé anomální vjemy generovány. Když epileptický elektrický výboj zůstane ve spánkovém laloku a nepřenese se do motorické oblasti, nedojde k žádnému záchvatu ve formě epileptických křečí. Okolí vůbec nepostřehne, že nemocný byl záchvatem postižen. Ten zpravidla vykonává nějakou rutinní činnost. Často jen mechanicky opakuje určitý tělesný pohyb. Během takového záchvatu, který zpravidla trvá několik vteřin až několik minut (v některých případech je ale i mnohem delší), se postižená osoba nachází v důsledku elektrických aktivit probíhajících ve spánkovém laloku ve změněném stavu vědomí. Co je v tomto stavu vnímáno, se často velice podobá paranormálním zážitkům.

Určitě by bylo chybou domnívat se, že zážitky PSI jsou jen nějakou formou psychomotorické epilepsie. Zážitky PSI mají vždy nějaký vnější podnět, zatímco epileptický záchvat je zapříčiněn interními procesy. Mimosmyslové zkušenosti se nejčastěji odehrávají během snových fází spánku, které s epilepsií nemají nic společného.

Persinger zjistil, že nejčastěji jsou tyto zkušenosti získávány v noci, v době od 2.00 do 4.00 hodin. K druhému nejčastějšímu výskytu dochází mezi 21.00 a 23.00 hodinou. A v naprosto stejných časových úsecích docházelo v minulosti – než byly vynalezeny účinné léky – nejčastěji k epileptickým záchvatům. Mimosmyslové zážitky se velmi často dostavují také kolem 16. hodiny, zde však korelace s epileptickými záchvaty chybí.

Souvislost mezi PSI a religiózními či spirituálními zážitky by mohla být osvětlena funkcí spánkových laloků. Připomeňme si, že prohloubení náboženského přesvědčení bylo popsáno jako aspekt dysfunkcí této části mozku. Nejnovější výzkum mystických a transpersonálních zkušeností roli laloků při těchto procesech dále podtrhuje.

Grafy EEG snímané během transpersonálních a mystických prožitků ukazují extrémní polarizaci vln, kdy se střídají vlny s velmi vysokou a s velmi nízkou frekvencí. To odpovídá stavům vzrušeného napětí (vlny s vysokou frekvencí) a hlubokého uvolnění (vlny s nízkou frekvencí).

Když se pokusná osoba ponoří do takovéhoto stavu, objeví se zprvu v centru mozkové kůry vlny o nízké frekvenci v rozmezí od 1 do 6 Hz (vlny delta a theta). Tím je pravděpodobně „vypnuto“ naše obvyklé vnímání prostoru a času. Když se transcendentní stav prohloubí, dochází k rozdělení frekvencí. Rozhodující elektrická aktivita se přesunuje do spánkových laloků (u žen je tento přesun zřetelnější než u mužů). Zde jsou zesíleně produkovány vysokofrekvenční vlny beta a extrémně vysokofrekvenční vlny gama.

Elektrická aktivita spánkových laloků v těchto fázích nevykazuje obvyklou hodnotu kolem 20 mV. Dochází k jakýmsi erupcím a síla elektrického proudu silně kolísá mezi velmi nízkými a velmi vysokými hodnotami. Je to podobné, jako by se na spánkových lalocích zapalovaly stále nové ohňostroje. Při měřeních prováděných na sedmdesátiletém léčiteli Rodu Campbellovi (7) byly v jeho spánkových lalocích zaznamenány extrémně vysokofrekvenční vlny gama o rozpětí 18-32 Hz a hodnotě 9,7 mV, s frekvencí 32-64 Hz o hodnotě 29,9 mV a s frekvencí 64 až 128 Hz o hodnotě 39 mV. Osoby nacházející se ve stavu extáze dosahují dokonce hodnot 120-150 mV.

Zdá se, že vlny gama doprovázejí stav, v němž člověk překročí obvyklé hranice svého Já. Je možné, že vysoko-frekvenční vlny ve spánkových lalocích „přepnou“ jejich funkci tak, že obvyklé předávání smyslových vjemů do vědomí je zablokováno a místo toho do vědomí proudí mimosmyslové mystické obsahy.

Funkce spánkových laloků by tedy mohla být klíčem k pochopení souvislosti mezi paranormálními, spirituálními a abnormálními prožitky. V tomto orgánu jsou totiž integrovány, filtrovány a ukládány všechny vjemy, i subliminální. Zde pak mohou pod vlivem vnitřních či vnějších elektrických podráždění znovu oživnout, a to buď jako do vnějšího světa promítané vnitřní obrazy – halucinace, zjevení, vize, nebo jako spontánní prožitky PSI.

Tato oblast mozku je pro parapsychologický výzkum mimořádně zajímavá i tím, že ji lze elektromagnetickými vlnami velice snadno ovlivňovat. Neurony, případně skupiny neuronů v hypocampu vykazují období elektrické aktivity, během nichž je lze působením vnějších elektromagnetických polí podobného pulzu nebo přirozené frekvence poměrně snadno ovlivňovat.

To by také mohl být mechanismus skrývající se za vlivem, který mají na schopnost vědomého registrování paranormálních signálů geomagnetické fluktuace. (3/208-216)

Odkazy

(1) Michael Persinger, http://en.wikipedia.org/wiki/Michael_Persinger
(2) Norman_Geschwind, http://en.wikipedia.org/wiki/Norman_Geschwind
(3) Gruber, Elmar R.: Tajné služby a parapsychologie. Tajný výzkumný program CIA a revoluční poznatky nové parapsychologie. Dialog Liberec, 2005.
(4) Gordon Kenneth Nelson, http://books.google.cz/
(5) Vernon Neppe, http://archived.parapsych.org/members/v_neppe.html, http://www.pni.org/clinical/briefneppebio.htm
(6) James Fleming McHarg, http://pb.rcpsych.org/content/27/9/359
(7) Hans Bender, http://en.wikipedia.org/wiki/Hans_Bender
(8) Rod Campbell, http://books.google.cz/

Pokračování