Parapsychologie a psychotronika v SSSR a Rusku
Při zkoumání tohoto tématu je důležité znát možnosti psychotroniky a také mít na paměti problém zdrojů. Ten je v zemích bývalého SSSR velmi podstatný.
Pouze znalci ruského tisku ví, který zdroj je seriózní, a který patří do tzv. „žoltoj pečati“, tedy bulváru, který se v rusky mluvících zemích dovede tvářit velmi zajímavě. Těží z toho, že vše, co je ruské nebo sovětské, je synonymem pro tajné.
A tak lze beztrestně přinášet jakékoli nesmysly s tím, že šlo o tajné projekty či dlouho utajované informace. Přinášíme proto údaje z různých zdrojů, o jejichž hodnověrnosti si musí čtenář udělat představu sám.
Pojem eniologie (1) vznikl v roce 1989. Má to být univerzální věda o vesmíru, o informačně-energetické výměně („obměn“) v přírodě a společnosti; mezioborová oblast znalostí o informačně-energetické výměně, která spojuje člověka, přírodu a společnost a zabezpečuje jejích společný harmonický vývoj; je integrální vědou pro jemnou informačně-energetickou podstatu přírody. V listopadu 1989 vznikla v SSSR moskevská ASOCIACE APLIKOVANÉ ENIOLOGIE.
V dubnu 1995 se tato Asociace přeměnila – už v Ruské federaci – na MEZINÁRODNÍ AKADEMII ENERGETICKO-INFORMAČNÍCH VĚD. Prezidentem této Akademie byl zvolen F.G. CHANCEVEROV (2) – bývalý dlouholetý manažer zbrojního průmyslu SSSR. Akademie má v současné době svá střediska i v zahraničí.
Je třeba ovšem vědět, že v Rusku pojem „akademie“ není totéž co u nás. Akademií lze tak nazvat cokoli, není to jako zde, kde je Akademie věd, která je složená z vědců. V RF existují pouze 2 takové akademie – Akademie věd RF a Akademie lékařských věd RF.
Ostatní jsou třeba různé soukromé iniciativy, něco jako u nás neziskové organizace, nebo soukromé firmy. S vědou to pak nemá nic společného. A člen takové „akademie“ se pak nazývá „akademikem“.
Poslední seriózní publikace na téma parapsychologie je kniha sovětského biologa, akademika A.P. DUBROVEM s V. N. PUŠKINEM „PARAPSYCHOLOGIE A SOUČASNÉ POZNANÍ.“ (Parapsichologija i sovremennoe jestestvoznanije. Moskva, 1989, 281 stran). (3) V knize je roztřídění psí-jevů do skupin:
I. ČASOPROSTOROVÉ JEVY –
A. Minulost:
1. reinkarnace
2. retrospektiva
3. „dříve spatřené“ dejá vu.
B. Současnost
1. Jasnovidectví (telegnose aktuální)
2. Teleportace
3. Astrální projekce, mimotělesná putování
C. Budoucnost
1. předvídání budoucnosti, telegnose.
II. POLE A SILOVÉ JEVY
1. Psychokineze
2. Telekineze
3. Levitace
4. Poltergeist (hlomozící, hřmotný duch)
5. Psychická chirurgie a léčení
6. Fotografování myšlenek.
III. Materiálně energetické jevy
1. přeměna hmoty
2. Zhmotňování a dematerializace
3. Théta-jevy
4. ektoplazma
Rozsah tématu je skutečně velmi obsáhlý.
Dřívější pojem: BIOENERGETICKÁ INFORMATIKA
V roce 1965 bylo vytvořeno v Moskvě Vědecko-výzkumné oddělení bioenergetické informatiky – při Městské správě radiové techniky, elektroniky a komunikace A.S.Popova. Tehdy ho vedl doktor technických věd I.M. KOGAN, pak od roku 1975 A.G. SPIRKIN, psycholog a dopisovatel AV SSSR. Pak od května 1986 dodnes V.P.KAZNAČEJEV, (4) člen Ruské akademie přírodních věd a Ruské akademie lékařských věd. (Dnešní název je ODDĚLENÍ FYZIKÁLNÍCH POLÍ ŽIVÝCH LÁTEK Vědecko-technické společnosti radiové techniky, elektroniky a komunikace A.P.Popova.) (5)
Ústav radiotechniky Ruské AV (dříve AV SSSR) zkoumal tyto jevy od začátku 80.let.
Uvádí se, že další výzkumy na poli parapsychologie organizovaly v SSSR zejména KGB a GRU. Je otázkou, co je z následujících informací skutečně pravdivé a co je pouze zveličené.
Výzkum TELEPATIE existoval již v Sovětském Rusku a v nově vzniklém SSSR (leden 1923) – dvacátá léta 20. století – a nikdy v SSSR neustal. Jména vědců – už tehdejší akademici V.M. BECHTĚREV, P.P. LAZAREV, další vědci, vesměs profesoři: G.A. KOŽEVNIKOV, B.B. KAŽINSKIJ, A.V. LEONTOVIČ, A.L. ČIŽEVSKIJ – podle něj je pojmenovaná Cena Čiževského – udělovaná vědcům za vynikající výsledky v Ruské federaci.
V polovině 20. let se v Moskvě konal Kongres psychologů, kde se výkony telepatické sugesce předváděly přímo v jednacím sále.
Mezi Bechtěrevovy žáky patřil L.L. VASILJEV (6), později profesor Leningradské univerzity, který ještě v polovině 50.let řídil veřejné, civilní výzkumy v této oblasti a jeho jméno bylo známo i v zahraničí, včetně nás. Důležité je, co dělal tento psycholog za mlada a v středním věku. Kromě vědeckého výzkumu TELEPATIE prý testoval a cvičil 10 – 12 leté děti nadané v sensibilní oblasti pro NKVD a zahraniční rozvědku. Tyto děti tvořily zvláštní třídy, kde byly vychovávány a cvičeny, měly také zvláštní životosprávu, což je důležité. To bylo v celých 30. letech 20. století v SSSR.
V.P. KAZNAČEJEV v 80. letech organizoval skupinová telepatická sezení, tzv. mosty mezi městy v SSSR, dále s Francií, Španělskem, USA. Předávali si pod vědeckou kontrolou úspěšně symboly. Pokusy prováděli dobrovolníci, běžní lidé. Výkonné senzibily si SSSR prý chránil, utajoval je. Po celou dobu existence SSSR měl k dispozici „zásobu“ senzibilů s vysokoškolským vzděláním, často i na místech vysokoškolských učitelů, výzkumníků a důstojníků armády, tajných služeb.
V polovině 80. let – na začátku perestrojky – dopisovatel AV SSSR doktor psychologie A.G. SPIRKIN (7) sestavil seznam pracovníků původně utajovaných, činných pro ÚV KSSS, pro KGB a GRU – podle důležitosti a výkonnosti.
Na prvním místě Spirkinova seznamu byl Alexej Jeremjevič Krivorotov, bývalý plukovník kontrarozvědky, osobní senzibil Leonida Iljiče Brežněva. L.I. BREŽNĚV byl v roce 1976 postižen mozkovou mrtvicí a do své smrti v listopadu 1982 utrpěl ještě několik vážných záchvatů mrtvice. Podle svědectví československých diplomatů to byla „živá mrtvola“. Brežněv vydržel pracovat ve skupině lidí, politbyru, dvě hodiny, pak ho museli odvést, položit na lůžko a nastoupil senzibil, dobíjel ho energií, laicky řečeno.
Alexej Jeremjevič KRIVOROTOV upoutal na sebe pozornost svými léčitelskými výkony už na konci 40. let 20. století. Vědecká rada při ministerstvu zdravotnictví Gruzie v roce 1956 rozhodla o „oficiálním“ ověřování Krivorotovovy léčebné metody. Komisi předsedal akademik Petr KAVTARADZE a potvrdila úspěšnost jeho metody konstatováním, že dotyčný dokáže vyvinou intenzivní pole z rukou, které má jednoznačné léčivé účinky.
Na druhém místě Spirkinova seznamu byl Ivan Dmitrijevič FOMIN, bývalý novinář. Dlouhodobě působil jako léčitel u členů ÚV KSSS a u jejich rodinných příslušníků. Fomin byl všestranný talent.
Fominovy schopnosti používala prý Sovětská armáda při vyšetřování leteckých neštěstí a zjišťování příčin, a to i z fotografií zemřelých letců. Fomin působil na vědomí elitních letců přímo při výcviku, např. u leteckých akrobatů skupiny Ruští vítězové. Také na ně působil, když byli na zemi, prováděl jejich diagnostiku.
Fomin byl i úspěšný jasnovidec, používala ho kriminální policie k hledání zmizelých osob. A to i na území bývalé Jugoslávie. Fomin měl také schopnost urychlovat růst rostlin – polních či zahradních kultur. Jeho jméno bylo odtajněno v době pěrestrojky a působil ještě v 90. letech.
Na třetím místě v Spirkinově seznamu byla JEVGENIJA DŽUNA DAVITAŠVILI (8). Džuna napsala knihu NASLOUCHÁM SVÝM RUKÁM, (Moskva, 1988, česky 1991, 160 stran). Na rozdíl už od dětství organizovaně cvičených osob v SSSR, je Džuna vrozený talent, který se vypracoval vlastním úsilím. Podle přání rodiny měla být učitelkou, ale z toho utekla raději do práce v baru a dálkově vystudovala Lidovou univerzitu medicíny v Gruzii, což bylo v SSSR možné. Pak pracovala v železničářské nemocnici v Tbilisi, kde pod dohledem nedůvěřivých a zčásti nepřátelských lékařů poprvé předvedla oficiálně své umění. Hlavní metoda byla bezkontaktní energetická masáž.
Např. po operaci pacientky v narkóze za 15 minut jejího působení srostla kůže operační rány (což trvá běžně nejméně 3 dny). Dnes je to plukovnice Ruské armády, kde používá své lékařské schopnosti. Ve spolupráci s vědci vyvinula prý i jakýsi přístroj s originálním názvem DŽUNA.
Její manžel byl důstojníkem KGB, ale o výzkumu těchto jevů nic nevěděl. Považoval svou manželku za čarodějnici a nakonec se s ní rozvedl. Měli spolu 2 děti – holčička zemřela 11 dní po porodu, pak se narodil syn.
První z velkých vědců, který Džunu v 70. letech kontaktoval, byl profesor V.N.PUŠKIN, psycholog pedagogiky, velmi pokrokový člověk. V druhé polovině 70. let pak i další profesoři a akademici potvrdili její schopnosti. Obecného uznání odborníků dosáhla v první polovině 80. let. Její začátky byly velmi těžké. Postavil se za ni náměstek ministra zdravotnictví Gruzie Šota Alexandrovič Lomidze, inkognito jako pacient. Džuna mu pomohla vyléčit poraněný meniskus, odstranila nutnost jeho operace. Američané v Tbilisi na Mezinárodním kongresu o nevědomí v roce 1979 zdokumentovali a doložili působení Džuny na neexponovaný film, který držela v rukou po dobu 1 minuty. V roce 1980 přesídlila do Moskvy. PhDr. HANA LABUDOVÁ přeložila její knihu do češtiny. Labudová navštívila Džunu v Moskvě v jejím bytě a pořídila s ní rozhovor, který je v knize zařazen jako epilog. Bylo to v listopadu roku 1990 nebo 1991. Džuně bylo tehdy 41 let. Už neléčila, spíš učila – její kurzy navštěvovalo až 5000 studentů medicíny a věnovala se vědě.
Labudová měla možnost vidět výuku v 14 denních kursech pro studenty. Džuna už jen kontrolovala správnost diagnóz. PhDr. Labudová měla k ní jakýsi obojetný vztah. Když se na ni Džuna při rozhovoru, při otázce hluboce zadívala, Labudová to nevydržela a uhnula s pohledem. Labudová měla možnost nechat se diagnostikovat, ale nevyužila toho, spíše odmítla. Dr. Labudová do knihy také napsala slovníček méně běžných pojmů (např. auru označila za domnělé vyzařování organismu, nebo nazvala Grigorije Jefimoviče Rasputina (1872-1916) pseudomystikem a favoritem carevny, aniž by se zmínila o jeho léčitelských schopnostech na careviči Alexejovi, který trpěl hemofilií.)
Tolik k známým informacím. Nastoupivší „perestrojka“ a „glasnost“ otevřela stavidla bezbřehých nesmyslů.
V únoru 1997 deník Izvěstija uvedl informaci o existenci tajné laboratoře Všeruského vědeckovýzkumného ústavu BINAR, která by měla být součástí Ruské akademie lékařských a technických věd. Důvod odtajnění byl prozaický – chybělo jim 20 % ročního rozpočtu – a chtěli ho získat od soukromých osob. I tak odtajnili jen asi 1/4 svých témat. V rámci ústavu BINAR existuje lékařské středisko BIOKRISTALL 21 – kde provádějí korekci pacientovy aury. V roce 1997 vyšel také v RF sborník BINAR AURA Z – o Biokristalu 21 tam píše člen Akademie O.A. MAŠKOV.
Vědci předvedli přístroj AURA 015, který je schopen nahradit výkonného senzibila. V jedné místnosti je pacient na lůžku, nad ním se posunuje snímač a současně invertor, a kolem jsou polosférická konkávní zrcadla. Druhá místnost je obložena stříbrným plechem, a v ní se nachází robot – senzibil, který auru vyhodnotí. Pokud není zcela fyziologická, jsou stanoveny parametry nápravy pomocí biorezonance a pacientovi je „vnucena“ do organismu zdravá aura.
Další přístrojový komplex RADIJ 001 – dokáže sledováním aury člověka odhalit nemoc, která se projeví až za 5, dokonce za 7 let. Vyšetřili víc jak 10 tisíc lidí, většinou VIP ruské, ale také americké kosmonauty.
Generální ředitel BINARU je E. KRJUK, člen Ruské akademie lékařských a technických věd, doktor tech. věd.
Od začátku roku 1990 do roku 1994 včetně zorganizovala ASOCIACE APLIKOVANÉ ENIOLOGIE v Petrohradě, v Saratově a v Jaltě ve více jak 20 podnicích hromadná vyšetření lidí senzibily. Bylo ošetřeno více jak 10 tisíc osob. 67 % po ošetření tvrdilo, že jejich stav se výrazně zlepšil, 31 % se cítilo velmi dobře, ale výraznější změnu nepociťovalo, a jen 2 % ošetřených udávalo, že jejich stav se zhoršil.
Samostatnou kapitolou by mohly být informace o přístrojích na provedení biokorekce aury. Mají mít na pacienta standardně vysoký účinek ve smyslu zlepšení, který je srovnatelný jen s nejlepšími senzibily. Většina senzibilů prý nedosahuje tak standardně intenzivních účinků, jako přístroje…
Vynálezce V.I. STAVICKIJ si dal patentovat v červenci 1995 přístroj zvaný PSYCHOGRAF. Zachycuje jakési torzní pole mysli člověka, zachytí telepatické spojení jako běžný jev. Také prý zjistí různou úroveň emocí zkoumaného člověka. (9)
Doktor technických věd G.A. SERGEJEV na začátku devadesátých let sestrojil přístroje k zachycení vyzařování člověka – tzv. stresového. Člověku, vystavenému stresu až smrti těla, se v organismu mění hodnoty až na spinové úrovni částic mikrosvěta. Spinové útvary se oddělí od látky a dlouho, velmi dlouho setrvávají v prostoru, vytváří spinový fantom. Přístroj ho dálkově zaznamená. Takovým přístrojem lze prý stanovit místo, kde se před několika dny utopil člověk. Zejména voda, ale i jiné látky uchovávají spinové fantómy. Není však znám jakýkoli princip, na kterém by mohl být takový přístroj založen.
Zde začínají informace o dalších senzibilech, někdy poněkud „fantastické“ …
Alexandr Gavrilovič GURVIČ (1874-1954) byl ruský a sovětský biolog. Zabýval se cytologií, embryologií a biofyzikou. V roce 1923 objevil vyzařování z buněk a nazval ho MITOGENETICKÉ PAPRSKY. To byl základ k pozdějšímu pojmu BIOPOLE. (10)
V roce 1939 objevili Semjon Davidovič Kirlian a jeho žena Valentina vyzařování z lidských prstů, které vyfotografovali. Zkoumali tento jev 25 let i u dalších živých objektů. Po smrti Kirliana výzkum pokračoval a pokračuje dodnes a to v nejrůznějších variantách světla – většinou vysokofrekvenční.
Profesor K.G. KOROTKOV sestrojil aparaturu na fotografování lidské aury. Prof. Korotkov z Institutu jemné mechaniky a optiky prováděl výzkum aury včetně vyzařování z těl mrtvých lidí. (od 1 hodiny po smrti – 5 dní po smrti) a fotografování tohoto záření, počítačové vyhodnocování fotografií.
Výzkum lidské aury dále v Rusku dělali prof. V.K. PUŠKIN, doktor psychologie, Vědeckovýzkumný ústav Akademie pedagogických věd SSSR v Moskvě. Prof. P.I. GULJAJEV, biolog z Leningradské státní univerzity, a z Kazašské SSR biolog V.N. INOŠIN z Alma Aty, a mnozí další.
Za vlády Nikity Sergejeviče CHRUŠČOVA byli senzibilové oficiálně zařazeni do vládní ochranky. Jednak působili na zlepšení zdravotního stavu sovětských vedoucích činitelů, ale také kontrolovali automobilní park. Za Chruščova státní orgány (ale bez Akademie věd) to jest bezpečnostní složky státu – navázali styky s Indií – sovětští senzibilové jezdili na stáže k indickým jogínům. A někteří indičtí jogíni pobývali a vyučovali v SSSR. Ale bez vědců. Naopak – v začátcích vlády Chruščova byla oficiálně uzavřena laboratoř L.L. VASILJEVA na výzkum telepatie – Vasiljev tvrdil, že podstata telepatie není v elektromagnetickém vlnění, ale jinde.
Michail Sergejevič GORBAČOV měl oficiálně šest senzibilů. Všude ho doprovázeli, diagnostikovali zdravotní stav i techniku. Navíc mu radili, nejspíš ho i školili v základech těchto dovedností. Gorbačov toho využíval, základy hypnózy zvládl. (11)
Na 4. konferenci Vědeckotechnické společnosti radiové techniky, elektroniky a komunikace A.S. Popova informovali tito autoři o systému bezkontaktní registrace tohoto záření z těla člověka. Má impulzní, neharmonický charakter. Autoři měřili záření až do vzdálenosti 70 metrů od zkoumané osoby. Přitom se neoslabí intenzita signálu. Signály jsou měřitelné, i když se mezi zkoumanou osobou a čidlem přístroje nacházela ocelová zástěna. Při zvýšené mozkové činnosti frekvence vyzařování roste. Charakter záření pravé a levé hemisféry mozku se od sebe liší.
SUDAKOV, V.I. napsal knihu „Fenomén tisíciletí – GRIGORIJ GRABOVOJ“. G.P. GRABOVOJ vystudoval fyziku a matematiku, stal se výkonným senzibilem prezidenta Borise JELCINA. Pracuje ve vědě a vývoji na ovládání či blokování technických přístrojů, včetně počítačů, lidskou myslí na dálku, tj. bezkontaktně.
Poté co skončil u Jelcina, pracuje jako expert u Ministerstva pro mimořádné situace RF.
Podstatu svého umění vysvětluje jako přenos impulzu vědomí do jiného prostoru a do přesného časového bodu. Grigorij Petrovič je také specialista na prevenci katastrof při UNESCO, je členem dvou Ruských akademií – přírodních věd, kosmonautiky – člen Akademie věd v New Yorku, člen Italské akademie věd. Je také jasnovidcem pro hledání zmizelých osob. Své výkony pečlivě dokumentuje a ověřuje i notář. Jeho činnost ověřují i pracovníci UNESCO, pokud dělá pro ně.
V knize DUBROV, A.V. – PUŠKIN, V.K.: PARAPSYCHOLOGIE A SOUČASNÉ POZNÁNÍ, (Moskva, 1989) jsou popsány výkony jasnovidectví – senzibilky Jeleny J. AGARKOVOVÉ z Moskvy.
Např. akademik Dubrov byl na konferenci v Novosibirsku. Po konferenci seděl s vědci u čaje a vyprávěl o parapsychologických výkonech. Ani jeden z vědců mu nevěřil. Dubrov šel k telefonu a zavolal do Moskvy AGARKOVOVÉ. Senzibilka poté do telefonu podrobně popsala všechny vědce u stolu – jejich oděv, obuv, účesy a také hrníčky, ze kterých pili čaj.
Moskevský senzibil JERMOLAJEV – za přítomnosti prof. V.N. PUŠKINA dokázal přimět předměty, aby visely ve vzduchu. V laboratoři profesora A.F. OCHATRINA senzibilka ŠEVČIKOVOVÁ dokázala přimět předměty, aby visely chvíli ve vzduchu a poté pomalu klesaly k podlaze.
Šéfem pobočky Asociace eniologie v Rostově na Donu byl V.J.ROGOŽKIN. Napsal knihu ENIOLOGIE (Moskva, 2000, 528 stran). (12)
V letech 1990 – 1991, ještě za existence SSSR, došlo v Moskvě k masovému výskytu jevu POLTERGEIST. Ke zkoumání a odstranění toho jevu byla sestavena komise odborníků z různých měst SSSR. Členem komise byl i ROGOŽKIN. Jev POLTERGEIST byl v Moskvě vázán na 12 – 14 leté chlapce jako na induktory jevu. V jejich přítomnosti začínaly hořet noviny, vybuchovaly propisovačky, padaly různé předměty, sám od sebe se posunoval nábytek. To vše se dělo v typizovaných třípokojových moskevských bytech. Rodiče těchto dětí byli vyděšeni. Společné jevu bylo, že se brzy objevil zachránce u těch rodin – pán ve věku přes 60 let, ještě pracoval jako psychoterapeut v továrně na voňavky.
Vysvětloval, že jev je spojen s jedinečnými schopnostmi dítěte, že ho vezme do učení, schopnosti se rozvinou a jev zmizí. Jeho jméno bylo Nikolaj Ivanovič TROJANOV.
Odborníci zjistili, že se 50 let zabývá magií, astrálním putováním. Vybíral si chlapce z rozvedených rodin, ty, co prožili porodní trauma, nebo zranění mozku. TROJANOV si v astrálním těle ty byty „obcházel“ a typoval si je. Na astrální tělo chlapců dokázal navázat duchovní bytosti z jiné dimenze (astrální), která pak jevy poltergeista způsobila.
Trojanov také v astrálním těle kontroloval procházky chlapců v astrálních tělech. Tato činnost byla úspěšná. Jak se na to přišlo: jiní senzibilové byli schovaní v bytech a ti byli schopni zaregistrovat a identifikovat ASTRÁLNÍHO DVOJNÍKA.
Vědci (a policie) si přišli pro TROJANOVA na jeho pracoviště do továrny na voňavky. Prý mu to rozmluvili. A fenomén POLTERGEIST naráz z moskevských bytů zmizel.
Ruskou akademii kosmonautiky, vedl v roce 1995 prezident A.D. Ursul. V roce 1995 se v této Akademii vytvořila výzkumná skupina, která měla za úkol ověřovat schopnosti senzibilky L.D. Gorbovcové. V Moskvě byl uskutečněn tento pokus:
Dvě velké zkumavky s roztoky chemických látek, které při smíchání vytvořily sraženinu a změnila se výsledná barva na žlutou. Senzibilka držela 15 minut ruku nad první zkumavkou. Potom přešla v laboratoři na jiné místo a držela ruku nad druhou zkumavkou 15 minut. V té zkumavce došlo k reakci na základě přenosu prý nikoliv hmotných molekul, ale jen informací o nich, které senzibilka byla schopna přenést. Pak se vrátila nad první zkumavku, držela ruku nad ní – a k chemické reakci došlo také v první zkumavce. Publikováno to bylo v roce 1996.
V roce 1983 byl v SSSR učiněn pokus se senzibilem a léčitelem V.N. SAFONOVEM. 14. dubna 1983 sovětský historik P.P. GLOBA udělal seznam jedenácti francouzských králů s uvedením letopočtů kdy vládli a opatřil je jejich litografiemi. Z historických záznamů je známo, na jakou nemoc ten či onen král zemřel – na dobové úrovni poznání.
Safonov měl určit nemocné orgány – dostal k tomu seznam králů a jejich litografické podobizny. Určil napadené orgány se 100% přesností. Safonov to vysvětluje takto – je schopen vyvolat si fantom daného jedince s dostatečnou přesností – a získá o něm informace – ať je živ nebo mrtev. To znamená, že tyto informace někde existují jako soubor o daném jedinci.
Akademik V.B.POLJAKOV ve své stati Teoretické základy mimosmyslových souvztažností v časopise Parapsycholegie a psychofyzika č. 1/1999 uvádí, že je možné zachytit přítomnost takového fantomu.
V Kazachstánu, v Alma-Atě žil v roce 1990 geofyzik L.S.PRICKER. V únoru 1990 seděl u stolu s rodinou a ještě s dvěma přáteli a na 30 – 40 sekund ho zahalil horký světelný mrak, oblak měl pocit tíhy na něm a pociťoval bodání jehliček v zátylku a průchodu oblaku celým tělem. Pak se oblak rozplynul. Užaslá společnost se rozešla, ale Pricker dostal vysokou horečku a blouznění až do bezvědomí. To trvalo 56 hodin, pak se začal rychle uzdravovat. Po této události získal výborné senzibilní schopnosti a vnímavost k bytostem a útvarům jemněhmotného světa. Začal je fotografovat, zpočátku na fotoaparátu značky Kyjev-30 – Zenit. 20.září 1990 probíhal koncert Alma-atské filharmonie – dávali Brahmse, houslový koncert. Pricker vyfotografoval filharmonii na scéně a nalevo od hudebního tělesa stál fantom Johannese Brahmse se založenýma rukama. Fotografii posuzovali různí odborníci, včetně kulturních historiků. Podoba skladatele byla přesná – a to ve věku 42 let, kdy houslový koncert složil. PRICKER takovou fotografii nazývá senzografie. Publikoval jich více jak 100, a to i na Mezinárodní konferenci v Moskvě 27. -29. října 1999 na téma Vědecké, aplikované experimentální problémy psychofyziky na přelomu tisíciletí. Dále prý provedl senzografii Einsteina z r. 1995 a jiné. (13)
Experimentální fyzik Mišin z Leningradu po asi 10 letech výzkumu sestrojil roku 1991 přístroj s umělým biopolem a nazval ho Biorobot. Tento přístroj slouží k registraci jemně hmotných procesů, a to i ve vesmíru. Společné a astronomy z observatoře Pulkovo (Hlavní astrofyzikální observatoř Ruské AV) zkoumali s pomocí tohoto přistroje sporadické výboje záření z vesmíru.
5. dubna 2001 zaznamenali výboj – nárazovou vlnu ze souhvězdí Jižní ryba (Piscis Australis), na který Slunce okamžitě zareagovalo zvýšením záření na všech sledovaných frekvencích, narostl počet slunečních skvrn.
GENNADIJ MARKOV je autorem přístroje a vedoucím týmu, který v Ústavu analytické chemie Akademie věd RF sestrojil přístroj, který umožňuje komunikaci s informačním polem Země a Sluneční soustavy… Komunikace je srozumitelná a pomocí přístroje získávají prognózy nejbližší budoucnosti.
Další senzibil ANATOLIJ JAKOVENKO byl představen v roce 1993 na vědecké konferenci. Akademik L.G. PRIŠČEPA označil Jakovenka za mezinárodního experta, který dokázal dosáhnout mimořádné citlivosti vnímání – u elektromagnetických kmitů – 10 -24 Hertzů. Jakovenko je schopen zachycovat nejjemnější energetické informace z okolního prostředí, od různých biologických objektů, včetně vznikajících lidských myšlenek a dalších informačních záření nejrůznějších živých objektů na velké vzdálenosti. Publikováno v roce 1996.
Jak je zřejmé, při posuzování takovýchto zpráv je nutné znát možnosti psychotroniky, mít kritický přístup a vědět, že podvodníci jsou všudypřítomní…
Odkazy
(2) http://www.koob.ru/hanceverov/
(3) http://www.koob.ru/dubrov_aleksandr/parapsych
(6) http://www.koob.ru/vasilyev_l_l/
(7) http://www.psyoffice.ru/5-enc_philosophy-1147.htm
(9) http://anomalia.kulichki.ru/text5/597.htm
(10) http://www.znanie-sila.ru/golden/issue_5.html
(11) BONDARENKO, J.G. – RYŽEVNIN, V.N.: Registrace neelektromagnetických komponentů biopole člověka. Časopis Parapsychologija a psychofyzika č. 2/1999)
(12) http://www.koob.ru/rogojkin_viktor_urevich/enio
(13) NEW ENERGY TECHNOLOGIES č. 2, rok 2001 (ruský časopis vycházející v angličtině) – autor A. M. Mišin: Základní zákon dynamiky éteru.
