Fakta o fyzikálních polích kolem člověka
Když tělesa na sebe vzájemně působí bez zjevného kontaktu, fyzikové obyčejně hovoří o polích.
Samozřejmě, každému poli odpovídá jeho elektrická, magnetická atd. i další síla. Ale síly, jak je známo, jsou známy pouze ve fyzikální rovině. „Biologické síly“ v přírodě nejsou dosud známé, proto lze hovořit nikoli o biologických, ale pouze o fyzikálních polích.
Jakými směry se tedy ubírá poznání o fyzikálních polích člověka ? Je jasné, že největší zájem vzbuzují ta pole, která jsou schopna v reálném čase podat informaci o stavu srdce, plic, svalů, atd., tedy orgánů v jejich funkční dynamice. Pro výzkum je sledováno obecně sedm směrů. A přesto, že toto číslo bylo pokládáno za magické, ve skutečnosti na zkoumání těchto polí není nic mystického. Je to výzkum elektrických a magnetických polí, infračervené záření povrchu těla, radiotepelné záření vnitřních orgánů, optické chemoluminiscenční a akustické signály, a nakonec chemické pole.
Právě toto poslední, chemické pole, je vytvářeno bioobjektem ve formě plynné, aerosolové atmosféry, obsahuje velmi cenné informace o činnosti organismu.
Ještě do počátku výzkumů se předpokládalo, že nejvíce informací se nalézá v infračervené, tepelné oblasti. Vždyť teplokrevný tvor, jakož i kterékoliv tělo teplé kolem 300 K, se stává zdrojem elektromagnetického záření s maximální intenzitou v okolí srdce. Právě infračervené záření člověka je schopné podat velmi podrobné informace o lidském organismu, o rozložení teploty na povrchu těla a o její dynamice, a to na desítky metrů, neboť prakticky není atmosférou pohlcováno.
Termovizní fotografie lidského těla, jež počítačové zpracování zobrazí v barevném spektru, jsou známy od 60. let. Porovnávání fotografií před léčbou a po léčbě, sledování rytmu činnosti jednotlivých orgánů s termoregulačními procesy lidského těla, dávají možnost rozpoznání nastávajících symptomů vážných poruch a onemocnění.
Počítač v barevném spektru označil studené části modře a horké červeně, s rozlišením až 0,01 K.
Zjistit však vnitřní teplotu těla, to je úkol pro decimetrové pásmo. Mozek, srdce, játra a další orgány do hloubky 5 – 10 cm aktivně signalizují svým radiotepelným zářením důležité rytmy organismu. Počítačové zpracování umožňuje vytvořit plošný obraz teplotních polí organismu. Dnes, když lékař dává teploměr pod paži pacienta, konstatuje jen střední hodnotu zvýšení teploty těla. Avšak za pomoci radiometru je možno naprosto přesně ukázat na orgán, který je více teplejší než ostatní.
V lidském těle jako v obrovské baterii probíhají elektrické proudy. Vychází na jeho povrch, a nesou s sebou cennou informaci o probíhajících fyziologických hloubkových procesech. Zkoumáme-li elektrické pole, je možné hodnotit fyziologický stav pouze zprostředkovaně. Vysoce vodivé tkáně organizmu však částečně zastiňuje nízkofrekvenční elektrické pole a občas znehodnocují užitečnou informaci v nich obsaženou. Sama příroda se však postará o náhradu a to ve formě magnetického pole.
Aparatura, která je schopna registrovat magnetické pole kolem lidského těla, musí měřit miliardkrát menší intenzitu magnetického pole než má planeta Země. Měření tohoto pole ukazuje, že je závislé na řadě faktorů, mezi jiným i na psychickém stavu.
Je známo, že náš organismus vydává různé zvuky a neumlká ani na chvíli. Šelestí smršťující se svaly, šumí krev tekoucí cévami, tepou srdce a tepny. I tyto signály vypovídají o vnitřním stavu orgánů.
Je však možné i bez zvláštních aparatur pozorovat světélkování kůže – zápěstí rukou, tvary rtů, tváří apod. Tato schopnost je však velmi slabá – jde jen o několik fotonů za sekundu na každý čtvereční centimetr povrchu těla. Podstata světélkování je chemoluminiscence charakterizující tempo biochemických procesů ve tkáních. Její intenzita záleží na funkčním stavu člověka, nasycení jeho tkání kyslíkem. Luminiscence se snižuje při zadržení dechu, při přiložení gumového obinadla bylo možno 24 hodin pozorovat nečekaný jev – zvětšování a zmenšování jasnosti v pětiminutových intervalech.
Význam vědeckého sledování chemoluminiscence je značný – umožňuje kontrolu tempa biochemických procesů, umožňuje rychle stanovit zasažení kůže při popáleninách, atd.
Každý biologický objekt také kolem sebe vytváří obal plynů, osobní, specifickou atmosféru, složenou z aerosolů, iontů a plynů. Je to až několik set chemických komponentů od oxidu uhličitého a dusíku ke čpavku a acetonu, vedla rozličné koncentrace vodních par. Každý z nich v sobě obsahuje odrazy těch nejsložitějších biochemických procesů. Stav atmosféry kolem bioobjektu se měří pomocí laser – optických metod.
Poznáváme-li jednotlivé fyzikální pole člověka, vyvstává otázka – je možné aby pole jednoho bioobjektu mohlo ovlivňovat stav druhého bioobjektu? Termovizní kamera, pracující v infračerveném spektru ukazuje, že je to možné. Podstata je totiž v tom, že na kapacitu tepelného záření vycházející z prstů ruky člověka dává povrch kůže druhého člověka fyziologickou odezvu na tepelný tok. Člověk vyzařuje tepelný tok, který i bezkontaktně vyvolává odezvu kůže druhého člověka, přerozdělením toku krve se kůže povrchu těla ohřívá více než o 2 stupně. Protože stupeň ohřátí je závislé na manipulaci ruky, tzn. na modulaci tepelného toku, dopadajícího na kůži, tento jen je možné nazvat bezkontaktní masáží. A zde vzniká zajímavé zjištění – přesto, že by se zdálo, že není možné dosáhnout silné ohřátí ovlivňovaného těla, ukazuje se, že organismus slabý signál sám ještě zesiluje. Při bezkontaktní masáži slabé teplo pohybující se ruky se vstřebává citlivými receptory kůže, stimulující zvýšený přítok krve. To způsobí zvýšení její teploty.
Ze zahraničních materiálů -sl-
ZAZ 1/1999